načítám data...

Volvo EC40 Twin Motor Performance Black Edition: Kdyby byl Batman Švéd, jezdil by tímhle

Černá maska, černá kola, černé úplně všechno. SUV kupé EC40 je na poměry značky výstřední už ve standardu. Teď k tomu přidává trochu agresivity a v nejsilnější verzi to dohromady docela funguje.

zobrazit celou galeriiFoto:   Lukáš Naske

Je tomu pár dní, co vám zde Honza představil černočerné SUV Volvo XC40. Nakonec došel k závěru, že je to už dlouhých 7 let skvělé rodinné SUV, které si i přes (na poměry značky) odvážnější design zachovává přesně ty hodnoty, pro které mají zákazníci Volvo rádi a Black Edition bere jako fajn možnost, ale asi by si ji nevybral. Já vám zde ale představím něco úplně jiného. Totiž černočerné EC40! A kde že je ten rozdíl? Jistě, obě auta stojí na shodném základu, vlastně jsou na chlup stejná až po B sloupek, ale přesto ve mně kupé verze „malého“ SUV nakonec vyvolává úplně jiné pocity. Styl a hlavně i jiný druh pohonu totiž z EC40 dělají štiku lovící zákazníky v úplně jiném rybníce.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Ale pěkně od začátku. V jednom větrném úterním odpoledni přebírám klíč od tohoto černého rebela, ale láska na první pohled nepřichází. Ač mám černou na autech moc rád, a vlastně jsem si u svého prvního auta stříkal doma sprejem chromovanou přední masku na tmavo (jo to byly doby), tak tady je to vážně trochu moc i na mě. Černé je auto, lišty kolem oken, vnitřek předních svítilen, zaslepená přední maska, logo Volva a jsem si jistý, že kdyby bylo možné obrátit barvy na SPZ (bílé písmo na černém podkladu), bylo by to tu taky. Zrak ale přitáhnou také černě lakovaná velká dvacetipalcová kola s proužkem černé gumy po obvodu (uznávám, že u té pneumatiky asi volba jiné barvy nebyla). Stačí ale chvilku pobíhat kolem auta a najednou si všímám, jak je ta černá jiná. Krásně lesklá a „hluboká“ a drobným třpytem v laku, který se tak špatně fotí. Tohle chce zkrátka vidět na živo.

Kromě černé je ale i EC40 na poměry Volva dost odvážné. Začíná to trochu zvláštně vykrojenými předními světly, ale hlavní podíl na tom má samozřejmě výrazně skosená záď, která se u žádného jiného modelu značky neobjevuje. Na té si dokonce můžete všimnout opravdového spoileru. Za mě je tohle rozhodně zdaleka nejodvážnější Volvo, které si dnes můžete koupit a právě k němu mi černočerná edice skvěle padne, protože když už trochu vyčnívat, tak parádně se vším všudy. Určitě to nesedne každému, ale tipuji, že právě EC40 bude mít v průměru nejmladší klienty právě díky svému vzhledu.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Uvnitř už to totiž zase tak velká divočina není. Tím ale rozhodně nechci říct, že by tu bylo něco špatně. Naopak – je to tu naprosto skvělé, jak jsem od Volva zvyklý. Sedadla jsou nejen krásná a s pěkným bočním vedením, ale i pohodlná. Volant je celý kulatý a má na sobě jen pár fyzických tlačítek, se kterými ale vlastně nakonec jednoduše ovládám, co potřebuji. Materiály ani zpracování rozhodně nenapovídají, že EC40 (a s ním i XC40) býval nejmenším modelem značky.

