Mercedes ML350 (2005): Medvěd, který nikam nepospíchá

Týden s ML350 musí vyústit v článek jak se s ním žilo. První co vám povím je, že to je snad první auto, které mě vůbec neláká k rychlé jízdě. Né že by nemělo s tou 4 kolkou odpich. Prostě k tomu tak nějak člověk vůbec nemá potřebu. Šestivál SOHC při sešlápnutí mocně zahrčí, přepočítá válce, až má člověk pocit, že je jich osm a rozpohybuje 2,4 tuny z nuly s jistou razancí. Žádné ostré a prudké pohyby se k němu ale nehodí.

Je to majestátní vykrmený medvěd před zimou. Nebude přece zbůhdarma poskakovat tam a zpátky a spotřebovávat zimní zásoby. Sebevědomně se šine k brlohu. Pokud by objevil kořist, která by mu snad ještě stála za to, rozhodně by ji svým sprintem překvapil. Nejednu nepřipravenu ovečku by i ulovil. To se mu ale zas tak často nechce. Nemá to zapotřebí. Už tak žere 15 l plynu na 100.

Pokud za něj zapřáhnete 300 kilový plaťák se 700 kilovým divočákem, tak si toho skoro ani nevšimne. Jasně, trochu to poznat je, ale nečiní mu to žádné potíže. Papírově může tahat více než dva a půl krát tolik. Jenže něco za něco. Řekne si o 22 l plynu na 100 jako odměnu za jízdu po okresce s nahuštěnými obcemi se semafory.

Cestování je to lahodné. Rozvalíš se do kožených sedaček dimenzovaných pro pořádné řízky, krajina ladně plyne, hudba se line z BOSE reproduktorů. které umí úchvatně zahrát rockovou basu. Elektronická hudba ale zní překvapivě nevhodně. Odsuneš si tlačítkem střešní okno a máš najednou pocit, jako bys jel v malém kabrioletu. Blažený úsměv na rtech je určitě ten samý. Jak málo stačí. Pak si uvědomíš, že řídíš tři a půl tunovou soupravu a říkáš si, že svět je fajn.

Kůže interiéru je v ocelové šedi a má šmrnc. Pokročilý věk i nájezd nese se statečnou odolností. Působí stále elegantně a hodnotně. Plasty jsou černé, čudlíky kladou značný odpor a nic nevrže.

Aerodynamický hluk se začíná projevovat již od rychlostí kolem 70km/h, ve 110 už je znát. Žádná nepříjemná hrůza se nekoná, sedíte totiž ve vytlumeném tanku. Ve 130 pocitově hluk narostl jen málo, ale zato zní hlouběji. V rámci testu jsem zkusil na moment i 150 a rozdíl byl spíše zanedbatelný – zvuk zase hlubší. Klidně by to mohla být běžná cestovní rychlost. Zkusil jsem to zadupnout, medvěd podřadil, zařval, zhoupl mě dozadu a měl tam o dvacet víc. Tohle zvíře má sílu! Zpátky na pohodových dálničních 130.

Na co si nezvyknu je dlouhatánský převod řízení. Musíš točit volantem vážně snad dvakrát tolik než ve Fiestě. Taky tomu jaksi chybí tendence vyrovnat samo kola. Když volant po ostřejší zatáčce pustíš s očekáváním, že bude prokluzovat v dlaních až do narovnání směru, se zlou se potážeš. Ten vratný pohyb je příliš pomalý, aby se dal skutečně použít. Hezky si kola musíš narovnat manuálně.

Převodovka řadí tak nějak mimochodem a neobtěžuje. Nebojí se motor při rozjezdu rozumně točit, ani jej při plynulé jízdě netlačí do příliš nízkách otáček. Při rozjezdu je zvuk patřičně mohutný a působí dojmem nesmírné síly.

Brzdy mají pozvolný nástup. Díky hlubokému pedálu se dobře dávkují, tak jak se na rozvážného medvěda sluší. Nicméně stalo se mi, že se na dálnici za horizontem ukázala kolona a musel jsem důrazně zpomalit ze 130. Bez zaváhání a s plnou důvěrou dvě a půl tuny ubrzdily.

Papuče s vysokým profilem pomáhají tlumit nerovnosti a medvěd jede městskou džunglí se sveřepou nevšímavostí. Příčné spáry se mohou projevit hlasitějším nárazem, ale nejsem si jist, zda by to tak bylo i u nového kusu. Má tu vlastnost jet bez ohledu na to, co je pod koly. Klidně zignoruje železniční přejezd.

Celkově auto působí naddimenzovaně a odolně. Potíže z ranných kusů kolem roku 1998 jsou tytam. Dnes se jedná o velmi vyhledávanou ojetinu právě kvůli odolnosti, výdrži a dostupnosti levných nahradních dílů. Jezdí jich totiž spoustu. Koupit lepší kus ale nebylo snadné. Byli jsme na lovu dva měsíce a hezké kusy byly obratem pryč. Nový inzerát, za dva tři dny prodáno. Kup teď nebo nikdy. Divíte se? Řádný kus poctivé techniky za desetinu původní ceny.

Tihle medvědi nás ještě přežijou.