Tucker 48 „Torpedo“: Automobil zítřka, který předběhl svou dobu - druhá část

V prvním díle jsme si pověděli o Prestonovi Tuckerovi, velkém vizionáři a obchodníkovi, který se vždy dral k volantu a měl veliké zalíbení v technice. Nápadů měl spoustu, ať už to byl velice rychlý obrněný vůz nebo kopulovité kulometní hnízdo. Jeho však největší vášní byly automobily, což jej nakonec dovedlo ke stavbě vlastního osobního vozu.

Jeho výtvor - Tucker 48 - byl skutečně revoluční. Nabízel aerodynamickou karoserii s propracovanými bezpečnostními prvky, upravený motor z leteckého průmyslu a design, který byl nejen neotřelý, ale doslova svébytný – vůz, který okamžitě vzbuzoval pozornost a fascinoval každého, kdo jej spatřil.

Ostatně o tom všem si můžete přečíst ZDE.

Já si už dovolím pokračovat tím, jak Preston začal shánět prostředky pro vývoj a výrobu, a kam nakonec celý projekt dovedl.

Kde na to vzít?

I když měl Preston našetřený nemalý kapitál, rozhodně to nestačilo na pokrytí celého vývoje, výroby a následné distribuce jeho vysněného vozu. Nebyl by to ale on, kdyby si neporadil – opět zafungoval jeho vynalézavý a obchodní duch.

Ještě než byl vůbec postaven první vůz, rozhodl se objet prodejce automobilů po celé zemi a uzavírat s nimi smlouvy o budoucím prodeji. Dealeři tak získali exkluzivní právo prodávat „automobil zítřka“, a Tucker od nich dostal potřebné zálohy – dohromady 27 milionů dolarů, které potřeboval k dalšímu vývoji a k otevření velké továrny v Chicagu. Ba co víc, podařilo se mu rozjet i obchodní model s předplacenou výbavou, který vygeneroval dalších zhruba 2 miliony dolarů.

Jak to bylo možné – prodávat produkt, který ještě nikdo neviděl?

Amerika po válce byla plná optimismu a hladově toužila po automobilech. Nedostatek zboží, o kterém už jsem zmiňoval v úvodu, jen umocnil poptávku. Prodejci a zákazníci si tak svými zálohovými nákupy zajišťovali, že se k nim vůz vůbec dostane.

Soudní proces ukončil sen

Problém nastal ve chvíli, kdy se o Tuckerův byznys začala zajímat Komise pro cenné papíry a burzy (SEC). Preston Tucker byl obviněn z nekalých obchodních praktik v podobě akciového podvodu. Celý případ byl široce medializován a trvalo téměř rok, než byl Tucker a jeho společníci zproštěni všech obvinění.

Sám Tucker měl podezření na sabotáž ze strany velké detroitské trojky – Fordu, Chrysleru a GM – a senátora za Michigan, Homera Fergusona. Podle něj právě oni měli podněcovat komisi z obav, že by Tucker mohl ovládnout trh a přebrat velké množství zákazníků. Stejně tak Tucker podezříval tyto společnosti ze špionáže a záměrného zdržování, například při získávání oceli pro výrobu. Nic z toho se však dodnes oficiálně nepotvrdilo – a pravděpodobně už nikdy nepotvrdí.

Faktem ale zůstává, že škody byly likvidační. Tucker byl ještě před zahájením soudního procesu nucen zastavit výrobu, která se po jeho konci už nikdy nerozběhla. Hodnota akcií klesla na minimum, chyběly finance a hlavně utrpěla pověst značky.

Ostatně pověst vozu byla narušena už při jeho prvním představení. Premiéra byla dlouho odkládána, a když konečně přišel očekávaný den, první prototyp měl potíže se vůbec dostat na pódium před narvanou výrobní halu v Chicagu. Den před premiérou se pod vahou těžkého prototypu zlomila dvě ramena nápravy. Technicky náročný původní Millerův motor měl problémy nastartovat a byl hlučný, takže po celou dobu musel zůstat v chodu, přičemž jeho zvuk přehlučovala kapela. Vůz se z pódia sunul jen velmi pomalu, protože nebylo možné zařadit žádný jiný rychlostní stupeň.

