načítám data...

Stavby motocyklů aneb když skutečně neznáte slovo “nejde” (1/2)

V zapadlých kůlnách Nového Zélandu dali nadšenci vzniknout zajímavým strojům, které se jim podobaly. Byly geniální, šílené a někdy obojí.

zobrazit celou galeriiFoto:   Archiv

Co jste ve své kůlně naposled postavili vy? I ptačí budka se počítá! Někde se začít musí. Potřebujete nejdřív postavit kůlnu? Řešíte spíše (jako já), aby vám kůlna nespadla na hlavu? Nechte se inspirovat dnešním článkem. Víte, že vám občas rád přinesu nějaké (snad?) dobré historky ze světa jedné stopy. Není o ně vůbec nouze. Dnes si přiblížíme dva snílky ze země, na kterou byste asi nevsadili.

Burt Munro - 1920 Indian Scout Specialmyhero.com

V roce 1899 poprvé spatřil světlo světa Burt Munro. Novozélanďan, rodák z městečka Invercargill,  se skutečnou touhou po rychlosti, jíž zasvětil v podstatě celý svůj život. Bez formálního konstruktérského vzdělání, zato s pořádnou dávkou nadšení se pouštěl do všeho, co dělal. Často metodou pokus-omyl. V pouhých čtrnácti letech, na prahu první světové války, podomácku sestavil kanón, aby mohl bránit rodinnou farmu před Němci. Následné testování dopadlo dobře, někdo by řekl až příliš. Nepřátelská bedna byla úspěšně zneškodněna. Společně s polovinou kůlny a vrtačkou jeho otce. Prý to bylo poprvé a naposledy, kdy mu otec sprostě vynadal. Aspoň, že se nikomu nic nestalo.

O několik let později (1920) si z našetřených peněz zakoupil zbrusu nový motocykl Indian Scout. S dvouválcovým motorem do V o objemu 600 ccm dosahující maximální rychlostí až 90 km/h. První pokutu za překročení tehdy maximální povolené rychlosti 15 mph (24 km/h) si připsal už v roce 1924. Já vím, možná se vám spojení “už” a “čtyři roky” v jedné větě nepozdává, ale kolik tehdy asi bylo radarů? Spíše tou dobou už musel být tzv. “známá firma”.

Poté se začal účastnit závodů. V roce 1926 to pak všechno vypuklo. Vylepšování motocyklu za účelem dosažení co možná nejvyšší maximální rychlosti. Burt pocházel ze skromných poměrů, ale byl velice schopný a kreativní. Někdo v litinových odpadních trubkách vidí jen trubku, ale klidně by to mohly být i vložky válců, když budou na stojáka. No a když už se to dělá, tak je dáme o něco větší. To totiž bude znamenat větší objem a tím pádem i vyšší rychlost. Ze starých vrtulí a listových per se dají vyrobit ojnice. Přepracované hlavy ze dvou na čtyři vačky umožní motoru lépe dýchat a taktéž dodají větší výkon. Hliníkové písty stačí odlít do pískové formy, jejich životnost stejně nebude moc velká.hanwayfilms.com V roce 1940 zlomil národní rychlostní rekord Nového Zélandu, dosažením rychlosti 194 km/h (120.8 mph). Poměrně slušné, ale kdo by se s tím spokojil? Pan Munro rozhodně nikoli, pouze to prohloubilo jeho vášeň a sen. Co by tak mohlo být snem lidí, kteří se honí za maximální rychlostí? Solné pláně v Bonneville! Rozprostírající se na desítkách kilometrů čtverečních k tomu přímo vyzývají. Usilovně dál pokračoval ve zdokonalování svého stroje. Zalehávací pozice a řidítka ve výši kolen pro zmenšení čelního průřezu a nižší odpor vzduchu. Kapota proudnicového tvaru pro ještě dokonalejší aerodynamiku. Rok 1947 pak znamenal rozvod se ženou, určitě tam proběhly nějaké hádky o tom, že se víc věnuje motorce než jí a tak dale, znáte to. 

