(Řidičské) peklo a (řidičský) ráj

Slavný Nürburgring  zná snad celý svět, automobilky tam testují, překonávají rekordy, sjíždějí se tam petrolheadi ze všech koutů, na simulátorech má spousta z nás odjeto x kol, na Youtube jsou tisíce onboardů…takže popisovat to zde by bylo nošení dříví do lesa. Já to zkusím pojmout z trochu jiné perspektivy. Sám jsem patřil k tzv. Nordschleife skeptikům, vysvětlím.

   Samozřejmě, že jsem si vždy tu trať chtěl zkusit. 20 km horské dráhy opravdu jinde na světě nenajdete. Jenže to má (alespoň pro mě) několik velkých ALE.

1)Jet na trackday na Norschleife vyjde opravdu na velké peníze (pokud tam nebude 100 a víc účastníků)

2)Nabízí se obligátní téměř denní možnost jezdit Touristenfahrten, jenže to je (alespoň o víkendových termínech) jistota obřího provozu. Na trati je doslova přeplněno a potkáte tam naprosto vše od dodávky, pickupu přes nasypané BMW a Porsche až po naftové kombíky nebo staré americké kabriolety, kochající se tratí při nějakých 50km/h. Prostě jsem měl strach, že budu víc koukat do zrcátek, abych tam nevletěl nějaké GT3RS, která to tam všude pálí přes 200km/h a do toho se vyhýbat oněm pickupům apod.

3)Krom toho, že si člověk sám musí dát bacha, aby s tím někde nepraštil, je trať plná slepých horizontů a slepých zatáček, takže když se někde těsně před Vámi něco stane, tak o tom nemusíte mít ani tušení a prostě do toho vletíte taky (viz toto video např. zde )- žluté vlajky mají často třeba minutu zpoždění…A to se vůbec nezmiňuji o hrozbě vyteklého oleje na trať. Pokud se to stane v Brně, tak se roztočíte a skončíte na trávě nebo v kačírku. Tady jsou metr od trati svodidla a nazdar. Auto rozbité, ještě zaplatit svodidla a odtah. Ostatně hafo různých kompilací bouraček z Ringu na Youtube je taky vypovídající.

4)K tomu všemu jedno kolo vyjde na 30 Euro – a jedno kolo je opravdu málo, aby člověk tu trat poznal a třeba si ji i trochu užil (pokud mu tedy nestačí jen to, že se tam prostě pomalu projel a zažil tu atmosféru).

5)Tohle je spíše můj osobní problém – je to z Prahy přes 700 km a to už je pro mojí MR2 bez klimy a na sportovním podvozku dost.

   Takže jsem se hodně dlouho odhodlával, ale nakonec jsem usoudil, že alespoň zkusit se to musí. Registruji se na stránkách okruhu, a kupuji si na účet budget 200 Euro, což stačí na 6 kol (ještě tam jsou tam za každý nákup bonusové body, takže vlastně mám 7 kol) a druhý den vyrážím. Po strastiplné cestě najednou projíždím okolo slavné benzinky, kde spoteři „loví“ nějakou tu kořist, podjedu most a už vidím slavnou Döttinger höhe. Je všední den, takže by provoz nemusel být tak hrozný. Okolní parkoviště už se zaplňují vozy všech možných značek a tipů. A je to tady, jsem na ringu a za chvíli jdu na to. Jezdí se od 17:00 do 19:30. Hned na pátou se všichni ženou na trať a dělají se velké fronty na jeden kruhový objezd, ze kterého se jede na trať. Tak tomu dávám chvíli, ať se nedočkavci vyřádí a asi v půl se do fronty připojuji. Ještě rovnou podotknu, že je velké horko. I v tuto hodinu dost přes 30 stupňů. Takže se peču, ale jsem plný očekávání, ten okamžik už brzy přijde.   

