#5 Ford Orion - auto co jsem (ne)chtěl - Rozborka, přečerpaný limit na účtu a Covid

Máme tu časový posun na začátek prosince, auto stálo celou dobu rozebrané úplně stejně a nic se neodehrávalo. Proč? Karosář toho měl tolik, že až do prosince prostě neměl čas. Mně se to ve výsledku celkem hodilo, protože jsem se na konci září stěhoval z Brna do Kroměříže (z teho Brna mi budou chybět snad jen dobré restaurace, jinak nic). Konečně jsem měl termín od karosáře, kdy bude mít čas – 12.12.2020. Dohodnul jsem se s kamarádem Kubou, co mi už pomáhal dřív, že mi pomože vyříznout to zadní okno týden před – tedy asi 6.12.2020. Do Oriona jsem tedy nandal baterku, vyklidil bordel, dočasně namontoval sedačku, otočil klíčkem a bez zaváhání nastartoval po několika měsících stání venku! Potřeboval jsem přejet ze dvora do garáže a taky potom nějak najet na odtahovku, protože Orion je v depozitu a nemá SPZ. Nedokážu popsat tu radost, když jsem zase řídil Oriona (ikdyž asi jen 50 m) hrubý zvuk studeného CVH mně naprosto nadchnul. Když jsem couval a chtěl se chytit chybějícího sedadle spolujezdce, málem jsem přepadl na podlahu, jelikož ani pás tam nemám. Ach ten zvyk… Při najíždění do garáže jsem měl mezi prahem a hranou dlažby asi 2 cm. Nevím, jak budu najíždět, až budu mít ten RS kit zpět na autě teda. To asi udělám ještě nějakej tuning temu vjezdu do garáže, která je pod úrovní cesty a najíždí se z kopce.
Je 5.12.2020 ráno a já musím odstrojit zbytek auta:

Anténu, zrcátka, zadní světla, blinkry, křídlo, zámky, kliky dveří, ostřikovače, plaketky a znáčky, dveřní výplně, zadní plato za zadníma sedačkama, repro, zbytek plastů v interiéru. Kdo něco takového dělal, tak mi dá za pravdu, že demontovat tohle nedestruktivně vydá na ten den práce. Strašný nervy, když člověk musí páčit na 30 let starej plast. Stěrače a torpédo jsem sundal v předchozím týdnu, když auto stálo ještě na dvorku.

6.12.2020 ráno, Kuba přijel na domluvených 8:30, což je pro mě doba, kdy obvykle vstávám. Pomůže mi ještě demontovat zadní repro, protože tam byly nehorázně nabastlený a šroubky vyrezly. Díky tomu jsme mohly vyndat zadní plato za sedačkama, ať máme dobrej přístup k vyřezání teho skla. Já byl celkem nervózní, aby to okno neprasklo. Vyřezávání šlo ve dvou celkem v pohodě, ale když jsem byl naskládanej uvnitř auta a kleštěma tahal vyřezávácí strunu, musel jsem si fakt dávat pozor, abych si neklepnul do skla. Na některých místech to šlo jako po másle, protože někde to lepidlo téměř chybělo. Někde zase byla šílená vrstva. Ještě k temu jeden plech byl nerovnej, takže mělo kama zatíkat. Hold devadesátkovej Ford no. Sklo je venku a úspěšně po asi hodinovém boji.
Pokračujeme odřezáním bočních lišt ze dveří. Ty se musí opatrně odřezat strunou, aby se neohnuly a nenatáhly, jinak je člověk může vyhodit. Dále všecky okna ze dveří musí ven, včetně veškerého těsnění. V knížce je popsáno pouze jak vymontovat skla z předních dveří, ty jsou ještě k tomu elektrický. Kuba volá svýmu bráchovi, kterej rozdělal několik Escortů. Prý si nepamatuje. „Tak budem doufat, že to bude jak na Sierrách,“ zvolal Kuba. Naštěstí bylo, zapáčení, cvaknutí a sklo je vysvobozeno. Všecky těsnění a různé gumy a lišty si popisuju, protože čert by se v tom nevyznal potom. Kuba se mě zeptal, že co šíbr.
Říkám „coby, však si ho lakýra zasune, zamaskuje a može lakovat“. Kuba opáčil, že to je na pytel, že lepší ten šíbr ven. Mně se do toho fakt nechtělo, protože oproti Sierráckýmu šíbru, tu je to plech o velikosti střechy, a navíc stropnice musí ven. No, Kuba mě přesvědčil, protože stropnice by musela ven i tak, jelikož karosář bude uvnitř auta vyřezávat tu rez. Madla a veškeré držáky stropnice jdou dolů, opět nervy ať se nějaké packy neulámou. Téměř úspěch, ale tohle jsou nahraditelné ztráty. Stropnice je fakt tenkej karton, na kterém je tenká vrstva látky. Dost rozdíl oproti jiným, co jsem už viděl. Kuba si sedne dovnitř auta a rukama podpírá šíbr, těžkej jako kráva. Já se snažím vyšroubovat poslední šroubky, co ho drží. Kuba si ještě nedobrovolně zaposiloval, ale i šíbr je venku. Mně už jen zbývalo do Oriona nějak šikovně umístit všecky opravné díly. Pro jistotu jsem pevnou stříbrnou lepící páskou přelepil víko kufru, ať se následující den při převozu neotevře. Naneštěstí je náš dům i garáž plná Orion a Sierra dílů a vyndaný okna nebylo kde bezpečně uskladnit. S taťkou jsme je opatrně naložili do Focuse a odvezli do našeho zahradního domku. Tady jsem žádný autodíly ještě nikdy neměl.
 
