Cesta k mému prvnímu autu 9 - První kilometry a první ...

Měl jsem nachystaný téměř nový chladič, co jsem vyndal z XRka. Když už máme takový fajn chladič, tak jsem chtěl koupit Origo Ford chladící kapalinu, růžovou, jak se píše v chytré knížce.
Další věc co autu chybělo byly plastové podběhy, ty mám doma sundané, ale co musím sehnat jsou takové plastové šruby co se rozevírají.

Vydal jsem se do Forda pro zmíněné věci. Když jsem oznámil pánovi za pultem, na jaké auto chci věci, tak se trošku podivil. „Sierra? Hmm, to snad už ani v systému nemáme.“
Nějak jsem se dopátrali k té kapalině, dostal jsem na ni „veteránskou“ slevu. Celých 20 kč na litr.
Ještě jsem se ptal na ty speciální plastový šruby. Že prý mají, kolik chci. No asi tak 30, byla má odpověď. Tady jsem trošku narazil, jelikož cena JEDNOHO tohoto šrubu je 39 kč u Fordu. Díky nashle, nepotřebuji.
Po cestě domů jsem se zastavil ještě v obyčejných autodílech a vykoupil všecky šruby co měly, 7kč/ks, naprosto identické :).

Díly máme, takže bylo na čase se pustit do práce. Výměna chladiče je ve dvou lidech práce na chvíli, takže jsem poprosil taťku zda pomůže, já samozřejmě budu dělat špinavou práci. Při vypouštění kapaliny jsem dostal nedobrovolně sprchu od své Sierry, ale po správném nasměrování se pak podařilo kapalinu pochytat. V autě byla bohužel žlutá, takže bylo potřeba vedení několikrát pročistit čistou vodou. Byl jsem osprchován ještě několikrát… Po převlečení jsme mohli pokračovat v instalaci nového chladiče, což zabralo pár minut. Nádobka naplněna směsí chladící kapaliny a destilky. Dle instrukcí jsem byl auto projet, zapnul topení na max, ať se voda všude dostane. Jakmile ručička teploty klesne, bude potřeba dolít znovu. Zajel jsem si tedy na Kebab, protože u práce vyhládne. Po cestě zpět ručička skutečně klesla a bylo potřeba dolít. Nedokážu popsat, jak tento krátký noční cruising pohladil mou duši. První projížďka po takovém seskládání dohromady. Usínalo se mi nádherně.

Další den zbývalo jen nasadit plastové podběhy a přední zástěrky (zadní ještě nemám – jsou v plánu). Tuhle akci jsem radši, než v garáži dělal na ulici, abych měl dostatek prostoru na manipulaci. To se ovšem neobešlo bez všudypřítomných čumilů – sousedů. Naštěstí jen obdivovali auto z jejich mladých let. Práce na příjemném sluníčku utíkala rychle, za chvíli auto stálo na kolech a bylo vážně kompletní.

Telefonát od mamky – jestli ji můžu vyzvednout ve městě. Samozřejmě, byla má odpověď. Že přijedu Sierrou vážně nečekala. Prý je to hrozně rychlý a velký auto, taky si postěžovala, že přední sedačky jsou moc úzký. Já byl ovšem pyšný na své dílo, takže jsem auto pak i půjčil bráchovi ať se projede. Jeho dojmy byly podobné. Auto slušně táhne a jen si tak pluje po silnici, Recaro sedačky jsou fakt úzký a co je prý nejhorší, tak umístění brzdového pedálu k plynovému – dle mého jen o zvyku. S autem jsem si spokojeně jezdil po okreskách, ale jedna věc mě doopravdy děsila, a to byla teplota vody. Vertikálně je tam slovo NORMAL. Standardní teplota se pohybuje cca na písmenu M.


