DODGE STEALTH R/T Twin Turbo

O tomhle autě si každý z nás už párkrát jistě přečetl. Někteří se v něm jistě svezli ať už přímo ve verzi vyráběné pod značkou Dodge, nebo v Mitsubishi 3000GT, které se zase v Japonsku jmenovalo GTO. Já osobně si tohle auto pamatuji ze sousedství, když mi bylo nějakých možná dvacet let. Stával kousek od nás v ulici Dodge Stealth v černé metalíze. V té době šlo o zánovní auto s pro běžné smrtelníky nepředstavitelným výkonem motoru a o nevídaný luxus. Vždycky když jsem projížděl kolem, nebo šel, o auto jsem pohledem zavadil. Tehdy působilo agresivně a rychle, i když bylo zaparkované. Něco jako například Ford Probe, Toyota Supra a další. Jak je na tom auto vyráběné jako Dodge Stealth dnes? Koncept, z kterého tohle auto vychází, byl představen v roce 1989. Výroba, která započala, v roce 1991 končila v roce 1996. Prostě ukázkový vůz první poloviny devadesátek. Přestože v Japonsku končilo GTO až v roce 2000. Jiný kraj, jiný mrav. Vnímání designu je subjektivní. A je to zejména o vkusu. Samozřejmě od poloviny devadesátých let ušel automobilový průmysl dlouhou cestu. Dodge Stealth se od svého samurajského bratra liší v detailech. Primárně jde o přední část. Dnes je to ale vše jinak protože spoustu aut už prostě originální vzhled díky tuningu nemá. Některé změny jsou nevratné a tak jezdí kusy v příšerných barvách s bodykity alá Need for Speed Underground.    

Nicméně některé věci opravdu bývali tenkrát lepší už v základu. Jedna z věcí, nad kterou srdce automobilového nadšence zaplesá, jsou vyklápěcí světlomety. Ano, je to klišé, je to kýč. Píšeme to všichni a všude u takových aut, ale je to prostě krásné a ztělesňuje to ducha výroby vozidel v tehdejších dobách. V kombinaci s nízkou siluetou a příjemnými rozměry je to celé velmi kompaktní a povedené. Velmi nadčasově působí při pohledu z boku auto ještě dnes. Tehdy šlo prostě ještě vyrobit auto tak aby bylo pěkné a ne tak aby bylo šetrné k chodcům a životnímu prostředí. Mě osobně se velmi líbí i záď. Světla spojená plastovou lištou do jednoho celku působí v kombinaci se spoilerem atraktivně i dnes. Celkově minimálně ve vrcholné verzi R/T Twin Turbo působí auto pořád skvěle. Nástup do vozu je překvapivě snadný. Samozřejmě vše je položené níž a pro člověka se sníženou hybností lze auto nedoporučit. Nicméně prahy jsou široké tak akorát a dveře lze otevřít opravdu dokořán.  

Sedadla vrcholné verze čalouněná velmi příjemnou kůží jsou tak akorát tuhá. A zcela jistě pojmou i průměrného Amerického občana, který je tak trochu šťavnatý. Boční vedení je příkladné a řekl bych, že dnes by se ještě někteří mohli učit jak že na to. Polohu za volantem jde najít poměrně snadno. Celou idylu trochu kazí velký, baculatý volant. Věnec je tlustý a celé je to potažené nepříjemnou věcí. Asi kůží. Nicméně trochu to ve mně zanechalo dojem doteku chirurgických rukavic. A v neposlední řadě tenhle volant by mohl soutěžit v soutěži nejhnusnější volant všech dob a zcela jistě by to byla bedna. Spousta dalších prvků je mile devadesátkově Japonských. Jsou to detaily jako výdechy ventilace, zapalovač a tak podobně. Kdo kdy jel ve starém Mitsubishi, Mazdě a tak dále chápe o čem je řeč. Můj kus obšťastňovala automatická klimatizace, nejlepší kazeťák a manuální převodovka. Ano většina kusů odjela s automatickou převodovkou, která byla spolehlivá, ale dnes. Doba je jinde. Nutno dodat, že dle starých pověstí je vůz z USA opatřený manuální převodovkou stejný problém asi jako morová rána. Tady ale nebude důvod k obavám, protože auto zase až tak moc Americké není. Na mě prostě tak nepůsobí. Přestože je interiér celkově kvalitní a ergonomie je vlastně docela fajn i v konotacích dnešní doby. Něco mi vadilo. Tohle auto si dneska ale už nikdo nebude kupovat kvůli elektrickým oknům se stupidním ovládáním. Kvůli volantu nebo snad špatně umístěnému madlu ruční brzdy. Zadní místa k sezení nejsou k sezení, ale plní funkci spíš jako odkladiště odpadků a věcí denní potřeby. Což tedy u placatého sporťáku už vůbec není důležité.

