Volkswagen Caravelle Panamericana: Nebojí se dálnic ani šotoliny

Jak naložíte osmičlennou rodinu s bagáží na týden do auta? Otevřete dveře, dáte tam lidi a věci, zavřete dveře. Tahle parafráze na starou hádanku se slonem, kterou jsme si pokládali na základce, platí v případě prodloužené “karavely” bez výhrad. Jen málo aut, která se vmáčknou na typizované parkovací místo, nabídne tolik místa, jako tenhle bílý autobus. Tenhle konkrétní má navíc čtyřkolku a silný diesel, takže vás doveze skoro kamkoli. A protože je to Caravelle, navíc v limitované edici Panamericana, dokáže to i velice komfortně. Není divu, že si za to nechá také náležitě zaplatit.

Specifické pojmenovávání “Téček“ podle výbavy začalo v osmdesátých letech s příchodem třetí generace. Do té doby to byl prostě Typ 2, případně Transporter. Jenže trh se začal měnit a Volkswagen si uvědomil, že jejich dodávka může být víc než jen auto pro dělníky. A tak vznikla jednoduchá hierarchie: Transporter zůstal čistě užitkovým základem, Caravelle se posunula do role osobního minibusu pro rodiny, hotely nebo taxi služby a Multivan přinesl cosi jako “víkendovou vilu na kolech“ – tedy komfort, variabilní sedačky, stoleček a pocit, že i výlet na Rujánu je vlastně malá expedice. Od té doby se tohle dělení drží. Transporter je pořád pracant, Caravelle zůstala civilnější, kultivovanější verzí pro pasažéry, a Multivan se vyvinul v samostatný model a plnohodnotné MPV na osobní platformě.

Když Volkswagen v osmdesátých letech hledal jméno pro onu “prostřední” verzi, sáhl do dějin námořnictví. Caravelle totiž odkazuje na slavnou loď – karavelu. To byly lehké hbité plachetnice portugalských a španělských objevitelů, které v 15. a 16. století pomohly poznat svět, jak ho dnes známe. Pluly přes Atlantik, objevovaly nové kontinenty a jejich štíhlé siluety se staly symbolem odvahy a cestování. A Volkswagen chtěl takovým pojmenováním naznačit, že jeho Caravelle je taky dopravní prostředek na delší výpravy, jen místo oceánu bude brázdit dálnice. A i když motor nezní tak poeticky jako vítr v plachtách, idea zůstává: odvézt posádku spolehlivě, pohodlně a s trochou toho dobrodružného ducha.

Jak si s tím poradí nejnovější generace? Jak asi víte, Caravelle nově sdíli platformu s Fordem Transit Custom. To je poměrně odvážný krok, “téčka” byly vždycky vnímány jako jakýsi etalon německého strojírenství. Teď se ale montují v Turecku (Ford Otosan) a většinu klíčových komponent má na svědomí modrý ovál. 

Nabízí se proto otázka, zda je vůbec tohle auto ještě správný Volkswagen. Co se vzhledu týče, zdá se mi, že s minimem úsilí zadařilo dát vozu specifickou tvář. Při pohledu z boku sice křivka oken trochu prozrazuje designový rukopis Fordu, přední a zadní část se ale ve Wolfsburgu povedlo velice “zněmčit” a příbuzný vůz nepřipomíná skoro vůbec. Jen teda kombinace nelakovaného nárazníku, bílé masky a černé mřížky chladiče tvoří na předku trochu připitomělý úsměv, na který si asi budu muset ještě nějaký ten pátek zvykat. Dobrodružné oplastování a polepy edice Panamericana by myslím lépe vypadaly na nějaké méně kontrastní barvě, v parných dnech jsem byl ale za bezpříplatkovou bílou nakonec docela rád. 

Uvnitř se mi moc líbily pohodlné sedačky z odolné, leč prodyšné tkaniny, ozdobené kontrastním prošíváním. V těhle osobních autobusech občas bývají v případě konfigurací s třemi křesly vedle sebe namontontované docela kompromisní židličky, které na delších cestách tlačí. Tady ale není na co si stěžovat. Sedák je dostatečně dlouhý, opěradlo podpírá celá záda, nechybí nastavení sklonu. Jen mě trochu mrzí, že se vprostřed nenachází isofix. Máte-li tři děti v sedačkách, budete muset jezdit i se třetí řadou na úkor zavazadelníku.

