Člověk míní život mění

Poslední dobou mi přijde, že mám pořád potřebu o něčem psát. Určitě bych našel pochopení pro některé častější návštěvníky Autíčkáře kdyby je moje texty už přestávali bavit naštěstí je vždy možnost to prostě nečíst. Dnes to nebude žádná úvaha ani nic ve smyslu co by se stalo, kdyby ale spíše věc co mě samotného zaskočila a nakonec mile překvapila.

Nedávno došlo k jedné události, která se vzhledem k pověsti tohoto výrobce vozidel v České Republice stane jen jednou za čínský přestupný rok a to musí být ještě správná konstelace hvězd. Naše nejlepší a technicky nejvyspělejší dieselové 7 let staré Audi A6 Avant sloužící převážně jako denní pracovní partner mojí ženy se porouchalo a já to musel řešit. Vzal jsem tedy ten nepojízdný vehikl na plato a dovezl do jednoho nejmenovaného autoservisu, co se specializuje především na tenhle typ aut ale majitel je kromě čtyř kruhů fanouškem hned několika italských značek a vůbec fanoušek aut jako takových. Po konzultaci, která pro mě měla nepříjemný výsledek „vstřiky“ jsem byl trochu rozladěný.

Auto samozřejmě nebude opravené za den ani za dva ale spíše za čtrnáct a více dílna je plná a práce je hodně. Určitě jsem neměl v úmyslu nechat ženu jezdit sedanem S4 který je prostě úplně na něco jiného a vůbec i přestože náš postarší vozový park zůstává poměrně obsáhlý v tyto dny, bývá slušně vytížen. Známý mechanik viděl mé dilema ale zjevně se bál pronést smělou nabídku a návrh k zapůjčení „náhradního“ vozu.

 Nakonec se přece jen osmělil a jakoby mimochodem pronesl slangem této skupině vlastní „Halejď se tajdle mám teďka volnej jeden pelech co jsme tady dostali, protože nějakej mlaďas nemněl love, poď na to hodit voko jesli to teda chceš jako pučit jestli mi jako rozumíš“.

Tak jsme teda šli a vzadu, za dílnou stála docela pěkná věc, kterou jsem na silnici už párkrát míjel, avšak nikdy ve mně nevyvolalo tohle setkání žádné zvláštní emoce. Byla to docela civilně vyhlížející Lancia Lybra s naftovým lenochodem o pěti válcích. Navíc v kombi a odporně šedivé barvě auto opravdu snad kromě zajímavých světel na první pohled ničím nenadchne. Chvíli jsem váhal zejména proto, že auta původem z Itálie ne že nemám rád, ale nevyhledávám je. Nakonec zvítězila ta zvědavost ve mně (a i když jsem to nutně nepotřeboval, byla to služba zdarma) a šel jsem si pro klíče. Vracel jsem se k té divně vyhlížející zšedlé Italce s nedůvěrou a naprosto bez očekávání.

Centrál na dálkové ovládání hned na poprvé udělal reklamu a otevřel, jen troje dveře naštěstí otevřít řidičovy se mu povedlo. Aha to je ta Italská elektrika řekl jsem si pro sebe. No nic centrál na autě z roku 2004 není nic divného a nefunkční bývá i u jiných vozidel. Zvenku jsem si auto prohlédl zběžně a viděl jsem zimní pneu na všech kolech, tím pro mě rozjímání v -5 stupních Celsia skončilo. Po nástupu do vozidla se ale můj pohled na tuhle levnou postarší, lednici začal pozvolna měnit. Uvítala mě rozměrná po všech směrech povedená sedačka řidiče v tmavé krásně zachovalé kůži (stejně tak zbytek interiéru). Celkově kvalitní a i po letech a 240 000 kilometrech neopotřebený interiér, palubní deska se mě uvyklému na povětšinou německý standart opravdu moc líbila a ještě dnes by určitě mnohé dokázala oslovit.

Hmm řekl jsem si pro sebe to je ten jejich design, ale na to auto přece nejezdí.  Přišlo tedy to, čeho jsem se bál celou dobu a to sice probudit k životu ten jejich pětiválec navíc v dieselu. Po nastartování se však ukázalo, že obavy jsou v tomhle případě zbytečné a i jako člověk co naftovým autům moc nefandí, musím uznat, že tenhle motor se opravdu vydařil.

