Škoda Superb 2.0 TDI 4x4: Konzervativní ještě neznamená nemoderní

Škoda Superb přišla na světové trhy před téměř čtvrt stoletím. Jestli model Octavia vrátil značku zpět mezi “západní” automobilky, potom Superb ukázal světu, že ani na tomto písečku naše domácí automobilka nechce hrát druhé housle. Pamatujete si ho ještě? Byl to vůz s mimořádně dlouhým rozvorem, krásnou krémovou kůží, pověstným deštníkem ve dveřích nebo také poněkud bizarní výklopnou částí opěradla spolujezdcova sedadla, aby jím cestující na královském zadním sedadle mohl prostrčit nohy a užívat si maximální luxus.

No dobře, ten posledně jmenovaný prvek jsem asi v praxi vlastně nikdy neviděl, byť reklamy na auto jej byly plné, ale jinak byl Superb v rámci nové éry značky dalším významným krokem vpřed. Druhá generace přinesla více jedinečnosti (už nikdo nemohl namítat, že jde jen o prodlouženého Passata), více solidní mohutnosti a také více praktičnosti díky karoserii liftback či dokonce kombi. A potom přišla generace třetí, ve které se Superb dle mého skromného názoru dokonale našel. 

Ostré hrany, rozkročený postoj, dlouhá silueta – oproti konkurenci v podobě Fordu Mondeo či třeba Opelu Insignia bylo tohle auto takové o stupínek hodnotnější, skoro až prémiovější. Přitom to ale stále bylo rodinné auto střední třídy jako víno. Patřím mezi generaci kluků, co na ulicích obdivovala devadesátkové koráby silnic jako Opel Omega či Renault Safrane. A byl to právě Superb třetí generace, který mi tahle auta opět připomněl. Asi jste už pochopili, že se mi odcházející Superb opravdu líbí. Je to po všech stránkách povedené auto a pro jeho nástupce to není vůbec snadná pozice.

A tady ho máme. Na trhu se nám už zabydluje generace čtvrtá. Škoda krátce po sobě obměnila oba své vrcholné modely, kromě Superba dostalo nástupce i SUV Kodiaq. A nebudu nic skrývat – když se ke mě dostaly první fotografie a kusé informace o novinkách, byl jsem zklamaný. A především jsem byl zklamaný Superbem. Tohle je novinka, která nahrazuje pro mě asi nejpovedenější auto, jaké Škoda kdy postavila. A co nového nám Superb čtvrté generace nabídne? Nic. 

Vážně. Celý svět automobilů se mění překotným způsobem, máme tu nové operační systémy integrující auto do vašeho osobního cloudového ekosystému, máme tu různé formy elektrifikace, mild-hybridy, plug-in hybridy i elektromobily, natáčecí zadní nápravy, systémy nočního vidění…  A Škoda slavně představí dieselový liftback s haldexem a převodovkou DSG. Hlavní tahák nového Superba? Dle ohlasů z mezinárodní prezentace jsou to jakési prý fancy otočné ovladače topení a ventilace – však to už měla Felicie, ne? 

A teď tváří v tvář novince se mi můj prvotní dojem ještě více potvrzuje. Tady fakt není nové vůbec nic. Auto vypadá na první dojem jako Superb. Je takový trochu vyšší, přišel o nějaké ty ostré hrany, ale jinak? Prostě Superb. Po technické stránce taky nic, o čem bych měl potřebu psát domů, prostě TDI spřažené s převodovkou DSG. Kabina je celkem moderní, ale k nějaké vesmírné lodi má hodně daleko. Před řidičem sice je dnes už běžný displej, je sem ale naroubovaný způsobem, který ve mně probouzí dojem, že se i za ním skrývají stále klasické analogové “budíky”, které někdo na poslední chvíli překryl obrazovkou. Podélné nastavování sedadla? Manuální. Úroveň manévrovacích kamer? Příšerná. Jízdní režimy? Žádné. A uvnitř jsou vážně i ty tři otočné ovladače k nastavení klimatizace. 

Tady už možná čekáte závěr, že nový Superb zkrátka nenaplnil očekávání a příště to snad bude lepší. Ale to prrrr.. Tenhle test ještě zdaleka není u konce, nový Superb je totiž naprosto skvělé auto. Bez přehánění.

Začnu tedy ještě jednou. Škoda Superb čtvrté generace navazuje na designový jazyk svého předchůdce, takže tu máme liftback a alternativně i kombi. A to je skvělá zpráva! Škoda věří, že velký rodinný sedan (resp. liftback) má stále co nabídnout a tak jej, na rozdíl od Fordu, Opelu či dokonce i sesterského Volkswagenu, udržela v modelové nabídce. A já tuhle víru sdílím, to auto má oproti všem těm SUV a crossoverům nejen svou nepopiratelnou eleganci, ale také skvělou aerodynamiku.

