5 legendárních silnic v názvech automobilů

Fiorano

Automobilka Ferrari je opředena legendami. Pro mnohé je okolí Modeny a především Maranello, kde se nachází její výrobní komplex, svatou zemí. Nachází se tu krom samotné továrny i vývojové středisko s větrným tunelem, navrženým slavným architektem Renzo Pianem, restaurace, kde Enzo Ferrari podepisoval smlouvy se všemi svými závodními jezdci, v nedaleké Modeně najdeme muzeum Ferrari navržené českým architektem Janem Kaplickým. A v neposlední řadě je tu Fiorano. Jedná se vlastně především o testovací okruh. Ferrari tu zkouší všechna svá auta – jak závodní, tak cestovní. Tři kilometry dlouhý okruh vznikl na počátku sedmdesátých let v reakci na uzavření dosud používané trati v Modeně. Během let prošlo Fiorano řadou úprav, přibyl prostor pro testování chování vozů na mokru a další speciální povrchy. Nejdůležitější však stále zůstává osm metrů široký asfaltový had. Zde se testují monoposty Formule 1 a zde si svůj vůz může vyzkoušet i každý čerstvý majitel Ferrari. Rekord trati doposud drží s časem těsně pod 56 vteřin Michael Schumacher s monopostem F1 pro sezonu 2004.

V roce 2006 se na autosalonu v Ženevě objevil nový model 599 GTB Fiorano, dvanáctiválcové kupé nahrazující ve výrobním programu model 575 Maranello. Jednalo se o poměrně přelomový model, na rozdíl od předchůdce, posledního zástupce “staré školy” s ocelovým prostorovým rámem, bylo toto už moderní Ferrari s hliníkovou karoserií. Mnozí pravověrní fanoušci značky mu dlouho nemohli přijít na chuť, přechod od “poctivého železa” 575 Maranello, kde bylo vše ještě čistě na řidiči a jeho umu, k 599 Fiorano se všemi těmi displeji, jízdními řežimy a chytrými počítači byl pro mnohé šok. Pravdou však je, že 599 bylo mimořádně povedené a nesmírně rychlé auto. Tento vůz s propracovanou aerodnamikou a pokročilou kontrolou trakce odvozenou od závodních vozů nese za označením 599 (podle objemu motoru 5.999 ccm) přídomek Fiorano podle okruhu, kde všechny technologické zázraky Ferrari poprvé ožijí a kde se ladí k dokonalosti.

Monza

V Itálii ještě chvíli zůstaneme. Monza je středně velké město v severní Itálii v oblasti Lombardie. Lidské osídlení tu prokazatelně existovalo již od pravěku, historie města se potom začíná příchodem Římanů asi 300 let před naším letopočtem. Kvůli tomu tu ale nejsme. Nás zajímá asfalt. A ten asfalt, který nás zajímá, započal svou existenci roku 1922, kdy Vincenzo Lancia a Felice Nazzaro položili základní kámen novému závodnímu okruhu. Když potom v roce 1950 vznikl šampionát Formule 1, byl pro Velkou cenu Itálie zvolen právě okruh v Monze. Mezi okruhy série F1 je Monza specifická především rychlostí. Na 5 793 metrů dlouhém okruhu nebývale jednoduchého tvaru s relativně malým počtem zatáček dosahují závodní vozy rychlosti až 340km/h, ještě zajímavější je potom průměrná rychlost okolo 250 km/h. V závěrečné otevírající se zatáčce Parabolica působí na piloty přetížení přes 3G. Kvůli vysokým rychlostem je Monza velice náročná na techniku, motory a brzdy si při závodě sáhnou až na dno – vždyť na plný plyn tu motor monopostu F1 během závodu ujede přes 220 kilometrů.

Když se na konci sedmdesátých let objevilo u prodejců Chevroletu ladné aerodynamické moderní kupé, bylo jeho jméno Monza odkazující na legendární závodní okruh na místě. Koncern General motors postavil Monzu jako odpověď na konkurenční Ford Mustang, 2+2 místné kupé bylo rychlé a vzhledově velmi povedené. Design z mnoha úhlů připomínal slavné evropské vozy, zejména pak Ferrari model 365, o kterém ještě bude řeč. Snad i proto ten název Monza. Pod kapotou měl být původně rotační Wankelův motor, nakonec se tu objevila škála konvenčních spalovacích motorů od čtyřválců po V8.