Píše se rok 1962 a Burt konečně odcestoval společně se svým motocyklem do Ameriky splnit si celoživotní sen. Stále s tím původním Indiánem z roku 1920. Plnit si sny ale nikdy není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Před startem musíte projít technickou přejímkou, aby vás připustili k pokusu o rekord. Technikovi se nelíbilo, že z pneumatik jeho závodního speciálu čouhají dráty. To asi proto, že si někdo podomácku upravil běžné sériové pneu na “vysokorychlostní speciály” tím, že je oholil do hladka kuchyňským nožem. No ale co teď? Nikoho tu neznáte, peněz moc nemáte, přijeli jste si splnit sen. Pojedete kvůli tomu domů? Musíte být kreativní nebo alespoň odvážní. Stačí slíbit, že přezujete. Odtlačíte motorku za roh, dáte si cigárko nebo dvě a v druhém kole přejímky si dáte pozor na to, aby ty čouhající dráty byly natočené směrem k zemi a nebily tolik do očí. Hle a máte schváleno. Všem problémům navzdory se mu podařilo zlomit rekord motorek do objemu 883 ccm. S motorem touto dobou převrtaným na 850 ccm se mu podařilo dosáhnout 288 km/h. Slušné, ne? To mu stále nebylo dost. Stroj se na solném podkladu dost zmítal, pokud by držel stopu, šlo by to ještě rychleji. Chtělo to nějaké další úpravy.commons.wikimedia.orgVyvrcholení jeho celoživotního snažení přišlo v roce 1967. Stále s původním motorcyklem, touto dobou již sedmačtyřicet let starým. S motorem zvětšeným na 950 ccm si připsal rekord pro motocykly do jednoho litru. Ve věku 68 let se mu podařilo rozjet až k metě 305 km/h v jednotlivé jízdě. Což z jeho motorky činí nejrychlejšího Indiána na světě. Rekord byl poté stanoven na hodnotě 295.45 km/h, je totiž potřeba ho ještě potvrdit druhou jízdou a počítá se jejich průměr. Neoficiálně se pak hovoří o pokusu dosahujícím až ke 331 km/h. Tak si shrneme některá fakta: důchodce, rychlost přes tři kila na motorce z roku 1920 a ke všemu ani ne na silnici. Takhle rychle nejspíš nejela většina lidí ani na motorce z roku 2020! Včetně mne.

V 78 letech (1978) nás opustil tento bláznivý snílek. Často sám s oblibou vtipkoval, že se diví, že je ještě naživu po různých incidentech, co se mu přihodily. Skóre je následující: sedm zlomených kostí, osm otřesů mozku, přes 250 odepsaných motorů (či jiných technických závad). Roku 2005 o něm jeho kamarád Roger Donaldson natočil celovečerní film V zajetí rychlosti s Anthony Hopkinsem v hlavní roli. Pokud jste náhodou neviděli, vřele doporučuji. Také díky němu byl rok poté (2006) uveden do americké motocyklové síně slávy. Stal se legendou a inspirací pro mnohé další odvážlivce. Jestli ne pro mnohé, tak pro jednoho minimálně ano …

 

John Britten – 1991 Britten V1000britten.co.nz

Dalšího pána na holení tu máme z městečka Christchurch, narozeného roku 1950. Inspirací mu byli ostatní novozélandští velikáni z různých technických či závodních oblastí. Namátkou například Richard Pearse - vynálezce, co soupeřil s bratry Wrightovými o ranou “nadvládu” ve vzduchu, Bruce Mclaren, o kterém jste již možná někdy slyšeli, nebo právě Burt Munro z předchozích odstavců. V šesti letech si po otcově motorkářské dílně posbíral nějaký šrot a přeměnil ho v motokáru. V jedenácti letech našetřil něco málo peněz, k projektu se vrátil a motokáru, do té doby poháněnou pouze gravitací, konečně osadil motorem. Ve třinácti se pustil do celkové renovace Indianu Scout z roku 1927. No schválně, kde asi přišel zrovna na tenhle nápad?

I přes jistou překážku v podobě dyslexie se mu podařilo úspěšně vystudovat konstruktérství. Bavilo ho vymýšlet a designovat věci: od naprosto běžných, jako byl nábytek či domácí potřeby, až po ty nejsložitější, jako třeba motorky. Občas si i zazávodil, avšak různé pády, kdy tlačil stroj až na hranu jeho možností, ho postupně odrazovaly a měl pocit, že za rýsovacím prknem mu to jde přeci jen lépe. Navrhnul a z velké části si i postavil vlastní dům.

