Get out&drive! 2

je to jen týden, co Karel TB popisoval, jak jsme se po měsících plánování konečně rozhoupali a vyrazili s GTčky směr Červenohorské sedlo. Už ten den jsme si řekli, že to zopakujeme. Nemuseli jsme se dlouho zamýšlet a bylo nám jasno – klidně kratší vzdálenost, ale častěji.

Chtělo to nějaký milník na ceště, tím se měl stát Penzion Lada v Repechách. V pátek večer potvrzovací sms a ladění času, ale už to začalo dostávat trhliny. Vidíte tu MX-5 v galerii? Tak ta s náma nakonec nejela. Martin hlásil louži oleje pod autem. Snažil jsem se ho zlomit, že je to přece dobře. Když není olej pod autem, není ani v motoru, ale nebylo to nic platné.

Zachvíli píše Karel: “vypadá to na déšť.” Před týdnem to byl on kdo řval, že je to fuk, že to plánujeme už moc dlouho a tak klidně pojedeme i v dešti a já to teď vidím stejně: “a?” “hodně pršet.” Ujistil jsem ho, že déšť hlásí pořád, ale nakonec je z toho jen pár kapek a dojdeme k dohodě, že když ráno pršet nebude, jedeme. Karla ještě úkoluju ať vezme hrrníčky a kafe, natočím budík a jdu spát.

Ráno 4:30 zvoní budík, zaposlouchám se a vodu neslyším. A už píše Karel: “ok, jedeme.”

4:54 jsem na místě sraz, 156 s Bussem natankovaná, tlak v pneumatikách srovnán a čekám zvuk osmiválce. Karlovi beru výmluvu, píšu mu, že hustota provozu je 1, takže nízká.  Východ slunce je prý v 5:29, tentokrát nemáme nějaký polštář. 5:07 doráží konečně Maserati.

Na itinerář trasy či domlouvání se kdo jede špici nedojde, startujeme a jedeme. Propleteme se rychle ven z města, to Busso tak krásně zní, člověk ho prostě chce držet nad 4000 otáček, takže to jedeme trošku svižněji. Ale už po pár kilometrech dopadají první kapky na čelní okno a během minuty už leje. Stěrače na max. V rýchlém sledu Ohrozím, Plumluv, Soběsuky Žárovice, rychlá kombinace levá, pravá a je to, cedule avizuje stoupání 12%. Čelní okno se mi mlží, taky jsem se mohl podívat na nastavení ventilace před jízdou, čekám že Mase se přežene a už ho neuvidím, ale nic. Trošku popaměti se chystám na první zatáčky, naštěstí je tady krásný asfalt a voda nikde nestojí. Nahoru je to asi 9 km, voda dělá svoje a ve výjezdu občas kola proklouznou. Čas jsme vybrali dobře, už je celkem vidět, zvěř nikde a provoz prakticky nulový, takže těch 9 kilometrů do Drahan uteče strašně rychle. Rychlý pohled na hodiny, do svítání zbývá ještě pár minut, pořád se to dá stihnout.

Odbočka vpravo, šlapu na plyn, vyhýbám se dírám, jóóó to je ta realita téhle země. Stačí pár stovek metrů abych si začal přemýšlet co je špatně, ASR probliklo, auto se vlnilo, ale kroupy, sníh tam není. Dochází mi to, cesta je nedávno čerstvě zalátaná a je posypaná štěrkem. I když to trochu plave neubírám, naopak, přece tomu krásnýmu Maserati nevymlátím okno, snažím se to natahnout, přichází pravá a já to beru pravým kolem rallyově v krajnici, kouknu do zrcátka a Mase nikde. Jen co ten otřesný povrch skončí začíná Bousín, řádně zvolním ať mě Mase dotáhne na dohled. Repechy jsou už jen kousek a Karel se netvářil že by cíl cesty znal.

Odbočíme vpravo, zastavuji u rozhledny Kopaninka. Popravdě, nechce se mi z auta ven, tak jen rychlá fotodokumentace přes sklo – Kopaninka a Mase za mnou. A kola se zase roztáčejí, přes Protivanov domů. Občas té vody stojí opravdu hodně a od kol jdou gejzíry vody, takže ani tempo není nějak velké, navíc přes Malým Hradiskem dojíždíme kamion. Jsem rád, že jsem vybral tenhle směr, rovinky mezi zatáčkami jsou tu moc krátké na předetí, tedy v tom šeru určtitě. Ale před Stínavou se to konečně povede a jdeme máme zase cestu volnou.

A rychle do garáže na kafe a pokec, není nad presíčko s výhledem na dvě italské krásky.

Já vím, jeli jsme opravdu jen kousíček a počasí nám nepřálo, ale stejně to byl fajn začátek nového dne a doma sotva stačili zpozorovat, že jsem si někam vyjel.