Projev motoru je po zahřátí kultivovaný a uvnitř auta panuje i při zvýšených otáčkách téměř až benzínový klid. Po několika ujetých kilometrech bylo rozhodnuto, ten týden možná dva si s tímhle starým vehiklem budu jezdit já a uvidím, jestli mi dokáže, přiblížit co na těch Italských autech ti lidé vidí. Jasně tenhle běžný kombík v naftě asi není typický představitel aut, kterým příznivci italské produkce fandí a obdivují je, ale stejně za pokus mi to stálo. V autě je doslova záplava komfortní výbavy, a když jsem doma zjistil, kolik takové auto stojí peněz, absolutně jsem nepochopil, proč někdo řekněme s padesáti tisíci korunami v kapse běží pro nějakou nevybavenou věc typu Škoda Fabia nebo VW Golf. Pojďme dál součástí výbavy je mimo jiné docela slušné audio od společnosti Grundig, které umí vyluzovat téměř identické tóniny jako moje BOSE s deseti reproduktory a zesilovačem od modré tečky což mě velmi mile překvapilo. Vzhledem k době vzniku mě potěšila i velice dobře vyvedená navigace, která fungovala. Klimatizace je duální a plně automatická a potěšilo mě její ovládání, které není daleko tomu, co v té době nabízel třeba VW nebo konkurence z Francie. Všechno uvnitř toho postaršího auta prostě fungovalo dobře a celá ergonomie je vymyšlena doslova na jedničku.

První den co jsem auto zaparkoval doma, mě napadlo si o něm dohledat alespoň nějaké základní informace, abych věděl čím to vůbec jedu. Mile mě překvapila informace o použité technice a zejména potom o unikátní zadní nápravě. Nebudu to tady rozepisovat, nakonec koho by to zajímalo, může si to jednoduše vyhledat tak jako já.

Zkoušel jsem tedy co ten tichý a na poměry třídy docela agilní motor s autem udělá, když ho nebudu šetřit a budu to takzvaně rvát. Jako bývalý majitel Audi A4 B6 s šestiválcem v dieselu (už je pryč holka a jsem rád) jsem byl zvědav, jestli je to srovnatelné nebo jestli Italka překvapí. Můj malý soukromý test ve finále na plné čáře vyhrála Lancia zejména potom i přes velice ostré tempo spotřebou 6 litrů v kombinaci. Jezdilo se jak ve městě, tak za Prahou s nákladem i bez a řekněme, že velmi průbojně. Pořád bylo nutné na ni koukat jako na skoro 13 let staré auto, ale uměla překvapit v běžných rychlostech, se člověk jako nějaká brzda provozu, který je plný podobně /ne/výkonných aut necítí.

Víte, tvary zevnějšku jsou jedna věc, ale pocit z jízdy je podstatně důležitější. Tahle Lancie vám i v karoserii pro mnohé nevzhledné a navíc kombi umí zprostředkovat zážitek a to je to co mě dostalo. To auto je staré a dnes už i vypadá staře, na ulici na vás holky určitě nemrkají a chlapům se určitě nesvírají půlky nadšením, a přesto si přijdete tak nějak doma a výjimečně.

Je to první Lancie, kterou jsem měl možnost řídit, protože většinou se za volant těchto aut rozhodně netlačím a líbí se mi. Je to ten typ auta, které si neumí majitele najít přes reklamu od souseda a bylo jich vyrobeno mnohem méně než třeba Aster nebo Oktávek avšak výběr je pořád slušný a ceny neskutečně směšné.

Vzhledem k tomu že ve všech recenzích navíc auto všichni do jednoho chválí za nadprůměrnou spolehlivost a jednoduchost díky použitým shodným koncernovým dílům (FIAT) není při potřebě rodinného levného povozu jediný důvod proč třeba do užšího výběru tuhle mršku nezařadit.

Úplně nakonec věc zcela banální do kufru se vejde kočárek a dětská autosedačka jde s trochou klidu na zadní sedadla nainstalovat bez obtíží. Skvělá je na Lybře ta univerzálnost kdy ráno odvezete ratolesti do školky, potom zajedete do velkoobchodu pro materiál a o dvanácté už jste na obchodní schůzce.

Často tady zmiňuji, závist a jak to u nás funguje tak tady nemusíte mít obavy. Auto působilo velice neutrálně a ani jednou se mi u obchodních (nebo potencionálně obchodních) partnerů nestalo, že by na mě někdo koukal skrz prsty jakou, že paštikou jsem to dorazil. U známých (kamarádů) zase auto budí spíše zvědavost, než že by měli tendenci auto nějak hodnotit ať už kladně nebo negativně.

Život s ní mě částečně vrací do mládí, kdy jsem byl ještě wild and free a to nejen kvůli datu jejího vzniku :). Už dvakrát jsem se přistihl, že večer jen tak koukám z okna do dvora na auta a studuji její vykulené oči a usměvavou masku v záplavě té šedi co jí obklopuje ať už z Francie nebo Německa.

Mnoho z vás si teď řekne, jak může básnit o takové staré navíc naftové vráně, a já se vám nebudu divit. Myslel bych si před týdnem to samé a nechápal bych to. Lybra ale prostě patří mezi auta která, vás neosloví hned ale spíše až když s nimi strávíte nějaký ten čas. Umí být autem pro každou chvíli snad jen na okruh a do terénu bych ji nebral, přece jen není to tak komplexní auto jako Škoda Octavia, která vyniká bez debat ve všem že.