Jak vyhodit z komína spoustu peněz a dvě auta (málem) 1.díl

Znáte to, pěkné slunečné odpoledne, postáváte si tak s kamarádem na balkóně s výhledem na zamlženou a zmrzlou Ostravu. Pomalu potahujete z cigárka a z diskuze začíná doutnat zajímavá myšlenka.

Kamarád: Hele, v dubnu mi končí technická na Kii.

Já: To už asi nebudeš řešit co?

Kamarád: To už nemá smysl, jsem rád, že jsem s tím dojel z Hollandska. Musím do dubna něco sehnat.

Já: Uvažoval jsem, že vyměním Galaxy za něco lepšího, mohl bych ti ho prodat, takové auto by pro tebe bylo ideální. A já bych aspoň nemusel řešit inzeráty.

Kamarád: Jo, to by bylo ono, v jakém je to stavu?

Já: Pár drbek a je jako nové…

Kamarád: Super, tak jsme domluveni, ale musíme to stihnout do konce března

Citace samozřejmě neodpovídá přesné realitě, ale přecejen, už je to rok ( prosinec 2020 ) a pro představu to stačí. Přesně tenhle okamžik odstartoval sled okoloností, které se nedájí označit jinak, než jako neuvěřitelný průser za průserem.

Jako spokojený majitel tmavě šedého Fordu Galaxy rv. 2007 a modrého Opelu Frontera B rv. 2004 jsem bilancoval. Rozhodoval jsem se, jestli skončím nebo neskončím s podnikáním v lese. Rozhodoval jsem se, jestli opustím, nebo zůstanu s přítelkyní. Rozhodoval jsem se, jestli potřebuju lepší, zajímavější nebo rychlejší dostavník místo Galaxyny. Nepotřeboval jsem. Chtěl, hrozně moc. Jen úplně přesně nevěděl který. V hlavě spoustu protichůdných požadavků, prostě zmatek. S podnikáním jsem nakonec sekl a přítelkyně ještě půl roku vydržela. Ale o tom to dnes nebude…

Tak co, zeptám se autíčkáře : https://www.autickar.cz/clanek/ptejte-se-jaky-ojety-vuz-ne-koupit/

Dodnes se za ten dotaz stydím, ale co už, oproti tomu, jak to celé dopadlo je to vlastně šimrání ve vlasech. A dodnes se dívím Vám redaktorům autíčkáře, že jste mi na to vůbec odpověděli. Díky. Vážně, bez ironie.

Z odpovědi jsem si ale stejně nakonec odnesl toto: byl jsem ještě více zmaten. Mnoho probdělých nocí nad sauto mi mé rozhodnutí ještě více ztěžovalo. Ale byla tady jedna věc. Slíbíl jsem kamarádovi, že mu Galaxy prodám. A nepřipadalo v úvahu, že bych svůj slib porušil. S Fronterou jezdit jako daily není zrovna med a tak mi nezbylo než se rozhodnout. Zalíbilo se mi Volvo.

Našel jsem jednu nádhernou XC70 D5 před fl. ve stavu jako novém, ale mé váhání mi nepomohlo a majitel se rozhodl, že neprodá, i když mu prakticky stojí v garáži. Dále pokračovalo několik “mrdek” a to doslova. Vyježděná krabce se zdevastovaným zahnojeným interiérem, kopavým automatem a zevnějškem jak z vrakáče. Zachovalá kráska se zničeným posilovačem, váhavým automatem a motorem před smrtí s letníma gumama v zimě. A několik podobných, všechno před fl. A pak to přišlo. Bílá V70 D5 po fl. 136kw, krom pár detailů krásný lak, slušný interiér. A po projetí jsem prakticky neváhal. Ta síla a nenucenost s jakou se to hnalo dopředu. To mě dostalo. Tak jsem to koupil za 74000,-. Jen jsem při tom nadšení opoměl, nebo si nevšiml několika věcí ( dodnes nevím jak jsem do dokázal, bylo to docela očividné ) : Zadní brzdy neexistovaly – doslova, přední brzdila jen pravá, Při odbočování do leva se auto začlo vrtět, křupat a vibrovat. Motor zechcaný od oleje a kapalo to. Jo a ještě přidám to, že během ježdění a shánení mi přistály dvě pokuty za rychlost ve městě přes automatické kamery. Za 54 a 58 km dohromady 2500,-.