O několik let později se svého modelu Monza dočkali i evropští zákazníci, když GM uvedl na trh Opel Monza. Kupé ostrých hran zaujalo skvělými jízdními vlastnostmi a jízdní dynamikou. Kombinace těchto vlastností a elegantní a přitom prostorné kabiny učinila z Monzy oblíbený vůz pro náročné řidiče, kteří za jeho volantem mohli stejně dobře prohánět po zakroucených silničkách drahé sporťáky luxusních značek jako zdolávat dlouhé dálniční přesuny.

Daytona

A nyní něco málo z oblasti za Velkou louží. Daytona Beach je město na východním pobřeží Floridy. Jak je z názvu patrno, je tu i pláž. Na tom není nic až tak zvláštního. Povrch této pláže je však ideální hned k několika kratochvílím. Krom obligátního stavění hradů z písku je podklad dostatečně pevný, aby se po něm dalo jezdit autem. A toho si nadšení američtí motoristé nemohli nevšimnout. Začali se tu scházet, porovnávat výkony svých strojů a závodit. Nekonečná plocha k tomu přímo vybízela. V polovině čtyřicátých let potom přišel jistý Bill France s nápadem dát celému tomu živelnému závodění nějaká pravidla. Založil proto společnost National Association for Stock Car Auto Racing, zkráceně NASCAR. Za hlavní stan společnosti byla vybrána právě Daytona Beach. Na konci padesátých let tu vznikl závodní okruh Daytona International Speedway. Tato trať obsahující ovál i klasický zatáčkovitý závodní okruh se stala dějištěm mnoha závodů různých sérií. A prim dodnes hraje Daytona 500, 805 kilometrů (500 mil) dlouhý závod série NASCAR Monster Energy Cup. Pod hlavičkou rodinného podniku NASCAR (ředitelem je Brian France, vnuk zakladatele) se dnes na území Spojených států, Kanady a Mexika pořádá okolo 1.500 závodů. A to všechno začalo v Daytona Beach.

Není proto překvapivé, že se jméno tohoto slavného centra motorsportu a petrolheadů objevilo i v názvech modelů automobilů. A to ne jen tak nějakých automobilů. Jméno Daytona přidal Dodge ke svému modelu Charger spolu s aerodynamickou špičkou a zadním křídlem, které v automobilové produkci nemá obdoby. Z vozu se stala jedna z ikon konce šedesátých let, zlaté éry amerického automobilismu.

A když už mluvíme o legendách se jménem Daytona, neměli bychom zapomínat na Ferrari 365 GT/4. Ono tedy vlastně jméno Daytona oficiálně nikdy nedostalo, Ferrari samo zůstalo u označení 365 GT/4, kde číslo 365 označuje objem jednoho válce a číslo 4 počet vačkových hřídelů – proč právě tyto údaje považoval Enzo Ferrari za důležitější než celkový objem motoru, výkon či počet válců se mě neptejte. Po slavném vítězství v Daytoně, kde v roce 1967 při 24 hodin dlouhém závodě opanovalo Ferrari stupně vítězů, se však tomuto elegantnímu dvanáctiválcovému kupé neřekne jinak, než Ferrari Daytona.

Stelvio

A zpět do Itálie. Ale pro tentokrát si dáme na chvilku oddych od závodních okruhů. Na hranicích se Švýcarskem se v italských Alpách nachází překrásná horská krajina průsmyku s malebným názvem Stilfser Joch. Nebo italsky Passo dello Stelvio. Průsmyk je od roku 1935 součástí národního parku. Krásné scenerie dokreslují zážitek z návštěv těchto míst, my jsme tu však kvůli asfaltu. Mezi lety 1820 a 1825 tu totiž na popud císaře Františka I. vznikla silnice propojující tehdy Alpami rozdělené části rakouského mocnářství. S nadmořskou výškou přes 2.700 m se jedná o nejvýše položenou silnici tohoto druhu v Evropě. A při takovém stoupání je potřeba serpentin. Spousty serpentin. Konkrétně šedesáti z nichž 48 je očíslovaných a patří k tomu nejlepšímu, s čím se řidič za volantem svého vozu může poprat. Krom šílenců, kteří se zde na bicyklech v rámci  Giro d'Italia každoročně pokouší vypustit duši, se sem sjíždí nadšenci z celého světa, aby si v alpských kulisách vyzkoušeli, co za volantem či řidítky svých strojů dokážou. Průsmyk je otevřen od června do září, kdy není zavátý sněhem.

