Proč už nechci být petrolhead

Říkat si "petrolhead" je dnes v módě. Stejně tak je v módě tesknit po starých časech a kritizovat dnešní auta za to, že jsou moc málo pro nadšence a příliš pro obyčejné lidi. Už toho mám dost. Nechci být takový petrolhead.

Nedávno jsem se dostal do debaty s kamarádem ohledně Porsche 911. Nesouhlasil jsem s jeho tvrzením, že současná generace "sešla z cesty" a je jakousi "zradou hodnot značky". Klasická 911 byla přeci malé, lehké sportovní kupé, které bylo hlavně o citu v řízení, perfektně vyváženém podvozku a spartánské jednoduchosti. Ta dnešní je velké, tlusté GT pro lidi, které zajímá hlavně pohodlná a rychlá přeprava. Dokonce, ó jaká hrůza, si jí objednávají s "nesmyslným" pohonem všech kol nebo dokonce automatickou převodovkou.

Jenomže ona původní 911 nebyla lehká, puristická a spartánská proto, že by tehdejší zákazníci nechtěli luxus a dávali přednost jakémusi "požitku pravého petrolheada". Byla taková proto, že kdyby nebyla lehká, byla by se svým dvoulitrovým motorem o výkonu 130 koní ještě pomalejší než byla ve skutečnosti. A aby byla lehká, nemohlo v ní být příliš věcí a už vůbec nemohla mít záležitosti jako pohon všech kol nebo automatickou převodovku. Protože použitelná čtyřkolka ani automat vhodný pro sportovní auto v té době neexistovaly.

Přes všechna omezení však především vůbec spartánská nebyla. To, že na nás dnes klasická 911 působí jako nástroj pro krystalickou radost z jízdy, bez zbytečných příkras a měkkosti, je dáno naší dnešní rozmazleností. Když vedle sebe postavíte typické rodinné auto z roku 1964 – třeba Ford Cortina, který jsme nedávno testovali – a stejně starou 911, zjistíte, že ta 911 vůbec není spartánská. A vlastně ani tak malá, když vezmete v úvahu, že maličká Cortina byla tehdejším ekvivalentem Mondea.

Pokud si někdo v roce 1964 kupoval Porsche, koupil si ho proto, že bylo rychlé a pohodlné. A dokonce i praktické – v tehdejší době byla kupé 2+2 považována za vhodný dopravní prostředek pro rodiny s malými dětmi a zavazadlový prostor v předku stačil i na kratší dovolenou. Samozřejmě hrál roli také fakt, že se 911 skvěle řídila – ale bylo to mnohem více o tom, že bylo snadné s ní jezdit opravdu rychle, než o tom, že by nabízela intenzivnější pocit "spojení s vozem". V šedesátých letech jste cítili ono "spojení s vozem" v každém autě. Neměli jste totiž jinou možnost.

Kdybyste typickému zákazníkovi z roku 1964 nabídli, že mu prodáte auto, které bude větší, pohodlnější, bude mít výbavu, o jaké se mu ani nesnilo, menší spotřebu, bude nesrovnatelně bezpečnější a ještě navíc mnohem, mnohem rychlejší, nejspíše by svou původní 911 vyměnil ještě dříve, než by stačil mrknout okem.

automobilky se opovažují vyrábět auta podle toho, co zákazníci chtějí. strašlivé, že?

Jenomže pro "správného petrolheada" je cesta od aut, která nabízela vzrušení a bylo těžké je řídit, k autům, která se řídí snadno a jsou pohodlná a bezpečná, cestou do pekel. Slyšel jsem názor, že se automobilky zpronevěřují svým hodnotám z tak nepochopitelného, přímo opovrženíhodného důvodu, jako je fakt, že to tak zákazníci chtějí. No chápete to? Ti sprostí lidé se opovažují chtít BMW a Porsche ve čtyřkolce. Dávají přednost rychlejšímu a úspornějšímu automatu před řidičsky ryzejším manuálem. Představte si to, ti lidé se dokonce opovažují upřednostňovat u rodinného kombíku praktičnost, komfort a úspornost před radostí z jízdy. Odporné!

To, že by petrolheadi obětovali všechno na oltář radosti z jízdy, ale není ten největší problém. Nejhorší na nich je, že vlastně vůbec nevědí, co chtějí. Každý vám třeba řekne, že by chtěl, aby automobilky zase začaly vyrábět dostupná, lehká a zábavná auta, která bude radost řídit. Když mu ale odpovíte, že jste s jedním přesně takovým autem nedávno jeli, a že se jmenuje Škoda Rapid 1,2 TSI, tak se zatváří znechuceně. Protože Rapidem jezdí jeho strýček z vesnice, jeho děda, sestřenice ho má jako služebák a tuhle mu v něm dokonce přivezli pizzu. Když by si koupil Rapid, mohl by si někdo myslet, že to udělal proto, že chtěl obyčejné auto za rozumnou cenu a ne že je výjimečný petrolhead.

Ostatně i debata, zmíněná na začátku tohoto článku, byla v tomto ohledu poněkud ironická. Proběhla totiž na Facebooku, pod fotkou zbrusu nového Porsche Cayman GT4. Tedy lehkého, ryzího Porsche s manuální převodovkou, zaměřeného výlučně na řidičské nadšence. Auta, které využilo platformy postavené čistě pro požitek z jízdy, bez kompromisů vynucených druhou dvojicí nouzových sedaček, aby mohlo přinést úroveň zážtků, kterou bude 911 moci závidět.