Výrobce vsadil na cestu evoluce namísto nějaké designové revoluce – a udělal dobře. Ano, v mém srdci design novinky stále nemá na svého předchůdce, to ale není dáno tím, že by nový Superb byl snad ošklivé auto. To je jen laťka nastavena zkrátka hodně vysoko.

Uvnitř je to podobná písnička. Na první pohled je jasné, že sedíme v autě naší domáci značky. Tvůrci přidali pro oživení zajímavé kombinace materiálů i originální pás vtipně ukrývající krajní výdechy ventilace, žádná větší divočina se tu ale neodehrává. Superb je dnes k dispozici výhradně s automatickou převodovkou, volič se tak mohl přesunout pod volant a uvolnit středový tunel. Je třeba si na to nejprve zvyknout, třeba ostřikovač čelního skla najdete nyní netradičně ve formě tlačítka na páčce vlevo pod volantem.

Nebýt však této anomálie, je Superb jako návrat domů. Tady je všechno přesně tam, kde jste to nechali, když jste odcházeli. Radiomapa je přehledná a kdo má zkušenosti se škodováckými systémy (a kdo v naší zemi nemá?), ten se nemůže ztratit. V Superbu navíc pomáhají ony tři kruhové voliče v místě tradičního panelu klimatizace. Ty krajní mají na starost nastavení teploty, prostřední je dokonce konfigurovatelný, jeho stiskem můžete rolovat skrz různé jeho funkce od ovladače hlasitosti audiosystému přes rychlost ventilátoru po nastavení jízdních režimů – teda kdyby tu nějaké byly, ale k tomu se dostaneme.

Můj dojem? Tohle je trochu zbytečné. Menší Octavia ve čtvrté generaci samostatný panel klimatizace opustila a v přímém srovnání řešení v Superbu vlastně není o tolik lepší. Třeba vyhřívání sedaček je na displeji Octavie k dispozici vždy, ihned na jedno kliknutí na spodní liště, v Superbu musíte nejprve kliknutím přepnout příslušné “točítko” z nastavení teploty na nastavení vyhřívání sedadla a potom otáčením aktivovat příslušnou úroveň. Totéž nastavení hlasitosti, nejprve stisknutím ovladače vyvolat příslušnou volbu a potom otáčením nastavovat – v Octavii máte dotykový slider pod displejem k dispozici stále a bez přepínání.

Druhá stránka mince je ale design. Ony ovladače tvoří v jinak krásně uklizené kabině výrazný prvek a ano, vypadá to dobře. Velmi dobře působí i použité materiály. Testovaný kus dorazil ve výbavě Selection, tedy vlastně v té úplně základní, přesto si tu díky příjemnému, alcantaru evokujícímu materiálu s kontrastním žlutým prošíváním rozhodně nepřipadám jako v nějaké ochuzené verzi. A potom je tu prostor. 

Je to asi trochu nošení dříví do lesa, ale zmínit to je třeba. Superb je uvnitř obrovský. Místa je tu dostatek naprosto všemi směry, cestující vzadu mají k dispozici prostor srovnatelný s limuzínami zcela jiné třídy. Škoda navíc přidává i nějaké ty vychytávky z programu Simply Clever, jako praktický držák mobilního telefonu ukrytý v loketní opěrce či hlavové opěrky zadní lavice schopné přeměnit krajní sedadlo v pohodlný ušák. Okna lze zaclonit roletkami, aby především děti v létě netrpěly ostrými slunečními paprsky. Výrobce nelenil a výsuvnou roletku proti slunci umístil i za zadní sedadla.

Samozřejmostí je již tradiční deštník ukrytý ve dveřích řidiče, spoustu chytrých vychytávek, háčků, organizérů a sítěk můžete rozmístit i v nekonečném zavazadlovém prostoru. Opravdu si neumím představit, že by tento Superb nedokázal pokrýt potřeby i náročnější rodiny se dvěma dětmi. 

Dost už ale nudných popisů, jdeme se konečně projet. Stiskem tlačíka na místě, kde jsme na něj všichni zvyklí, startujii motor. Dvoulitrové TDI je zde ve své zatím poslední modifikaci k dispozici v provedeních 110 kW a 142 kW. My máme štěstí na silnější motor, standardně spřažený s pohonem všech kol a sedmistupňovým automatem. Je to trochu stará škola, ale stará škola v tom nejlepším slova smyslu. Motor je kultivovaný, nabízí mohutný zátah a neztrácí dech ani ve vyšších rychlostech. Přitom se jeho spotřeba neustále drží na dohled hranici šesti litrů, ať se děje, co se děje.