Po několika pokusech a spíše úprávách již existujících strojů se John na počátku devadesátých let rozhodl pro významný krok. Sestrojení vlastního motocyklu, a ne jen tak ledajakého, přímo závodního speciálu. Nebyl na to úplně sám, měl okolo sebe partu přátel a dalších spolupracovníků. Většina lidí se na projektu podílela ve svém volném čase bez finančních kompenzací a celé to balancovalo s rozpočtem na hraně. Dalo by se však říct, že John byl vedoucím projektu s jasnou vizí. Jako motor použil dvouválcové Véčko, rozevřené v šedesáti stupních, vyrobené podle jeho vlastního návrhu. Válce si odléval sám doma v peci, kterou původně zbudoval na vypalování keramiky pro svou ženu. Odlitky pak popouštěl (ochlazoval) v rodinném bazénu. Jsem si jistý, že jeho paní musela být nadšená, přesto mu na rozdíl od Burta mu manželství vydrželo.britten.co.nz

Paní Kirsteen Britten, pózující na V1000

Při prvním startu (1989) v americké Daytoně se mu moc nedařilo a jeho speciál musel odstoupit pro technické problémy. Další rok se ukázal se dvěma motorkami a vychytanými mouchami, takže obsadily třetí a páté místo v seriálu USA – Battle of the twins. Tím na sebe přitáhl pozornost. Jeho strojům se dokonce podařilo vyhrát několik závodů v Americe a Kanadě. To bylo slušné, ale opět to pouze podnítilo jeho vášeň –  porazit v té době úřadující tovární Ducati.

Vizionář John ale věděl, že bude třeba stroje zdokonalit a udělat rychlejší. Také si moc dobře uvědomoval, že konvenčním způsobem on sám nikdy nevyrobí lepší motorku než Ducati s celým svým zázemím a závodní historií. Začal proto hledat různá nekonvenční řešení. To se týkalo především rozsáhlého použití karbonových a kevlarových vláken. Nejen na kapoty, ale i na části rámu, přední vidlici, zadní kyvnou vidlici či dokonce samotná kola. Dnes už nám to tolik nepřijde, ale v devadesátém roce to bylo skutečně dechberoucí. Motor byl nosnou částí rámu. Dále bylo potřeba optimalizovat aerodynamiku, čemuž se podřídila spousta věcí. Například ty složitě zatočené svody. Důraz byl kladen jak na stejnou délku jednotlivých větví, tak na co nejmenší aerodynamický odpor, proto velice blízce obepínají samotný motor. Jen jejich výroba samotná zabrala šedesát hodin.britten.co.nzKdyž se na jeho výtvor podíváte bez kapot, vlastně to motorku připomíná pouze dvojicí kol. Nic není na svém místě, všechno je jinak. Chladič se přesunul pod sedlo, taktéž v rámci aerodynamiky, a na jeho místo se nastěhoval zadní tlumič. Ano, to co vidíte úplně vepředu vespod, je zadní tlumič. Kvůli lepšímu chlazení, než by se mu dostalo na obvyklém místě za motorem. Přední vidlice byla také naprosto odlišné konstrukce – typu Hossack, to znamená oddělené tlumení a řízení. Po letošní zkušenosti se stejným typem zavěšení z BMW GS musím říct, že je to sice hezky pohodlné, ale trochu se v tom ztrácí cit, moc si neumím představit, jak se s tím má závodit. Jenže tenhle pán měl úplně jinou představivost.

První testování nedopadlo úplně nejlépe. Kvůli kombinaci nízké váhy a výkonného motoru nebyla totiž o jízdu po zadním nouze. Při testu se po dopadu předního kola však karbonová vidlice roztříštila, což znamenalo pro jezdce nevyhnutelný pád a zlomeninu klíční kosti. Naštěští v celkem malé rychlosti. Tato událost Johna dost zasáhla –  že vůbec někoho posadil na svůj nebezpečný stroj. Následovalo několik bezesných nocí a celkový redesign a posílení vidlice, aby se podobná věc už nikdy neopakovala.