Pokud teplota vyleze k Očku, nedejbože na Nko, tak by se měly zapnout sahary. Pokud teplota vyleze přes N do červeného, tak hrozí prasknutí hlavy. No, já po cca 15ti minutách jízdy balancoval konstatně na Očku a sahary nic, ovšem teplota nelezla výš. Zjistil jsem, že by to mohlo být čidlem pro budíky, které jsem měnil (tak budu doufat, že to je pravda). Jednoho dne jsem se ještě vydal ke Kubovi ze Sierra klubu, udělat mu „diagnostiku“ na jeho kupé OHC. Při této příležitosti jsem si udělal i na svém autě a byly to samé 1, tudíž bez problému. Ještě jsem zkusil vzít Sierru na geometrii, ale nedalo se udělat nic, protože to mám celé zarezlé (jak nečekané). Naštěstí díly stojí pár stokorun a já je mohl hned objednat.

Když jsem Sierru začal renovovat, tak bylo mým snem vyzvednout (teď už ex) přítelkyni u ní na vesnici a odvézt ji k nám na byt do Brna. Tento den nadešel. Sierru jsem ještě doma umyl (když tak počítám, je to poprvé od nákupu) a vyrazil na celkem 200 km vzdálenou cestu. Říkal jsem si, že pokud vše půjde v pořádku, tak jsem asi fakt nic neudělal špatně. Okresky na Valašsku se příjemně klikatily a já si užíval plavbu, navíc držen v Recaro sedačkách. Občas jsem taky nervózně mrknul na rafičku teploty vody. Největší rozdíl byl poznat na rozbité cestě – jak je Sierra všude měkčí a jízda je pohodlná, tak díky jednoduchému podvozku tady byl komfort oproti novým autům trošku nižší. Řekl bych, že to prostě patří k charakteru. Triumfálně jsem se zastavil pro přítelkyni, naložil kufry a vyrazili jsme na cestu. V Brně jsem měl navíc ještě mini-sraz s pár lidmi, které Sierra zajímala natolik, že ji chtěli vidět. Původní lokaci, kde bývají Kafe a Káry jsme museli změnit na parkoviště Nákupního Centra Královo pole kvůli tmě, která se objevuje čím dál dříve. Cesta do Brna byla klidná, teplota se držela na stejné hodnotě. Zeptal jsem se mé spolucestující, jak se jí cesta Sierrou líbí. Při její odpovědi, že by radši jela busem, kde by i dostala čokoládu jsem uvnitř lehce umřel. Zbytek cesty jsem s ní nemluvil. V centru rozkopaného Brna při pojíždění vystoupala teplota na „Nko“ a já zapínal topení, pro jistotu.

Mini-sraz se konal už bez mé (ex)přítelkyně. Všichni zúčastnění mi Sierru pochválili (někteří se na ní dokonce aktivně podíleli). Tohle mě těšilo ze všeho nejvíc, že to není jen můj dojem o dobře odvedené práci. V Brně bydlím ve vnitrobloku, takže tu nemáme modré čáry, ale parkování bývá problém, kvůli počtu aut co tu stává. Když jsme mini-sraz rozpustili, vydal jsem se na cestu domů.

Naštěstí jsem zaparkoval jako všichni ostatní – v řadě, ještě jsem se podíval, zda stojím co nejvíc u obrubníku a spokojeně odcházel do bytu.  Po cca 2 hodinách doma jsem se nabídl, že vynesu odpadky (při tom to byla výmluva, abych si mohl jít zkontrolovat auto). To, co jsem uviděl, bylo těžko k uvěření – ulomené zrcátko u řidiče. Na autě nebylo žádné další poškození. Dokonce ani na zrcátku nebyl škrábanec nebo barva. Tohle musel udělat někdo rukou. Auto tu stojí 2 hodiny a už mi ho někdo poškodí. S nepopsatelným pocitem jsem odešel do bytu. Následující den v práci mi ještě přišla fotka od kamaráda – že viděl moji Sierru.

