Putování za poznáním, konec jedné cesty

Testovací jízda po rakouských cestách, necestách s autem jakým je jakékoliv Porsche nejen Boxster by zabavila na dlouho asi, úplně každého. Minimálně tedy nadšené řidiče určitě. Všechno dobré ale jednou musí skončit, a jelikož se mi nepodařilo, za téměř 20 minut ostré jízdy najít žádné vyložené negativum jeli jsme zpět ke garáži. Majitel sedící vedle mě se jen usmíval a nutno dodat že v tomhle případě zcela právem. Auto v takhle dobrém stavu se nevidí každý den a tak jsem mu upřímně vysekl velkou poklonu. To je ten rozdíl mezi důchodcem v Rakousku a v České Republice ten rakouský si pečuje o Porsche a ten český o zahrádku. Ne že bych bojoval proti zahrádkářům, taková domácí rajčata jsou opravdu skvělá, ale ta auta mě přece jen baví více. Situace se tedy dostala do bodu, kdy auto bylo zpět bezpečně v garáži a došlo tedy na debaty o ceně. Měl jsem velmi špatnou počáteční pozici, protože auto mi nedalo mnoho důvodů žádat slevu.

Pan majitel si byl jako zapálený fanoušek aut velice dobře vědom co má. Cena vozu byla, ale téměř dvojnásobná než bývá obvyklé u tohohle ročníku a typu vozu. Já jsem původně bral Boxster jako vyloženě náhradní variantu a po pravdě jsem si neuměl moc představit, že by mě takové auto vůbec mělo šanci oslovit. Žel bohu došlo k tomu a navíc ta barva, která v první chvíli člověka odradí. V té době na místě jsem ještě neměl ty informace z autíčkáře kde mi vlastně hodně lidí dalo zpětnou vazbu velice pozitivního rázu, pokud jde o lakování řekněme výrazné.

Došlo tedy na poslední variantu zavolat si o pomoc „přítele“ na telefonu jak by řekl pan Horník na teléfóně a to mi ho teda vyndej. Čekal jsem fundovanou pomoc místo toho na mě bylo v rychlém sledu vychrleno několik dalších aut a telefonů na prodávající a kdo ví čeho ještě. Bylo vidět, že na trojmezí se nudí a tak zkouší kdo, kde ještě chce prodat „nesběratelské“ Porsche chudému synkovy.  Dostal jsem informace ve smyslu, nechceš žlutý Boxster v top stavu tak si dojeď tady a tady a uvidíš. Co vám budu povídat, byl jsem z toho už unavený a začínalo to být docela drahé. Den se chýlil ke konci a domů daleko. Celkem chápu, že můj otec na tyhle věci kouká jinak a že auta s hodnotou se shání po celém světě a v aukcích a nikdo nebrečí kolem logistiky a vyjednávání nicméně já jsem chtěl prostě jen něco pro zábavu a ne Modrý Mauricius.

Domluvil jsem se s majitelem Boxíka že si potřebuju ujasnit priority, ale ideálně hned po ránu mu oznámím, jestli si auto vezmu nebo ne.  Mezi tím mi z Orlího hnízda dorazili alespoň k některým návrhům „notičky“ a já jsem se dal do studia. Všichni určitě znáte jak špatně se v autě a na mobilu projíždí informace zaslané do emailu. Samozřejmě notebook jsem nechal doma s tím, že ho stejně nebudu potřebovat na co také že.  Věci na druhém konci světa rozuměj Švýcarska anebo někde ještě dál jsem vyhodil a zůstalo jedno jediné auto. Je to prokletí tahle nerozhodnost věřím, že mnozí z vás už by prostě koupili černý elegantní kabriolet a těšili by se, jak ho projedou kolem Karlštějna já však ne.

