Drag race | Volvo XC60 T8 vs. BMW M240i: Zapomeňte na čísla!

Ta auta nemohou být rozdílnější. Volvo je už z podstaty spíše usedlý rodinný vůz zaměřený na pohodlí a bezpečí. To BMW rychlost zajímá. A toto BMW vlastně snad nemyslí na nic jiného. Je to přesně to, co si pravý petrolhead přeje, kompaktní auto s pohonem zadních kol, manuální převodovkou, silným motorem a odladěné specialisty z M divize. Volvo naproti tomu představuje to, co petrolheadi nemají rádi. Vysoké těžké SUV, navíc s hybridním pohonem.

Když jsem přišel s nápadem uspořádat standardní čtvrtmílový drag race, Vojta, náš šéredaktor, který v té době shodou okolností měl v držení ono testované BMW M240i, mě s ním vyhodil. Vlastně říkal něco o kravině, kvůli které ho ani nenapadne kamkoli jezdit, o drtivé porážce Volva a o tom, že se obě auta po pár metrech ani nevejdou do záběru – tak propastný to bude rozdíl. Jenže tohle je Autíčkář, vždcky se tu najde někdo, kdo má pro šílenosti pochopení. A tak jsme obě auta nakonec přecejen na letiště dopravili.

Představme si tedy soupeře. Na jedné straně Volvo XC60 T8 AWD Polestar. K dispozici má pohon všech kol, okamžitý zátah elektromotoru a celkem 421 koní. Ale také měničový automat a hmotnost přes 2,1 tuny. A za volantem sedím já. Proti Volvu nastupuje stará škola jako vyšitá. Přeplňovaný řadový šestiválec, pohon zadních kol, manuální převodovka a řidičský talent a amatérský závodník Radek za volantem. Výkon má BMW sice papírově nižší, ale 340 koní a 500 Nm rozhodně není málo a auto je téměř o 700 kg lehčí. Nadto tohle auto v Mnichově stavěli už s tím, že má být rychlé. Čísla jsou na straně BMW, akceleraci 0 – 100 km/h zvládá za 4,8 s, Volvo podle dokumentace potřebuje 5,3 vteřiny. Na rodinné SUV je to výborná hodnota, dnes by ale neměla stačit. Doufal jsem, že alespoň bude trochu mokro, to by Volvu s pohonem všech kol pomohlo, k mé smůle jsou však podmínky ideální. Takže jak to dopadlo?

Jak vidno z videa, BMW skutečně nakonec zvítězilo. O celkovém vítězství však rozhodl až úplný závěr sprintu, ve kterém mělo Volvo jeden podstatný hendikep. Ze záznamu je jasně patrné, jak se obě auta odlepí od startovní čáry a pokračují v naprosto nerozhodném souboji až do jistého okamžiku, ve kterém Volvu náhle dojde dech. Ten okamžik nastane v rychlosti 170 km/h, kdy systém T8 odpojí elektromotor. Děje se tak proto, že elektromotor nemá žádnou převodovku a ve vyšších rychlostech by jeho otáčky mohly znamenat neúnosné teploty. 

Přesto nemám pocit promarněného dopoledne. Sledovat hlučné tvrdé nazlobené oranžové kupé, jak svádí vyrovnaný souboj s velkým komfortním SUV, v jehož interiéru vládne i při takto extrémním zacházení klid a mír, to je něco, co se neomrzí.

Tímto samozřejmě nechci ani naznačit, že BMW M240i je vlastně zbytečné auto, když stejnou akceleraci zvládne i hybridní rodinné Volvo s kočárkem v kufru. To v žádném případě není pravda. Zábavu, jaká vás čeká za volantem BMW, nedokáže Volvo ani naznačit a první zatáčka ukáže, k čemu je dobrý tvrdý ‘emkový’ podvozek. Tento závod měl být jen kuriozitou a ukázkou toho, co dokáže moderní technologie - a to i v souboji s poctivou a kvalitní mechanikou.

Sprint na ¼ míle jsme provedli opakovaně se stejným výsledkem, obě auta měla vypnutou kontrolu trakce, nastaven nejostřejší jízdní režim (v této konfiguraci dosahovala nejlepších výsledků) a zimní pneumatiky, trať byla chladná, avšak suchá, sestříhaný záznam zobrazuje jedinou jízdu.