načítám data...

Smart City Coupé: Příběh chytrého auta

Měl to být Volkswagen, nakonec vznikl pod křídly Mercedesu. Tohle je krkolomná cesta malého auta k úspěchu.

zobrazit celou galeriiHistorie: Smart City Coupé: Příběh chytrého auta

Historie autíčka Smart sahá mnohem dál, než se může zdát. A celý ten příběh je vlastně trochu zamotaný. Tak se omlouvám, že začneme trochu zeširoka, ale jinak to asi nepůjde. Začneme jménem Nicolas Hayek. Tohle jméno je totiž nesmírně důležité. Nicolas Hayek se narodil v roce 1928 v Beirútu v Libanonu, který v té době patřil Francii. Díky tomu mohl vystudovat matematiku a chemii na univerzitě v Lyonu.

Po návratu zpět do Beirútu se seznámil s Marianne Mezgerovou, dcerou švýcarského průmylového magnáta, která do Libanonu dorazila jako au pair. Marianne si posléze i vzal a společně se v padesátých letech přestěhovali do švýcarského Curychu, kde pracoval Nicolas nějaký čas pro pojišťovnu, než převzal po stárnoucím tchánovi strojírenský podnik. A tady to začíná být zajímavé. 

Foto: Swatch Group

Hayekovi se v businessu dařilo, byl tu jako ryba ve vodě. Postupně se mu jako krizovému manažerovi podařilo stabilizovat několik společností, které se dostaly do potíží, založil si vlastní poradenskou firmu. A potom přišel úkol jeho života. Původně měl zajistit likvidaci dvou hodinářských společností, klenotů švýcarského průmyslu. Společnosti ASUAG a SSIH sdružovaly mnoho výrobců hodinek včetně takových legend, jako Omega či Tissot. Vpádem dravé a výrazně levnější konkurence z Japonska se však švýcarští hodináři ocitli ze dne na den v obrovských problémech a zdálo se, že tady jejich cesta končí. 

Foto: Swatch Group

Nicolas Hayek však byl přesvědčen o tom, že dokáže nejslavnější světové hodináře zachránit. Připravil plán restrukturalizace celé skupiny a založil společnost SMH. Pod tuto společnost převedl všech více než 100 značek obou upadajících gigantů, donutil je spolupracovat na vývoji, zavedl standardizaci některých komponent a tak dosáhl tolik potřebného zlevnění celého procesu výroby. Společnost SMH (Société de Microélectronique et d'Horlogerie) se skutečně dostala z potíží, později byla přejmenována na Swatch Group a dnes je největší hodinářskou firmou na světě s obratem za loňský rok přes 5,6 miliardy švýcarských franků.

No a teď se konečně můžeme vrátit k autům, tedy tématu vlastnímu pro náš odborný motoristický magazín. Aby Hayek zjistil, co dělají Švýcaři špatně, odjel se podívat do Japonska, co dělají Japonci dobře. U hodinek na to očividně přišel, ale bylo toho víc. V Japonsku Hayek mimo jiné narazil i na zdejší pozoruhodné automobily – unikátní malá autíčka, která neměla nikde na světě obdoby. A právě tady se zrodila myšlenka Smartu.

V roce 1982 tedy začaly práce na Swatchmobilu, malém městském dvoumístném autě.

Foto: Smart

Jenže Hayek nebyl v businessu žádný amatér a věděl, jak dopadají takové projekty. Ostatně i Švýcarsko se stalo domovem několika malých nezávislých výrobců automobilů a ve většině případů to dopadlo stejně – krachem. Zavedené automobilky mají know-how, mohou chytře využívat své výrobní kapacity, přelévat kapitál, technologie i lidské zdroje tam, kde je právě potřebují. Však právě díky tomu se podařilo zachránit švýcarské hodináře.

Takže to bylo jasné. Je potřeba najít novému projektu partnera. Jakmile byly hotové první návrhy nového vozu, začal s nimi Hayek objíždět zavedené automobilky s nabídkou spolupráce. Uspěl a pokud čekáte, že si ruku podal s šéfem Mercedesu, musím vás zklamat. Byl to Volkswagen. V roce 1991 byla podepsaná smlouva o spolupráci a projekt začal vypadat velmi nadějně. Ale ve světě aut nic není, dokud to není. 

Foto: Volkswagen

V roce 1993 přebírá velení v koncernu Ferdinand Piëch, dělá si audit a objevuje pár ne právě ideálních přístupů k hospodaření. Jedním z nich je Swatchmobil. Volkswagen tu vyvíjí poměrně nákladné malé auto, když jen o kus dál jiné skupina téhož zaměstnavatele staví jiné malé auto, totiž budoucí VW Lupo 3L, malé auto auto s třílitrovou spotřebou. Přežít může jen jeden a je asi jasné, který projekt to bude. Spolupráce na Swatchmobilu končí.