Mezitím jsem si sehnal práci a začaly jízdy cca 80 km tam a zpět do Komárova. Práce zahrnovala nepřetržitý provoz, takže krátký dlouhý týden, dvanáctky. Volvo jezdilo, ale nedostatky byly očividné, takže šlo na první pořádný servis, bědování nad blbostí nemělo smysl. Galaxy sice chyběla technická, ale díky Corona krizi byla prodloužená do konce roku. Při střídání z noční na ranní se mi za dva dny prostě nepodařilo přehodit režim a usnout včas, takže po dvou hodinách spánku jsme v pět ráno fičeli abychom to stihli. Venku -2 stupně, oslizlá cesta, mrholení. Cesta skrz Ostravu Kunčice je dvoupruhová, jenže cca v půli města jsou přímo doprostřed cesty hozené dva masivní betovnové ostrůvky k “ochraně chodců”. V pravém pruhu jel pomalu kamión. Takže do levého, podřadit a po plynu. Víc se rozpršelo, přes okno jsem nic neviděl, takže chňap po páčce stěračů.

Obraz číslo jedna: Stěrače setřely svinstvo na okně, přímo proti autu se blíží ostrůvek. Strhávám to okamžitě do prava, pozdě. Rána jak z děla.

Obraz číslo dvě: Před sebou vidím čelo onoho kamiónu a řidičův vyděšený výraz.

Obraz číslo tři: Stojíme zaparkovaní na chodníku, úplne rovně jak kdyby to tak mělo být a já si říkám, co to kurva? Nic se nestalo?

Nic se nestalo… Oba jsme vyvázli živí, bez zranění. Nikoho jsme nezabili ! Vystřelil boční stropní a sedačkový airback u řidiče. Na autu zůstaly neporušené jenom: spolujezdcovy a páté dvěře, kapota se světly, dva dny staré vyhřívané čelní sklo. Totálka. Viz foto. Auto kromě ostrůvku sejmulo kamión ze tří stran tím jak se kolem něj otočilo. Na chodníku v pravém pruhu asi dvacet metrů dál vzalo zadkem značku, čímž se srovnalo do parkovací polohy a zastavilo. Prý jsem celou dobu řídíl a snažil se něco dělat. Já si to nepamatuju. Ani nevím jestli jsem to zhoršil nebo tomu aspoň trochu pomohl. Onen ostrůvek, do kterého jsem to narval se skládal na jedné straně ze třech částí. Tím, že jsem vrazil do prvního se celá soustava posunula o kousek, ale poslední kus tou energií vyletěl do vzduchu, kde pokračoval asi 10 m přes poznávací značku za druhý ostrůvek do protisměru. Kdyby na tom přechodu někdo stál, je asi rozpůlený letícím sto kilovým betonem ( možná vážil ještě víc, když jsem se ho snažil posunout na bezpečné místo, skoro mi to nešlo ). Ochrana chodců? Odpověď nechám na Vás. Nikdo tam naštěstí nebyl. Další štěstí bylo, že beton letící do protisměru nesejmul žádné auto. Nějaký čas poté jsem se dozvěděl asi o dalších třech lidech, kteří na onom místě nechali auto, taktéž v totálce.

Výsledek? Auto, které jsem chtěl prodat za 95 000,- na šrot, z toho týden před zničením investice 12 000,- za servis. Následný prodej vraku za 10 000,-. Tímto ukončuju první díl s tím, že příběh rozdnodně nekončí a vesele pokračuje dál. Volvo se totiž rozhodne, že chce za každou cenu do automobilového nebe a já se ho pořád snažím přemluvit, aby to nedělalo. Díky všem, co to dočetli až do konce.