Bmw M3 3.0 e36 - S50 důvodů k úsměvům

Mko – a pak ten zbytek

Před x lety jsem se postupným prokousáváním vlastnictví řadou e36 dostal až k inzerátu M3 s nabořeným zadkem. Malá odbočka, kdo měl někdy rozebranou M3 (jedno jakou řadu) ví, že koupit ji rozstřelenou na předek a chtít ji dát do 100% původního stavu je jistá finanční sebevražda. S obyčejným modelem mají mnohdy společné jen siluetu a světla, jinak je zde prakticky každý plast jiný a opepřený v ceníku pikantním M jako „money“.

Jednalo se o 3 litrové coupe, dovezené z Francie, ale původně určené na belgický trh, takže auto bylo opravdu velmi specificky ne/vybaveno (řekněme, že Belgičané jsou spořivý národ). Možná i proto byl datum uvedení do provozu skoro 2 roky po výrobě, což spolu s evidentně málo najetými km dělalo z bouračky jasnou koupi. Po sehnání plechařiny proběhla výměna poškozené části na rovnací stolici, vyztužení v napojení a celolak. Protože bylo utržené zadní rameno a shrnutý výfuk, volba padla na koupi celé nápravy. Kamarád mi dal tip na prodejce v DE, který vyslaného otce přesvědčil i na koncový tlumič od Sebringu. Překvapením pak bylo, že tatík pořídil nápravu z 3,2 modelu, což obnáší i bytelnější samosvor, lehčí převod (3.23 oproti 3.15) a pevnější duté poloosy. Bravo, starý! Časem se přestěhovaly na auto Koni Sport tlumiče, 3,2 stabilizátory a lepší brzdy. Pohotovostní hmotnost auta je jedním z faktorů, které dokážou spolehlivě zabít emoce v zatáčkách a závodní váha ukázala poněkud opuletních 1505 kg, došlo tedy na laminátovou kapotu a víko kufru, lehké Koenig sedačky, nahrazení zadních opěradel očalouněnou překližkou a odstranění všech nezbytností z kufru.

Výsledkem byl poněkud offroad efekt, kdy se Mko zvedlo o 3 cm (odebráním min. 100kg). Nic, co by nevyřešila Eibach Pro-street sada pružin. Časem jsem oddělal chladič klimatizace, visco vrtuli a instaloval 2 lamelovou spojku Tilton s odlehčeným jednohmotým setrvačníkem, čímž se performance dostala na takřka strašidelnou úroveň. Motor se roztáčel bez námahy jako na motorce, řadit šlo jedním prstem (snížení setrvačných hmot a průměru spojky – lamel), auto nebyl problém vést bokem i v rychlostech nad kilo s pocitem perfektní kontroly. Opakované výlety na okruhy v Brně nebo Mostě byly logickým pokračováním, ale tady byl jednoznačně limitujícím aspektem řidič a pneu. Bi-xenonové moduly proměnily noc v den a srnky utíkaly koupit RayBany. Nějaké to repro, rádio (Becker z P996), přečalounění, podsvícená řadička, odsazený OMP volant, X-brace nebo horní rozpěrka se prostě nedala nekoupit… znáte to.

Celkem jsem s Mkem najezdil asi 40tis km, vyprodukoval několik koleček popela z pneu a utratil sebevědomí pár majitelů RS/AMG či superbiků. Motor S50B30 (řadový třílitr, single vanos na sání, šest škrtících klapek pro rychlé reakce, dvojitý řetěz rozvodů, laděné svody připomínající klubko hadů) nemá sice 100 PS/litr (jako pozdější 3,2), ale je bytelný a jede jako pila. Při pohledu na průběh momentu zjistíme, že máte k dispozici 200 Nm již někde kolem volnoběhu, přičemž tah jen graduje.