Díky všem vylepšením se finální verze mohla pyšnit následujícími parametry: 166 koní v 11 800 otáčkách (omezovač 12 500) muselo uvést do pohybu pouhých 138 kg váhy. V letech 1993/94 si pak také Britten V1000 připsal několik rychlostních rekordů s pevným startem: ¼ míle (216 km/h), 1 míle (342 km/h), 1 kilometr (342 km/h) k tomu ještě “flying mile”, kdy je potřeba udržet rychlost v délce celé míle a pak to ještě zopakovat v protisměru, s hodnotou 300 km/h.rideappart.com

V roce 1992 se opět nacházíme v Daytoně. Po přehřátí motoru v kvalifikaci bylo potřeba jedné drobné opravy. Totiž zavařit prasklou vložku válce. To si vyžádalo dost úsilí a téměř celou noc beze spánku, ale zadařilo se. Start do závodu proběhl z dvanáctého místa a lidé si jeho stroje opět všímali. Možná díky novému polepu kombinujícímu novozélandskou vlajku se sytou růžovou. Možná to bylo tím, jak ladně a lehce se pohybuje, když po zadním předjíždí ostatní stroje a naprosto drtí veškerou konkurenci včetně továrních Ducati. Půlnoční rozborka přinesl bohužel svou daň a volný drát elektroinstalace po několika kolech znamenal zhasnutí motoru a odstoupení. O pouhé dva roky později už však prokletí zlomil a konečně dosáhl vytouženého vítězství, ve stejném duchu a absolutní dominanci, za řidítky s Adrew Stroudem. V dalších letech pak celkem čtyřikrát.

Jenže John Britten se stihl radovat pouze z prvních dvou výher. Tedy, on se radoval mnohokrát. Také z úspěchů na dalších tratích, rekordů atd. Bohužel v roce 1995 umírá na rakovinu kůže (melanom) – měsíc po svých pětačtyřicátých narozeninách. Což je škoda a obrovská rána nejen pro jeho rodný Nový Zéland. Člověk, který se na dráze pustil do křížku se závodní velmocí Ducati. Absolutní konstruktérský génius, který viděl cesty do té doby neprošlapané a nepopsané. Kdoví, čeho všeho jsme ještě mohli být svědky, pokud by tu s námi pobyl déle. Johnův tým pak splnil jeho přání a zkompletoval celkem deset kusů unikátního stroje Britten V1000. Jeden se momentálně nachází v Barber Motorsport museu v Americe. Jejich cena je dnes praticky nevyčíslitelná nebo přinejmenším astronomická. I tak ji ale občas někdo vezme “vyvenčit” na různé akce a exhibice.

Mají na Novém Zélandu překlad pro “to nejde”? Shodneme se na tom, že si tito pánové splnili svoje sny? Já myslím, že ano. I když jejich cesta nebyla vůbec snadná ani růžová. Plňte si sny, není to vždy snadné. Postavte si něco, aspoň tu ptačí budku nebo krmítko.

 

Zdroje:

https://www.nzedge.com/legends/burt-munro-worlds-fastest/

https://britten.co.nz/

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

af
afro-r1
23. října 2022, 21:02
0

Stavbu zavodniho motocyklu znam bohuzel az prilis intimne.
Idealne k volnemu jezdeni na okruhu, nebot oficialni kategorie jsou take v upravach docela omezovane.
166k / 138kg nezni vubec spatne, na druhou stranu - osobne jsem byl s "ocesanou seriovkou" na 160k / 152kg (bez benzinu). Ostra vacka a nejake to excesivni pouziti karbonu a titanu by nejakych 10 koni mohlo pridat a 10kg ubrat, ale to uz clovek miri na tech poslednich nejdrazsich 10%, do kterych bych urcite nesel.

Po mnoha letech ve vyvoji, predvyvoji a zavodnim vyvoji bych urcite do ZCELA vlastni motorky nikdy nesel.
1. Moc penez
2. Moc nevydelanych penez na stavbu, zatimco se zabyvam stavbou
3. Cim vice o problematice vim, tim vice prekazek mi neni skryto a cloveka predem brzdi a navozuji nejistotu dobreho vysledku
4. Mnohoclenemu vyvojovemu tymu nemuze clovek stacit. Nez neco fyzicky zrealizuje, je branze o kus dal
5. Az treti verze kazdeho dilu opravdu funguje. Cas a penize za prvni dva jdou do kose.
6. Podivna reseni prestanou davat od urcite rychlosti smysl. Cokoliv neni jako Yamaha nebo Ducati MGP je slepa cesta - jinak by ji tovarny hned vyuzily.
7. Cim rozsirenejsi dily, tim snazsi jezdeni. Sehnat bezne kapoty a plexistit je snazsi, nez zacit vyrabet specificke pedanty.

