Jak se mi žije s Focusem ST

Vybírat nové auto je radost i starost zároveň. Skoro přesně před 3 roky jsem se rozhodl, že dost bylo starostí s ojetým trojkovým BMW a nastal čas si za vydělané peníze koupit první opravdu nové auto – hothatch.

Po několika měsících pročítání článků, koukání na videa a návštěvách autosalonů jsem nakonec zavrhl jak původně plánované M140i, tak i tenkrát hodně propíraný Focus RS, ale skončil jsem u “volby rozumu” – Focusu ST.

Nutno podotknout, že za můj výběr mohla z velké části i neschopnost českých zastoupení obou značek zařídit testovací jízdu jednoho či druhého auta. Mnichovská automobilka se sice prakticky bez prošení vytasila s nabídkou slevy téměř 35 % z ceníkové ceny auta, ale ani to už nezvrátilo pachuť, kterou ve mně jednání s prodejci zanechalo. Budiž, říkal jsem si, aspoň z původního rozpočtu ušetřím značnou částku a protože Ford mi ST dokonce zapůjčil na víkend, věděl jsem, že špatně asi neudělám.

Rozhodl jsem se nebrat skladovku, protože blížící se modelový rok 2017 sliboval kromě jemného doladění Faceliftu také infotainment s podporou Apple CarPlay. Podepsáno, objednáno, zbývalo jenom počkat do zimy.

Seznamování

Úvodní seznamovací kilometry uběhly velmi rychle a já se brzy mohl pustit do zkoumání potenciálu auta. A zamiloval jsem se. Díky mírné zimě jsem se mohl takřka každý víkend vydat na výlet po okreskách. První svižné kilometry, první přetáčivý smyk vyvolaný citlivou prací s plynem, první úsměv od ucha k uchu.

Žluťák nemá žádné sofistikované technické vychytávky, ani samosvor, ani nastavitelný podvozek, ani možnost volby jízdních režimů. Nejdřív mi to bylo líto, teď si naopak říkám, že to jedno z největších plus. Tohle auto totiž funguje pořád a konzistentně.

Asi nejvíc mě baví velmi přesné řízení, které klade ideální odpor. Ve volantu je přesně cítit, co se vám děje pod zadkem a ani na rozbité okresce nemáte problém nasměrovat auto přesně tam, kam potřebujete. Naopak řazení by určitě mohlo být lepší, převodovka má sice přesné dráhy a příjemný chod, ale na krajích mi subjektivně přijde trošku “gumové”.

Pocit z obojího se mi povedlo vylepšit výměnou silentbloku motoru za tvrdší od Mountune, řazení se zlepšilo výměnou táhel a instalací shortshiftu, ideální.

Výkonově nemám STčku co vytknout, předjedu co potřebuju, za krátkou dobu se takřka kdekoliv dokážu dostat na krajně nepředpisovou rychlost a upřímně si nedovedu představit, že bych na své ježdění potřeboval výkonu ještě víc. Zvlášť když moje nejoblíbenější silnice v ČR jsou okresky na jih od Prahy, tudíž se nepotřebuji nikam dlouze přesunovat po dálnicích. Pravidelně navíc jezdíme na dovolenou do Alp a na tamnější horské silničky je tenhle malý Ford skvělou hračkou, která nezkazí žádnou zábavu.

Nicméně k motoru samotnému bych pár výtek měl. Je stručně řečeno křehký. Dvoulitrový EcoBoost výrazně trpí na detonační hoření, takže je potřeba k němu chovat odpovídajícím způsobem. Pravidla jsou vlastně jednoduchá – kvalitní benzín, pravidelné výměny oleje (Ford je v tomhle docela rozumný, výměna je předepsaná každý rok, já měním raději 2x ročně) a hlavně – nepodtáčet motor a žádné testování “zátahu vodspoda”. Hezky zrychlovat plynule a když už plný plyn, tak přes 3000 otáček. Pak by mělo být vše v pořádku.