Pro mě je docela překvapivý i poměrně prostorný interiér, kde mají i dospěláci na zadních sedadlech slušnou rezervu před koleny. Horší je ale samozřejmě s místem nad hlavou, kde bych jako bezproblémovou označil výšku přibližně 185 cm. Vpředu je to ale naprosto bez problémů a díky tomu, že je z pozice řidiče i lehce vidět poměrně vodorovná kapota, mám za volantem pocit z řízení většího vozu. V kufru EC40 díky měření po roletku ztrácí proti tradičněji pojatému XC40 jen zanedbatelných 6 litrů (410 vs 404 litrů). Rozdíl tak logicky nastává, až když se balíte až po střechu. Myslí se zde ale na praktičnost a kabely i nabíječku lze schovat do podlahy, celý kufr přepážkou rozdělit napůl a vzniknou tím i praktická oka na tašky s nákupy. Je vidět, že Volvo rozhodně není žádným nováčkem v tvorbě aut, které rodiny milují.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Samostatně si také zaslouží vyzdvihnout některé detaily. Tak třeba dekor palubní desky zvaný Topography, „  v němž se zrcadlí dramatické, přesto uklidňující horské scenerie švédského národního parku Abisko“. V noci je na něj opravdu pěkná podívaná. Praktický je také vestavěný a vyjímatelný koš ve středovém tunelu. Nesmíme zapomenout na krytý zavazadlový prostor pod přední kapotou, který ještě zdaleka není u elektromobilů kupodivu standardem.

Pojďme se ale nyní podívat na techniku, protože to je ta druhá část, která dělá z této EC40 naprosto jiný stroj, než Honzou zkoušené XC40. Na rozdíl od serióznějšího bráchy totiž můžete mít toto SUV kupé pouze s elektrickým pohonem a žádným jiným. Tak tomu bylo i před přejmenováním, kdy se model jmenoval jen C40. Ještě předtím si ale loni prošel výrazným faceliftem, kterého si možná ani nikdo nevšiml, protože se vnější vzhled prakticky nezměnil, ale dost zásadním způsobem se změnilo prakticky všechno od kapoty dolů.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Tak předně – nově Volvo používá vlastní nově vyvinutý synchronní elektromotor. Výkon základní verze tak poskočil z 200 na skoro 240 koní (175 kW), ale taky z 330 na 420 Nm. Zásadní je i změna poháněné nápravy tím správným směrem – z přední na zadní. Volvo tak už nemá problém s přenosem trakce třeba na mokré vozovce. Také to velmi pomohlo rozložení hmotnosti, která se z původních 54:46 (vpředu/vzadu) změnila na mnohem příznivějších 47:53.

Mně se ale poštěstilo řídit nejsilnější variantu Twin Motor. Ta přidává na přední nápravu ještě druhý, asynchronní 150 kW elektromotor, který „ je o 18 kg lehčí a nevyžaduje konstantní elektrický náboj, jinými slovy ho lze v případě nepotřeby prostě odpojit a šetřit energii“, jak uvádí Volvo. Balíček Performance ještě softwarově přihazuje dalších 25 kW a ve výsledku mě na stovku za 4,6 vteřiny umí vystřelit více než pěkných 442 koní (325 kW) a 670 Nm.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Příjemnou novinkou je také nový battery pack. Ten se zvětšil z původních 78 na 85 kWh a můžete ho mít nejen v tomto dvoumotorovém provedení, ale také ve verzi single motor „extended range“. Ta má díky nejlepší normované spotřeba ze všech verzí také zákonitě větší dojezd – až 575 km. Zkoušená dvoumotorová by se na jedno nabití měla dostat 538 km daleko a základní single motor s menší 70 kWh baterií ujede 479 km. Maximální rychlost všech verzí je shodných (a pro Volvo už asi bohužel typických) 180 km/h a maximální rychlost dobíjení poskočila ze dnes už průměrných 150 na 205 kW. Tohle nejsou vůbec špatné hodnoty a obzvláště od zkoušeného provedení Twin Motor mám velká očekávání.

