Mini JCW Cabrio: Milovat nebo nenávidět?

Na začátku tohoto blogu se musím k něčemu přiznat – trpím OCD. Naštěstí. Právě ta mi díky tomu se mohu čas od času projet se slušným množstvím zajímavých aut aniž bych byl automobilmovým novinářem (ačkoliv i to by se mi moc líbilo).

Moje “porucha” spočívá v tom, že prostě nesnáším špinavá, zanedbaná auta. Nejsem úplný blázen do detailingu, nicméně něco dokážu a umím pomoct nejenom sobě, ale i kamarádům a kolegům. A protože vlastník krémově zbarevného Mini je můj pravý opak, mám čas od času šanci strávit víkend (nebo i déle) ve společnosti Mini třetí generace.

“Can you make my seats white again?” Zpravidla touhle otázkou začíná můj víkend, kde se toulky českou krajinou skloubí s půldenní brigádou na tříletém Mini v té nejvyšší dostupné výbavě John Cooper Works. Nemám u sebe podrobné informace o autě, ale do “plné” myslím chybí pouze nejsportovnější varianta sedaček.

Zcela nejzásadnější prvek “výbavy” auta je ale rozhodně stahovací plátěná střecha zdobená zeshora britskou vlajkou. A zejména díky ní se můžete v mžíku rozhodnout, co z ani ne 4 metry dlouhého auta chcete zrovna mít. Auto na pohodový výlet? Chuligána?

Zvolíte na automatické převodovce klasické D, nastavení necháte v režimu comfort a budete si užívat kilometry za zvuku výborného Harman Kardon audiosystému? A nebo si řeknete, že klidu a pohody už bylo dost, přepnete auto do Sport+ a začnete budit po okolí menší či větší poprask?

Drahá, tomu autu střílí z výfuku

Já zpravidla volím druhou variantu. Mini je jedním z aut, u kterého mi vůbec nevadí, že je v automatu. Převodovka řadí rychle, předvídatelně a sžil jsem se s ní hned během prvních kilometrů. Navíc nabízí možnost řadit i manuálně pádly pod volantem a ve zmíněném Sport+ se nestane, že by mi auto samo od sebe přeřadilo nahoru. V manuálním režimu převodovka prostě drží takový stupeň, který chci já. A to je dobře.

Sportovní mod ale neovlivňuje jenom chování převodovky, tlumičů a odezvy na plyn. Je tady ještě výfuk. A ten má aktivní klapku. Není podstatné, že Mini má “pouze” dvoulitrový čtyřválec. Jakmile se totiž otevře klapka ve výfuku, je vám to úplně šumafuk. Auto si pobrblává, stříli při každém sundání nohy z plynu a ta show vám chtě nechtě vykouzlí úsměv na tváři.

Mini je motokára. Alespoň to říkají. Tohle s větší či menší výhradou platí pro 3dvéřovou verzi s pevnou střechou, ale rozhodně bych si to netroufal tvrdit o verzi cabrio. Ačkoliv má JCW tuším kolem 230 koní, působí relativně těžkopádně, v přímce je rychlé, ale zatáčky si užijete znatelně méně než ve Focusu ST či Leonu Cupra, se kterými mohu Mini srovnat.

Velký vliv na to má myslím i podvozek společně s 18palcovými runflaty. Auto je tvrdé, hodně, vlastně až zbytečně moc. Díkybohu máte možnost přepnout tlumiče i ve sportovním modu zpět do komfortního nastavení, ale ani tak to není ideální. I jako laik znatelně poznáte, jak se celé auto kroutí, poskakuje, odskakuje a…vlastně nemáte chuť s ním jet úplně na hraně. Tohle Mini takhle prostě nefunguje. Možná se 17” koly bez RFT a se samosvorem? Kdo ví, ale na tohle cabrio se musí jinak…

Stačí totiž zvolnit, pohybovat se kolem zákonem daného limitu a vše bude v naprostém pořádku. Jasně, auto bude stále tvrdé, ano stále bude odskakovat, ale zaručuju vám, že se budete perfektně bavit. Z auta je slušný výhled (se staženou střechou můžete zapomenout na zpětné zrcátko v interiéru), ideální posez si najde opravdu každý (včetně mě a to mi jinak mnichovská sedadla nevyhovují) a i ta zpropadená loketní opěrka jde po chvíli snažení nastavit tak, aby vám nevadila při každém pohybu pravou rukama.

Navíc je to pořád “BMW”. Všechny ovladače jsou přesně tam, kde je čekáte a vypadají skvěle. Co na tom, že je to občas až kýčovité. Barvy kolem centrálního displeje vás potěší i po padesátem nastavení hlasitosti a oceníte i velmi výkonné topení, které vás zahřeje i když je venku sníh a teploty kolem nuly. Akorát ten otočný ovladač hlasitosti by se nemusel točit úplně celý, mému již zmiňovanému OCD to nesvědčí :).

Vrže a vrže…

A jaké je to se střechou nahoře? Mno, o poznání horší. Jasně, jste chráněni od povětrnosních vlivů a okolních zápachů, ale také najednou vnímáte jiné neduhy interiéru. Myslím, že auto v ceníkové ceně hodně přes 1 milion Kč by nemělo vrzat a mlátit. A nemyslím povrznutí čas od času – tohle Mini prostě vrže pořád a všude. Se střechou dole jste ochotni mu to odpustit, ale takhle? Navíc konkrétně tohle auto vrže od novoty, takže to není způsobeno nešetrným zacházením. O kufru asi nemá smysl ani mluvit, je prostě malý, až překvapivě malý, ale na výlet ve dvou se zabalíte. Jo a málem bych zapomněl, oficiálně je auto čtyřmístné, no, asi se shodneme na tom, že není. Maximálně jako nouzovka na pár minut.

Koupil bych si Mini cabrio za své vlastní peníze? Spíš ne. Půjčil bych si Mini cabrio například na měsíc? Rozhodně ano. Dokáže totiž navodit pocit něčeho speciálního, cítíte se v něm skvěle, nestihne vás naštvat, je krásné, uvnitř i venku a budete se těšit na každý další kilometr. Stejně jako já…