Jak jsem se zbláznil, část dva

Král je mrtev, ať žije král. Představuji Vám nového člena rodiny, Bludného Holanďana.

Po mnoha projetých vráčkách, které se vyskytovaly v různém stádiu rozkladu nehledě na kilometry na počítadle a i s různou cenou jsme se s přítelkyní rozhodli podívat se po autě mimo naši malou republiku. Vytipovali jsme si auta po Německu, Belgii a Holandsku do 2000€, majitelům a bazarům napsali a čekali, kdo a jak odpoví. Nakonec se celkem příjemně ozval jeden pán, vlastník Citroënu XM Berline 2,1 TurboD, rok výroby 2000, z malého města nedaleko Amersfoorthu v Nizozemí. S pánem jsme si psali asi týden anglicky (hlavně přítelkyně, já jsem na jazyky dřevo), byl velmi milý a ochotný, o co jsem ho poprosil, to mi řekl (a jak jsem si pak ověřil, pravdu) nebo vyfotil. 

Rovnou jsme s přítelkyní naplánovali takovou malou dovolenou. Nepřipadalo v úvahu nechat si ho od někoho dovézt. Ani podvalník jsem moc nechtěl, pokud bychom to pojali jako dovolenou, je to složitější s parkováním, dražší na spotřebu a shánět podval a někoho, kdo by to odřídil (nevlastním skupiny ani B+E ani C+E, pouze B a C). Plánovali jsme to jako třídenní výlet, s tím, že třetí den jsme byli domluveni s pánem, že se sejdeme. A tak si objednali dvě noci ve dvou hotelích. Měli jsme v úmyslu se zastavit a podívat v sobotu v Norimberku a Kolíně nad Rýnem (tam i přespat) a v neděli se podívat do Amsterdamu, kousek od něj přespat a v pondělí ráno se s pánem sejít. Jako primární dopravní prostředek a podpůrné vozidlo nám měla sloužit Rozárka, alias Citroën C4 2011 1,6 VTi mé přítelkyně. V sobotu ráno, 10.2., jsme tedy vyrazili z Berouna směr Norimberk. Po prohlídce pamětihodností v Norimberku asi ve tři odpoledne jsme vyrazili směr Kolín. Zadal jsem naše dočasné bydliště a ouha… Z Norimberka je to do Kolína asi 3 hodiny a my tam měli být za hoďku a půl? Nějakým záhadným způsobem jsme si objednali ubytování u Mnichova. Celkem šok, objednávali jsme přes jednu známou porovnávací stránku a trochu si nevšimli, že ten blbý Mnichov byl asi jen reklama (holt se to tak debilně maskuje).

Ubytování se povedlo změnit, na konec jsme přespali v jednom ne zrovna hezkém hotelu (prý tři hvězdy, vypadal spíš na mínus čtyři a že jsem zvyklý na ledasco, včetně spaní pod širákem či v autě) na předměstí, ale do Kolína jsme už na konec nešli, dost nás vykolejila jedna příhoda. Když jsme odcházeli od auta, vzdáleného asi 100 m od F1 motelu jsem zjistil, že zůstala v autě peněženka. Přítelkyně počkala u čerpačky s taškami a já doběhnul do auta. Když jsem se vracel, u přítelkyně zastavila černá dodávka. Myslel jsem, že se ptá na cestu, protože během chvilinky odjel. Než jsem k přítelkyni došel, najednou dodávka přijela z druhé strany přítelkyně a něco pořvával (němčina to nebyla). Jak zmerčil, že jsem k přítelkyni došel, začal čmoud arabskej mektat už značně umírněněji "Taxi? Taxi?". Přítelkyně se s ním nebavila, vůbec mu nechtěla věnovat pozornost a on nebyl líný to objet a zkusit to z druhé strany… A odkdy je v Německu taxi černé a neoznačené? Tmavo tam bylo v okolí teda fest. Stlačená tma byla v tomhle koutě světa zastoupena v hojném počtu.