Nastesti nejde vse prepocitavat jen na penize. Kdyz to cloveka bavi, stejne jen mavne rukou a rekne, ze by do toho sel znovu.
(ja tedy jen do upravy existujici motorky)
: o )

reagovat
Li
Littlebiker
24. října 2022, 08:46
0

Díky za zajímavé čtení. Film o Burtovy vřele doporučuju také, krásná tematická oddechovka o skvělém bláznu.
O Brittenu jsem netušil a ukládám si ho do svého imaginárního "to read listu". Pouze pár drobností mi u popisu stroje nesedí. Popouštění je proces ohřátí na danou teplotu pro odstranění vnitřního pnutí např. po kalení - prudkém ochlazení z dané teploty. Popouštět v bazénu je nesmysl.
Dále nevím moc o tlumičích, ale nikdy jsem neslyšel, že by některý trpěl na přehřívání. A zbavit chladič náporového vzduchu přesunutím pod sedlo je také řešení hodno dalšího prozkoumání. Určitě je za tím víc, mně neznámých, důvodů. Pánové zaslouží velký obdiv, že si šli svojí cestou.
Těším se na další díl.

reagovat
David Střítežský
24. října 2022, 11:19
1

Informace jsem čerpal z internetu, že by tam byly lži se mi ještě nikdy nestalo! :D
ale narazil jsem na spoustu nepřesností, (hlavně v číslech/datech) není to prostě tak výrazně zmapovaný téma
o tom bazénu jsem to našel víckrát, třeba i tady, ale žádný bližší detaily
https://www.carthrottle.com/post/why-the-britten-v1000-is-the-most-incredible-built-not-bought-bike-ever-made/

Vážně velký důraz se kladl na aerodynamiku, aby to prostě jelo rychleji a spousta věcí se tomu podřizovala
tlumič - tam se vážně zmiňuje jeho lepší chlazení, ale ve skutečnosti bude na "vině" spíš ten výfuk, co mu zabral místo
chladič - totéž, vepředu by to byla velká brzdící plocha, navíc s tou přední vidlicí tam na něho prostě není není místo, ale myslelo se na to, ta úsporná kapota k němu vede náporový vzduch

Musí se nechat, že to prostě fungovalo (nakonec), takže vyloženě slepá cesta nebo špatné nápady to nebyly.
Jinak, jestli se někomu cokoliv z toho zdá jako nesmysl už teď, tak doporučuju počkat na druhý díl :D
-
Komentář upraven 24. 10. 2022, 14:02:49

af
afro-r1
24. října 2022, 16:43
2

Vsechny moocykly, ktere mely chladic pod sedlem nebo na boku (Benelli Tornado, Honda SP) mely ve WSBK chladic slozite pred motorem. Zadne jine reseni nefunguje dost efektivne. Tlumice se pohybem zahrivaji. Pokud lezi pobliz zdroje tepla, mohou mit problem se spravnou funkci.

Blix
24. října 2022, 22:35
0

Ten tlumič se vpředu lépe chladí protože vzadu mu ho opékaly ty svody :)

Mechanik
24. října 2022, 13:06
3

V zajetí rychlosti je moc povedený film

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Caprice 9C1 Police 1992
Chevrolet Caprice 9C1 Police

1992 rok výroby
250 koní výkon
5 700 ccm objem

Chevrolet Tahoe Z71 4x4 2007
Chevrolet Tahoe Z71 4x4

2007 rok výroby
320 koní výkon
5 300 ccm objem

Cadillac Escalade ESV 2010
Cadillac Escalade ESV

2010 rok výroby
403 koní výkon
6 200 ccm objem

Chevrolet Camaro  1998
Chevrolet Camaro

1998 rok výroby
203 koní výkon
3 791 ccm objem