Top10: Beránci v rouše vlčím

Většina motoristických nadšenců je alespoň do jisté míry posedlá automobily, které skrývají své skutečné schopnosti a jsou rychlejší, než vypadají. A my mezi nimi samozřejmě nejsme výjimkou. Rodinné kombíky s kompresorovými osmiválci, nenápadné hatchbacky se stovkami koní nebo dodávky s motory z Porsche, to všechno jsou naše oblíbené záležitosti.

Pro spoustu lidí je ale výkon nepodstatnou záležitostí. Nechtějí nápadné a rychle vyhlížející auto proto, že by chtěli jezdit rychle. Chtějí ho proto, že se jim takové auto líbí a líbí se jim, jaké pocity a nálady vyvolává v okolí. Výsledkem jsou auta, která se na pohled tváří jako predátoři silnici, i když jde ve skutečnosti o líné a neškodné býložravce. 

Pojďme se podívat na seznam těch nejzajímavějších. Budeme se držet striktně továrních modelů a protentokrát vynecháme nejrůznější repliky a kity.

10. Mitsuoka Orochi

Pokud neznáte japonskou automobilku Mitsuoka, pak vřele doporučuji strávit několik úsměvných momentů nad obrázky z internetového vyhledávače. Výtvorům tohoto výrobce nelze upřít jistá dávka zábavnosti. Vlastně to vypadá, jako by si nějaký japonský magnát vyráběl karikatury evropských motoristických legend jen tak pro zábavu. Hned na úvod se přiznám, že se mi model Orochi moc líbí. Vypadá, jako by designér skončil u Jaguaru jen proto, aby mohl navrhnout hypersport. Bohužel extravagantní vzhled je Achillovou patou celého vozu. Pravý hypersport totiž nemá uprostřed umístěný dýchavčitý šestiválec z Toyoty Camry. Ten ve svých nejlepších momentech vymáčkne relativně skromných 220 koní. Jestli se potenciál pohonné jednotky může na první pohled zdát dostatečný, pak bych rád dodal, že celý automobil váží téměř 1600 kg! Zda konstruktéři na výrobu karoserie použili olovo netuším, vím jen, že poměr výkon k hmotnosti na rozdíl od okázalého zevnějšku neohromí. Situaci trošku zachraňuje limitovaná edice Oorochi Kabuto, která s použitím karbonu a továrního tuningu na rovince udrží krok s první generací Mazdy MX-5.

-Adam-

9. BMW 316d

Když zmíníme BMW, dodnes se většině automobilových nadšenců vybaví pojmy jako sportovní, precizní, či snad nedostižný. S poslední generací modelových řad se Mnichovský výrobce snaží všechny takové vzpomínky důsledně sprovodit ze světa. Malým i3 počínaje, vzato přes 114d a nyní i předokolkou Active Tourer konče. Nejslabší jedničku jsme se rozhodli velkoryse ušetřit, vždyť přeci jen tvoří tu nejdostupnější možnost k pořízení modrobílé vrtule na kapotě, což je nakonec činnost záslužná. Co ale zaručeně rozdráždí každého fanouška je prokletá kombinace písmenka s číslicí 316d. Trojková řada generace F30 vypadá agresivně a s velkými šestiválci také agresivně jezdí. Za volantem nejslabšího dieselu však zbyde všechna agrese jen na řidiče. Co jiného taky dokáže vyprodukovat 115 koní v půldruhé tuny těžkém vozidle? Zcela jistě výčitky, že jste minulý rok měli vnutit více smluv na pojištění domácnosti či změnu dodavatele plynu. Poslední hřebíček do rakve majiteli dorazí rozesmátý řidič Fabie 1.2 TSi, který vás bude míjet v levém pruhu. Základní modely bývají většinou alespoň trochu zábavné právě pro absenci výbavy, která při řízení může rušit. Jenže ne tentokrát. V tomhle konkrétním modelu si budete připadat jako odsouzenci na doživotí v tureckém vězení.

-Adam-

8. Mercedes 190SL

Sám o sobě by se tento štíhlý a elegantní roadster dal jen stěží nazvat pomalým. Výkon 105 koní nebyl v 50. letech ničím, čemu byste se mohli vysmívat. A zrychlení z nuly na stovku pod 10 sekund už vůbec ne. U sedanů 190 "Ponton" by to byly úctyhodná čísla. Jenomže 190SL  vypadal téměř identicky jako nesrovnatelně dražší a více než dvakrát výkonnější 300SL Roadster, aneb jedno z nejrychlejších aut své doby. Podoba nebyla náhodná, jako levnější alternativu k otci všech supersportů ho prezentovala i automobilka. Vlastně to bylo něco podobného, jako kdybyste si dnes mohli koupit auto na pohled téměř nerozpoznatelné od velkolepého SLS AMG – jen poháněné naftovým čtyřválcem…

