Auto pro punkáče

Mám totiž kapelu… vlastně dvě, protože bubeníků je evidentně málo. S oběma hrajeme punk rock. S jednou z nich je to dost svižný a dost politický punk. A jak si tak jezdíme po koncertech, na jeden z nich jsem se přivezl tehdy vypůjčeným Mercedesem w210 290td. Dvaadvacet let starým skrz na skrz prohnilým autem za ± 20 tisíc. Nicméně pořád mělo na konci čumáku hvězdu a tak někdo jen tak ze srandy pronesl: “Tyjo kde to jsme!? Punkáči a jezděj Mercedesem!”.

Před nějakou dobou jsem si pořídil auto stejného typu, akorát ve verzi kombi a bez koroze (kdo tyhle auta zná, ví že je to docela vzácnost). Zhruba 12 let ho vlastnil tátův kolega, docela o něj pečoval a moc mu neublížil. Pokud tedy pominu třeba to, že z nějakého důvodu podložil všechny pružiny a vyrobil z něj v podstatě crossover.

I přes zásah do odpružení ale zůstala “Masařka” pořád Mercedesem, pohodlným, tichým, praktickým a prostorným přepravníkem. Tím se dostáváme zpátky k prvnímu odstavci, protože podle mě je Masařka vyloženě vhodným autem pro punkáče. Na chviličku se nad tím zamyslete.

Punkáč většinou utratí spoustu peněz za kapelu, koncerty, pivo a podobné věci, tudíž mu nezbývá moc peněz. Jasně, jsou i levnější auta než zrovna Masařka a je čím dál tím těžší sehnat slušný kus, ale i tak to není investice o výši ročního platu. Její údržba při troše štěstí také člověka nemusí zruinovat. Náhradní díly jsou dobře dostupné, poměrně levné a dnes ji dokáže opravit každý šikovnější vesnický mechanik.

Punkáč se rád odlišuje. Ne, tohle auto není žádná rarita, ale řeněte sami kolik dnes na silnicíh potkáváte Mercedesů, kterým je 20+. Prostě to není úplně nejběžnější vozidlo.

Punkáč miluje svobodu. Nejen svobodu projevu, ale i svobodu pohybu a tu Masařka nabízí měrou vrchovatou. To sice dokáže v zásadě každé pojízdné auto, nicméně tady se nabízí dobrý poměr cena/výkon. Se skoro třílitrovým pětiválcovým turbodieselovým motorem o výkonu 96 kw se jedná o auto které má v celku dostačující dynamiku na předjíždění na okresce i příjemné dálníční tempo okolo 150km/h, se spotřebou která ani v Pražských zácpách nepřesáhne 8 l na sto a při klidné jízdě mimo město se dá držet pod 7. Navíc z mojí vlastní zkušenosti se jedná o motor neobyčejně spolehlivý. Výše zmíněný vůz který jsem měl kdysi zapůjčen již zemřel na závažnější poruchu motoru, kterou už se nevyplatilo opravovat. Na kontě tou dobou ale měl už skoro 1 300 000 najetých kilometrů.

Ke svobodě pohybu ještě nutno připsat, že s sebou díky ořímu kufru můžete vzít spostu potřebných i nepotřebných věcí a prostor po sklopení zadních sedaček je naprosto dostačující pro spaní dvou průměrně velkých osob.

Do Drážďan na večeři? Na víkend na fesťák jen tak bez stanu? Na koncert do Berlína? Na roadtrip po Evropě? Jak je libo. A to i bez obavy zda dojedu, bez obavy že mě to po cestě sežere, bez zalehlých uší od hluku a bolavých zad… Měl jsem i zajímavější nebo rychlejší auta, ale poprvé když nasednu a nastartuji, mám pocit že dojedu třeba na konec světa. A to se mi líbí!

Ano, považuji se tak trochu za punkáče a tohle auto (jak je z textu asi znát) jsem si velice oblíbil.

A hádejte co?

…. vejde se mi do něj kapela!