A Volvo je plní beze zbytku! Ještě aby ne, vždyť má hodnoty výkonu jaké jsme před nástupem elektromotorů mohli u rodinných vozů vídat jen výjimečně. To je právě jedna z věcí, která se mi na elektromobilitě líbí nejvíce. Ale pojďme už jezdit. Jde to snadno, nic se nemusí nikdy startovat nebo odemykat. Prostě stačí nasednout, sešlápnout brzdu a zařadit požadovaný směr. Jednodušeji to opravdu nejde. Na centrálním displeji zvolím mód Performance, zapřu hlavu o opěrku a raději se nadechnu. Po dupnutí na plyn nemá Volvo takový kopanec, jak bych čekal. Na prvních dvou nebo třech metrech si trochu sedne na zadní a zvedne kapotu, ale rozjíždí to tak nějak kultivovaně. Je to stále především Volvo. Pak jakoby rázem omezení zmizí a máme tu plný výkon. U elektromobilů je krásné, jak vás namáčkou do sedadla, ale přitom to dělají tak nějak nenuceně. Žádný řev od motoru pár stovek otáček před omezovačem, žádný kopanec od převodovky při každém přeřazení, žádné zbytečné protáčení kol či tahání za volant. A hlavně žádný pocit, že takhle tomu stroji dávám pěkně zabrat a stačí to párkrát denně opakovat a můžu se chystat na generálku. Volvu jakoby to vůbec nevadilo, naopak. Agresivním naladěním pedálu ve zmíněném módu přímo vybízí k dalšímu a dalšímu zrychlení.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Na konci rovinky je ale potřeba také zpomalit. I tady mám dobré zprávy. Vysokou hmotnost samozřejmě úplně zamaskovat nejde (2185 kg), ale v rámci EV je pedál i posilovač naladěný slušně a skoro bych řekl, že je pedálu i cit. A když dojde na zatáčky? Chce to trochu zvyku. Bez zvuku motoru je občas těžší trefit správně nájezdovou rychlost. Když to přeženu tak chce samozřejmě EC40 po vnějším předním kole ven, protože fyzika tu zkrátka stále existuje. Chce to tedy pro jistotu zpomalit o trochu víc, ale pak se dějí věci. Už na brzdách Volvo podrží široké pneumatiky a přední náprava má skvělý grip. Po přidání auto krásně zaklekne na zadní kola, kde má výkonnější motor, předku se na váze uleví a díky pohonu i předních kol jej můžu nasměrovat kamkoli a podvozek poslechne. Já vím, že pořád sedím v poměrně vysokém SUV (světlá výška 171 mm), ale z jízdy to rozhodně cítit není. Jistě tomu pomáhají opravdu minimální převisy na obou koncích vozu a soustředění většiny té velká váhy pod podlahu cestujících, jak to u EV bývá. EC40 má také trochu tužší naladění, na kterém mají jistě podíl i poměrně nízké pneumatiky (235/45 R20 vpředu, 255/40 R20 vzadu), ale bavíme se tu o poměrech Volva. Obecně tedy podvozek stále zůstává spíš komfortní než sportovní.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Nevím, jestli to jde z předchozích odstavců vyčíst, ale Volvo EC40 jsem si nakonec opravdu oblíbil. Přesto, abych jen nechválil, našel jsem dvě ne úplně chyby, ale spíš věci, které mi nesedly. O té první se zmínil i Honza a je jím systém od Googlu, který auto používá. On je vlastně dobrý, přístrojový štít kupodivu už v základním zobrazení přesně odpovídá tomu, jak bych si ho chtěl nastavit. Přehledně ukazuje spoustu údajů, uprostřed je velká mapa a podobně. I středový displej ukazuje na 4 velkých panelech nejpoužívanější věci a vlastně jsem byl první den nebo dva šťastný. Pak jsem ale přišel na to, že cokoli změnit vlastně nejde. V přístrojovém panelu nepohnu vůbec s ničím, jedinou možností je schovat mapu, a pak mám půlku panelu černou. To je vše. Na centrální obrazovce toho také moc nezmůžu. Řešení ale kupodivu existuje a tím je aktualizace na novější systém po vzoru EX30, kterou zpětně dostanou všechna Volva s Android systémem. Taková podpora se jen tak nevidí a majitelé Enyaqů by mohli vyprávět.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

A druhá věc? Tou je Pilot assist, neboli adaptivní tempomat s vedením v pruzích. Ve Volvu se systém určitě řadí k těm úplně nejlepším. Na dálnici mu plně věřím a i na okreskách si vede víc než dobře. To, že funguje jen do 135 km/h, bych nakonec asi přežil, i když třeba 150 tam klidně dát mohli. Co mi ale vadí, je, že Volvo stále nepoužívá kapacitní dotykový volant a ač jsem celou cestu měl ruce na volantu, často mi auto začalo hlásit, abych volant chytil. Nestačí s ním jen o milimetr pohnout, cuknout se s ním musí nakonec poměrně výrazně, až to občas ucítí i zbytek posádky. Tohle by určitě mohlo Volvo do budoucna vychytat a naladit systém lépe.