Ale Hayek se jen tak nevzdá. Jen co ho Piëch vyhodí z kanceláře ve Wolfsburgu, už klepe na kanceláře jinde. Zkouší Renault, Fiat i General Motors, přijetí se mu nakonec dostane na nečekaném místě – šéfové koncernu Daimler-Benz si ho vyslechnou a nápad je zaujme natolik, že ho koupí. 4. března 1994 je světu oznámen vznik nové společnosti MCC (Micro Compact Car). 49% společnosti drží SMH (Swatch Group), 51% potom Daimler-Benz. A aby to nebyla jen nuda, na stejné tiskovce byly představeny i dva koncepty – Eco-Sprinter a Eco-Speedster. Oba vypadaly jako z jiného světa a bylo velmi těžké si představit, že takové auto opravdu jednou bude brázdit ulice měst.

Foto: Smart

Úkoly si partneři rozdělili jednoduše – Hayek zorganizuje výrobu a prodej, Mercedes postaví auto, každý zkrátka to, co umí nejlépe. Problémem se ukázalo být jméno. Hayek sice trval na Swatchmobilu, z pozice menšinového vlastníka si ale až tolik vyskakovat nemohl. A tak se nakonec nový vůz jmenoval SMART. S jako Swatch, M jako Mercedes a ART prostě proto, to neřešte. 

Foto: Smart

Samotnou výrobu vymýšlel Hayek a přišel na tu dobu s poměrně novátorským řešením. Hodlal mnohem více zapojit dodavatele do procesu vývoje i výroby. Vybral přední světové dodavatele automobilových součástek (a bomb – nevím, zda v tom byl nějaký skrytý smysl, ale mezi dodavateli byl i Dynamit Nobel – dveře či Krupp Essen – odpružení) a objednal u nich díly včetně montáže. Dodavatel se tak podílel na vývoji daného dílu a zároveň měl na starost i následnou montáž přímo v továrně Smartu.

Fungovalo to, náklady se dařilo držet na uzdě, přesto však byly astronomické. Stačilo to však na to, aby Daimler-Benz uvěřil v úspěch projektu, navýšil svůj podíl na 81% a tak dosypal potřebný kapitál. Nová značka si postavila novou továrnu, v severovýchodní Francii ve městě Hambach vznikl závod přezdívaný Smartville, v roce 1997 jej slavnostně otevřeli francouzský prezident  Jacques Chirac a německý kancléř Helmut Kohl. V říjnu 1998 byl na trh uvedený nový model. Smart City-Coupé.

Foto: Smart

Oproti původním Hayekovým představám nebyl vůz osazen hybridním motorem, ale i tak byla novinka po technické stránce impozantní. Snaha o minimalizaci rozměrů tu vyústila v mnohá unikátní řešení. Například pevnostní klec kabiny tu nebyla schovaná za líbivými plechy karoserie, ale byla jako exoskeleton ponechaná na odiv. Exponovaná místa potom chránily barevné plastové díly. Ty bylo možné poměrně rychle vyměnit, což jednak usnadňovalo opravy po drobných kolizích, o které v hustém městském provozu není nouze, ale zároveň jste mohli měnit barevost svého Smartu dle nálady. Jednoduše – jarní kolekce, podzimní styl… Jako tehdy populární kryty mobilních telefonů. 

Fotor: archiv

Barevné plastové kryty zakrývaly příď i záď, ale také dveře a zadní lemy blatníků. Proč to? Protože Smart potřeboval nárazníky ze všech stran, nikoli jen vpředu a vzadu. Hlavní výhodou Smartu byly jeho rozměry. Šířka 1,5 metru a především délka 2,5 metru – to je totiž v mnoha zemích běžná šířka podélného stání. A to znamená, že Smarta jste mohli zaparkovat do podélného stání kolmo. Proto bylo dobré mít nárazník i na dveřích, aby byly chráněny před parkujícími řidiči konvenčních vozů. A vlastně jste mohli na jedno místo zaparkovat pohodlně hned dva Smarty. V některých zemích byl tento způsob parkování zcela legální, v těch ostatních byl přinejmenším tolerovaný. 

Uvnitř Smartu byla dvě sedadla pro posádku. Říkáte si, že to muselo být dost těsné, ale vlastně to nebylo zas tak špatné. Konstruktéři posunuli sedadlo spolujezdce mírně vzad, posádka se tak na sebe netlačila rameny a díky robotizované převodovce ani řadící páka nenutila řidiče dotýkat se spolujezdcova kolene. Zavazadlový prostor byl spíše symbolický, tak akorát na běžný nákup, a pod ním se nacházel maličký motor. Ano, Smart má motor vzadu a poháněnou zadní nápravu. A ne, Smart nedriftuje.