Bodamské jezero je krásné ze všech stran a z každé země. Navíc mám rád Bregenz a jeho nezaměnitelnou kouzelnou maloměstskou atmosféru. JUFA to na noc jistila a nebýt neschopnosti personálu zajistit v pokojích trochu toho příjemného tepla byla by to snad i pěkná noc. Proč a co mě donutilo ztrácet čas. Mohl jsem si po cestě domů koupit auto (samozřejmě taky ne) v Augsburgu. Rodinné vazby sahají až k lidem kolem místní prodejny vozů téhle snobské značky. Byl jsem ale pevně rozhodnutý že když nic tak se zaměřím na Boxstera pošlu pánovy peníze na účet a zajistím dopravu na dálku. Respektive jsem se ještě ujišťoval, jak moc velký je o žlutou krabičku zájem. Toho dne tohle auto totiž totálně dokázalo překopat moje názory na danou kategorii vozidel. První co mi problesklo po ránu hlavou, bylo, jak moc se těším domů a auta mě začala zase po nějaké době vysloveně iritovat, jak dokážu vydržet s takovou povahou sám se sebou je také otázka. Zase jsem je nenáviděl a celé Porsche a také vlastně celou Evropu a všechny majitele promiň, Péťo. No nic Břežno není New York a tak jste v Německu relativně za chvíli. Málem bych zapomněl napsat, co mě donutilo udělat další takový sporný krok. Totiž Boxster je bezesporu perfektní auto a opravdu se mi moc líbí a kdybych mohl tak si ho vlastně určitě koupím taky. Problém je v tom že já jsem chtěl, v duchu prostě 911 situace tedy byla stejná, jako jet kupovat RX7 a nakonec skončit u Miaty. Navíc málokdy se od táty dočkám takové snahy jako v tomhle okamžiku. To je ale všechno vedlejší. V Augsburgu šlo o naprosto obyčejnou Carreru v šokující základní výbavě, pokud můžeme o něčem takovém mluvit u Porsche. Kdo by si teď myslel, že mám nějakou zálibu v hnusných barvách, ten by se mýlil, ale auto je bílé. Bílé jako váš služební Rapid. Přesně tak jako že opravdu tak aby bílá bílou byla žádná fólie ani „home made“. Fuj,to byla moje první reakce, protože na počítači v emailu napsané „Weiß“ prostě nepůsobí zase tak hrozně jako v reálu. Uvědomíte si tu podobnost s levnou lednicí, až když se takové auto zjeví. Říkal jsem si proboha, co si to udělal, jestli tohle vidí nějakou auto telepatií ten Boxster v garáži v Rakousku tak se musí za pomyslné břicho popadat. Ano mám občas tendenci dávat autům lidské vlastnosti jako babičky jejich pejskům.   

Uvnitř ale byla opravdu pěkná černá kůže a kilometrový průběh byl nízký až se bůh „odo“ který do Čech dodává, ty dieselové krásné Octavie se 120 000 km po 10 letech provozu zaradoval. Výhoda bílé barvy jestli vůbec nějaká je alespoň ta že je na ní vidět úplně všechno. Zkušenosti ze mě již museli šlehat mocným plamenem a prodávající ani nestíhal argumentovat. Byl jsem lehce rozezlen i tím, že pan majitel si dal na čas a na smluvené místo k domu oslavujícímu spotřební styl života dorazil o hodinu později. Navíc nevypadal moc přesvědčivě, jeho vzhled deklaroval spíše příslušnost k nějaké hodně divné odnoži „cyber punku“.  Když počáteční ledy roztály a já mu začal vyprávět o svých anabázích tak jsem se dověděl, že dělá ve firmě, která vyvíjí navigační systémy pro lodě a letadla. To mě uklidnilo, je to byznys, kde jsou dnes obrovské peníze, takže tento pán, jistě hluboko do kapsy nemá i když vypadá jako mix Magnuse Walkera a Woodyho Allena.

Porsche kupoval v nějaké slevě, protože šlo o předváděcí kus. Faktura a další dokumenty hovořily jasnou řečí a prostě tak nějak to člověka nezaujalo, ale bylo viditelné, že to sedí. Kontrola hloubky laku, test komfortní výbavy, které tady zase tak moc není. Nastartovat a následně si povídat u otevřeného motorového prostoru je velice chytrá věc mimochodem. A to i přesto že auto bylo tiché a zahřáté což mě docela děsilo. Údajně jelo přes město tak jsem se uklidňoval tím, že když to sem dojelo, bude to snad dobré. Vypadalo to všechno hezky až na barvu a znečištění vozu, které by místní pan detailer považoval za kritické. Tak to přišlo a my jsme vyrazili na silnice vstříc pravdě a já jsem byl hrozně nervózní ani nevím proč.

