Jak jsem si zamiloval Volkswagen za jednu výplatu

Tématem a hlavní hvězdou tohoto blogu je můj Volkswagen Polo třetí generace po faceliftu, označovaný také kódem 6N2. Pořídil jsem ho původně jen jako levný povoz na dojíždění do práce, postupem času a okolností jsem se do něj ale nefalšovaně zamiloval.

Někdy v listopadu loňského roku mne přestalo bavit dojíždět do práce vlakem se třemi přestupy, každou neděli tam a každý pátek zase zpátky. Ač celý svůj profesní život funguji jako řidič všeho možného (o tom třeba zase někdy příště), své vlastní auto jsem nikdy pořádně neměl (o mých peripetiích se soukromými vozy taky třeba někdy jindy).

Úkol zněl jasně – sehnat vozidlo malé, pokud možno spolehlivé, bez zvláštních nároků na výbavu či rok výroby, s finančním limitem 30 tisíc korun. Po pár hodinách více méně bezcílného brouzdání internetem jsem zavítal i na web nedalekého autobazaru, kde měli v nabídce hned tři vozy splňující stanovená kritéria.

Citroen Xsara jsem vyřadil z výběru jako první, byť za cenu 28 tisíc korun nabízel i druhou sadu pneumatik a čerstvou STK. Přiznávám, podlehl jsem předsudkům o francouzských autech. 

Druhým do party byl Volkswagen Fox, nepříliš oblíbený nástupce rovněž nepříliš oblíbeného Lupa. Rok výroby 2006, cenovka 30 tisíc, tedy můj limit. Základní bílá barva spolu s černým nelakovaným nárazníkem, výrazně evokující neblaze proslulou Fabii Junior, překvapivě nebyla tím hlavním problémem. Tím se ukázala být přítomnost tříválcového motoru 1.2 HTP pod kapotou. Cestování vlakem mi najednou zase až tolik nevadilo…

Pořád tu byl ale ještě třetí kandidát. Stříbrný Volkswagen Polo, rok výroby 2001, pětidveřová verze, s motorem 1.4 MPI o výkonu 44 kW. Na první pohled mne nijak výrazněji nezaujal, připadal mi jako takový nedonošený Golf, navíc na přítomný motor jsem neměl příliš dobré vzpomínky skrze zkušenosti s kdysi vypůjčenou Fabií stejné motorizace…Nakonec ale Polo po krátkém uvažování dostalo šanci a hned na druhý den jsem si s ním telefonicky sjednal rande. 

Auto na první pohled vypadalo na svá léta v celkem slušné kondici. Drobné nedostatky odhalilo až bližší ohledání. Nicméně, nesvítící zadní světlo prodejce ihned uvedl do žádoucího stavu, a na nefunkční vložku zámku ve dveřích řidiče a vnější kosmetické vady ochotně nabídl slevu z ceny. Z výbavy Polo nabízelo 4x airbag, vyhřívání zadního skla, manuální klimatizaci, elektrické stahovačky vpředu / švihadla vzadu, a tím výčet komfortní výbavy vlastně končí. 

Po chvilce dumání jsem nakonec s nabídkou souhlasil a výměnou za 24 tisícovek obdržel klíč (jeden), originální manuál a servisní knihu, a Polo se 155 tisíci km na tachometru s STK platnou do dubna. Nutno podotknout, že prodejce nelhal, když tvrdil, že vozidlo je ve stavu, kdy další povinnou prohlídkou bez problémů projde – při dubnové kontrolní návštěvě se technikům na STK nepozdávala pouze snížená účinnost ruční brzdy, kteroužto ohodnotili písmenem “A” a na zadní tabulku RZ vylepili novou červenou nálepku. Jinak prošlo Polo bez ztráty kytičky.

Auto jsem poměrně dlouho využíval opravdu jenom jako prostředek k dojíždění a nijak zvlášť ho neřešil. Mezitím se stihl pokazit i zámek ve dveřích spolujezdce, a tak, vědom si nepřítomnosti cenných věcí v interiéru, jsem auto prostě nechával stát odemčené na ulici. V nejmenovaném severočeském městě, nedávno zpopularizovaném stejnojmenným televizním seriálem, krok sice odvážný, hraničící s šílenstvím, ovšem nutno podotknout, že z auta se nic neztratilo ani mi nebylo odcizeno.

