Okresky MSK: Gonna hoon 'em all!

To si tak sedíte v práci, předstíráte nějakou činnost a v tom vám na telefonu přistane screenshot s pozvánkou na akci. Je asi den po začátku registrací. Když se kluků ptám, co to je, dostává se mi odpovědi, že už jdu stejně s křížkem po funuse, že už to je plné. Kouknu na web a nacházím registrační formulář. V duchu si říkám, že kdyby to bylo plné, tak ho tam nenechají, no ne? Tak jsem to vyplnil a šel pokračovat v práci. Pár dní na to mi v mailovce přistane e-mail od Vavrise s pozvánkou. Vida, tak přeci jen nebylo pozdě. Během následujících několika týdnů se podaří na akci připravit, domluvit navigátorku a nachystat auto tak, aby nedělalo úplně ostudu (a mělo platnou technickou).

Nastává den D. S navigátorkou se přesouváme k Mazdě, přeskládáme věci do pidikufru, který zcela naplníme a vyrážíme na dálnici. Je sobota ráno, v deset máme být v Ostravě. Cesta ubíhá úplně bez problémů, na 336. km D1 sjíždíme natankovat, malinko očistit auto a přijíždíme do Dolní oblasti Vítkovic, kde už čeká pár dalších účastníků. Dokonce dorážíme i s předstihem. Postupně přijíždí další a další auta. Kolem desáté je dedikované parkoviště skoro plné.

RX-7 spolu s červenou, zelenou a bledě modrou Miatou NA z úvodní fotky byla čtyři nejstarší auta, která se akce zúčastnila. Zbytek byla různorodá směska, většinou mnohem novějšího data výroby. Nechyběly ani takové kousky, jako GR Yaris, nebo Porsche 981 Spyder. Ještě než začala rozprava, se povedlo Šimonovi na jeho Subaru urvat výfuk o zbytky zábrany proti vjezdu. Inu, břichoplazky to mají těžké.

Chvilku po desáté začíná rozprava s jezdci, trošku podrobnější popis, co od akce čekat, co se čeká od nás a nakonec se dělíme do třech skupinek podle toho, jakým tempem chceme sypat. Pro jistotu si vybírám zlatou střední cestu, aby na nás nikdo nemusel čekat.

Podle předpovědi by měl víkend propršet, takže se snažíme vyrazit rozumně včas. To se nám daří a podle road booku s QR kódy objíždíme první cíle. Kluci to mají zpracované moc hezky, takže na každém průjezdním bodě máme jednak QR kód s dalším kusem cesty a také QR kód vedoucí k jedné z indicií na otázku pro daný den.

Jedním z průjezdních bodů je i Vidnava, kde se na okamžik zastavujeme, neboť tam na nás čekají Kafe a káry. To už začíná trochu poprchat. Než se všichni dáme do pohybu, lije jako z konve. Do Javorníku přijíždíme už v silném lijavci. Než dojdeme na poslední bod dne, dobíhá nás Vavris s QRkem v ruce. Prej jim to spadlo, ale už běží s novým.

Po celém dni ježdění už zbývá jen to poslední – nakrmit hladovce (ano, tím myslím sedmu) a ubytovat se. “Hai Okku” tankujeme v nedalekém Paczkowě a cestou zpět už jedeme téměř krokem. Tak moc lije a tak málo stíhá topení ofukovat sklo. Jako bonus potkáváme vojáky na nějakém otevřeném džípu, kteří nám ukazují, že je můžeme předjet. Poděkujeme a mažeme na ubytování.

Celou noc propršelo a ráno to není jiné. Vavris dává do placu odkaz na cesty pro celý den, abychom nemuseli v tom lijavci lézt moc z auta, za což jsme vděční. Až když dorážíme na Kladské sedlo, tak přesává pršet a už jen tak lehce mrholí. Tam se potkáváme i se skupinkou dalších jezdců a znovu začínáme plnit úkoly.

Cestou dolů se skupinka roztrhá na dvě, protože se nám nechce táhnout ve vláčku za šneky. Na konec vyhlašujeme piss stop a zastavujeme na přilehlé benzínce. Než se nadějeme, dojíždí Maseratti, které nás fotilo cestou dolů ze sedla.

A není jedno sedlo málo, Antone Pavloviči? Ale jo, je. Takže další cíl cesty je na Červenohorském sedle. Tam už nás čeká zbytek. Cestou vzhůru se znovu rozpršelo a než dorazíme na vrchol, jsme v mraku. Zahýbáme k horské chatě, kde nás čeká oběd. Další skupinky už jen hlásí, že druhá (rychlá) část je v úplné mlze a dá se tam jet jen s nejvyšší opatrností a opravdu jen krokem. Co nás čeká po obědě, je jasné. Trochu ohoblovat zatáčkovitou část, která ještě v mlze není a hurá vstříc dalším úkolům.

Odtud nás už čeká jen posledních asi 60 km k Rýmařovu. Tam je poslední průjezdní bod a rovněž poslední úkol. Do úplného finiše nedojíždíme, protože to je poměrně dost velký kus cesty zpět. Ostatně lidí, kteří tam jeli, není mnoho. V cíli totiž už nic není.

Teď už nám zbývá jen cesta k domovu. Míříme směr Šternberk, Olomouc a cestou nás napadá, že v Blansku jsou (jak jinak) Kafe a káry. Dorážíme tam, byť trochu pozdě, ale přece. To si nemůžeme nechat ujít, stejně jako krásné okresky v Moravském krasu (moje oblíbené). Chvilku pokecáme se zbytkem lidí i organizátory a zanedlouho razíme domů.

Musím říct, že takhle vydařený víkend jsem už dlouho neměl. A že jsem byl z toho neustálého ježdění unavený jak kotě asi netřeba dodávat. Ale fakt to za to stálo. Co vím, tak další termíny jsou už teď někdy v září, měla by se jet podobná trasa. Pokud váháte, tak směle do toho. Vavris a Radek Chlud si dali opravdu dobrou práci a připravili opravdu pěkné trasy. Třeba bude i hezké počasí a z rozhleden a vyhlídek bude vidět dál, než pár set metrů :)