Zapomeňte taky na jakékoliv výraznější ladění motoru pokud mu zároveň nedopřejete kované písty. V sérii máte 250 koní, maximem je cca 280, poté riskujete, že vám praskne celý blok. S kovanými písty je to pak samozřejmě jiné, lepší. Jo a skoro bych zapomněl – auto má velmi příjemnou spotřebu, dlouhodobou mám těsně pod 8, a i svižné výlety málokdy dostanou spotřebu nad 12 litru na 100. Za mě spokojenost.

Zvuk? Neurazí, nenadchne.

Moje infantilní já by uvítalo lepší zvukový projev auta. Občas se projíždím např. s MINI F56 JCW a projev výfuku se prostě nedá srovnat. Ačkoliv zvuk STčka není úplně mdlý, je to nuda. Nejsem introvert, nevadí mi vyčnívat a trošku lepší zvuk bych si určitě užil. Na druhou stranu, investici kolem 25 tisíc do lepšího zvuku výfuku jsem si sám před sebou obhájit nedokázal, takže prostě jezdím s tím, co mám.

Jako uživatel nemám autu moc co vytknout. Tedy, až po drobných “domácích úpravách”, které zahrnovaly například vypnutí start&stop systému, opětovné aktivaci automatického zamykání apod. Z hlediska podpory si na Fordu cením, že umožňuje updatovat infotainment SYNC3 bez nutnosti návštěvy servisu. Prostě si stáhnete instalačku na USB, vrazíte jí do auta, nainstalujete a je to.

Mám verzi hatchback, ale i tak do auta pohodlně nacpu 2 horská kola a spoustu dalších věcí k tomu. Počet cest s víc než 1 pasažérem bych spočítal na prstech jedné ruky. Leckdo si stěžuje na vyšší posez či velkou palubní desku, ale mně to vyhovuje. Navíc STčko je jedno z mála aut, ve kterých dokážu řídit víc jak 2 hodiny v kuse a nebolí mě záda. Naopak mi nedělá problém sednout do auta v Praze a s drobnými přestávkami vylézt až někde v Alpách. O tom jsem si např. v sedačkách BMW mohl nechat jenom zdát.

Tmavý interiér včetně černé stropnice jinak odpovídá standardu nižší střední. Zvlášť s ohledem na nejnovější auta ale rozhodně oceňuju ovládání klimatizace a výhřevu sedadel tlačítky. ST má navíc velmi příjemný zespodu zkosený volant a kratší řadící páku včetně upravené hlavice. Abych jenom nechválil, pravidelně proklínám toho, kdo rozhodl, že Focus dostane jako osvětlení kufru pouze 1 slaboučkou žárovku. Ačkoliv na druhé straně je zřetelně připravené místo pro druhou…

Za 3 roky mám najeto zhruba 40 000 km, takže jsem nemusel řešit žádné problémy s autem, nikde nic moc nedrčí, nerezonuje, nic se nerozpadá, naštěstí. Jedinou výjimkou je vnější dekor levých zadních dveří, taková ta černá lesklá lišta, která se v horku nepatrně roztáhne a začne vrzat. Vrzání nesnáším, jednou jí nechám vyměnit, přísahám.

Koupil bych si auto znovu? Těžká otázka. Vyhýbavě odpovím, že asi ano.  Auto je super, funguje, nezlobí, líbí se mi a dělá mi radost. Zároveň jsem se ale při toulkách po západě USA (ano, klasický turista v Mustangu) naprosto zamiloval do jízdy s volným nebem nad hlavou, takže se poohlížím po kabrioletu. A po nedávném přečtení blogu pana Kraba jsem začal zvažovat 124 spider. Dokonce jsem si už jeden kousek vypůjčil a otestoval. Ale o tom zase někdy jindy.

Hezké fotky vyfotil Patrik Klema