Spotřebou elektřiny se verze Twin Motor Perfomance podle očekávání nemůže rovnat úspornějším jednomotorovým verzím. Vzhledem k výkonům mi bylo jasné, že nebude malá. Přesto mi výsledných průměrných cca 23 kWh přijde docela dost. Když jsem se ekojízdou opravdu snažil, dokázal jsem se dostat na rovných 20 kWh/100 km, ale jízdou, pro kterou si majitel tohle auto určitě nekupoval. Naopak na dálnici není problém atakovat i 27 nebo 28 kWh na 100 km. Neříkám, že by to nějak finančně majitele zruinovalo, ale z na první pohled velké baterie se energie zkrátka ukrajuje docela rychlým tempem a na delší trase to může znamenat pár minut na nabíječce navíc.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Závěr

Volvo EC40 je za mě takový malý rebel značky a paket Black Edition k němu parádně sedne, protože když už vyčnívat, tak pořádně. Po černočerném zevnějšku, který může být možná na někoho už moc, zaujme především zkosená záď stylu SUVkupé, se kterou je to podobné. Uvnitř očekávejte to, co u jakéhokoli Volva – skvělé zpracování, příjemné materiály, pěkný design a promyšlenou ergonomii. Nejsilnější dvoumotorové verzi se skoro 450 koňmi není co vytknout. Dynamika je drtivá, sladění motorů perfektní, brzdy jsou příjemně dávkovatelné a vysokou hmotnost se v rámci možností podařilo slušně „schovat“. Snad jen ta vyšší spotřeba vyprazdňuje baterii trochu rychleji než by mi bylo milé. 82 kWh ale s přehledem stačí na většinu povinností v roce, a když už je potřeba dobíjet na cestě, potěší rychlost tohoto procesu. Volvo si ale nechá za výborné auto taky slušně zaplatit a konkrétní kus se vším vyjde na 1.7 milionu. Jenže třeba podobně stavěné BMW iX2 nevychází o moc levněji, ale výkon má o 150 koní nižší.

Foto Lukáš Naske, Autíčkář.cz

Technické údaje

Motor: Synchronní elektromotor s permanentními magnety vzadu, asynchronní vpředu
Výkon: 325 kW (442 koní), 670 Nm 
Kapacita baterie: 82 kWh
Nabíjení: AC 11 kW/ DC  až 205 kW
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 4.6 s 
Rozměry DxŠxV: 444 x 203 x 159 cm
Hmotnost: 2185 kg 
Dojezd dle výrobce: 541 km
Dojezd v testu: cca 350-400 km
Cena testovaného vozu (EC40 Black Edition Ultra, Twin Motor Performance): 1 732 550 Kč

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

VK
VK
15. října 2024, 17:05
0

Skvělý je přesun primárního motoru dozadu.

V benzinové verzi jsem to měl půjčené a v zásadě mi nic nedocházelo a i velikostně OK. S elektropohonem a primárně náhonem na zadek musí být ještě daleko lepší.

reagovat
Jakub Pospíšil
15. října 2024, 18:11
4

Kdyby byl Batman Švéd, omluví se za používání černé barvy jakožto nevhodnou kulturní apropriaci a pak si tajně koupí Teslu :)

reagovat
riderhenry
16. října 2024, 20:56
1

Osobně bych si vsadil spíše na Koenigsegg ;)



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac Eldorado coupe 1985
Cadillac Eldorado coupe

1985 rok výroby
135 koní výkon
4 087 ccm objem

Chevrolet El Camino Malibu 6.6L V8 1976
Chevrolet El Camino Malibu 6.6L V8

1976 rok výroby
250 koní výkon
6 600 ccm objem

Cadillac deVille Coupe 1958 málo kusů  1958
Cadillac deVille Coupe 1958 málo kusů

1958 rok výroby
326 koní výkon
6 400 ccm objem

Chevrolet G20 Chevy VAN 1989
Chevrolet G20 Chevy VAN

1989 rok výroby
170 koní výkon
5 732 ccm objem