-BobAsh-

7. Toyota Celica TA22 1.4

Vypadala jako japonská kopie amerického muscle caru, nejela rychleji než průměrné kei cars. Taková byla základní varianta úchvatné Celicy první generace. Čtrnáctistovka z řady T-series byla prý docela živým motorem, leč jejich 86 koní slušelo spíše lidové Corolle a ke sportovním tvarům Celicy se hodilo asi stejně špatně, jako plnoleté modelky na party Silvia Berlusconiho. Ve výsledku si tak japonský kupec pořídil nevšední auto se zcela všední dynamikou. Naštěstí byla jednotka 1.4 pouze základním kamenem v nabídce a zájemce o Nebeskou (jak se Celica dá s přimhouřeným okem přeložit) si mohl vybrat i z důstojněji dimenzovanýh motorů.

-Vavris-

6. Puma GT 

Zvenčí vypadá jako kříženec mezi klasickým Ferrari a Porsche 911 ze 60. let – z prvního má detaily, z toho druhého spíše proporce. A s 911 má vlastně společného i něco dalšího, totiž plochý, vzduchem chlazený motor za zadní nápravou. Jen jeho velikost není to, co byste možná čekali. Má totiž jen čtyři válce a 1 600 kubických centimetrů. Jeho výkon je skromných 70 koní a přidělaný je k podvozkové plošině, která nápadně připomíná "placku" z Volkswagenu Brouk. Nejspíš proto, že z Brouka je. Vlastně celá Puma GT, nejpopulárnější brazilský sporťák 70. a 80. let, není nic jiného než VW Brouk v sexy placaté kastli z laminátu.

Ale na první pohled vypadala slušně, co? 

-BobAsh-

5. Ford Capri 1.3 S 

V dobách, kdy byl ještě zásadní rozdíl v rozměrech mezi evropskými a americkými auty, představoval Ford Capri svěží závan amerického stylu na starém kontinentu. Typické proporce s dlouhou, masivní přídí a boulí v kapotě, splývavá záď a elegantní, ale přitom právě tak akorát dravé tvary. A také zamračený pohled čtveřice kulatých světel a drsňácká image spojená se seriálem Profesionálové. Prostě evropský Mustang jako vyšitý. Jenomže typické Capri nebyl frajerský třílitrový šestiválec, jakým jezdili Bodie s Doylem. Mnohem populárnější byla poněkud dýchavičná šestnáctistovka. A poměrně častým jevem byla i motorizace, která změnila jakýkoliv pokus o agresivní styl jízdy po vzoru CI5 v nepovedenou frašku. Třináctistovka s rozvodem OHV měla i v poslední verzi z třetí generace Capri výkon pouhých 57 koní. S hmotností lehce přes tunu tak byl tenhle atrofovaný evropský muscle car o kousek pomalejší než Škoda 130 ze stejné doby…

-BobAsh-

4. Ferrari 208 GTS/GTB

Máte-li Ferrari, dostáváte se svým způsobem do svízelné situace. Každý, ale opravdu každý, včetně lidí, kteří se o auta běžně nezajímají, předpokládá, že vaše červená placka bude rychlá. Nejen rychlá, očekávají, že bude dokonce drtivě rychlá a přesvědčivě spráská většinu provozu. Tento "problém" lze eliminovat tím, že akční rádius auta omezíte na parkování v Pařížské a kodrcání skrze ucpané centrum metropole do vyhřívané garáže. Pokud však opustíte zázemí velkoměsta, a to by se s Ferrari jednoduše dělat mělo, může vám zle zatopit lecjaký moderní hot hatch, i když zrovna budete sedět třeba v Modeně. Jenže může to být i daleko horší. Máte Ferrari. Máte dokonce Ferrari se standardním počtem osmi válců a vše vypadá v nejlepším pořádku. Pochyby začíná vzbuzovat objem, protože každý z válců pojme pouze čtvrt litru. A že je něco opravdu hodně špatně si uvědomíte ihned poté, co vašich mrzkých 155 koní bude marně stíhat tři písmena TDI beznadějně mizící za horizontem. Atmosférické 208 měly na počátku 80. let sloužit jako vtsupní brána do velkolepého světa aut se vzpínajícím se koníkem ve znaku. Ve skutečnosti spíš posloužila jako vrátka do nekončícího ponížení…

