Ptejte se Vojtů: Racionální dopravní prostředek (Prius?)

Rubrika Ptejte se Vojty bohužel vzala za své spolu s mým oblíbeným českým časopisem britského původu. Všetečné dotazy čtenářů mi ale začaly chybět a tak se stará známá rubrika vrací. A tentokrát jsem si vzal na pomoc i dalšího Vojtu. A občas také jiné členy redakce.

Ahoj, už jsem se Vojtů jednou ptal (všeuměl čtyřkolový). Mé myšlenkové pochody a hodnoty se ale od té doby trochu změnily, tak píšu znova, snad naposled. :-) 

Auta jsou nejblbější koníček, který znám. Jsou potenciálně neomezeně drahá a odčerpávají zdroje ostatním zálibám, kterým by se člověk rád věnoval. Konečné perfekcionistické řešení automobilové otázky reálně neexistuje, a pokud ano, tak by normální člověk musel celý život pracovat jen pro auta (narozdíl, aby auta pracovala pro něj). Tak jsem se rozhodl asketicky jezdit na kole. (Mimochodem, jde to.) To je zase ale druhý extrém – stále věřím, že auto může být i dobrý sluha, pokud se vybere S ROZUMEM, což je poněkud problém pro petrolheady. Začít auto považovat za užitný nástroj, který se pohybuje po veřejných silnicích v rámci zákonů, beztak blokován ostatními auty, kteřé se taky více-méně pohybují v rámci dopravních předpisů. Takže jsem se rozhodl, že nepotřebuji nic, co má lepší než průměrnou dynamiku (zrychlení pod 10 sekund) – rychlost je drahá a výborné terénní schopnosti jsou pro mě (na silnici) zbytečný komfort. Konec konců – sněžné řetězy nasazuji u předokolky jednou ročně a nemívám problém, že bych někam nedojel.

Zde jsou tedy požadavky, které s trochou sebezapření definuji:

* nižší střední třída (přinejhorším i menší střední třída nebo větší malé). Zkrátka, ať se tam nějak celkem pohodlně vlezou 4 lidi.
* combi, eventuelně liftback pro lepší aerodynamiku (přinejhorším i sedan)
* 4válec turbodiesel (přinejhořším i atmosférický diesel v malém autě nebo benzín, ale radši ne)
* zrychlení 10-14 sekund, ideálně 12 
* přibližně 60-85 kw, ideálně 75 
* ideálně FWD (eventuelně i RWD; 4x4 asi nestojí za to)
* manuální převodovka
* levný provoz je priorita
* dá se vyspat v kufru po sklopení opěradel
* staré třeba 10-15 let
* ideálně evropské, může být i americké nebo japonské. Určitě ne korejské (mám kolo).
* tažné zařízení, posilovač řízení, pokud možno přední el. okna. bez klimatizace bych se i obešel.
* čím jednodušší technika, tím lepší. např. zadní torzní náprava je v tomto případě lepší než sofistikovanější systémy.
* dostupnost dílů, cena spotřebních věcí, pneumatik
* dobré řidičské kvality a jízdní vlastnosti jsou něco, čeho se u takového auta dobrovolně vzdám
* ať nevypadá úplně blbě, radši ať vypadá líp než hůř

Cenu záměrně nepíšu, abych uměle nevytvářel další umělé mantinely. Zkrátka ať to stojí tolik, kolik to má stát.

Nejlíp mi zatím zapadá tento kandidát: VW Bora Variant FWD 1.9 TDI 66 kw. Ačkoliv srdce by radši volilo sedan.

Nabízí se samozřejmě i obligátní český výrobek, který má ale trochu horší "spaní". :-) 

Vzhled je jedna z věcí, ze kterých nechci úplně polevit, protože jakmile se do variant dostane např. Seat Cordoba Vario, tak už bych se zase radši přikláněl k tomu bicyklu. Korejská auta nestojí za řeč.

Teď je ideální chvíle využít toho, že je pořád ještě 1. dubna a tak mi většina čtenářů nebude věřit, že to myslím vážně, a poradit ti, ať si koupíš Toyotu Prius.  A navíc to tak trochu vážně myslím.

