Zbrojovka Z4 Dostál: Působivé spojení pražské elegance a brněnské čipernosti

Brněnská Zbrojovka je v našich luzích a hájích známá především výrobou střelných zbraní, jíž se nějakým způsobem zabývala po většinu dvacátého století. Někteří z vás si ale možná i vzpomenou, že mezi roky 1924 a 1936 v jejích továrnách vznikaly také automobily. Přesněji šlo o dvoutaktní, vesměs lidová vozidla.

Vzhledem k poměrně omezené době produkce, která je navíc současnosti již hodně vzdálená, se na ně dnes už dá běžně narazit asi jen v brněnském technickém muzeu, kde jsou součástí stálé výstavy mapující československý automobilový průmysl. Avšak příští týden se přidá druhá možnost. O víkendu 5. a 6. září se jede slavný závod historických aut Zbraslav-Jíloviště, jehož jsme letos hrdými mediálními partnery. A zde se, nebudou-li technické potíže, jedna Zbrojovka objeví také.

Pojede tu s ní pan docent Karel Jaroš se svým zetěm Milanem Okáčem. A protože tito pánové jsou velcí fanoušci automobilové divize brněnské Zbrojovky, aut se stylizovaným Z v logu mají víc a jeden ze svých krásných kousků ukázali i nám. Není to sice ten samý, co uvidíte příští týden na trati, ale je neméně zajímavý.

Jmenuje se Zbrojovka Z4 (či jen Z 4) a jedná se o první české auto s motorem vpředu a hnanou přední nápravou, vyráběné v Brně mezi lety 1933 a 1936. Místo karoserie standardního, uzavřeného osobního vozu však od jedné konkrétní prodejny těchto aut, sídlící v Praze a vedené panem Jindřichem Dostálem, získalo úchvatné tělo čtyřmístného kabrioletu. Díky tomu se tak stalo působivým spojením pražské elegance a brněnské čipernosti. Další řádky vám prozradí víc.

Když zbrojírna staví automobily

Jak se ale vlastně událo, že v továrně na střelné zbraně najednou začala vznikat auta? Je to zajímavý příběh, který i vysvětluje, proč je rodina pana Jaroše do Zbrojovky tolik zapálená. On za to totiž může jeho děda – strojní inženýr a vrchní důstojník v tomto brněnském podniku.

Pan Ing. Karel Jaroš (stejného jména jako jeho vnuk) byl velkým automobilistou a v době, kdy továrna hledala možnosti, jak využít zbytkové kapacity svých hal, přišel s návrhem, že vozidla osobní dopravy jsou budoucností. Vedení po několika různých poradách souhlasilo s výrobou auta jménem Disk, postaveného podle vzoru vozu Omega od konstruktéra Ing. Břetislava Novotného.

Již tento první model měl dvoutaktní motor a poměrně jednoduché provedení, jelikož inženýři si uvědomovali, že českým zákazníkům nemohou nabízet stejně vzletná a luxusní vozidla jako například Britové nebo Italové svým krajanům. Museli se zkrátka držet víc při zemi, aby jejich konstrukce měl kdo kupovat.

Disk ještě příliš úspěchu nesklidil (panu Novotnému byl poté v tichosti vyplacen dohodnutý obnos a byl odejit), avšak následné řadě Z18 z let 1926 až 1930 se už vedlo docela dobře, prodalo se jí 2500 kusů. Jelikož ale i na přelomu dvacátých a třicátých let tvořila auta jen velmi malou část výroby, došlo na vývoj nového vozu s prostorově i nákladově úsporným uspořádáním „vše vpředu“, inspirovaným německým DKW, který měl přitáhnout víc kupujících.

Vyústěním tohoto vývoje byla řada Z4. Byla jedním z nejmodernějších automobilů, které tehdejší Československo dokázalo vyprodukovat. A kromě předního náhonu a již zmíněného dvoutaktního dvouválce byla také mnohem lehčí a obratnější než předchozí vozidla. Od třetí série (celkem jich vzniklo pět, o přibližně 500 kouscích na sérii) navíc měla i hřebenové řízení. Oproti předchozím „zetkám“ tak představovala výrazný posun vpřed.