Testovaný vůz nebyl vybavený pokročilým adaptivním podvozkem DCC, nastavení podvozku tu tak je jedno jediné. A vlastně nejen podvozku, Superb bez DCC nemá vůbec žádné volitelné jízdní režimy, tady si náladu auta nemůžete každý den znovu vybírat. Jenže ono ani není proč, auto je nastavené zkrátka “tak akorát”. Někteří kolegové ve svých recenzích nového Superbu zmiňují hluk od zadní nápravy – možná právě proto, že se v případě testovaného vozu jednalo o liftback, možná i kvůli absenci podvozku DCC, jsem nic podobného nepozoroval. 

Superb se možná tváří trochu jako zpátečník, nebojte se ale, Škoda nezaspala dobu. Na palubě jsou samozřejmě všechny moderní hračky tak, jak je od vozu této třídy očekáváme. Systém asistované jízdy funguje naprosto dokonale, adaptivní tempomat reaguje rychle a přesně, systém udržování v pruhu také dokáže řídit velmi citlivě. V koloně potom můžete nechat auto dělat svou práci, tady vás Superb už vůbec nepotřebuje. Mistrovským kouskem je potom automatická úprava rychlosti dle aktuálních podmínek. V Superbu nemusíte tempomat přerušovat ani kvůli překážkám jako je ostrá zatáčka nebo třeba kruhový objezd – auto samo zpomalí, vykrouží příslušný oblouk a vrátí se zpět na cestovní rychlost. Vše provádí tak jemně a přirozeně, že spolucestující vůbec netuší, že tyto zásahy neprovádí řidič. 

S podobně špičkovou úrovní se potkáme i v případě LED matrix světlometů. Lampy dostaly více segmentů, mohou tak lépe vykrývat protijedoucí auta. Skvělým nápadem je potom detekce reflexních ploch dopravního značení. Příslušný segment dálkových světel umí lehce pohasnout a zabránit tak oslnění, které dokáží moderní auta svým řidičům připravit sama, když se světlo odrazí třeba od velké reflexní navigační cedule u dálnice. Tohle je opravdu skvělý nápad a navíc skvěle provedený.

Abychom ale jen nechválili – příplatkový parkovací asistent nepředstavuje nic než vyhozené peníze. Rozlišení parkovacích kamer a zkreslení jejich obrazu je doslova příšerné a orientovat se při manévrování pomocí nich prakticky nelze. Ačkoli má vůz přední kameru pro lepší výhled při parkování k obrubníku nebo v nepřehledných křižovatkách, v testovaném kusu nereagovala na příslušnou volbu v menu a místo pomoci nabízela jen černou obrazovku. Lepší nebyl ani systém automatického parkování. S nalezením parkovacího místa neměl žádný problém, provedený manévr byl přesný a hladký, jenže také zoufale pomalý. Než Superb sám sebe šnečím tempem vmanévroval na parkovací místo, už zněla ulicí symfonie nedočkavých klaksonů.

Lehce otravné umělo být i barevné ambientní osvětlení, které se v noci odráželo v čelním skle. Tohle určitě šlo odladit lépe. To jsou však jen drobné pihy na kráse, které nedokáží zásadně změnit jinak velmi pozitivní dojem, jímž nová Škoda Superb působí.

Verdikt

Škoda Superb čtvrté generace představuje tak trochu okno do minulosti. Ukázalo se ale, že to není její nedostatek, ba co více, že to je její největší přednost. V testovaném autě nenajdete žádné sestavy baterií ani kombinace elektromotorů, nemůžete si volit ten správný jízdní režim ani nic podobného, je tu však něco, na co jsme už málem zapomněli – ona možnost sednout a prostě vyrazit. Nádrž s přehledem vystačí na 1000 kilometrů jízdy (a mimochodem – udávaná spotřeba se přesně shodovala se spotřebou v testu).

Prostor v kabině Superbu zůstává královský, asistenční systémy pracují tak hladce a jemně, že o nich prakticky ani nevíte a celý vůz je dokonalým společníkem. A to je, jak se ukazuje, u asistenčních systémů nakonec to nejdůležitější. Příplatkový parkovací asistent můžeme s klidným svědomím nedoporučit, jako u všech koncernových vozů se systém pro jízdu v pruzích čas od času zbytečně ujišťuje, zda skutečně máte ruku na volantu, to jsou však asi jediné nedokonalosti. 

Nehledejte tu emoce, nehledejte tu extravaganci. Pokud ale sobě chcete pořídit vůz, který vás bez odmlouvání odveze kdykoli a kamkoli, jen těžko si lze představit lepšího a efektivnějšího kandidáta. Škoda to opět dokázala, Superb zůstává i ve čtvrté generaci na špici svého segmentu.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1968 cm3
Výkon: 142 kW (193 k) v 3.500 – 4.200 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 1.750 – 3.250 ot./min
Převodovka: sedmistupňová automatická DSG
Provozní hmotnost: 1734 kg 
Maximální rychlost: 238 km/h
0-100 km/h: 7,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6,1 l/100 km
Spotřeba v testu: 6,1 l/100 km
Cena (2.0 TDI 142 kW 4x4 Selection): 1 125 000 Kč