Hodně času jsme strávili pojížděním přes město, což mi pije krev v jakémkoliv autě natož tady, kde za vámi hučí 300 koní. Nakonec jsme něco málo objeli přes příměstské silnice a přes kousek dálnice jsme se vrátili zpět. Majitel mi vyprávěl o posledním servisu a o tom jak s autem jezdí málo, protože teď nemá ani čas a mají v práci nějaké přípravy před vydáním jakéhosi zlepšení. Prý fáze lazení, a že on už je dál a půjde do nového Caymanu. Neměl jsem moc důvodů k tomu mu nevěřit, s autem totiž evidentně nic špatně nebylo. Alespoň co by dovolil první pohled odhalit, měli jsme trochu problém sehnat servis, kde by nám vyšli vstříc až se nakonec po hodině zoufalství a volání na všechny strany podařilo. Kdo si myslí, že jsem musel „vytopit“ docela hodně papoušků v originál Porsche tak má bohužel pravdu nikde jinde neměli volno a já ani pan Wilson jsme nebyli schopní bez potřebné znalosti terénu zajistit normální dílnu.

Začínal jsem si být jistý, že toho pána fyzicky atakuju a potom se hned půjdu udat, protože nás čekala další nepříjemná cesta skrz městské ulice. I přes jeho ujišťování že je to za rohem mě to tak nepřišlo a potom že jsou Němci přesní. Na tohle mám vůbec štěstí, vždycky když někde jsem tak dělají zrovna kanalizaci, dálnice nebo je havárie plynu. Místní mávají rukou a říkají „jó to kdybyste dojeli před měsícem tak to bylo všechno v pohodě“.  Problém je, že tam jsem zrovna teď a ne před měsícem. Jak proběhla samotná kontrola auta?  Právě že všechno bylo dokonalé. Nikde žádné průsaky oleje, diagnostika až na minimální nedostatky naprosto čistá. Mechanik mi v ústraní řekl, že na to co je to za Porsche a jaký je nájezd je to auto ve skvělém stavu a sám by si ho nejspíše zakoupil. Říkal jsem si, že o tom mluví, jak kdyby šlo o sušenku někde na krámě. Jenomže ono bylo vše opravdu v pořádku a i jízda s autem vlastně kdekoliv se zdála samozřejmá, skoro jako kdyby ani nebylo ojeté.

Vrátili jsme se k hypermarketu na parkoviště a na rovinu jsem řekl je to pěkné co cena. Kluk říká, no chtěl jsem tohle ale, když to vezete na české značky tak dám ještě slevu 2000€. Vlastně už to chci prodat a o ty peníze mi zase tolik nejde. První co mě napadlo, že o peníze nejde tak dobře říkám si asi dělám špatný obor. Plácneme si a já dostávám, ještě druhá kola což bývá ale v Německu a nakonec dnes už i u nás tam i tady celkem normální věc. Nastává problém ohledně placení, abychom se domluvili, jak to vlastně uděláme. Jsem sám a něčím jsem dorazil, navíc Porsche nemá značky kromě krátkodobých převozních, které za den, dva propadnou. Nakonec se dostaví férová dohoda a pan prodávající dostává zálohu, také proběhne výměna nutných kontaktů a je to. Doprava a další věci se vyřeší později. Odjíždím znepokojen tím, co jsem nakonec spáchal. Najedu hromadu kilometrů a setkám se s nespočtem lidí a další pomalu desítky jsou do toho zatažení.  Nakonec si pořídím bílé auto?! A navíc bože chraň Carreru 4 s pohonem všech kol. Za to jsem, ale asi ve skutečnosti rád přece jen zvyk je železná košile. Pravdou ale je že případnou barvu může řešit fólie a za peníze které jsem nakonec ušetřil, půjde pořídit opravdu kvalitní. Další věc byla, že auto celou dobu čekalo tady, kousek od startu mé cesty jen majitel ho nenabízel dostatečně aktivně na „celoevropských“ serverech.

Nebudu už pokračovat v tomhle a dále v přímé návaznosti příště v dalším blogu už se zaměřím na auto a na to jak je na tom teď. Kde je a co se s ním děje. A jak jsem z toho všeho vyklepaný jak Startka bez filtru. Teď mi dělal větší vrásky prodej mimochodem nutný než li nákup, ale i to nakonec dopadlo skvěle. Kdyby někdo chtěl absolvovat podobný trip po Evropě a projet si krásy německy mluvicích zemí, už víte, kde mě najdete. Jedná se o nový rozměr zážitkové turistiky s přidanou hodnotou.