Spolupráce se slavným jménem

Jelikož do nové Z4 šlo nemalé úsilí i hodně peněz, výrobce ji chtěl také náležitě zpropagovat. A jaký je nejlepší způsob, jak něčeho takového dosáhnout? No jistě, navázat spolupráci se slavným jménem. Je tomu tak, Zbrojovka si zvolila jednoho z prvních českých automobilových ambasadorů. Stal se jím tehdy nesmírně populární herec Vlasta Burian.

Dobové prameny tvrdí, že pan Burian měl Zbrojovky velmi rád. Uznával jejich směřování k dostupnosti. Jelikož ale jeho exempláře měly ilustrovat i možnosti konstrukce, nejezdil v obyčejných modelech. Naopak, na podvozky s pohonným ústrojím z Brna mu u již zmíněné pražské tovární prodejny a servisu Zbrojovek montovaly zakázkové, elegantní otevřené karoserie. Pan Burian si je údajně moc chválil.

Abyste se lépe chytali, tato prodejna a servis brněnské značky v pražských Vršovicích se pod vedením pana Dostála mimo standardní péči o své zákazníky zabývala i stavbou zakázkových karoserií pro zámožnější občany, s použitím kompletních podvozků a některých karosářských dílů dodaných z mateřské továrny v Brně. Pro zjednodušení se tak u těchto Zbrojovek dá používat přídomek Dostál.

To nás přivádí k autu, jež vidíte na fotkách. Jak už jsem zmínil, je to také Z4 – z poslední, páté série z roku 1936 – s karoserií Dostál. Ano, nic nenasvědčuje (ovšem ani nevyvrací), že by přímo s ní měl Vlasta Burian něco společného, ale vznikla stejným způsobem jako ty jeho. Pan docent Jaroš ji před mnoha lety našel ve stodole, ve stavu vraku. Tisíce hodin usilovné práce jeho samotného a dalších profesionálů ale zajistilo, že dnes dělá Zbrojovce minimálně stejně tak dobrou „reklamu“ jako tehdy. Pojďme se na ni podívat blíž.

Pražská elegance

Nejprve vám tu jen nadělím pár fotografií, abyste se mohli pokochat tou neuvěřitelnou nádherou elegantního těla této konkrétní Zbrojovky a užívali si faktu, že bývaly časy, kdy něco takového mohlo vzniknout i v naší malé české kotlině. Mimochodem, fotili jsme u řeky Svitavy, jejíž tok se vine i podél bývalé továrny výrobce. Takto je to ještě poetičtější. Nemáte zač.

Dokocháno? A co na to říkáte? Dechberoucí, že? Musím říct, že u Dostála se rozhodně nenechali zahanbit a připravili design, který dokonale odpovídá vizuálním kvalitám města, ze kterého pochází. Využívá štíhlosti stylu třicátých let i toho, že kabriolet nemusí být tak praktický jako běžné karoserie na podvozku Z4, a dodnes dělá silný dojem.

Pomáhají tomu i veškeré typické atributy prodejny Dostál, jako jsou velké, mohutné kliky, plynulé, volně klesající blatníky, dlouhá boční okna, skloněné, aerodynamické čelní okno nebo propracovaná, dvouvrstvá skládací střecha, navržená podle americké konstrukce. Také je potřeba zmínit, že karoserie je udělaná velmi kvalitně a bytelně. To však neplatí jen pro tento kousek, Zbrojovky tak byly vyráběny běžně, protože díky zbrojnímu průmyslu měla firma přístup k nadstandardním materiálům.

Neméně elegantní kabina

Podobně zapůsobí i interiér této Z4. Samozřejmě vychází z běžného modelu, ale Praha mu nadělila tu samou eleganci jako vnějšímu obalu. Auto se tím pádem dočkalo nádherného, krémového koženého čalounění, kůží obšité palubní desky a chromovaných detailů. Opět, chvíli jen koukejte.

Je to zase radost pohledět, že? A věřte, že ještě lepší je v takovém autě sedět. Jistě, hlavně na dnes už poněkud omezené šířce, kdy se dva dospělí muži vedle sebe div nedotýkají rameny, je znát jeho de facto plebejský základ. Ale kdybych se měl jen dívat a vy mi řekli, že sedím v luxusním britském kabrioletu, nebudu se s vámi hádat.