Silnice průsmykem Stelvio se stala natolik populární, že se objevila i v názvech samotných strojů. Nejprve se Stelvio objevilo v nabídce motocyklového specialisty Moto Guzzi, nyní přichází na trh s logem Alfa Romeo a čtyřmi koly. Název horského průsmyku osazeného jednou z nejlepších silnic pro nadšené řidiče slibuje mnohé a zdá se být přiléhavý k prvnímu SUV značky, o kterém výrobce tvrdí, že i přes karoserii SUV neztratil nic z kvalit a nadšení podvozků Alfa Romeo. Redakční test brzy ukáže, zda tato tvrzení jsou či nejsou přehnaná.

Brooklands

Další zastávkou po legendárních silnicích je Brooklands v hrabství Surrey v Anglii, kde nic zajímavého není. Tedy ano, je tu muzeum, ale ona silnice, kvůli které tu dnes jsme, tu není. A není tu už hodně dlouho. Poslední závod na zaniklém okruhu v Brooklands se totiž jel v roce 1939 a to už je opravdu dávno. Toto místo je však velice důležité. Zde se totiž zrodil britský motorsport. Dráha byla postavena v roce 1907 a byl to první závodní okruh na světě. Tím netvrdím, že se do té doby závody automobilů nepořádaly, poprvé však někdo postavil silnici určenou výhradně pro závody. Zároveň má Brooklands čestné místo i v historii letectví, o tom však naše odborné periodikum není.. Zásluhu na výstavbě okruhu má svým způsobem i britská vláda, která v té době omezila maximální povolenou rychlost na 20mph (32km/h), což zjevně plán na výstavbu závodní dráhy značně uspíšilo. (Pokud toto čte někdo z pražského magistrátu –  nechci tím v žádném případě tvrdit, že by omezování povolené rychlosti na 30 km/h bylo jakkoli prospěšné; pozn. autora). Okruh v Brooklands je tak v automobilovém světě považován za kolébku okruhových závodů, posloužil jako vzor pro stavbu okruhu v Indianopolis, o kterém si něco povíme zase někdy příště. Samotná trať nebyla až tak zajímavá, jednalo se o jednoduchý klopený ovál o celkové délce trati 4,4 kilometru. Podstatné však je, že tady to všechno začalo.

Na okruh v Brooklands odkázal v roce 1992 Bentley, když dal název okruhu do jména svého luxusního sedanu. Tenkrát se jednalo v podstatě o levnější variantu modelu Turbo R bez přeplňování. Mnohem zajímavější je Bentley Brooklands z roku 2008, překrásné kupé odvozené od Bentley Arnage. Na rozdíl od menšího modelu Continental, populárního mezi fotbalisty, toto velké kupé navázalo na tradici vozů na té nejvyšší úrovni, překrásný mohutný automobil byl vyroben v malém počtu a patřil k tomu nejlepšímu, co se ve světě automobilů dalo pořídit.

Monte Carlo

Jednu z nejstarších světových rally pořádanou na území knížectví v Monaku asi není potřeba sáhodlouze představovat. Pořádá se od roku 1911 a je jednoznačně nejslavnější ze všech rally podniků vůbec. Původní podoba závodu se od té dnešní poněkud lišila, na rozdíl od dnešního závodu v Monte Carlu a okolí se až do sedmdesátých let jezdil závod spíše do Monte Carla, kde už proběhlo jen několik závěrečných rychlostních zkoušek. V současné podobě se již rally odehrává celá v oblasti Monte Carla a Francouzské riviery. Pro Rally Monte Carlo je typická rozmanitost, jezdci se potýkají s podmínkami od zasněžených průsmyků až po asfaltové pobřežní silnice zalité sluncem. Přestože je tento podnik tradičně součástí mistrovství světa, mnohé týmy se účastní z celého šampionátu pouze tohoto závodu. Vítězství v Rally Monte Carlo je vysoce ceněným počinem a pro mnohé znamená více, než samotný titul mistra světa. Slavná se stala vítězství vozů Mini (i jejich kontroverzní diskvalifikace pro použití nepovolených žárovek) v šedesátých letech.

Na Monte Carlo si vzpomněli i jiní výrobci, Lancia, značka s rally prakticky srostlá, tak označila svůj model Beta Monte Carlo nebo Chevrolet své velké výkonné kupé, v našich končinách se však při slovech Monte Carlo většinou jako první v hlavě objeví obrázek vylepšené škodovky. Po Rally Monte Carlo pojmenovala Škoda i vrcholnou variantu svého modelu CitiGo, protože… asi protože nemá s motorsportem vůbec nic společného, nic jiného mě vážně nenapadá.