Jenomže už to není 911. A petrolheadi hrozně dají na jména, obrázky a pocit. Trojkové BMW by pořád mělo být takové jako E30, i když se jeho postavení na trhu změnilo a manažeři, kteří před 30 lety považovali za dostatečně rychlý a komfortní stroj stísněnou 318i, dnes požadují 300 koní a prostor, kam se vejde dospělý člověk. A když se třeba taková M3 vrátí kvůli downsizingu k "pouhým" šesti válcům (což měla v osmdesátých letech M5), které navíc nadopuje dvěma turby (která byla v 80. letech tak cool, že bylo potřeba celá auta co nejvíc popsat nápisy "turbo"), je to příznak ekologické diktatury.

Že mají auta vysoké, masivní čumáky jako v dobách, kdy to jinak udělat nešlo, byť tehdy to bylo kvůli překážejícímu motoru a dnes kvůli ochraně chodců? Stará auta s vysokým čumákem byla cool a placaté čumáky byly moc moderní. Dnes jsou placaté čumáky cool, protože už se nedělají, a ty vysoké jsou fuj, protože je to kvůli bezpečnosti. Přitom si vezměte třeba takový Peugeot 508. Faceliftovaná verze s vysokým čumákem vypadá nesrovnatelně lépe. O bezpečnosti posádky nemluvě. Mít v autě osm airbagů je sice známka slabošství, ale ve chvíli, kdy se vám nevyvede nějaká ta petrolheadská zábava, je o dost lepší být slaboch, nežli placatá mrtvola.

A konečně je tu otázka ekologie. Že díky současným emisním předpisům nevypadají naše města jako Los Angeles v 60. letech? Že smog, který byl před dvaceti lety běžný, patří do říše vzpomínek přesto, že dnešní provoz je nejspíš desetinásobný? Přesto budeme štkát nad tím, že emisní předpisy utlumily reakci atmosférických motorů na plyn a my, ó jaká hrůza, musíme používat turbomotory, pokud to má trochu jet.

Ne, opravdu nejsem petrolhead. Nemyslím si, že by stará auta byla lepší než ta nová. Dokonce vím, že ta nová jsou mnohem lepší. Mám totiž stará auta rád, obdivuji je pro jejich charakter, a tak už jsem jich pár vlastnil a ještě víc řídil. A protože také občas řídím auta nová, vím, že ta stará jsou, pokud je chcete používat jako auta a ne jako hračky, příšerná.

Toužím po původní 911, ale ani v nejmenším mi nevadí, že ta současná vypadá tak, jak vypadá. Lidem, kteří si jí kupují a platí tak její vývoj a výrobu, se to tak líbí a jsou s ní spokojení. A my nadšení řidiči si můžeme kupovat Caymany, MX-5 nebo Toyobaru.

auta nemusí být výjimečná ani zábavná, aby byla skvělá a zasloužila si naše uznání

Nemyslím si ani, že auto musí být výjimečné a zábavné, aby bylo skvělé. Octavia v kombíku je fantastický kus techniky. Toyota Prius, pokud jí používáte k tomu, k čemu je určena, je vynikající, spolehlivé a úžasně úsporné auto. SUV možná nenabízejí ten správný zážitek z jízdy, ale pro běžného řidiče jsou rychlá až dost a dokáží zkombinovat všechno, co od auta může běžný uživatel chtít. A taky jsou bezpečná.

A protože žiju v době, kdy už řízení není privilegium pro vyvolené, ale životní nutnost pro stovky milionů, možná dokonce miliardy lidí, nepovažuji ekologii a bezpečnost za zbytečnosti. To, že dnešní auta dokáží napravit spoustu chyb, které za volantem dělají i ti nejlepší z nás, považuji za úžasné. Stejně tak mě ohromuje, od jakých nehod může řidič díky dnešním pokrokům v pasivní bezpečnosti odejít po svých. Nemůžu neobdivovat fakt, že dnešní auta vypouštějí z výfuků vzduch téměř čistší než ten, který nasávají, aniž by přitom bylo nutné slevit z obřích výkonů.

Jsem dokonce rád za cyklisty ve městech a za naši hustou železniční síť. S každým člověkem, který nevyrazí na silnici, zbývá víc místa pro nás, kteří to uděláme. A když i my nahradíme ubíjející čas v zácpách za poklidné čtení novin ve vlaku, zbude nám více peněz, benzínu a všeho dalšího na nedělní projížďku někde, kde to stojí za to.

Ne, nemusíte se bát, že bych začal propagovat ježdění na kole, že bych si šel koupit BMW X6 nebo že bych naopak přestal kupovat stará podivná auta. Jen už se nechci připojovat ke sborovému, ovčímu odsuzování každého SUV které nevypadá jako veterán, nebudu cyklisty nazývat "kolomrdy" (byť označení "cyklofašista" pro členy Auto*Matu si ponechám) a nebudu se tvářit, že by bylo skvělé, kdybychom jezdili osmiválci bez katalyzátorů.

Miluji auta, ale chci se na ně dívat jako dospělý, zodpovědný příslušník rodu Homo Sapiens Sapiens.

Nejsem totiž petrolhead. Jsem motorista.

Komentáře