Druhý den jsme si přivstali, abychom z této lokality zmizeli co nejdříve. Kolem desáté jsme dorazili do Haarlemu. Vrátil jsem se na místo činu, když se tu konal Citromobile 2015. Nechali auto u hotelu a vyrazili jsme pěšmo na asi 2 kilometry vzdálené nádraží, odkud jsme se vlakem vydali do víru velkoměsta, do Amsterdamu. Ač se u nás celkem osypávám, kdykoli bych měl sednout do mastné tyče, v Holandsku mi to absolutně nevadí. Žádné mačkání, vlak co čtvrt hodiny, všechno uklizené, nikde žádný zevl či fixové grafitti… Po Amsterdamu jsme pak potkali i pár těch zajímavých vozidel. DS21, 2CV, Ami8… Tam mají Citroën rádi. Všechny fotky jsou od přítelkyně. :)

Na třetí den, v pondělí ráno jsme vyrazili do 120 km vzdáleného městečka poblíž Amersfoorthu, kde jsme se setkali s pánem u něj na firmě. Pán se se svou ženou věnuje opravě lodí, kterých tam po kanálech jezdí mnoho. Pán s láskou vzpomínal, když před revolucí jezdil do ČR, do Břeclavi, kde měl zákazníka. Po revoluci už se sem bohužel nedostal, ale chtěl by se sem vydat. Dokonce chválil své některé obráběcí stroje, že s lepšími nedělal a že nezná žádný, který by vydržel tak dlouho (byl to 50 let starý soustruh a frézka z Kovosvitu). Trochu jsme probrali i politickou situaci u nás i u nich. Že jsou na západě šílené daně, to jsem věděl, ale že až tak… Za XM 2,1TD z roku 2000 (na tacho svítilo 343t km) vychází ta "daň z luxusu" za 440€ za čtvrt roku. To byl hlavní důvod, proč ho prodával, jinak by si ho prý nechal. V životě měl vždy jen Citroëny, bohužel už Citroën nevyrábí nic, co by se mu líbilo, tak jako náhradu koupil Volvo.

Pomalu jsme se přesunuli k autu… O čem pán mluvil, to tam bylo. Zánovní rozvoďák, auto houpalo velmi dobře (rok staré zásobníky tlaku), pneu nesjeté… Trochu horší lak, pravý práh na lehkou opravu… Dal nám klíče, ať se s ním projedeme, ani nejel s námi. Nechal nám dost prostoru auto prolézt. Probrali jsme cenu (sleva asi o 200€ na celkem 1100€) a vyrazili auto odhlásit na export. Pán vzal své Volvo s60 a vyrazili do 40 km vzdáleného Amersfoorthu. Alespoň úřady jsou tam celkem slušné. Část administrativy tam přebral soukromý sektor, takže jsme přišli do celkem nové budovy, všichni na úřadě byli milí, fronty žádné, mladá slečna si od nás vzala doklady k autu, nabídla kávu… A za 15 minut od vstupu jsme odcházeli s exportními značkami a odhlášenými papíry. 

Když jsme přijeli zpět na firmu, pán nám k tomu přibalil letní pneumatiky na diskách, hromadu brzdových destiček (nových), kapalinu na proplach hydropneumatického systému, kus prahu na opravu (který si nechal naohýbat) a další díly, které už mu k ničemu moc nebyly. Rozloučili jsme se a vyrazili někam na brzkou večeři, či pozdní oběd. Byly asi čtyři hodiny odpoledne. Pak vyrazili na 700 km dlouhou cestu do Litvínova severní cestou (přes Lipsko) k babičce. Přijeli jsme asi ve 2 hodiny v noci v úterý. Cesta to byla úmorná, s občasnými zastávkami. Jak jsme se dostali do Německa, začalo nám pršet se sněhem. Do toho mě ještě u Chemnitzu trochu zradila navigace a místo po dálnici na Ústí nás navedla jinudy. Doufal jsem, že pojedeme přes přechod svatého Šebestiána, ale místo toho nás protáhla přes Cínovec, kde dávaly lišky dobrou noc a k tomu v tu dobu hromady sněhu a neprotažené silnice. Ten kopec z Cínovce do Dubí jsme jeli asi půl hodiny, aby nám to někde neklouzlo. Přítelkyně mě v Rozárce za mnou častovala různými nelichotivými jmény. V úterý ráno jsme se pak sebrali a vyrazili k našim do Tábora. Dalších 200km. Za celou cestu jsme tedy ujeli necelých 2500km, když jsme to měli jako výlet.