Opět jsem se nevyspal, protože karosář byl domluvený na 7:30 na ráno, že si pro auto přijede. Spojka Spojka je pěkně tuhá, jak auto dlouho postávalo, takže když jsem ráno vycouvával do kopce z garáže, motor jsem omylem podržel ve vysokých otáčkách, sousedi museli být nadšení. Poprvé jsem taky najížděl s autem na vlek, ještě k tomu ráno a bez světel. No, podařilo se. Karosář se vydal do Přerova do karosárny po dálnici, já dálničku nemám, takže jsem si pohnul po okreskách, ať na mě nečeká. Potkali jsme se, když zrovna sjížděl z dálnice. Při posledních 100 m jízdy se lepící páska přetrhla a ono víko kufru se otevřelo, celkem vtipný pohled. V karosárně, teď už na světle se na to karosář podíval detailně. Dal jsem mu napsaný seznam s rozsahem prací. Když uviděl stav těch blatníků, zhrozil se a rovnou objednal nové. Když už něco objednával, poprosil jsem jej ať mi ještě objedná oranžové přední blinkry. Bude to hezkej kontrast s tou černou barvou. Počítal jsem, že auto bude hotové tak za měsíc, tudíž v půlce ledna. Přeci jen budou Vánoce, svátky a Novej rok.

Bylo 1.1.2021 a mně pípnula SMS od karosáře „Auto je nachystaný na lak, kdybyste se chtěl přijet podívat, můžete“. Tohle jsem vážně nečekal takovej fofr. Zrovna jsem byl u přítelkyně, takže jsme si den na to udělali výlet do Přerova, omrknout auto. Cenu mi v SMS nesdělil, takže jsem vybral lehce přes 20 000 Kč, počítal jsem to podle toho, kolik jsem platil za podobnou práci u Sierry. Nějakou tisícovku jsem u sebe eště měl. Prý byl v práci někdy od šesti od rána až do půlnoci, chtěl to mět hotový a nikdo neotravoval přes svátky. Auto je komplet vyvařený, podvozek nastříkaný ochranou podvozku. Pár drobností ze dveří si musel vymontovat, jelikož jsem nečekal, že by tohle mohlo vadit. Všecky díly hezky popsané a odložené v krabici. Cena 30 000 Kč. Uf, tolik u sebe nemám, jel jsem k bankomatu a jal se vybrat zbytek peněz. Z bankomatu mi však vyjel lísteček, že jsem přečerpal limit. No, vybral jsem, co šlo – 3000 Kč. Chybí mi ještě 5000 Kč. Buď přepadnu Albert poblíž, nebo poprosím přítelkyni o půjčení. Vrátím se do auta a se štěněcím výrazem se ptám:

Já: Zlato, myslíš, že bys mi mohla půjčit?
Přítelkyně: No já mám na účtu asi tak 5000 kč, víc nemám.
Já: S úsměvem na tváři, jo to bude stačit.
Přítelkyně: Ještěže mě máš! Ty starý vrány tě přivedou na mizinu.
Já: Provinilý úsměv.

Zaplaceno, karosář mi ještě ukázal výfuk, co je naprosto KO a zda ho može vyhodit. Odsouhlaseno. Díky tomu, že je brzo ráno, přítelkyně navrhla, že možeme na Troják na rozhlednu. Pokud se tam neplatí vstupné, nic jsem nenamítal. Hezky jsme se projeli, přítelkyně totálně zmrzla, protože už je prostě taková. Naštěstí to byl opět její nápad, takže já byl naprosto klidný. Zdá se mi to, nebo přítelkyně nějak nezvládá výběr výletů?

S karosářem jsem byl domluvený, že mi auto zaveze na podvalu do lakovny, protože ta je též v Přerově. Asi za pět dní mi přišla SMS, že je auto v lakovně. Bohužel jsem všecky ty nárazníky skladoval venku a ono pršelo. Natahal jsem si je do vytápěné garáže, všecko poctivě umyl, dal k topení ať se to vysuší a kontroloval, zda mám vše. Já debil, ještě zrcátka a přední masku. Sakra a eště křídlo. Tyvole a to křídlo není ještě ani obroušený. No, pár hodin práce se šmirglem a bylo hotovo. Do lakovny tedy vezu: Přední a zadní origo nárazník, přední a zadní RS nástavec, RS prahy, RS křídlo, zrcátka a přední masku. Tohle bych do Corolly nikdy nenacpal, takže jsem poprosil taťku, zda bych si nemohl půjčit jeho Focuse kombi. Den před jsem byl ještě na na COVID testech, které vyšly negativní.

Ráno, co jsem měl vézt zmíněné věci do lakovny mi bylo naprosto příšerně, nevěděl jsem, co se děje. Nevěděl jsem, zda vůbec těch 15 km dojedu, ale nějak jsem to zvládnul, ikdyž koncentrace na řízení a hledání zapadlé lakovny na kraji Přerova byl vážně boj. Vykládka dílů byla sice venku a s nikým jsem v kontaktu nebyl, ale i tak jsem měl radši respirátor. Ještěže tak, pár dnů na to jsem byl na dalších testech a COVID pozitivní. Je konec ledna, blog se tedy dostal do aktuálního data, kdy čekám na lakování Oriona a mám COVID. Jsem rád, že jsem to prozatím mohl takto „pozitivně“ zakončit. Pokračování bude až se mi auto vrátí z lakovny.