Tohoto „debutu“ si všimli novináři, kteří začali Tucker 48 označovat za technický šunt a podvod na zákazníky.

Velmi ceněná klasika

Než začal soudní proces, stihl Tucker vyrobit pouze 51 automobilů (včetně prvního prototypu). Každý z nich byl svým způsobem originál – jednalo se o ruční výrobu, která se průběžně doplňovala všelijakými vylepšeními, ať už šlo o pohon, zavěšení nebo komfortní prvky. Kromě toho vzniklo ještě osm karosérií a podvozků, které se už nestihlo zkompletovat.

Po zániku Tucker Corporation se továrna rozprodala. Všechna auta, zbylé podvozky s karosériemi, hromada dílů a výrobní nářadí šly do dražby. Samotné Tuckery 48 skončily v rukou soukromých vlastníků za zlomek původní prodejní ceny.

Vůz měl původně směřovat do cenové hladiny lidového Fordu, který se prodával za zhruba tisíc dolarů. Veškeré náklady však vyhnaly cenu Tuckeru 48 na téměř 4 000 dolarů, což ho zařadilo do nejvyšší kategorie prémiových vozů – pro srovnání, Cadillac tehdy stál kolem 2 900 dolarů.

Pár Tuckerů se tak sice dostalo na běžné silnice, provázely je však typické neduhy malovýrobců – nedostatek náhradních dílů a vysoká servisní náročnost. Některé vozy byly předělány nebo nakonec úplně rozebrány, jiné se zachovaly jako vzácné sběratelské kousky.

O to víc je fascinující, že se do dnešních dnů dochovalo 47 vozů, včetně jednoho kabrioletu, který vznikl na podvozku číslo 57. Na projektu Tuckeru 48 bez střechy pracoval Preston se svým týmem, než byli nuceni výrobu zastavit. Kabriolet tak obsahuje originální zesílený podvozek z chicagské továrny, snížený rám pro čelní okno a prodloužené dveře. Dokončení vozu se až po dlouhých letech ujala firma Benchmark Classics ve Wisconsinu.

Dnes je Tucker 48 „Torpedo“ řazen mezi nejcennější klasické sběratelské automobily vůbec. Jeho cena na aukcích pravidelně dosahuje dvou až tří milionů dolarů (přibližně 40–60 milionů Kč). Vozidla jsou rozseta po celých Spojených státech, kde často slouží jako výstavní šperky v soukromých sbírkách nebo muzeích. Jeden kus je k vidění i v Petersen Automotive Museum v Los Angeles, kde stojí vedle dalšího revolučního unikátu – Dodge M4S.

Pár exemplářů se dostalo i mimo Spojené státy, například do Japonska, Brazílie či Austrálie. Nejblíže naší české kotlině je kus z Bahre Collection na jihu Paříže ve Francii.

Tucker na stříbrném plátně

Před samotným závěrem musím i zmínit i samotnou propagaci, která byla rovně na tu dobu nevídaná. Tucker nechal natočit krátkometrážní film, v němž představoval nejen samotný vůz, ale i technologické inovace a své osobní vize. Sám v něm dokonce vystupoval a vše komentoval.

Na tu dobu, kdy se reklama soustředila hlavně na styl, společenský status a značku, to působilo jako něco z úplně jiného světa. Dalo by se to přirovnat k dnešnímu startupovému marketingu. Celý film je dnes dokonce k vidění na YouTube.

Co ale čtenáře určitě zaujme ještě víc, je snímek Tucker: Člověk a jeho sen z roku 1988. Vypráví, jak Preston – hraný Jeffem Bridgesem – přišel s ideou vlastního automobilu, jak rozjížděl vývoj ve své domácí dílně, jak plánoval velkorysé projekty, jak probíhal soudní proces a jak údajně působily zákulisní tlaky senátora a velké detroitské trojky. Nutno však dodat, že jde o životopisné drama, nikoliv dokument, takže některé události ve filmu úplně neodpovídají realitě.

Proč ale o filmu mluvím? Kromě toho, že jde o docela pěkné dílo, nese si sebou i řadu zajímavostí.