-Vavris-

3. Plymouth Prowler

Dnes poněkud vysmívaný Prowler má ty nejlepší předpoklady stát se někdy v budoucnu vyhledávanou legendou. Jeho mimozemský vzhled nejenže byl působivý sám o sobě, ale především stál u zrodu celé retro vlny v automobilovém designu. A protože se těchto "hotrodů z fabriky" vyrobilo jen 11 700 kusů, bude v budoucnu také docela vzácný. Proč tak málo? Jedním z hlavních důvodů byl fakt, že pod dramatickou karoserií, kde byste čekali řvoucí osmiválec, se skrýval šestiválec. Konkrétně šestiválec o objemu 3,5 litru, používaný v tehdejších sedanech, postavených na platformě LH. Dokonce ani výkon se nezměnil oproti našemu redakčnímu Chrysleru LHS. Ten měl sice výkon podobný jako tehdejší osmiválce Magnum, ale chyběl mu točivý moment a jeho dynamiku navíc krotil čtyřstupňový automat (taktéž z běžných sedanů), umístěný u zadní nápravy.

-BobAsh-

2. DeLorean DMC12

DeLorean je dozajista legendárním vozem. Futuristicky tvarovaný nerez sice nepůsobil prvoplánově nabušeně, jeho osobitá karoserie však rozhodně vzbuzovala dojem skryté síly. A pak, kdo by neznal strhující příběhy Martyho McFlye a doktora Emmeta Browna, kteří v DeLoreanu překonávali metu 88 mph na neuvěřitelných místech zanechávajíce za sebou ohnivé stopy. Bohužel, skutečnost se drtivé akcelraci známe z trilogie ani zdaleka nepřiblížila. DMC12 sice nebyl nijak obézním autem, avška šestiválec PRV, svázán emisními normami, dokázal v americké specifikaci vydolovat ze svých útrob pouhých 130 koní. A to není nic, co by Marty nedokázal předjet na svém létajícím prkně. Díky slavné trilogii se stal deLorean nesmrtlelným, ve skutečnosti však byl jen drahým, mizerně zpracovaným a docela pomalým pokusem o luxusní GT.

-Vavris-

Narozdíl od Vavrise jsem měl tu čest DeLorean řídit. A čísla nemohou zdaleka vystihnout, jak jeho 130 koní působí ve skutečnosti. Kombinace s (přes vliv Lotusu) nepříliš lehkou karoserií a třístupňovým HDM automatem má za následek, že tohle auto nepůsobí "pomalé na sporťák". Citroën C4 Cactus vedle něj působí jako supersport. I kdyby DMC bylo kontinent, bylo by pomalé. Kdyby bylo Amerika, tak by Atlantik přeletěl už Blériot.

-BobAsh-

1. Pontiac Firebird  2.5

Dvojice placatých "pony cars" z 80. let, Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird, je dnes téměř na minimu svého společenského kreditu. I v Evropě mají tato auta punc starých ojetin pro adolescentní mladíky – a v Americe tak byla vnímána už od svého zrodu. Pokud byste ale nevěděli, kolik tyto placaté nesmysly stojí, téměř určitě byste tipovali mnohem, mnohem víc. Kdyby totiž v té době existovalo Ferrari s vpředu umístěným dvanáctiválcem, nejspíš by vypadalo nějak takhle. A v nejsilnějších verzích si Firebird i Camaro dokázaly přinejmenším s osmiválcovými Ferrari (a alespoň na rovné silnici) docela úspěšně poradit. Jenomže, jak už to tak u amerických pony cars bývá, ne všechno byly osmiválce. Šestiválce nebyly o nic rychlejší než běžný sedan nebo kombík té doby. Ale ani ty nepředstavovaly dno nabídky. Dnes už si na to málokdo pamatuje a kdekdo proto při zmínce o čtyřválci pod kapotou nového Camara štká cosi o konci opravdoých aut, ale základní motorizací byl do roku 1986 řadový čtyřválec o objemu 2,5 litru, ironicky pojmenovaný "Iron Duke", tedy železný vévoda. Výkon? 88 koní. Na auto, které vážilo téměř tunu a půl. Středoškoláci, kteří tenhle zázrak dostali k šestnáctinám, si museli přivstat, aby do školy dorazili dřív než školní autobus.

-BobAsh-

+1: Pontiac Mera

Říkali jste si, co na úvodní fotce k článku dělá replika Ferrari postavená na podvozku Pontiaku Fiero, když jsme na začátku řekli "žádné repliky"? Ve skutečnosti jde o jeden z nejvzácnějších Pontiaků vůbec – model Mera, který sice byl technicky vzato konverzí Fiera na repliku Ferrari, ale prodával se výhradně přes oficiální dealery Pontiaku a k přestavbám byly používány pouze nové vozy Fiero. Stihlo se jich postavit 247, než výrobu zastavila žaloba od Ferrari.

Dáváte před nevinným beránkem přednost pěkně drsnému vlkovi? Podívejte se na 10 aut, která se vás při první příležitosti pokusí zabít!