Italská závislost - Punto 55s

Tak jsem tady zas! 

Tentokrát s Puntem. S tou oranžovou krabičkou co jsme původně měli mít jako takový to “co kdyby náhodou car”.

Jenže ono to tak do poslední chvíle bylo co kdyby náhodou auto, vlastně se dá říct že co se pořídila Alfice tak auto stálo a já se rozhodl ho nabídnout zpět původnímu majiteli. Kývl tak jsme se připravovali na jeho odchod, jenže že nemůže poslat peníze  hned a že hned pro něj nepřijede což se zrovna hodilo když Alfice zlobí (klapky Off, nebojte, nespolkla je). Nu tak se s puntem začalo opět jezdit. Tak na střídačku, občas já a občas přitelkyně. Pak teda pán poslal půlku peněz na punto že někdy pošle druhou a někdy si přijede. Zase opět, ok, dobrá. Jenže doba plyne a jsou to skoro dva měsíce a stále nic a nic. Doma padlo rozhodnutí vyjímečně od drahé polovičky a já jsem za něj rád “to auto si necháme, mám ho ráda” a já s ní souhlasím. Ptáte se proč? Pokusím se to shrnout.

Začněme tím, že to auto jsme si celé překopali, krom vyvaření, což stihl pán před námi. My jsme s trochou výpomoci vyměnili motor, část elektriky, interiér  a dali mu péči kterou to auto předtím nemělo. Potom se s ním začalo jezdit, já ze začátku jen tak okrajově protože to bylo hlavně auto přítelkyně. Ta si na to auto zvykla tak, že už se jí ani do Fabie nechce sedat. Teda chce, když veze kamarádky… :D 

Další věcí je že to auto je fakt šíleně jednoduchý a cokoliv se zničí nebo rozbije, stačí na to gola a kus místa před barákem. Nemá žádný šílený elektrovychytávky, nemá posilovač, ani posilovač brzd, výstřel techniky je tu maximálně čínské radio které jsme z nouze koupily. A okna, felektrice! 
 

A už se asi pomalu dostávám k tomu hlavnímu, proč ho máme rádi? Dělá nám radost, opravdu. Já jsem autíčkářstvím posedlej už od mala a přítelkyně to odemě nějak pochytila. Čím víc puntem jezdíme, tím víc nám přirůstá k srdíčku i když je to vlastně taková italská Felicie. Prostě nás to baví, baví nás ty paskřeky plastů co zažily lepší časy, baví nás to řízení bez posilovače, gumový řažení, houpavý podvozek a neodhlučněnonost motoru a výfuku. Jo je to jen 1.1 s 55ti koňma ale tím se dostavám tam kam každý článek témeř. Nepotřebuju auto co má 1xx koní aby mě bavilo. S rychlým autem se dá jezdit rychle stále ale co s pomalým jako je třeba punto? Výhoda té 1.1 je že se nechá točit, atmosféra, jednobod, plynový lanko a jedeš. Dáváš mu za uši jak blázen a furt jedeš třeba jen 70 ale máš z toho radost.  Asi jsme divný ale já nevím, fakt mě tahle italská tuctovka baví, mám jí rád a chci si ji nechat..takováhle auta už nikdy jindy nebudou.

Takže co je závěr? Říkal jsem to lidem co nemají smýšlení jako já o starých autech. “Zkuste si je”. Vím, doba se posunula, dnes je to samý moderní, superelektrovodíkovohybridní něco kde je víc spíš obývák než auto a lidi si na to dost zvykají ale já furt tak nějak ne. Mám rád od aut jednoduchost jako to bylo tehdá v roce 97 kdy vyrobili tohle punto a já zrovna přišel na svět.

Jednoduchost, spolehlivost, na dnešní poměry hrozný řízení, emise a vlastně všechno špatně, to je to co na tom autě mám rád.
 

P.S když nám punto zůstane, budou se s ním dít divy, fakt že jo a bude o tom blog! :D 

A jak to máte vy? Jak moc vyznáváte modernu vs. starou školu?