HOT HATCH nebo HACHIROKU?

Focus ST kamaráda Briana všechno tohle má. Má skvěle padnoucí Recara, má sportovní volant bez tlačítek, tři od sebe docela dobře rozmístěné pedály a citlivou řadičku. A navíc je tam ten pětiválcový Darth Vaderův chraplák. Toyotě GT86, kterou mi laskavě zapůjčilo AAA Auto ty pubertální zvukové projevy turbomotoru chybí. Má nás to nějak mrzet? Jdu to rozebrat do prvočinitelů.

Auta mám rád od nějakých nezapamatovatelně útlých let, možná i měsíců od mého narození. A co jsem dělal s prvními angličáky? Jezdil s nimi smyky přece. Často jsem nejezdil vyloženě obrovským powerslide driftem doma po koberci, nebo po písku venku, ale jen takový lehký smyk zadních kol jsem používal k zatáčení. Hlavně u těch modelů, které nemají zatáčecí přední kola. To jsou Matchboxy o velikosti 1:43. A to je přesně ono. S novou Hachiroku se totiž zatáčí přesně takto. Zadní kola mají přilnavost, ale takovou přesně akorát na to, aby se lehoulince ztrácela a já pod plynem zatáčel. Přilnavost zadní nápravy je přesně vyvážená tak, abych se těsně za zatáčkou začal hlasitě smát jako normální pacient Bohnic, zrovna když jsou tam Legendy. To zatáčení je přesně stejné jako jsem to dělal s tím Matchboxem po koberci, když mě byly čtyři roky. A víte co? Já mám dojem, že právě od auta už nic víc dalšího nepotřebuju.

A teď je tu Brian a jeho skvělé pětiválcové ST. A my si vyrážíme na pěknou „touge“ v okolí. Všímejte si, používám výraz „touge“ a to mám Hachiroku doma pouhým druhým dnem. Mimochodem japonskou horskou okresku mají i v okolí Říčan u Prahy, jelikož včera večer prohlásil kamarád Honza Malina zvaný „Raspby“: „Hele Krabe, dáme si ještě tady jednu takovou pěknou touge“, ukazujíc na mapách v mobilu jakousi lákavou klikatici. A dodal „ A já řídím Hachiroku a tobě házím klíčky od MR2“.  A víte vy co? Klíčky od MR2 s dobře funkčním upgradovaným podvozkem nejsou vůbec k zahození. No ale o tom si něco povíme víc příště, nemůžu v jednom blogu servírovat řízek, salát a k tomu ještě vepřovou a knedlíky.  Prostě by toho bylo moc najednou. Vraťme se k Brianovi a Fíkusu ST.

Já o něm psal celkem nedávno. A já vážně přesně tuhle pětiválcovou generaci rychlých Fordů můžu. Nakonec, kdo jste četli, je vám to jasné. Ale představte si, co se stalo. Nasedám do Focusu a klíčky od Hachiroku házím Brianovi. „For everything off, you need press this button, hold it for four seconds at least. Then, car is ready“ On se jen zasměje, jelikož si myslí, že jde o vtip a povídá.  „You must be joking, a borrrowed car and my first ever drive in a rear wheel drive, i am not turning anything off for sure“. To jsem totiž nějak nečekal, ale vlastně je to jasné. Brian měl v minulosti doma v Irsku nádherné modré RS MK2 a často se na něj stáčí řeč. Nenapadlo mě tedy, že ho nevychovala jako mě stará vlčice Cortina 1300 s čím jiným než se zadním náhonem. Vlastně většina nás, narozených v osmdesátých letech nemusela v životě vůbec přičichnout k autům s poháněnou zadní nápravou. A pravděpodobně ani nepřičuchla. Asi bychom měli založit občanskou iniciativu za zavedení Toyot hachiroku povinně do fleetu autoškol. A když nad tím přemýšlím tak fakt, to není vtip, tohle auto by mělo být povinné pro splnění závěrečných zkoušek v autoškolách.

Zkrátka a dobře, Brian vyráží v Hachiroku vstříc svému neobyčejnému zážitku a já startuji tlačítkem „Ford Power“ estéčko. Pětiválec a jeho tóny mi hned zvedají náladu, a protože máme motory zahřáté vyrážím na tu „touge“ celkem energicky. Vrrrr, uuum , pop, bang , chrrrr, podřazuji na dvojku před první ostřejší zatáčkou, hledám její vrchol a hned co nejdřív přidávám abych nemusel čekat než se turbo natlakuje. A dějí se zajímavé věci. Fakt, že si připadám, že sedím na lesním posedu tak nějak dokážu odfiltrovat jako méně podstatný, ale horší to začíná být s citem v řízení. To řízení Focusu ST, které jsem vychválil v samostatné recenzi je najednou děsně tupé a nepřesné. Celé auto je totiž najednou tak trochu tupé a nepřesné. Kde je ta hravost, kde je ten cit a smysl pro balancování v neutrálním chování auta? Rytmus a cit nalézám až ke konci té touge, po pár minutách jízdy, kdy jsem schopen se překalibrovat. Jinak se zkrátka hodnotí auto samostatně a jinak ve společnosti různých soupeřů. Kdybych přivezl tátův nový Golf TSI R-line a pokusil se s ním poměřit na té touge se starším Focusem ST, vy víte, že ten tupý, však efektivní a nebezpečně rychlý nástroj by byl Golf. Zatímco Focus bude ten mistrně vyvážený, citlivý a pln odhodlání řídit ho naplno. Jenže, přímo proti nové Hachiroku to má zkrátka ten Focus velmi komplikované.

