Náš pejsek – první dojmy

Jedna dobová recenze na Rover 75 tvrdila, že Rover je jméno pro psa. Takového, který na Vás každý den čeká, než přijedete z práce, vítá Vás a celkově je to pes, na kterého se můžete vždy spolehnout.

O tomto autě jsem věděl již delší dobu. Majitel ho plánoval prodat, i cena byla celkem rozumná, ale finance byly potřebné jinde a taky koroze prahů mě odrazovala. Vím, je to řešitelné, vlastně v kontextu auta je to detail, ale i tak. Majitel se mi pak ozval před několika dny, cena klesla prakticky o třetinu a já měl opět o čem přemýšlet. No a když se na Autíčkáři zjevil článek o Roveru 75, tak jsem to pojal jako znamení osudu a bylo rozhodnuto.

Pro auto jsme vyrazili dnes – pátek 13. Ideální den.  Podotýkám, že vím, jak se mají kupovat auta. Brát auta s jasnou historií, vybírat s mechanikem, zvednout to na zvedák, napojit na diagnostiku… Když se nad tím ale zamyslím, tak jsem nic z toho nikdy při nákupu auta nedodržel a ani dnešek nebyl výjimkou. Klíče putovaly z ruky do ruky a následovala první cesta domů. Vlastně to byla moje vůbec první jízda s tímto autem. U auta za 40 tisíc mi tak nějak stačilo, že dojelo na místo prodeje po své vlastní ose. Beru to tak, že 40 tisíc je prakticky roční pokles hodnoty nového auta, takže pokud by to vydrželo jezdit rok bez problému, tak se mi to vlastně vyplatí.

A co auto jako takové?

O Roveru 75 toho asi nemá moc smysl psát, když o něm před několika dny psala redakce. Tohle konkrétní auto má motor KV6, objem 2,5 litru, výkon někde kolem 130 kW, spojený s automatickou převodovkou. Výbavový stupeň Connoisseur, což v překladu znamená znalec. Kdo proboha vymýšlel to jméno? Nicméně se jedná o nejvyšší výbavu, která pro daný model byla dostupná.

Mně osobně vyhovuje styl exteriéru, i když bych asi preferoval tmavě modrou barvu. Ale po několika hodinách sžívání se mi nakonec odstín Wedgewood blue začíná docela líbit. Na autě bude práce s kosmetikou, vyřešit prahy, nalakovat nárazník a rozleštit světla. Líbí se mi proporce klasického sedanu, auto působí trochu jako zdrcnutá limuzína. Daří se mu být nenápadné ale přitom vypadat naprosto jinak, než všechno okolo. Chromu je na něm možná až moc, ale k celkovému stylu auta se to hodí. S čím mám problém, je řešení přechodu nárazníku a předního blatníku. Kdyby blatník pokračoval až k přednímu světlu, tak by to bylo OK. Takhle to vypadá jako kdyby před blatníkem byla směrovka zaslepená nějakým tuzingovým krytem. Za vysloveně povedenou naproti tomu považuji zužující se zadní část auta.

Co mně ale naprosto dostalo a nakonec to byl hlavní důvod pro koupi 75ky, je interiér.  Nejsem fanda jakékoliv sportovnosti v interiéru. Hliníkové dekory nemusím, karbonové přímo nesnáším. Pro mě je ideál spousta kvalitní kůže a dřeva. A v tomto ohledu je Rover 75 dokonalý. Vše začíná tím, když šáhnete na chromovanou kliku a ucítíte v ruce chlad kovu.  Po otevření dveří nasednete do něčeho, co vypadá tak trochu jako můj vysněný obývák. Pohodlná sedadla z kvalitní kůže sice nemají prakticky žádné boční vedení, ale sedí se v nich skvěle. Volant padne akorát do ruky a před Vámi je nezvykle řešená palubka. Moc se mi líbí, že zde není jen klasický dekorový pásek a lá BMW z přelomu milénia. Dřevo pokrývá prakticky celou svislou část palubky. Budíky jsou oválné a mají slonovinové pozadí. Ve tmě svítí do červena, přitom jejich střed svítí intenzivněji. Celé to pak působí dojmem hořícího krbu. Pod dřevěným dekorem jsou zase úžasné poličky. Tolik odkládacího prostoru jsem vlastně nikdy neměl. Barevná kombinace tmavé kůže a světlých doplňků je podle mě v 75ce ta nejlepší a celkově to působí především útulné. Bohužel problém jsou tapecy dveří. Mám dojem, že celý britský automobilový průmysl používal na textilie stejné lepidlo. Na Jaguarech padaly stropnice a tady se odlepuje látkový tapec. Bude je potřeba rozebrat a přečalounit.

Lehce rozpačitý jsem z jízdních vlastností. Bohužel nemám s čím srovnávat, takže nevím, jestli je to problém mého kusu, nebo je to vlastnost. Řízení je poměrné ostré, ale zároveň jde hodné ztuha. Vlastně je o dost tužší, než v mém XKR a úplně se mi k charakteru auta nehodí. Otázkou je, jak je na tom servo. Dále je zde poměrně zvláštní chod brzdového pedálu. Je hodně tuhý a vše se děje na cca jednom centimetru. Opět práce pro mechanika. No a dunění na zadních sedačkách zcela jasně ukazuje na děravý výfuk. Naproti tomu podvozek netluče a je krásně komfortní.

Co se týče motoru, tak jsem si vlastně uvědomil, jak dávno jsem naposled jel poctivou atmosférou. XJ12 nepočítám, to je jiná galaxie. Motor má sice 130 kW, ale pro výkon je potřeba navštívit pásmo vyšších otáček. Do cca 2000 se neděje nic, nad 3000 to už lehce ožívá a postupné graduje až k omezovači. Jenže má to háček. Vytočený motor je už poměrně hlučný a hluk celkově se k 75ce prostě nehodí. A i tak to s výkonem není žádná sláva. Zhodnotil bych to jako mnoho křiku pro nic. Jenže pravda je, že jsem zvyklý na motor s prakticky dvojnásobným výkonem a v lehčím autě. Takže asi to objektivně vzato nebude tak zlé.

Když to shrnu, tak jsme si pořídili auto na klidnou jízdu a proplouvání krajinou. Myslím, že s trochou péče to bude ideální zimní auto. Snad té péče nebude vyžadovat moc, ale zatím to beru tak, že ho buď dojezdíme, nebo pokud si své místo v garáži zaslouží, tak se z něj stane další projekt. Byl to opět jeden z těch nákupů srdcem, jinak se asi koupě britského nesmyslu od zkrachovalé automobilky pár týdnů před možným brexitem ani odůvodnit nedá.