Od Fabie, přes Alfu až po opravdové rodinné auto?

Věc se má tak,

Za dobu co jsem na autíčkaři jsem tu už pár blogů o svých autech napsal, některé jsou tragické, některé dobré, já sám radši ani nevím proč je píšu, jen mě baví si o autech povídat a jelikož nikdo z mých kamarádů není takový nadšenec aby mě dokázal poslouchat, tak to vypustím sem. Ale teď to proč zas něco o mých wágenech píšu… 
 

Z nadpisu je jasné že už teď každý ví s čím teď jezdím ale otázkou zůstává to, co se stalo s mými vozy v průběhu toho zmíněného roku.

Začneme s nejmíň používaným vozidlem z mého fleetu a to s žluťákem. Ten se bohužel letos nepodíval nikam, čas, finance a hlavně pracovní nasazení mi letos nedovolily na tom autě cokoliv udělat. Párkrát jsem ho byl nastartovat a projet po dvoře u dílny. Plány na něj jsou, mám vše připraveno , nakoupeno na nový vzhled a opravy spojené s provozem. Třeba přes zimu to klapne.

Další z mých vozidel je záložní Punto které nepotřebovalo žádný zásadní servis až na montáž podběhů a výměny oleje. Bohužel jsme se s ním museli rozloučit. Provoz tří aut byl pro nás docela dost finančně náročný, prostě to stalo dost peněz, auto přestávalo být bezpečné (pro mě samozřejmě ne). Přítelkyně jejíž auto to bylo už nechtěla vozit naší dceru v Puntu tak jsem na něj byl odkázán já. A co si budeme, ježdění denně 100 km po dálnici s trubkou místo výfuku, s výkonem 50koni a pohodlím asi jako v MHD to nebylo úplně příjemné. Nakonec šlo auto někam do Brna za směšných 8000 korun kde doteď jezdí a dostává i péči kterou já jsem mu dávat nemohl… Náhrada za Punto měla být v tu dobu naše slavná stále rozbitá 159tka která stála a čekala asi už 3 měsíc na repas serva.. kéž by jen na něj.…

159. Kapitola sama o sobě, auto koupené za 90 tisíc v údajně dobrém stavu s malým nájezdem kilometrů který byl sice ověřený i servisem na nás ale šilo stále samé lumpárny. Začalo to hned po koupi s dpf které se ucpalo na 120%, pak hned repas turba za šílené peníze jelikož jsem naivně věřil že to jde levně a následně pak odešlo servo a alternátor zároveň. Jak? Jednoduše, servo teklo už od doby co jsme auto měli, jen to nebylo vidět, pak když se stal den D (servo vypovědělo) jsem si toho všiml, někdo tekoucí hadici zamaskoval tím že pod ní udělal střechu z plastu a oblepil ji páskou… To mělo za následek ten, že altik se vesele krmil servoolejem až asi vyzkratovalo přímo na technické… Měli ze mě vysloveně radost. Každopádně když se vše opravilo vypadalo to růžově. Auto fungovalo celý měsíc, než klesl záhadně výkon. Diagnostika ukázala nejdřív váhu vzduchu. Vyměnilo se a jelo se dál, teda auto jelo ale se stejnou chybou. Abych to neprotahoval tak se ukázalo opět rozbité turbo a dva vstřiky k.o. Oprava do které se mi nechtělo, takže alfa šla za 40 někam k fandovi který si ji dal do kupy a drandí vesele dál. 

V tomto momentu nám zbylo jedno auto a to moje bílá socková fabie. 

Fabka plnila účel daily naprosto skvěle i s litrem 70kw a nájezdem lehce přes 100 tisíc. Běžný servis, jednou měněné brzdy a nic víc, dokonalé auto, téměř bez poruch. Jen dva mínusy, paní byla doslova vytočena že přišla o provoz a druhá byl prostor. Celou dobu jsme žili v tom že s jedním prckem dokážeme žít což šlo, dokud se nevezl kočárek. To se pak do auta nedalo dát ani taška s nákupem.

Taky zažila pár karambolů v podobně výměny zadních vrat a nárazníku jelikož jsem byl nabourán zezadu autem co zapomnělo brzdit, promáčkl jsem práh a poslední tečka byla výměna téměř celého boku kdy moji paní nebyla dána přednost. Vše se opravilo na pojistku a auto bylo jak nové.