Brian přijíždí z prvního kola večerní prázdné a točité okresky a je celý rozesmátý jak měsíček po sedmém pivu. A já ho hned zpovídám. „The car has a nice feel through the steering wheel, doesnt it Brian?“ „Hmmm, i feel like when i used to play cars on playstation, the response of steering is so direct, the steering wheel also sits right at my chest and all i see are the two small wings hanging on both of the sides of the bonnet. It’s a great fun and feeling to drive this car“.  Naprosto to pochopil. A to hned na poprvé. To auto, ta Hachiroku rozdává radost hned a to každému. Je to zkrátka jiná koncepce a jiná jízda. Focus může sice po chvíli začít fungovat a vy s ním, ale ten pohon předních kol vás zkrátka limituje. A je jedno jestli zrovna jedu ve Focusu, nebo v daleko přímějším a odhodlanějším Renaultu Clio RS. Anebo dokonce v Renaultu Mégane RS Cup, který má podle mě doopravdy geniálně, skoro až soutěžně nastavený podvozek. Stejně je to houby platné. Přijde první vlásenka, první ostřejší zatáčka a vy musíte hodně vážit kolik plynu dát těsně okolo místa, kdy projíždíte vrchol zatáčky. Jak dám moc, volant rovná kola, člověk se s tím pere, zkrátka musí ubrat. V ostrém Cliu je tenhle pocit hodně potlačený, protože tam není to turbo, ale stejně ten pocit, „že to není dobře“ získáte nakonec taky. Přední kola toho zkrátka musí udělat příliš. Ano, můžete se naučit to auto trošku rozhodit volantem a na brzdách před zatáčkou a poslat to tam s koly stočenými víc rovně, zároveň korigujíc plynem míru většinou lehčího vybočení zádě. Ono tohle je zábava, ne že ne. Kolikrát moc velká, když se mi takový pěkný „lift-off“ povede opravdu správně. A to není častokrát.

Já se zkrátka domnívám, že zadní kola mají auto pohánět a ty přední jen zatáčet. Je to jednodušší a přirozenější pohyb a Hachiroku to demonstrativně dokazuje. To auto má jednu pro mě neocenitelnou vlastnost. A možná je stále nedoceněná. Ono se zkrátka výborně řídí plynem a zadní náprava má naprogramovaný takový lehký elastický skluz. To auto mi hodně často na vyjížďce říká: „Pojď, přidej plyn, tady se na výjezdu jenom tak lehoulince sklouzneme“. Ne tak abys na to musel hledat kontra, jen si prostě povolíš rejd na volantu, citlivě si přidáš plyn a jedeš dál. Je to akční, a řidiči, nebo tedy konkrétně mě, to vyvolává přímo výtrysk endorfínů, hormonů radosti a štěstí a já ač sedím v autě sám, se fakt dokážu hlasitě rozchechtat. Tenhle pocit se nedá tak skvěle přenést do hot hatche. Zkrátka fakt nejde.

Tím neříkám, že jsou to špatná auta. Na zpáteční cestě si Brian sedl zase do svého auta a já vzal Toyotku a užíval si přesně to, co popisuji o odstavec výš. Jenom ten bílý Focus ST, stejně jako otravná moucha lítal sem a tam v mém zpětném zrcátku a já ne a ne se ho zbavit. Kdybychom jeli na okruhu, třeba v Mostě vsadím se, že i tento starší Focus ST zajede velmi slušný čas. Natolik slušný, že bude možná lepší než čas Hachiroku. A bude to majitele Hachiroku štvát tak, že vzteky rozkouše zbytky pryže, kterou sem kdosi vpašoval z hybridního Priuse? Odpověd zní, ne nebude. Královsky by si ten stint užil a bylo by mu patrně jedno jaký by byl výsledný čas na kolo. A i pro ty, kteří to s okruhovými dny myslí vážně představila Toyota a jejich úpravci celou škálu upgradů, které auto posouvá do dalších sfér.  Zrovna tak, jak tomu bylo v případě krásky ze seriálu Initial-D, pravé Hachiroku.

Jste z výsledku zklamáni? Postupně si představíme více srovnávání nové gejši Hachiroku s různými auty. Focus to náhodou ustál dobře. Zůstal s velkou pravděpodobností tím rychlejším autem z této dvojice. Ale, jak jste asi již pochopili, moje srdce leží jinde.

Na závěr děkuji Brianovi, za půjčení Focuse ST v rámci tohoto vědeckého experimentu a společnosti AAA Auto, která dodala velmi zachovalou lehce ojetou Toyotu GT86.