Teď ale bylo třeba popřemýšlet co dál… Plán byl takový, že přehodím papíry ze Silver Shadow na Bludného Holanďana. Bohužel jsem se nechal ukecat, abych to normálně přihlásil… Jaká chyba… Na STK jsem za dovozovou s emisemi vypláznul 3000 Kč. Na úřadě, kde jsou samé nevrlé stařeny (co jiného čekat od českého úřadu) Pak 800 za přihlášení a 3000 za ekoteroristický poplatek. No a představte si, papíry byly už konečně hotové až 7. března… Celkem slušný výkon, za 3 týdny.

Ale zase… Ač jsem za to auto dal trochu víc, než za "vráček" tady, mám auto v nesrovnatelně lepším stavu, nemusel jsem poslouchat kecy od překupníčků, jak je to auto po důchodci a má jen 150t, jinak je naprosto v pořádku (jen když by se člověku zatmělo před očima, jinak to byl vrak) atd. Do toho jsme si udělali pěknou, byť kratší dovolenou.

Takže jak nás to vyšlo (píšu raději všechno v oirech, aby se to nepletlo)?

Kupní cena Bludného Holanďana – 1100€

6x tankování po cca 50€ Natural 95 do Rozárky – 300€

1x tankování za cca 70€ Dieselu do Holanďana – 70€ (byla prázdná nádrž)

Odhlášení v Holandsku – 40€

Povinné ručení krátkodobé na Holanďana z ČR – 12€

Přihlášení v ČR – vč. STK a ekovýpalného – 270€

Takže, když uděláme přesný součet nepřesných čísel, vychází nám to na 1792€. Což je při tehdejším kurzu 25,2 Kč/1€ cca 45200Kč za trochu cestování plus auto. Nepočítal jsem do toho ubytování, neboť to bylo v rámci naší dovolené (ty dva dny + cca 160€). Je pravda, že kdybychom jeli rovnou pro auto a zpátky, najeli bychom cca 1800 km za 200-250€ a ne za 300€, ale to už je malá položka… Není to sice žádná extra nízká cena, ale koupili jsme auto s dobrým technickým základem a jen pár věcmi na dodělání a za podobnou cenu, co tady stály ty leštěné prdy, akorát umně nafocené, jinak vyšroubované překupníky na nesmyslnou cenu. Za sebe jsem tedy zatím spokojen. Na autě se co nevidět udělá první údržba (zatím s ním nejezdím) a postupně se začne dávat dohromady co do té kosmetiky.

Bohužel kosmetiku nestihnu do XM srazu, který bude na jaře, ale příští rok už se snad ukáže v celé své kráse.

P.S. A alespoň bude modrá ladit k Deep Blue a v půlce ledna jsme koupili V6 z roku 89 s naprosto netknutou kastlí ve velmi dobrém stavu za neodolatelnou cenu. A to je také modré. :)

P.P.S. Osud Silver Shadow je bohužel zpečetěn. Nikdo neměl zájem nakonec ani o papíry, tak jsem jej rozebral, mnoho dílů si nechal a karoserie už odpočívá v ocelovém nebi. Ale dál bude žít v našich vzpomínkách. Budiž mu země lehká.