člověk občas zatouží po jednodušším a asketičtějším životě – a to i v autech

Už dlouho mě totiž žádný dotaz nezaujal tak jako tento, protože v něm vidím otázku nejen technickou, ale spíše filosofickou. Cítím z něj, že už tě hledání "auta pro radost" unavuje a namísto černé díry na peníze, ve kterou se auto stane pro většinu petrolheadů, hledáš spíše něco, co v tobě nebude vzbuzovat nemístné choutky pálit zbytečně benzín nebo dokonce utrácet peníze za to, aby tvé auto jezdilo ještě lépe a radostněji. A možná v tom může být i trocha touhy "učinit svůj život jednodušším a asketičtějším", přidat trochu každodenního zenu a opustit zbytečné hmotné statky. Sám čas od času zatoužím po výměně opulentního amerického sedanu za něco střídmého a strohého, bez zbytečností, ale s určitým dojmem "kvality a solidnosti". Naposledy jsem takhle málem místo Chrysleru chudého motoristy málem koupil čtyřválcové Volvo 740 v totálně základní výbavě. Ale to už odbočuji.

Prius je v tomto ohledu perfektním řešením. Je naprosto provozně i uživatelsky nenáročný. A  i když v českých podmínkách nejezdí tak úsporně jako ty nejspořivější turbodiesely, je k peněžence přátelská i jeho spotřeba. Poněkud překvapivě je i extrémně spolehlivý. Jeho pohonné ústrojí sice vypadá složitě, ale je neobyčejně "blbuvzdorné" a tím i trvanlivé. Stejně tak může být pro leckoho překvapivý fakt, že je Prius, zejména pokud se bavíme o druhé generaci, i docela prostorné auto, víceméně srovnatelné s kombíky nižší střední (a s větším prostorem na hlavu).

Nejdůležitější je ale to, že je Prius vlastně takové "neauto". Všechna ostatní auta, srovnatelná cenou, velikostí a spotřebou, jsou předstupněm k něčemu lepšímu. Koupíš si Focuse šestnáctistovku v kombíku – a za chvíli se, pokud máš jen trochu benzínu v žilách, budeš prohánět po venkovských okreskách a přemýšlet, o kolik lepší by tady byla ST170. Koupíš si Boru v naftě a v kombíku a budeš se jen těžko bránit touze po silnější Boře, nebo možná po duchém podobném, ale hezčím a lépe udělaném Audi.

prius je takový zenbudhistický mnich v automobilové podobě

Prius není předstupeň k ničemu. Prius je prostě Prius, Priusem to začíná a končí. Existují sice lepší hybridy, silnější hybridy, úspornější hybridy a elektromobily, ale Prius je něco jako Volkswagen Brouk. Sem tam některý majitel Brouka zatouží po Porsche 356 nebo VW Busíku, ale většina jich má Brouka právě proto, že je to Brouk. Stejně tak Prius je celou svou existencí zaměřen na jeden úkol – být nenáročným dopravním prostředkem – a nevyvolává žádné další tužby. Je to takový zenbudhistický mnich v automobilové podobě.

A když už znovu zmiňujeme o tom zenu – velmi zenové je i řízení Priusu. Apexy, meziplyny, snaha dojet někam dřív než ostatní? Tahle věc ti dá velmi rychle najevo, že takových záležitostí se odmítá účastnit. Naopak tě donutí přistoupit na svoje vlastní, zenbudhistická pravidla hry. Tvým cílem se stane ticho (vytočený motor Priusu zní vážně odporně) a správné proudění energie – zobrazene na startrekovském displeji v palubce. Což má tu zásadní výhodu, že pilování schopnosti ujet co největší část cesty na baterky namísto honění vteřin a kilometrů v hodině nejenže nestojí peníze navíc, dokonce je i šetří. A ještě ke všemu se tahle "zábava" dá provozovat i ve městě.

Je ale dost pravděpodobné, že Prius už bude za tvou hranicí a chceš opravdové auto, které se chová a jezdí jako auto. V takovém případě těžko radit něco, co by kombinací zejména na pohled příjemně kvalitního interiéru, snadné dostupnosti dílů, úspornosti a spolehlivosti dokázalo překonat onu Boru v kombíku, kterou sis vybral sám. Zábavy si v ní neužiješ o mnoho více než v Priusu, ale jako vítězství racionality nad srdcem je to vynikající stroj.