Speciální zmínku si v mých očích zaslouží křesla automobilu. Jsou mnohem bohatší než v továrních Zbrojovkách, a asi jediná, jež jsem měl možnost zažít, která jsou ještě o něco měkčí než v Citroënu DS. Takto si představuji skutečný posed „jako na obláčku“. V zatáčkách tedy vaše tělo nepodrží ani trochu, avšak jinak se v nich hoví velkolepě. Což mě přivádí k otočení klíčku.

Brněnská čipernost

Po nastartování se z útrob stylové kapoty ozve onen charakteristický zbrojovácký dvoutakt, který k elegantní, velkoformátové, až světové karoserii vytváří zajímavý kontrast. Dvouválec o objemu jednoho litru vydává své pam-pam-pam-pam-papapapapaparrrrrrrrrrrrrrrrrpapapapapa-pam-pam-pam-pam a valí se z něj kouřová směs spáleného benzínu a oleje, která za autem vytváří stojatý mlžný opar.

Nepodceňujte však toto brněnské prdítko. Ono docela sviští. Je ho sice potřeba řádně točit – třístupňová krátká převodovka je na to připravena – leč pak dokáže využít lehkosti vozidla i své vrozené solidní síly vůči objemu a jeho 25 koní (pan docent Jaroš, odborník na dvoutakty, mu tedy svou péčí pár koníků přidal, ale relativně čilé auto to bylo i původně) s ním pěkně hýbe. Do přibližně šedesátky Zbrojovka vůbec není brzdou ani dnešního provozu. A takovému použití se nebrání ani zbytek auta.

Samozřejmě, je potřeba mít na paměti, že mluvíme o skoro stoleté babičce. V zatáčkách se proto dostavují velké náklony, dané měkkým odpružením, připraveným na zdolávání polních cest českého a moravského venkova třicátých let. Řízení má pomalý převod – a to je ještě toto auto vybaveno popisovaným hřebenovým provedením, zlepšujícím dojem. Bubnové lankové brzdy zase zpomalují jen, aby se neřeklo.

Nicméně radost tato Zbrojovka dává velikou, a to jak posádce, tak okolí. Umí se překvapivě čiperně proplétat ulicemi i otevřenou krajinou a dává vzpomenout na dobu, kdy si i v českých zemích lidé mohli koupit veselý kabriolet, měli-li na něj. Je tak milým zpestřením dnešního všedního provozu.

Závěr

Setkání s popisovaným automobilem jsem si náramně užil. Prodejna z velkoměsta na Vltavě přinesla to nejlepší, co uměla, a vtiskla mu design exteriéru i interiéru, jenž by se neztratil ani u Temže nebo Středozemního moře. Továrna v okolí řeky Svitavy zase dodala živý dvoutakt a lehké šasi, pro které je s ním radost uhánět po okolí. Nedá se jinak, Zbrojovka Z4 Dostál je bez přehánění působivým spojením pražské elegance a brněnské čipernosti.

Pakliže byste se i vy chtěli pokochat krásou stroje z této automobilky v akci (byť nejspíš jiného než na fotografiích, ale to tady vážně nevadí), popřípadě jiných historických aut, jež jsou úplně stejně okouzlující, určitě se příští týden, čili první zářijový víkend, stavte na závod Zbraslav-Jíloviště. Rozhodně se tam nebudete nudit.

Moc děkuji panu Jarošovi a panu Okáčovi za nádherné odpoledne, ať se vašim zbrojováckým automobilům daří!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)  

Technické údaje (běžného vozu)

Zbrojovka Z4 (1936)

Motor: atmosférický zážehový dvoutaktní dvouválec 980 cm3
Nejvyšší výkon: 18,4 kW (25k) při 3000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: oficiálně neuvedeno
Převodovka: manuální třístupňová
Provozní hmotnost: 830 kg 
Maximální rychlost: 90 – 100 km/h
0-100 km/h: oficiálně neuvedeno, v praxi spíš ne 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 8 – 9 l/100 km
Spotřeba majitele: přibližně odpovídá tabulkám