Jak jsem jsem vyšel z jeskyně

Někdy na začátku března jsem končil svou stáž na jihu Francie u Nice a tak jsem si řekl, že se zajedu podívat do St. Tropez. Měl jsem po šesti měsících dost absťák od řízení, tak jsem si rád odpustil jízdu mastnou tyčí, a jal se vesele dívat do nabídek autopůjčoven. Vybral jsem si šedého krasavce z úvodky, Fiat 500. Jednak byl téměř nejlevnější v nabídce, na jednodenní zápůjčku mě vyšel asi na 70 euro, a druhak se mi to auto prostě líbí, pro Fiaty mám slabost. Půjčit si auto ve Francii bylo jednoduché, akceptovali pracovní adresu i můj covidově prošlý řidičák, frantíci mají v lecčems na párku. A jelo se.

Trasa z Cannes do St. Tropez po pobřeží je úžasný zážitek. V brzkém jaře tam skoro nikdo nejezdí, asfalt je perfektní, zatáček plno a výhledy spektakulární. Můžu doporučit. Ale ne v sezoně. Ono i v únoru je tam stejně tak teplo, že jsem chytil úpal.

No ale k věci. Jako daily využívám své Coupé. Trochu sebemrskačství, trochu hereze. Takže jsem zvyklý na technologie z devatesátek. Klima je odpojená, ale mám tam radio s CD přehrávačem. A ABS! A okna v elektřině. A zrcátka taky. A stěrač i vzadu. A to je tak všechno. A pak mě posadili do nového, sotva zajetého fiátka. No a protože jsem neměl týden na pročtení manuálu a prozkoumání serepetiček, tak jsem víceméně sednul a jel. Po zpracování zážitku jsem moje postřehy/otázky/zoufání staromilce vecpal ve vyprávění mému taťkovi, a teď je tu vecpu i vám. Tento žalozpěv se nejspíš bude dát napasovat na veškerou moderní produkci aut.

– Přístrojová deska. Digitální přístrojová deska. Chápu, že při osvětlení sluncem ze špatného úhlu může být úplně nečitelná. Kdo by to byl čekal u autíčka, jehož hlavní teritorium jsou slunné pobřeží?

– A dál to rozložení ukazatelů. Chápu, že vecpali všechno do jednoho velkého budíkodispleje. Ale opravdu museli nechat otáčkoměru jenom levý krajíček na displeji?

– No a když se podíváte na druhou stranu budíku – stejný prostor věnovaný prosím pěkně eco indexu? To je stejně jenom ukazatel okamžité/krátkodobé spotřeby. Proč to nemůže být rovnou číslo litrů za sto kilometrů, a jaký smysl má bezrozměrná stupnice od 0 do 5?

– Ale co mě sejřilo nejvíc byla ta malá, zelená, kontrastně výrazná a hrozně iritující zelená šipečka, “shift up”. Takový alzák se vším všudy, i tím tvarem. Ano, už je úplně všude, ano, jsem sto let za opicemi, ale jaký má sakra význam? Vždyť to reálně nesníží spotřebu ani emise! A přeřazovat malý fiatí motůrek na vyšší stupeň, když tam nemám ani dva tisíce otáček fakt nebudu.

– Stop start system. Myslel jsem, že to bude větší otrava, podle toho jak se to všude haní a vypíná ideálně natrvalo přestřihnutím červeného drátku. Ale ono to tak nějak zvládalo reagovat rychle.

No a to je tak skoro všechno. Mám ještě jednu polohypotetickou otázku. Ale ta je tematicky trochu jiná, proto tu udělám čáru.

A tím se oklikou dostáváme k používání žlutého sportovního auta jako daily. Delší cesty ve třech + pejsek se zvládají v pohodě. Častější převážení biologického náčiní, smrdutého od tůní, bahna a mrtvých pijavic už zažil bohužel taky. Ale až mi mechanik řekl, že koupil voňavku, vystříkal to pohlcovačem zápachu a pak ještě vyčistil ozonem a nic si za to nenaúčtoval, tak jsem se nad sebou zamyslel. Potřebuju nejspíš praktické auto. Takové, ve kterém by se dal převážet bordel ale i  v pohodě přespat při výletech. A tak jsem čuměl do inzercí na dodávky. To mě po čase trochu opustilo a v současnosti jsou v mém zájmu menší dovávky, takové ty osobní. A tak jsem si otevřel inzerci a jal se brouzdat inzeráty na VW Transpostery, Citroeny Jumpy, Fiaty Strada, Mercedesy Vito atd., abych zjistil, že všechny mají společnou vadu na kráse – jsou drahé jak pr***. Seriozně, 20 let starý stroj, 200+k km najeto, s cenou nad sto tisíc za silně ojeté stroje? To jsou malé dodávky tak silná kategorie vozů, nebo se obecně auta za jednu výplatu ztrácí? Tu stovku bych za to možná i dal, ale rád bych s tím dojel aspoň domů… Poradí mi někdo, jaké auto na toto využití byste doporučili vy?