Moje první báwo... skoro...

Před dávnými časy, když jsem byl chudý (jako vy), mladý (jako jsem teď), skromný a krásný (jsem pořád), dozvěděl jsme se, že banda smažek zabordelila starému pánovi kdesi v Ústí warťase a on by se ho chtěl zbavit za 3tis Kč. Psal se rok 1997, já měl čerstvý řidičák a touha krotit 2taktní speciál visela přímo ve vzduchu. Vyzbrojen tažným, golou a třemi obrázky pana Smetany, jeli jsme do jámy lvové nad Labem.

Po krátkém ohledání večerního auta ve zdemolované garáži jsem skočil dovnitř a vyrazil zadara-na laně směrem domov. Pravda, půlka auta nebrzdila (krapet tekly bubnové brzdy), uvnitř toulenová afterparty a svícení obstarával trojúhelník za oknem. Prostě nuda, šeď, šeď – několikrát jsem se málem podíval tatíkovi do kufru, chvílema musel ujíždět policejní hlídce, ale nakonec jsem se jim ztratil v nočním oparu. Warťas měl totiž barvu mixu dětského průjmu a ekrement, teda experimentálního nízkoodrazného nátěru pro MIG-21.

Po krátkém ohledání battle-damage padlo rozhodnutí pro lehký upgrade interiéru z vrakoviště, kde se jako nejlepší dárce osvědčil Rencek 7 (či tak něco) s manžestro-křeslama a zadní lavicí, vše stačilo dát lehce blíž či ubrat flexou, prostě za pětikilo parády plná kára. Trochu se mi nezdálo ET kol, měl jsem pocit, že by je šlo i otočit, ale nakonec se ukázalo, že existuje progresivnější metoda – prolisovat. Slabším povahám doporučuji přeskočit tuto pasáž, vyskytuje se tam elektricko-hydraulický mnohatunový lis, přípravek z masivní litiny a deformace větší než malá. O cca -5 cm ET později vypadal Warťas o poznání dravěji, zderformované plecháče spolehlivě zakryly poklice a vyvážení bylo naprosto v pohodě i při 150 km/h (ale o tom později, nechci naštvat majitele Šháde120 již nyní). Víte, že rallye speciál měl 4 válce a přes 100PS?

Protože jsem chtěl přispět k budování kapitalismu co možná nejvíce, jezdil jsem na brigádu do města automobilového pokroku, což obnášelo hrát ranní ruletu se zvěří a hypnotizovat nádrž, ze které to překvapivě mizelo rychleji než ve V8 Hemi. Také se spoléhat pouze na adhezi LP a PZ kola chtělo trochu předvídání a korekcí kormidla. Po instalaci extra dálkových, abych viděl dál než na další patník, jsem postrádal pár ampér každou chvíli. Zkrátka chtělo to refresh.

Kamarád mi dohodil vrak kombíku, který byl asi o několik dekád modernější, takže jsem dal alternátor místo dynama, novou benzín pumpu, karburátor Jikov, kotoučové brzdy a nový předek s funkčními světly. Wowowoowow! Nebudeme si nic nalhávat, byla to raketa! Auto jelo jako pila (údajně 55PS), spotřeba šla udržet pod 8 a komfort byl neskutečný.

Nejlepší byly samozřejmě scénky v kopci, kdy káry podobných lopaťáků jezdily do Škodné ráno/večer jako naše studentská posádka, ale nechtěly se nechat předjet smraďochem. Zápolení na okresce bylo tedy zjevně all-in a málo fair-play, neboť míst pro předjetí tam zase tolik nebylo. Vzhledem k mocným výkonům všech zúčastněných. Auto mělo při přímém srovnání s alternující dojížděcí Š120 mega kufr, bylo tiché (na rovinkách šlo díky volnoběžce plachtit), pohodlné a rychlejší (jak akcelerace, tak Vmax). V zatáčkách nezávislé zavěšení a moderní pneu dělalo divy. S trochou cviku šlo efektně otočit na místě pomocí ručky, případně vyskočit z řady aut stylem “Štávy, koukejte”. Ani se mi nechce popisovat co se dělo, když jsme s tímhle dravcem přijeli před hospodu na Nymbursku – místní vidláci na kolech vzteky okusovali půlitry a mařeny nabízely rodidla po tuctech. Lepší už byl jen soudruh Remek a místní borec s Porsche 924. Bez soutěže, na velikost kufru by prohráli oba dva, leť si kam chceš.

Řazení 3-4 pod volantem ala F1 nebylo prázdným pojmem, slabší bylo jen trefit zpátečku, což chtělo grif a cit. Nezcizitelné zamykání dveří stojí za pozornost i dnes (prosté mechanické blokování kulisou), stejně tak přepínání dálkových/potkávacích jednoduchou kolébkou a kotvou.

Při pohledu na kapacitní displeje s čipem pro banální funkce jako je stahování oken se musím culit nad hloubkou doby. Vždyť celý motor měl celkem 7 rotujících částí – klika, 3 ojnice a 3 písty.

Volnoběžka (pro neznalé – při ubrání plynu jste měli v podstatě neutrál, při přidání se motor automaticky připojil, šlo to udělat velmi plynule a bez hrkání, pod volantem byla páka na zapnutí/vypnutí této funkce) je něco, na co jsme si museli počkat až na nedávný upgrade automatů (a to ještě ne u všech). Karosérie spočivala na pomocném rámu na 4 silentblocích, takže výměna byla otázkou hodiny pro odpojení brzd a řízení. Kombi mělo zadní vrata a blatníky z laminátu, skoro jako McLaren F1, co říkáte?

S novějším VW 4taktním motorem to muselo být velmi praktické svezení. Doladit karoserii, aby spáry měly méně než 2 cm a bylo by to aktuální klidně dnes :-)