Foto: Smart

Naprosto fantastiskou práci odvedli inženýři Mercedesu na poli bezpečnosti. Maličké autíčko sneslo v nárazových zkouškách srovnání i s velkými modely. Základem byla extrémně tuhá klec kabiny, to byl ale ještě stále ten menší problém. Konstruktéři zkrátka použili všechno, co o metalurgii věděli, aby navrhli dokonale pevnou strukturu. Mnohem větší potíž byla s deformačními zónami. Náraz nestačí jen přečkat, je nutné ho i účinně tlumit. A tak se doslova všechno, co na autě je, konstruovalo zároveň i jako deformační element. Dokonce i ráfky kol měly přesně tu správnou tuhost, aby v případě nárazu pohlcovaly nežádoucí energii.

Foto: Smart

Ne všechno se podařilo na výbornou. Ambiciózní plán s výměnnými panely karoserie coby módními prvky prakticky nikdo nevyužíval, maličké motory měly životnost jen něco kolem 100.000 kilometrů a i prodejní čísla zaostávala za ambiciózním plánem. Ale to až tolik nevadilo, ztrátový projekt to rozhodně nebyl.

Foto: Smart Tokyo

Brzy přišel na trh i kabriolet a v roce 2001 Smart ve speciální úpravě s lehce užší karoserií a menším motorem vstoupil na trh tam, kde to všechno začalo. Smart K totiž splnil všechny homologační předpisy a jako snad jediné evropské auto přišel na japonský trh jako Kei Car. Nakonec se Smart stal 100% dceřinou společností Mercedesu, přibyly další modely jako originální Roadster či poněkud nesmyslný ForFour.

Foto: Smart

Původní City-Coupé bylo přejmenováno na Smart ForTwo, aby se dočkalo dalších dvou generací a nakonec i onoho hybridního pohonu, ale také aby přerostlo svých dva a půl metru délky a přišlo o ono originální kolmé parkování. Automobilka Smart však přežila a zdá se, že má budoucnost. A to vše díky jedné studijní cestě jednoho schopného člověka pro záchranu švýcarských hodinářů.

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Holofaust
23. října 2021, 12:35
3

Proč má ten pán na ruce vždycky víc než jedny hodinky? Tak to nosili rusáci za války, strčili ti kalacha pod nos, a "Davaj časy!"...

reagovat
Na
Napuram
24. října 2021, 06:54
1

No kalacha za války asi ne, ale sudájeva určitě.

Calif
03. listopadu 2021, 02:00
0

Holofaust.... máš polní lopatku? :) má oblíbená kniha....

Holofaust
03. listopadu 2021, 20:02
0

No jistě :-) Zabít někoho, to dokáže každej blbeček. Pravý umění není někoho zabít brutálně, ale efektivně. Efektivní brutalita. Ani zrno nazmar.

yellec
25. října 2021, 22:28
2

Smrta jsem měl. Po face první generaci s 800 turbodieslem 3 válcem. Když se člověk přenesl přes nepříjemnou houpavost způsobenou kratičkým rozvorem (podobnou jsem zažil ve Fiatu 500), bylo to kupodivu na řízení docela zábavné auto. Ani ta robotická převodovka nebyla taková tragédie. Jezdil jsem v manuálním režimu a zvykl si dát pokyn k přeřazení o vteřinu dřív, než jsem to potřeboval. Člověk se aspoň zdokonalí ve čtení provozu.
S tím příčným parkováním v řadě podélně stojících aut to nebylo tak slavné jak se všude píše. Za 6 let co jsem Smrta měl jsem to využil max. 3x. Potíž je v tom, že v místech kde je o parkovací místa nouze, se lidi naučí parkovat úsporně. Takže mezeru na Smarta tak často nevidíte. A když ji konečně najdete, je tak tak široká na auto+ prostor k otevření dveří a tím člověku co stojí vedle vás postavíte před čumák/za zadek 2,5m širokou překážku a možná taky problém když se od tama bude chtít vymotat. Já neměl koule tohle dělat.

reagovat
yellec
25. října 2021, 22:33
2

a utáhne i letadlo :-)

Calif
03. listopadu 2021, 01:59
0

Skvělý článek. Díky...

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Suburban Z71 2002
Chevrolet Suburban Z71

2002 rok výroby
285 koní výkon
5 327 ccm objem

Plymouth Prowler  2003
Plymouth Prowler

2003 rok výroby
268 koní výkon
3 500 ccm objem

Ford F150  XLT 1994
Ford F150 XLT

1994 rok výroby
200 koní výkon
5 ccm objem

Chevrolet Corvette Stingray MANUAL Profi lak V ČR 1971
Chevrolet Corvette Stingray MANUAL Profi lak V ČR

1971 rok výroby
270 koní výkon
5 700 ccm objem

Dodge Charger 6,4 SRT  2012
Dodge Charger 6,4 SRT

2012 rok výroby
480 koní výkon
6 400 ccm objem