Přední část sice příbuznost s Fordem neskryje, je tu ale docela přijemně. Spousta místa, praktická ulička mezi sedadly, dostatek odkládacích poliček (Mercedes by si měl dělat poznámky) a ergonomie vcelku bez výhrad. Snad jen vypínání asistentů přes displej je zbytečně komplikované – tady by se fordí dlouhý stisk “LIM” na volantu docela hodil. 

Tandem dvoulitrového dieselu naladěného na rozumných 110 kW a osmistupňového automatu je dokonale nekonfliktní společník na dlouhé cesty. V klidu si brblá a pokud nestojíte na plynu jako na rýči, vejde se s přehledem do normované spotřeby 8,9 litrů na sto. Sladění převodovky a motoru je tu snad ještě lepší, než v předchozí “šest-jedničce”. 

Oproti minulé generaci se vůz znatelně protáhl všemi směry. Rozvor dlouhé verze je nyní velice slušných 3500 milimetrů, to znamená velice klidný a jistý jízdní projev. Caravelle se zbytečně nehoupá, nerozhází ji ani velké příčné nerovnosti, nebo zvlněné cesty. Naladění se mi zdá navíc, snad díky společnému rodokmenu s Fordem, mnohem klidnější a pohodovější. Já samozřejmě chápu, že určitá pocitová tvrdost podvozku patří k typicky “německému” projevu, zrovna u dodávky mi to ale přišlo vždycky trochu zbytečné. Nová Caravelle více pluje a méně poskakuje, což se mi zdá, vzhledem k charakteru auta, úplně správně. 

Nabízí se samozřejmě otázka, proč si, v případě sdílení platformy, jít zrovna pro Volkswagen. Roli tu budou hrát nakonec asi hlavně cena a služby, které k vozu dostanete. Volkswagen nabízí zajímavou základní cenovku modelu Caravelle 1 004 179 Kč (mohu-li dát nevyžádanou marketingovou radu, oželel bych ty čtyři tisíce a začal korunu pod milionem). Vzhledem k tomu, že už v základu dostanete LED světla s automatickými dálkami, Auto Hold, digitální kokpit i 13´ obrazovku uprostřed s bezdrátovým carplay, multifunkční volant, keyless, nebo automatické stěrače, není to úplně špatná cena. Potěší i záruka na 2+3 roky nebo 200 tisíc kilometrů, servis na pět let zdarma a v neposlední řadě taky široká servisní síť.

Pokud se rozhodnete pro vůz z fotek, bude samozřejmě potřeba sáhnout do kapsy o poznání hlouběji, cena pak víceméně kopíruje podobně naspecifikované Vito od Mercedesu, které je kromě Transitu asi nejbližší konkurence. Ano, je pravda, že Mercedes jezdí o chlup lépe, Volkswagen je ale zase prostornější, má lépe promyšlený interiér a modernější digitální výbavu. 

Verdikt

Některým se spojenectví Volkswagenu a Fordu možná nepozdává, mně se ale zdá, že Transporteru, potažmo Caravelle, jen prospělo. Oproti předchozí verzi se mi líbí centimetry navíc uvnitř, komfortnější jízdní projev i rozumně nastavená základní cenovka. Charakter modelu Caravelle zůstal, navzdory odchodu Multivanu do kategorie MPV, příjemně zachován. Není to rádoby luxusní dodávka, drží si stále robustní “omyvatelný” charakter, ale nabízí pár vychytávek zpříjemňujících dálkové cestování – ať už to jsou lepší sedačky, vysouvací záclonky, nabíjecí porty na telefon, nebo třízónová klima. Pro velké rodiny jde pořád o jedno z nejlepších a nejuniverzálnějších aut na trhu. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 996 cm3
Výkon: 150 koní (110 kW)
Točivý moment: 340 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická
Provozní hmotnost: 2 220 kg 
Maximální hmotnost brzděného přívěsu: 2 800 kg 
Maximální rychlost: 175 km/h
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 8,9 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 9,1 l/100 km
Základní cena modelu: 1 004 179 Kč
Cena testované verze: 1 810 668 Kč