Cadillac CTS 3.6 AWD Sport Luxury...

Dnes Vám dám recept, jak se stát před vaším okolím jednou pro vždy exotem. Bude to stigma, které Vás bude provázet do konce života a už nikdy to nesmažete budoucím vlastníctvím naftové Octavie. Jednou pro vždy budete ten sebevrah, co si pořídil Cadillac. Připravte se na následující. “Vždyť tě to sežere.” “To aby sis k tomu koupil benzínku.” “Do servisu se vysypeš a nikdo Ti to neopraví”. Ale pokud tomu propadnete a zjistíte, že jste se pro tahle auta narodili tak jako Boris, už nikdy tu naftovou potvoru z Mladé Boleslavi chtít nebudete. Přijdete na to, že ne vše je tak, jak “hospodští kecalové” tvrdí. Ano, budete muset dělat kompromisy tak jako u každého auta, ale vezmeme to pěkně popořadě. Prvním velkým plusem takového auta je jeho samotné pořízení. Především novější produkce Cadillacu vypadá zatraceně dobře a většina nezasvěcených si myslí, že to stálo spoustu peněz. Kdyby tak veděli, že Váš “kaďour” stál zlomek toho, co jejich trojkové “Báwo”. Pokud hledáte za málo peněz hodně muziky, je Cadillac na efekt to správné auto. Další výhoda je výbava. Konkrétně tohle auto ve výbavě Sport Luxury je jasnou ukázkou toho, co všechno konkurence kolikrát ve stejné třídě ani nenabízí a nebo pouze za tučný připlatek. Tady to všechno dostanete tak nějak samozřejmě. Elektrická kožená sedadla s vyhříváním a pamětí (s připlatkem i odvětráváním), navigace, multimediální systém s přehráváním DVD, HDD pro uložení filmů a hudby, satelitní televize a rádio, třízonová klimatizace, kůží pošitá palubní deska, 4X4 atd… A to prosím ve voze kategorie trojkového BMW či Mercedesu C. Něco z toho nešlo u nich ani objednat a když už najdete ojetý kus v této výbavě a s podobně silným motorem ve čtyřkolce, bude stát proti Cadillacu nesmysl. Vzhled vozu je opět subjektiví. Někomu se bude zdát tenhle Američan těžkopádný a zbytečně nafouknutý, s čirou zadní led optikou jak od kolotočářů (upřímně zrovna té stříbrné ta světla sluší nejvíc, tak nějak zanikne ten tuning nádech). :-) Mě se ostré hrany na autě líbí a jeho robustnost beru jako plus. Motor Vás svým projevem neurazí. Hlavně ve chvílí, kdy zapnete sport mode (funguje výhradně při manuálním řazení), se projeví oněch 311 koní pod kapotou a za doprovodu hutného šestiválce o sobě dá vědět. A zde přichází první kompromis, tak trochu pravda oněch kecalů a to, že auto papá. I v běžném režimu si řekne průměrně o 10 litrů benzínu, počítejte spíš 12. Na druhou stranu je to 3.6 litr s více jak 300 koňma pod kapotou a to prostě bude baštit i u konkurence. Někde to tu padlo, když chcete opici, musíte mít na banány. Takový motor si prostě kupujete s tím, že benzínku navštívíte mnohem častěji než soused s naftovým TDI. Na své si zde přijde určitě skupina takzvaných “plynařů”, kteří s heslem “když je to benzín, jde to zplynovat” namontují onu dehonestující bandasku někam do auta a okupují plynové čerpačky s tím, jak na to vyzráli. Nemám to rád a je to podle mě jen z bláta do louže. Jistě, dělají se dnes kvalitní zástavby s přimazáváním, aby plyn motor nevysušoval, ale následný servis motoru po ujetí tzv. kilometrů návratnosti je sebevraždou. A to nepočítám fakt, kolik rádoby profesionálů u nás tohle do aut montuje. Pokud budete tlačit na pomyslnou pilu úspor, dostanete do auta akorát tak drahé “kurvítko” a pak již není cesty zpět. Viděl jsem za dobu co dělám Americká auta tolik zprzněných zástaveb a jejich následků, že by to vydalo na knížku. Těch povedených je málo a jsou drahé. Před koupí takového auta musíte prostě počítat a rozmyslet si, zda na provoz budete mít peníze. Tak je to u všech premíových značek, nejen u Cadillacu.

