Walter Wolf: „Dejte mi tam křídlo, velké brzdy a výkon navíc“!

Když jsem se minulý týden sjížděl nabídky ojetin na německých serverech, tak jsem narazil na zajímavý inzerát – Lamborghini Countach 25th Anniversary Walter Wolf vyzdobené samolepkami s kanadskou vlajkou a nápisy Wolf Formula One. Cena značná. Že by skutečně auto Waltera Wolfa?

O tom, že Walter Wolf vlastnil závodní stáj jsem věděl, dokonce jsem před lety viděl jednu jeho formuli v akci na rakouském Salzburgringu. O jeho osobních autech jsem ale nevěděl zhola nic. Začalo tedy googlení…

Rodina Waltera Wolfa emigrovala v 50. letech z Rakouska do Kanady. Tam dosáhl Wolf značného bohatství těžbou ropy v Severním moři. O Kanadě říkal, že je to nejlepší země na světě. Nálepkami s javorovými listy na svých civilních i závodních autech vzdával hold zemi, která ho přijala a dala mu šanci zbohatnout. Walter Wolf miloval auta a řízení. Od toho byl jen krůček k závodění, nicméně podnikání ho natolik vytěžovalo, že musel sedět víc v kanceláři za stolem než v kokpitu závodního stroje. V automobilových závodech se tedy začal angažovat coby manažer a šéf. Nejprve se spojil se s nadaným Frankem Williamsem, následně koupil zázemí zkrachovalého týmu Hesketh Racing a zbytky Embassy Hill. Alespoň tak mluví legenda o vzniku stáje Walter Wolf Racing.

Sezóna 1977 byla první a zároveň ta nejúspěšnější. Jody Scheckter vyhrál hned úvodní Velkou cenu Argentiny, pak Monaka a nakonec i Kanady. Na konci sezóny měl na kontě 55 bodů a v hodnocení jezdců skončil na druhém místě po Laudovi. Pro nový tým to byl skvělý start. Walter Wolf by se dal označit za jistého pionýra na poli marketingu, neboť si nechal vyrobit sérii náramkových hodinek, parfém a dokonce i cigarety neslo logo jeho týmu. Bohužel tím hvězdná sláva skončila. Následující rok skončil Scheckter celkově sedmý (nasbíral jen 24 bodů). Na Velkou cenu USA a Kanady se k týmu přidal Bobby Rahal, ale byly to jediné dva závody v F1 během jeho bohaté závodní kariéry. Třetí a pro Wolf Racing poslední sezóna roku 1979 se nevyvíjela dobře. Jody Scheckter měl smlouvu s Ferrari, a tak se musel Walter Wolf poohlédnout po jiném jezdci. Tím bylo James Hunt. Výhra to nebyla ani pro Hunta, ani pro Wolfa. Trápení vydržel Hunt do poloviny sezóny a pak to vzdal. Se sedmi závodů jich šest nedojel. Do týmu přichází Keke Rosberg, ale ani jemu se nedaří. Toliko k epizodě ve formuli 1.   

Díky tomu, že měl Walter Wolf moře peněz, mohl si vedle závodní stáje dovolit také drahá auta; nejlepší luxusní kočár – Mercedes-Benz 600, nejrychlejší off-road – Lamborghini LM002, nejlepší sporťák – Lamborghini Miura. Když na scénu přišel model Countach, tak mezi zájemci pochopitelně nechyběl ani Wolf. Na rozdíl od ostatních zákazníků měl Wolf více peněz i kuráže. Obrátil se na továrnu Lamborghini a jejího bývalého inženýra Giana Paolu Dallaru, aby pro něj vytvořili speciální Countach.

Výsledkem byla červená ospoilerovaná Countach LP400 s celou řadou vylepšení. Vůz měl širší kola pro která muselo Pirelli vyrobit speciální gumy. Kvůli nim bylo zapotřebí nástavců blatníků. Velkou změnou prošel i motor, který měl zvětšený objem na 4,8 l (přestože některé zdroje uvádí, že šlo o pětilitr). Auto dostalo dvoulamelovou spojku, silnější brzdy a do kokpitu si Wolf nechal namontovat závodní volant. Tohle auto se stalo jakýmsi prototypem pro pozdější rychlejší Countache. Po nějaké době bylo auto údajně prodáno do Japonska, ale s původním motorem. Právě kvůli motoru se tohle konkrétní auto později začalo označovat jako LP500, nicméně šlo o čtyřstovku. V pořadí druhá Countach pro Wolfa nesla modrý odstín Bugatti. Vůz byl opět posazen na široká zlatá kola a zdobily jej výsostné znaky Wolf Formula One s javorovými listy. Na zádi si vyjímalo velké křídlo jehož přítlak se dal regulovat z kabiny vozu. Pod kapotou byl posílený motor z předešlé Countache. Zajímavostí bylo, že ačkoliv toto auto Wolf financoval, nikdy jej nevlastnil, majitelem byla automobilka.

Rok 1978 a třetí Countach. Ta tentokrát měla tmavě modrý odstín a obsahovala vylepšení předešlých dvou vozů. Tento vůz (avšak bez zadního křídla) přivezla automobilka na autosalon do Ženevy, kde jej prezentovala jako model LP400 S.

Walter Wolf tak fakticky a (hlavně) finančně přispěl na další vývoj modelu Countach a pomohl tak překlenout pro automobilku těžké období druhé poloviny 70. let. Jako poděkování mu Lamborghini v 80. letech vytvořilo 25th Anniversary Walter Wolf, tedy vůz, na který jsem narazil v inzerci. Walter Wolf o sobě říkal, že má auta sice rád, ale není jejich sběratel. Proto, když se naskytl novější model, neváhal tan stávající prodat.

Na úplný závěr přidám jednu perličku, která dokládá, jak silné pouto mezi Wolfem a automobilkou Lamborghini existovalo.  V roce 1975 si objednal Miuru SV, tedy model, který se už nějaké dva roky nevyráběl. U Lamborghini mu ale ochotně vyšli vstříc. Vůz byl vyroben ze skladových náhradních dílů.