Že mám lístek za stěračem od městské policie, že všechny auta v řadě ho tam mají. To už na mě bylo trochu moc. Ano, stál jsem na nepoužívaném chodníku, který nikam nevede, ale stává se tu takhle dnes a denně. Jinak by tu nezaparkoval vůbec nikdo. Za půl roku, co tu bydlím tu nikdy policajti nebyli. Při odchodu z práce jsem koupil lepící pásku a řekl si, že mi to za ty nervy nestojí, že Sierru odvezu zpět k rodičům, tam bude v bezpečí. Zrcátko jsem přilepil lepící páskou a vydal se na noční cestu k rodičům. Zrcátko jsem musel v polovině cesty znovu přilepit, jelikož do proti směru projíždějící kamiony mi ho větrem odlepily. Smutně jsem ji zaparkoval v průjezdě a šel spát.

Od člena sierra klubu se mi podařilo sehnat pár zrcátek na výměnu. Výměna byla otázkou 10ti minut. Sierra byla zase v kondici, jen jsem si říkal, že do Brna se už nepodívá. Příště by ji mohl někdo objet klíčem a já mám nervy jenom jedny. Uběhl týden a jeden majitel červené miaty potřeboval nějaké díly na Sierru, jelikož si pořídil winter car. Přední nárazník a chladič. Věděl jsem, kdo takové díly má. Takže jsme vzali mou Sierru a jeli pro Sierra díly. Bylo mokro a Sierra zas nějak divně jela. Projevovalo se to přesně jak dřív – člověk přidal plyn a reakce žádná, auto jakoby bez výkonu a pak se to zase probudilo. Stávalo se to jen občas, ale člověk si toho všimnul. Tohle mě přivedlo na myšlenku, že to může dělat ta vlhkost/mokro, za sucha to jelo jak mělo. Díly jsme sehnali a Sierra kolega mohl odjet ve své Miatě i s dílama. Vidět ho, jak cpe chladič a přední Sierra nárazník do Miaty bylo vážně komediální vystoupení, ale k mému údivu se to tam vešlo.

Další den ráno bylo zase mokro a já si řekl, že půjdu Sierru projet, že si otestuju ten divný projev motoru. Potřeboval jsem nějaké místo, kde se akceleruje a brzdí docela často. Rozhodl jsem se vyzvednout kamaráda, abych měl i pohled druhé osoby a vydali se na bunč. Auto se chovalo jako den předtím – člověk přidal plyn a někdy se nestalo nic, někdy byl výkon velice opožděný.

Při výjezdu do kopce z pravého vracáku jsem jel na 2ku a přidal plyn, čekal jsem, že zadek může trošku hrábnout, protože tam bylo popadané listí, ale ono se nic se nestalo, pohled a soustředění jsem upřel na otáčkoměr. Drželo se to okolo 2 tis/min a nic se nedělo, motor měl špatný zvuk, dusilo se to, žádný výkon. S nohou na plynu jsem ani nehnul a auto najednou akcelerovalo. Šlo to bokem, dal jsem kontra a přidal na vyrovnání. Zase nic, bez výkonu. Auto šlo čumákem na břeh a na kameny. Brzdy a aspoň jsem to točil mimo ty kameny do bláta. Rána. Bylo mokro, popadané listí a já na zimních Nokianech. Otřesen jsem se šel podívat na výsledek tohoto incidentu. Kamarád vzal trojúhelník a vestu.

Když jsem tohle viděl, myslel jsem, že to je zlý sen a chtěl se probudit. Nárazník na několik kusů, blinkr a světlo rozbité. Maska a lišta prasklá, blatník na výměnu. Celý předek auta pohnutý. Nahoru a doprava. Po více jak roce renovace jsem se Sierrou najel cca 700 km. Dodám, že tohle chování motoru za mokra může být způsobeno čidlem – kamarád měl to samé a po výměně čidla, co stojí pár stokorun bylo vše OK. Já nejsem nejsem OK, auto je KO.

Tady máme dnes konec. Uvidíme co se dá s autem udělat, snad jubilejní č.10 přinese dobré zprávy.