Tou nejpodstatnější je, že režisér – a zároveň automobilový sběratel – Francis Ford Coppola je synem hudebníka Carmina Coppoly, který byl jedním z tehdejších investorů Tuckeru. Právě díky němu se příběh dostal k Francisovi a udělal na něj takový dojem, že už v první polovině sedmdesátých let začal pracovat na filmu, který měl vyobrazit vizionářský projekt Prestona Tuckera a jeho vozu.

Francis Coppola je dnes dokonce vlastníkem jednoho Tuckeru 48, který vystavuje ve svém vinařství Tucker v Geyserville v Kalifornii. Vůz byl použit i při natáčení snímku, spolu s dalšími 21 originálními vozy a čtyřmi replikami se sklolaminátovou karosérií určenými pro kaskadérské scény.

Po odvysílání filmu začaly ceny vozů Tucker 48 výrazně růst a jejich status sběratelských kousků se ještě upevnil.

Co by bylo kdyby

Je otázkou, jak by to dopadlo, kdyby Tucker neskončil.

Auto bylo naprosto revoluční. Svou koncepcí předběhlo konkurenci minimálně o desetiletí – hlavně v době, kdy u amerických výrobců nebyl na bezpečnost téměř žádný důraz.

Pohonné ústrojí dokázalo aerodynamický vůz podle dobových propagačních materiálů rozpohybovat až na 120 mil za hodinu (zhruba 200 km/h)… ačkoliv šlo spíše o trochu utopickou hodnotu. Oficiálně tato rychlost nikdy potvrzena nebyla. Přesto se Tucker 48 údajně dokázal dostat na 110 mph (177 km/h), což bylo značně blízko tehdejšímu nerychlejšímu automobilu planety – Jaguaru XK120.

Tucker měl navíc vizi servisní sítě, která by byla schopna vyměnit motor během patnácti minut. Agregát byl upevněn na šesti bodech, což značně usnadňovalo jeho vyjmutí a zpětnou instalaci. Opět zde trochu vidím lehkou paralelu s Tatrou 603 – princip upevnění motoru v zadu, na několika bodech, kde konstrukce rovněž usnadňovala servis a údržbu. V plánovaných servisech měly být připravené tzv. zápůjční motory, se kterými by zákazníci jezdili, než by jejich vlastní motor prošel opravou.

V plánu byly i další modely a karosářské varianty, včetně kupé Carioca. Bohužel, celá tahle jízda skončila vlastně dříve, než vůbec začala.

Sám Preston Tucker zemřel 26. prosince 1956 na rakovinu plic, ve věku pouhých 53 let. Po osvobozujícím rozsudku sice očistil své jméno, ale k výrobě automobilů se už nikdy ve Spojených státech nevrátil. Myšlenky na nový vůz jej však neopustily. V první polovině 50. let proto pracoval na projektu menšího automobilu, který měl vzniknout v Brazílii. Ambiciózní plán však ztroskotal především na nedostatku kapitálu a organizačních problémech.

Jeho syn Preston Tucker Jr. se podílel už na původní výrobě vozů v Chicagu. Po uzavření továrny zůstal aktivní v okruhu majitelů a dlouhodobě fungoval jako spojovací článek mezi rodinou Tuckerových a sběrateli dochovaných automobilů.

Sean Tucker, Prestonův vnuk, patří dnes mezi klíčové osobnosti kolem přeživších vozů Tucker 48. Podílí se na jejich údržbě a renovacích, dohlíží na autenticitu i historickou správnost a pomáhá spravovat dochovanou dokumentaci.

Tak nám zde zůstal v několika desítkách kusů unikátní odkaz člověka s hromadou nápadů a obrovským zápalem pro věc – člověka, který mohl změnit chod automobilového průmyslu.

„The car of tomorrow, today!“

(Auto zítřka již dnes!)

– Tuckerovy propagační materiály

Zdroje

en.wikipedia.org
tuckerclub.org
audrainautomuseum.org
smithsonianmag.com
atexpa.org
roadandtrack.com
autoappraisal.com
autoevolution.com
nostalgicmotoringltd.com
petersen.org
vintag.es
silodrome.com
hotcars.com
rmsothebys.com