Napřed jsem s ním jezdil každý týden 120 km do práce a zpět. Potom jsem ho nějaký čas trápil téměř denním dojížděním do Prahy a zpět (celkem 200 km) a největší prasárny jsem se dopustil, když jsem ho cca měsíc používal k rozvozu jídla přes platformu Uber Eats a denně ho tak mučil popojížděním po Praze vstříc hladovým zákazníkům.

Zlom v mém vztahu k autu přišel v červnu letošního roku, kdy nadobro vyhasla vzájemná láska mezi mnou a mou ženou, a tak jsem se i s Polem a dvěma igelitkami stěhoval o dům dál. Dvě noci nedobrovolného kempování v autě, než jsem si našel vhodnější příbytek, mě ovšem s Polem dosti sblížily. Došlo mi, že jakkoli je to jen taková light verze Golfu s tím nejobyčejnějším motorem, nebyl s autem za celou dobu vlastně jediný problém a nenastala jediná situace, se kterou by si Polo neporadilo. Včetně poskytnutí nouzového přístřešku v tomto krušném období, a že nejsem zrovna malého vzrůstu. 

A zhruba v tomto momentě nastalo mé absolutní šílenství, které nikdo nechápe, protože jsem si vzal do hlavy myšlenku, že si tohle auto prostě nechám, budu se o něj starat a budu s ním jezdit až do chvíle, než mi ho někdo nabourá, ukradne, nebo než mi ho EU zakáže nějakou novou bohulibou ekologickou směrnicí.

Prvním krokem byla oprava zámků, spojená s instalací dálkového ovládání centrálního zamykání. Tahle sranda přišla zhruba na tři tisícovky a protože jsem dálkové ovladače dostal dva, investoval jsem ještě do zhotovení druhého klíče k autu. Jeden nikdy neví. Tím ale výčet ryze praktických investic končí…

Jak se říká, kola dělají auto. A pohled na plechové třináctky zakryté odrbanými poklicemi ze supermarketu, řekněme, dosti bolel. Zasedl jsem tedy ve volné chvíli k internetu a přehraboval se inzercí mnohdy dosti nevkusných či dosti poničených kol, dokud jsem nenašel slečnu prodávající originální 14” disky Volkswagen, a to včetně pneumatik, za cenu 2500,- Kč. Neodradil mne ani fakt, že se nachází skoro 180 km od mého bydliště a hned druhý den už se vyjímaly na mém autě. 

Dalším krokem bylo vyjmutí aftermarketového rádia Kenwood se všemi moderními funkcemi, a jeho nahrazení originálním rádiem Volkswagen Beta, pro které mi nevadilo projet se 160 km tam a zpět. Mám rád, když je v autech jen to, co tam reálně mohlo být, když sjely z výrobní linky. A to tak moc, že jsem si v roce 2020 koupil dvacet let staré rádio s kazetovým přehrávačem…

Během podzimu se pak chci věnovat opět ryze praktickým záležitostem, kdy se vymění trocha toho spotřebního materiálu a Polo dostane nové tlumiče, brzdy, rozvody, a vyřeší se i počínající drobná koroze na pravém blatníku. Světe div se, po 19 letech je to jediné místo, které kovomorka napadla. Ostatní části karoserie zůstaly prozatím netknuty. 

Co říct závěrem? Objektivně vzato neexistuje důvod, proč bych měl tohle auto v dnešní době považovat za skvělé. Je v něm poměrně málo místa pro pasažéry i pro případný náklad, i přes nižší hmotnost je 44 kW pod kapotou dosti limitující výkon, kromě vyložených fanoušků značky/modelu se za ním nikdo neotočí a moc parády s ním neudělám.

Na stranu druhou, je v něm asi ta nejjednodušší možná technika, tudíž nemám vyhlídky na žádné nákladnější opravy, motor nežere olej, neztrácí se chladící kapalina, nikde nic netluče, nebouchá, po mechanické stránce autu nic není, jezdím s ním průměrně za 6,5 – 7 litrů benzínu, vzhledem k rozměrům nevím, co to je problém s parkováním, auto mě nikdy nikde nenechalo a náklady na jeho udržení v provozuschopném stavu jsou zanedbatelné. 

P.S. – vědom si limitů motoru i podvozkové platformy mého Pola, plánuji na podzim pořízení ještě jednoho auta. Kdo by ale čekal, že budu mít rozum a pořídím něco normálního, tak ne. V nastupujícím záchvatu druhé puberty jsem zahořel touhou po Fordu Puma, takže mi už brzy na ulici budou místo jednoho nesmyslu stát nesmysly dva :D