Tohle auto si koupíte totiž kvůli motoru. Vidlicový šestiválec s úhlem rozevření řad válců 60 stupňů. Přeplňovaný dvojicí stejně velkých turbodmychadel. Nejvyšší verze R/T totiž nabídne celých 320 koní. Šestiválec nejsilnější verze R/T Twin Turbo se dodával v kombinaci výhradně s pohonem všech kol. A nutno dodat, že neumím posoudit, jak jezdí verze s pohonem kol předních. Údajně jsou trochu neohrabané a na nějaké velké řádění v točitých pasážích to není. Pro čtyřkolku to opravdu neplatí. Stealth není lehké auto z tehdejšího pohledu. Dle dnešních měřítek je to ale štika. Verze R/T váží 1725 Kilogramů. Což na primárně cestovní GT není zase úplně moc. Už zvukový projev tohohle vozu je impozantní. Příjemné dunění na volnoběhu střídá zlověstné, ale tlumené hučení v otáčkách. Trochu mi to připomnělo turbovrtulová letadla. Zátah a zrychlení je impozantní i dnešní optikou. Dráhy řazení jsou přesné. Delší a páka klade trochu odpor. Vše je ale snesitelné a je vidět, že to tak bylo vymyšleno. Není to vada. Naopak působí to samozřejmě. V kombinaci s jízdní stabilitou a naprostou neutralitou v zatáčkách i ve vyšších než povolených rychlostech jde vše snadno. Odezva na přidání plynu je poměrně rychlá. V porovnání s běžnou tehdejší produkcí až dech beroucí. Červené pole otáčkoměru začínající sedmičkou mě nejdříve pobavilo. Abych následně pochopil, že prakticky pokud je řidič ošklivý jde řadit i u osmičky. Výkonu je v každé chvíli dostatek. Nejde však o to, že by auto bylo nebezpečně rychlé, nebo nevyužitelné. Chytré uložení motoru a značná technická vyspělost nejen na tehdejší poměry totiž umožní i plné využití auta k pohodlnému cestování.  

Pokud chcete lze držet otáčky dole a proplouvat krajinou jako žehlička saténem. Čtyřkolka zajistí dostatečnou trakci. Americký boxer asijského původu se promění mávnutím kouzelného proutku v uhlazeného pojídače sushi. Musím říct, že to mi sedí, když auto není jen na jeden účel, ale je to taková příjemná fúze stylů. Dle mého mínění se tohle auto do mé definice sportovního auta dost dobře nevleze. Díky okolnostem a místu vzniku to není ani Muscle Car. Co to tedy je? Přirovnání bych hledal v Anglii. Aston Martin pro chudé by bylo troufalé, ale velmi trefné. I když i to je sporné. Přece jen tímhle vozem jezdíval třeba i Jarda Jágr v době kdy už byl více dolarovým milionářem. Minimálně stylem a jízdním projevem se Stealth R/T Twin Turbo řadí na špičku silných čtyřkolek v pěkné karoserii začátku devadesátých let. Za superligou v podobě Porsche samozřejmě značně zaostává ve všem, ale ceny dnes tako jako kdysi mluví jasnou řečí. Přestože manuální řazení v jakékoliv kombinaci motor, výbava je spíše výjimkou lze takový Stealth pořídit v podstatě v tom nejlepší provedení za cenovku odpovídající třeba totálně dojeté 911 v automatu. A to už stojí za krátké zamyšlení. Řízení je poměrně komunikativní, i když jde hodně o zvyk. Ze začátku mi to přišlo, jako když míchám bramborovou kaši. Poznáte, kam točíte jak moc a cítíte jemný odpor ve volantu. Celé je to ale takové… specifické. Ovšem jde se s tím naučit sžít poměrně rychle. Parkování je kvůli malému rejdu trochu očistec, ale s čím placatým kromě Miaty není že?

Abychom se ještě vrátili na začátek. A abych také nelamentoval jen, jak dnes je to tak a dříve to bývalo jinak. V době vzniku tohoto vozu byl průměrný plat v tehdejší ČR (po rozpadu federace) asi tak 8,000 Kč spíš ale méně. Dodge i Mitsubishi 3000GT se dali u nás oficiálně pořídit. Obě auta stála shodně přes dva miliony Korun. Tedy abychom byli objektivní, i dnes lze za tuhle obrovskou sumu znásobenou hodnotou měny a ekonomickou situací pořídit skvělé vozy. Na tomhle autě je skvělé to, že dokáže poutat pozornost okolí i více jak dvacet let od svého vzniku a působí stále chic. Interiér je příjemné místo k životu a i po letech funguje. Nicméně estetikou nenadchne. Na víkendové projížďky s občasnou třeba i delší cestou je Stealth R/T Twin Turbo jako stvořený. Citelnou slabinou jsou brzdy opatřené sériově ABS. V momentě kdy, přijde na řadu nějaké krizové použití opakovaně, citelně ztratí účinek. Omezující je také drakonické nastavení ve smyslu brzdi, nebo nic. Na okruhové radovánky jsou tady jiná auta. Na hobby dovádění po mokrých okreskách je to ale skvělý společník s osobním kouzlem. Často se setkávám s pokusy srovnávat tohle auto s Nissanem 300ZX Turbo (Z32). Nemyslím si, že je to na místě. Ač se to nabízí. Nissan je živelnější a sportovnější. Stealth působí vzhledově zajímavěji jízdně neutrálně a celkově civilněji. I když to se bavíme o vrcholných provedeních. Pravdou je, že u obyčejných verzí je to stejná americká story jako například u Fordu Mustang. Tak či onak je to fajn auto z těch skvělých dob kdy si o tom postavy seriálu BH90210 museli vážně promluvit. A Will Smith vypadal jako parodie sebe sama.