   Najíždím. A jak je asi všem jasné první šok přichází záhy. Všichni víme, že konec hlavní rovinky ve svém závěru klesá a pak zase stoupá. Jenže on neklesá, on padá. A potom stěna. Takhle jsem očekával, že bude vypadat Fuchsröhre, a ne hned začátek. No potěš. A tak je to naprosto v každém úseku trati. Myslím, že jsem na playstationu odjel stovky, možná tisíce kol, ale reálná převýšení jsou obří. Příjezd na Flugplatz, dolík ve Schwedenkreuz , Fuschröhre, sjezd a výjezd z Adenau, Wippermann, Brünchen a hlavně sjezd do Stefan Bellof S, tam všude je převýšení extrémní. No a už od první zatáčky se přede mě derou první sypači v Porsche. A pak další. A Další. Najednou koukám, že už sjíždím do Adenau a přitom mi oči jen rejdí po zrcátkách, abych to tam někomu neposlal, nebo to někdo neposlal do mě. Uff, mám za sebou první kolo. A pocity jsou velmi rozpačité. Přežil jsem. Už jsem to zažil. Jenže jak jsem se obával, provoz byl tak velký, že sice jsem se projel po Nürburgringu, ale vlastně jsem z té jízdy moc neměl. Kolegové mi radí, ať chvíli počkám, že se provoz zlepší. A opravdu. Auta sice jezdí pořád, ale třeba v 18:30 už skoro fronty nejsou.

   Tak jedu znova. Provoz už je doopravdy menší a po tom, co jsem v prvním kole vstřebal ty pekelná převýšení, zjišťuji, že už se vlastně docela dá jet „po paměti“ jak to znám z playstationu. Takže můžu zkusit malinko tempo. A zde přichází další velký poznatek. MR2, jakkoli je skvělá na malých tratích a i v Mostě se úplně neztratí, tak tady je těch 103kw opravdu zatraceně málo. Ještě v těch teplotách. Sice se mi podařilo ve Schwedenkreuz protnout 200km/h, ale všechny pasáže do kopce jsou jedno velké trápení. Např. pasáž od Bergwerku po Carusell je velmi rychlá, takže ji jedu pořád pod plným plynem, ale auto jede tak 160km/h, čtyřka řve v 6000ot/m ale už nezrychluji. Trvá to nekonečně dlouho a v tom vedru teploty všeho rychle stoupají, takže v dalších kolech tuto pasáž záměrně vypouštím, dávám šestku a stodvacítkou, vpravo a s blinkrem se pěkně dovezu až do Carusellu, kde zase jedu. Do Höhe Acht je to sice taky hodně do kopce, ale jsou tam alespoň zatáčky, takže si to člověk trochu užije. Pak už je to v podstatě nahoru dolů až do cíle, takže to už je zábava. S každým dalším kolem jsem si troufal víc a víc. Ne, opravdu jsem nejel žádnou tužku, ale celkem svižně už by se to nazvat dalo. Ale opravdu co se týká provozu, tak nejlepší čas na tyto večerní jízdy byl 18:30 – 19:30. To už byl provoz snesitelný.

   Takže co z toho vyplívá? Budu tu pět ódu, jak je to nejlepší a že tam určitě zase pojedu znova? Nebo se potvrdí mé obavy z bodů, viz výše? No ani jedno a vlastně obojí. Když to takhle vypadalo v pracovní den a jen na večerních jízdách, tak celodenní Touristenfahrten o víkendu bych asi opravdu zažít nechtěl. Trať jako taková je samozřejmě neskutečná. Kdo byl, tak ví. Pokud se jede trochu tempo, tak je to opravdu adrenalin. Jenže s tím slabým autem je to na dost místech spíš trápení, než zábava. Navíc tím pádem i při solidním provozu se uhýbá dost často. Tak jak? Pojedu tam znova? No…asi ne. Ne s tímhle autem, resp. ne s tímhle výkonem. Byl to skvělý zážitek, jsem rád, že jsem se odhodlal, úžasná zkušenost. Ale se současným vozem mi těch 6 kol celkem asi stačilo. Takže alespoň jednou si to zkusit určitě doporučuji, ať už jedete s čímkoli. A pak to bude na každém podle jeho chuti, jestli se tam bude vracet, nebo ne.