Jenže,

Docházelo nám že pokud se chceme rozrůstat, bude to chtít asi něco většího. Rozhodnutí padlo v moment kdy přišel výlet na Barum Rally. Naložili jsme fabii až po strop a pomalu se nedalo sedět ani vzadu. (kočárek v kufru, tašky a dítě vzad). Místo a pohodlí už nebylo to co to bylo jen ve dvou. Být stále dva, nechal bych si jí. Sice to byla pouhopouhá škodověnka s chabým litrem a nulovou výbavou ale dokázala vozit furt a furt. No co, začalo hledání. Kombik, MPV, liftback? Docela dost to dalo zabrat. Ale rozpočet byl ne úplně velký a výběr v dnešní době nic moc. Mě se hrozně líbila Octavie 3. Generace před facem, přítelkyni též, jenže, nebyly. Další volba padla na rumunský český sen, Logan MPV. Jenže po prozkoumání a jízdě v něm, prostě ne. Nakonec mi kolega v práci tak trošku vsugeroval jedno velké vozidlo, opravdu na mě velké. Začal jsem tedy lovit ve hlubinách českého bazarového šílenství až jsem dokonce našel. Někteří se mi teď možná budou smát, nadávat nebo tak něco, ale to dané vozidlo stalo v jednom nejmenovaném bazaru v Praze u Dopraváků. 

Šli jsme tam vlastně jen na kukačku, nevěděli co nás čeká a nemine, pohlíželi jsme po všem co se nám líbilo asi 3 hodiny a věřte že s ročním prckem to bylo opravdu záživné. Z výběru x tisíc aut co říkají že mají jsme objevili dvě auta která jsme hledali už dobu předtím a zjišťovali o nich všechno co jsme mohli. Tak že to teda hecneme, Fabia do výkupu a čekat. Mezitím jsme auta otestovala, prolezli jsme je skrz na skrz a výběr byl jasný. Následně pak přišla klasické papírování na zhruba 5 hodin a jelo se domů naším novým rodinným vozem. 

Abych ho krátce představil, je to MPV, je to značka ke které jsem nikdy moc neiklinoval až na jejich RS divizi. Pro ty kteří netuší, značka s kosočtvercem ve znaku by mohla být nápomocná. 

Tak tedy, Renault Grandscenic třetí generace, s motorem 1.6dci a výkonem 96kw. Prostoru to auto má na rozdávání, úložný prostor všude kam se podíváš a pohodlí na jedničku. Nastává ale otázka, je to z Áček,proč si to bral, jsi normální? Ano, jsem. Nějakým způsobem jsem dostal od bazaru VIN, veškerou dokumentaci a veškeré servisní záznamy, auto bylo celou dobu provozováno v Česku. Lifehack při kupování Renaulta,zavolej si do renaultu a nadiktuj VIN. Řeknou ti všechno. Navíc mám auto ještě na 3 roky pojištěné, takže ano, nebál jsem se toho.

K autu jako samostatnému, jede a jede skvěle. Motor vedený řetězem je téměř bezúdržbový, pokud majitel předem nebyl debil, známe to. Obecně ty 1.6 netrpí žádnými závadami a to ani po třeba 250tkm. Já s ním mám najeto od koupi cca měsíc a půl zpět zhruba 5000km. Za tu dobu jen tankuju, jezdím. Samozřejmě, olej, filtry a obecná prohlídka po koupi. Na autě neni ani špetka rzi, nic nemlátí, prostě co víc si u auta z bazaru prát. Asi zrovna štěstí… Jo a spotřebou se vejdu do šesti! :D 

Stal se ze mě tedy řidič tatík ve velkém autě. Nikdy jsem takové auto nechtěl, vždy jsem s ním opovrhoval a nakonec u něj skončil. Můžu ale říct, byla to nejlepší volba co jsem se zatím v autech rozhodl na denní ježdění. Naložím rodinu, nákup, psa, tchýni a ještě mi zbyde místo. Tak trošku mě to ale i štve, díky tomu autu které plní svoji funkci na jedničku si už ale denně neužívám ježdění tak jako dřív, prostě MPV je nuda. 

Jako milovník malých aut už pohledávám něco na volné víkendy a díky bohu za moji paní která mě v tom podporuje. Tak doufám že se finance sejdou a nějaký malý italský matchbox seženu (čti seicento Abarth) a budu si moc užívat jednoduchost v mém oblíbeném typu aut. 

Snad vás tenhle blog zaujal i přesto že je otřesně napsaný. Snažím se jak se dá. 

Tak někdy příště.. :)