Na dálnici je působivé sledovat, jak při zařazené pětce roste rychlost rychleji než otáčky a po dosažení 4-5tis rpm se tempo zrychlí. Absurdní a návykové, že i zarytý diesel-die-hard tatík připustil, že to „kua jede“, zatímco standardně hází benzín do jeho kategorie „přidáš a nic se neděje“. Mko má rychlejší/strmější převod řízení, ale zrovna jako etalon zpětné vazby bych jej neoznačil, brzdy naproti tomu i v sérii s lepší směsí desek fungují velmi schopně. Řazení není co vytknout, sériový podvozek nehodnotím, protože jsem jej vlastně nikdy neměl (jiná zadní ramena, kombinace 3,2 náprav a stabilizátorů, aftermarket tlumiče/pružiny). Výfuk od Sebringu splňoval, co si pod „laděným koncákem“ představuji – neotravoval, ale pod plynem byl přijemně slyšet. Meziplyny daly každopádně vyniknout syčení od sání atmosférického motoru, což se s instalací lehké a netlumené kapoty ještě umocnilo. Vnímaní rychlosti podporuje i fakt, že starší auta jako je e36 nemají tolik tlumicích materiálů, dveřních těsnění nebo izolace podlahy. Už jen přesednutí do e46 znamená, že musíte jet tak o 40km/hod rychleji, aby se zadnice lepila stejnou měrou k sedačce.

Nezapomenutelné jsou hlavně zážitky ze zimních měsíců na cestě Brno-Česká Lípa přes namrzlou Vysočinu. V autě, kde jediným pomocníkem je ABS a vědomí, že musíte dojet v jednom kuse. S odstupem se směju při vzpomínkách na různé spolujezdce, kteří nechtěli přijmout fakt, že jedeme cca stovkou doleva a volant je doprava, řidič se směje, vzadu 205/50 žiletky pálí za pomoci LSD čáry do sněhu a rychlost na tachometru kmitá v rytmu pravého kotníku. Nebo Jardova hláška ze zadního sedadla „notywole, to klouzlo, co?“ když nám šla prdel ke svodidlům při přeřazení 3-4 (řekněme, že to nebyla uplně legální rychlost) nebo cesta přes namrzlé Buchlovské vrchy s Robertem JFK a jeho novou hračkou Evo ve stylu „začneme o 20 rychleji než je možné ve svém pruhu… teď to uklouzlo… vezmeme to přes 3 pruhy… tady nás chytnou zmrazky u krajnice… aha, posral jsem se… jede se dál bo není čas“ někdy v 01:00 v noci. Nebo zmatené zastavení hlídkou PČR v Brně, která mě obvinila, že jsem jim ujížděl, načež jsem je ujistil, že ne, protože bych v tom dešti přeci neměl proti nim šanci. To policista žmoulající malý techničák u kolonky „210kW“ potvrdil smutným přikývnutím a nechal mě jet, zatímco druhý kolega by mě „musel vyřešit jinak“, ať už to znamenalo v řeči co-pilota služební fábie cokoliv.

Jistě, byly tu i stinné stránky, třeba spotřeba paliva nebo povinné ručení, což byl takový evergreen dotaz na pumpě od našich spoluobčanů v teplákovce. POV je zcestné řešit, spolehlivost mi přišla v pohodě, asi i v důsledku rozumného používání a preventivního servisu. Těžko můžete očekávat výdrž při burnoutech s polostudeným motorem nebo nepravidelných výměnách oleje/svíček a dalších provozních kapalin. Během těch cca pěti let jsem měl paralelně jiná auta, proto i ten nízký nájezd, nicméně odešel mi pouze termostat a ventil odvětrání palivové nádrže. Spotřeba se pohybovala od extrému pod 8 přes běžných 9-10 až po 13-15, což už byl režim neslučitelný s udržením řidičského průkazu.

Problém byl tedy jinde, asi v mé hlavě – auto totiž vybízelo k dokonalosti, zlepšování, úpravám, až bylo skoro dokonalé, ale ne pro běžné ježdění. Na druhou stranu máte auta, kam můžete nasypat 200tis a pořád to bude pekáč a nebude vás bavit. Tady stačilo pustit leckdy pár korun na vrakáči (např. za X-brace), chvilku šroubovat pod autem a rozdíl byl den a noc.

Vystřídal jsem od té doby hodně aut, některá vlastnil dlouhodobě (jakože 2 a více let), chvíli si i namlouval, že mi stačí např. Passat 3c kombi v Tdi, ale bylo jasné, že náhrada za tohle fun auto se hledá těžko. Nyní mám e92 335i v automatu (ano, proběhl tuning typu MHD, xHP a takové ty běžné dodělávky, aby to trochu jelo a sedělo), které je fajn, na ten výkon ani nežere, už i trochu sedí, ale pořád je to takové krotké.

Probudit Mko startérem bylo o husí kůži a přihlouplém úsměvu, ať už jsem jel do někam 5 nebo 350 km.