   Jenže když už jsem tak daleko od domova, tak jen asi hodinu a půl cesty ze severní smyčky se nachází ještě jeden neméně slavný kus asfaltu. SPA Francorchamps. Za mě asi nejhezčí trať na světě. Jakmile jsem tam dorazil, okamžitě jsem byl pohlcen kombinací atmosféry trati, kde se jezdí F1, 24hodinový závod a spousta dalšího, nádherného okolí Ardénských lesů, převýšení…tohle je prostě TO SPA. A já stojím v boxech a za chvíli se po ní projedu. Klepou se mi ruce. Na začátku celodenního trackdaye se jedou tři zaváděcí kola za safety carem, takže mám možnost si krásně přečíst trať. Padák po La Source, krpál Eou Rouge -> Raidillon, Camel Straight je do kopce víc, než se zdá, Pouhon je zase o dost utaženější než se zdá, stejně jako Blanchimont a Bus stop. Tak jedeme.

  A opět vedro – 32 stupňů, to mi auto zase poděkuje. Hned v prvním „ostrém“ kole je to ale podobná písnička jako na Ringu. Do Camel straight se auto zase trápí. Ono je to vlastně do kopce celkem dost na 103kw. Ale přežívám to a zbytek trati si užívám. I když výkon není, tak v zatáčkách je MR2 výborná. Eau Rouge a Raidillon projíždím naplno (super pocit) ve 170km/h a nahoře mám 150km/h, na konci Camel Straight je zase 170km/h…to jen pro představu, jak je to tam náročné na výkon. Stejně tak naplno ve 170 projíždím i Blanchimont. Ale celkově mě to baví, řekl bych, víc, než Nürburgring. Obligátní sypači v Porsche jsou zde samozřejmě taky, ale trať je veliká a přehledná, takže se dá pouštět mnohem lépe a bezpečněji. Ten celkový layout je prostě super a navíc je to prostě SPA Francorchamps. Stihnu se i podívat podél tratě na různá místa, odkud je vidět klidně půl okruhu. Některé výhledy jsou vskutku nádherné. A tak jezdím a jezdím, až je konec dne.

   Bylo to fakt super. Ale stejně jako severní smyčka, i SPA není to správné místo pro tak slabé auto. Ale stejně jako v případě Nürburgringu i tady jsem fakt rád, že jsem se na tohle nádherné místo podíval, zažil tu atmosféru a měl možnost cítit tu nezpochybnitelnou auru, kterou okruh má. Pokud jsem zrovna nepouštěl, tak jsem se opravdu snažil jet svižně, ale na kameře to prostě všechno vypadá jak jízda pro rohlíky. Ale zážitek velmi pozitivní a o to jde především. No a druhý už jen skoro devíti hodinová cesta domů ve třiceti stupních bez klimy. Přijíždím zcela propečen Well Done (možná i Congratulations), ale zvládl jsem to. Resp. velká poklona autu. Dva dny dlouhé cesty a tři dny ježdění v takových vedrech a vše vydrželo. Gumy, brzdy, motor…Výkon sice nemá, ale jinak si Toyota zaslouží velkou pochvalu, jak to všechno zvládla. A já mám zase o zážitek (vlastně dva) víc. Mám odškrtnuto, jsem za to fakt rád, bylo to hrozně fajn, ale za mě s tímto výkonem v kombinaci track/power/enjoyment,  zůstává nejvíc Bilster Berg.

Na závěr ještě přidám jedno kolo z Nordschleife (jo, vím že mám ukoptěné sklo, ale na kameře to vypadá hůř, než to bylo ve skutečnosti :-D ) a dvě kola ze SPA. Pro představu.

Fotky z Ringu jsou z Racetracker.de

Foto ze SPA: BM Racing