Dalším velkým strašákem je servis auta a tady je pravda někde uprostřed. Běžný spotřební materiál je u nás vcelku snadno dostupný a protože se jedná o koncern GM, spoustu dílů seženete za velice rozumné ceny jako třeba na Chevrolet. Trochu horší je dostupnost autorizovaných servisů. Pokud si dobře pamatuji, v Čechách je pouze jeden a to v Praze. Zde bych se ovšem nebál využít i služby soukromých autoservisů, které se na Americká auta specializují a těch u nás málo není. Úplná sebevražda to tedy nebude, ale pohodlí servisní sítě Německých konkurentů tu chybí. Pravdou je i to, že na některé speciální díly musíte déle počkat. Čas doručení z USA se každým rokem zkracuje, ale nějakou chvíli to stále trvá. Tento fakt odradí velkou spoustu zájemců o Americké auto a tím se dostáváme k poslednímu úskalí. 

Nejdůležitější je dát si pozor při nákupu Amerických aut u nás ale i v Evropě. Poptávka po tomto zboží není vysoká, tudíž v nabídce je mnohdy spousta lákavých aut za opravdu nízké a zajímavé ceny. Někdy je to opravdu jen důsledek toho, že o auta není zájem a majitel se ho prostě jinak zbavit nedokáže. Mnohdy se ale jedná o vůz značně zanedbaný velkou spoustou předchozích majitelů, kteří si prostě jen chtěli vyzkoušet “Ameriku” a při zjistění, že uživit něco takového není jednoduché, posílají vůz s pochybným servisem do rukou dalšího nešťastníka s heslem “poslední si radí.” Tím se dostáváme k tomu, že na takovém autě se většinou podepsala spousta neodborných odstranění závad a servisních zásahů. Uvést něco takového opět do perfektního stavu je téměř nemožné a nebo finanční sebevražda. Takový kus šrotu pak odradí posledních pár lidí, kteří by i přes výše popsaná úskalí o vlastnictví něčeho takového uvažovali. Na každém šprochu je tedy pravdy trochu. 

Řekl bych však, že již svítá na lepší časy. Třeba Ford, díky své nové politice a heslu “One Ford” začal úspěšně prodávat nové Mustangy v Evropě. Před lety auto nadšenců, co si pracně dovezli a absolvovali potupné a zdlouhavé přihlášení do registru vozidel, dnes vůz co si koupíte přímo u dealera s Evropskou homologací. I takový Cadillac Escalade, který před časem vlastnilo jen pár kolotočářů a jiných vyvolených, dnes v novém kabátě potkávám na našich cestách stále častěji. A není se čemu divit, když Americká produkce nabídne mnohdy za stejné peníze mnohem více luxusu a výbavy za cenu Evropské konkurence. Konkrétně nový Mustang s 5.0 V8 pořídíte za cca 1,2 milionu korun a za takové peníze u konkurence nic podobného a výkoného neseženete. A kvalita Amerických aut stoupá, stačí se podívat na tento Cadillac, který není z nejnovějších, ale již je na něm vidět ten krok kupředu proti tomu, co vyráběli v devadesátých letech. Já to vidím tak, že tohle auto dává smysl jako tzv. druhé do rodiny. Takové, které nebude jezdit tak často, tudíž spotřeba bude na druhém místě, takové, které když se porouchá, bude čas na jeho opravu díky provozu něčeho dalšího. Dobře poslouží těm, co nejezdí desetitisíce kilometrů ročně. Budou si chválit jeho komfort na našich tragických cestách, obsáhlou výbavu, neobvyklý design a výjimečnost. Takže pokud Vám to nedá spát a stále po něčem podobném toužíte, tak neváhejte. Slušných kousků je stále spousta, třeba jako tenhle a není za velké peníze. :-) 

Foto: paní Borisová