Škoda 440 Karosa: Příběh unikátního českého automobilu, který nedávno změnil majitele

Možná jste to někteří před rokem zaznamenali. Všechna média tehdy obletěla zpráva, že na prodej je ojedinělý prototyp postavený na základech Škody 440 Spartak, o jehož vznik se postaral podnik Karosa, který se tehdy zabýval výrobou autobusů.

Cena 10 milionů korun českých zněla dost ambiciózně, avšak měla své opodstatnění. Slovíčko „unikátní“ dnes zazní více než jednou a je zcela na místě – jediný prototyp, poslední osobní automobil z dílen Sodomky, respektive Karosy, a ojedinělá karoserie.

Rok uběhl a nedávno jen tak mimochodem poslat náš redakční kolega Honza do skupinového chatu fotku tohoto vozu na podvalu. Auto se zjevně prodalo, což jsem si hned potvrdil na inzertním webu rajveteranu.cz, kde byl vůz nabízen.

Pojďme si teď připomenout jeho zajímavý příběh…

Laminátová elegance

Na počátku padesátých let minulého století konstruktéři koketovali s myšlenkou vyrábět auta z kompozitních materiálů. Nejčastěji uváděným příkladem je Chevrolet Corvette C1, z evropské, konkrétně německé produkce pak určitě musíme zmínit Trabant…

Podobnou ideu měli tehdy i ve Vysokém Mýtě, v závodech Karosa. Za jejich snahou bylo hledání alternativního řešení, které by dokázalo ve výrobě automobilů přinést finanční a váhovou úsporu a rovněž vyřešit problémy s korozí, které trápí strojírenskou produkci od nepaměti až dodnes.

Jelikož v Karose stále přežíval duch z původního podniku Sodomka, byl návrh na postavení osobáku z laminátové karosérie přijat s nadšením. Otcem celého projektu se stal ing. arch. Otakar Diblík a ve spolupráci s karvinským podnikem Kovona vznikla jednoduchá elegantní karosérie, jež byla složena ze sedmi dílů. Navíc byla velmi lehká – vážila pouhých 65 kg.

Proč věhlasný karosářský podnik sáhl po pomoci z Moravskoslezského kraje? Protože skelet s díly byl vyroben metodou Polytex. Jednalo se o laminát z polyesterových pryskyřic se skelnými vlákny a Kovona s ním měla už bohaté zkušenosti, včetně například výroby motocyklových přileb. Montáž a finální doladění už ale měla na starosti zas a pouze Karosa.

Roku 1956 spatřil světlo světa první a vlastně také poslední prototyp Škody 440 Karosa. Lehce zvláštní, zato elegantní design vycházel z autobusu Škoda 706 RTO, jenž se v Mýtě tou dobou vyráběl. Oblým tvarům, kulatým světlometům a typické masce sekundovalo i zbarvení v odstínu modré a béžové.

Uvnitř se nacházelo uspořádání sedadel 2+2, přičemž ta zadní se dají považovat spíše za nouzová. Palubovka byla, stejně jako sedadla, obšitá kůží, uprostřed ní se nacházelo středové zpětné zrcátko a před řidičem volant ze Škody 1200.

Legendární Spartak jako základ

Jak jsem zmiňoval v úvodu, prototyp vznikl na základu Škody 440 alias Spartak, který byl v době vzniku roadsteru horkou novinkou. Na pohled však ze škodovky nezůstalo nic. Setrvala pouze technika, a to motor o objemu 1,1 litru s rozvodem OHV a výkonem 29 kW (40 koní), přesun síly na kola obstarávala čtyřstupňová manuální převodovka. Původní byl rovněž podvozek tvořený páteřovým rámem, nezávislým zavěšením na obou nápravách a bubnovými brzdami na všech čtyřech kolech.

Laminátová karoserie prototypu byla sice zevnitř vyztužena kovovými profily, přesto auto ve finále vážilo o rovných 100 kg méně než původní Spartak. Díky tomu se dokázalo rozpohybovat i na vyšší rychlost – místo dosavadních 110 km/h bylo možné jet až o deset kilometrů za hodinu rychleji.

Létající střecha

K sedmi částem karoserie zde přibyl ještě osmý: Škoda 440 Karosa původně neměla mít plátěnou střechu a o ochranu posádky před nepřízni počasí se měl starat originální hardtop.

Ten byl rovněž vytvořen z laminátu a jeho bohaté prosklení zase z plexiskla, avšak objevily se dva problémy.  Samotné plexi špatně odolávalo povětrnostním vlivům a ve zrychleném procesu degradovalo. To by se dalo ještě zkousnout. Horší ale byly poddimenzované úchyty samotné pevné nástavby.

Dle slov pamětníků se pak při testech stalo, že střecha prostě uletěla, a to hned několikrát. Nakonec vůz zůstal bez ní.

První havárie a ovace

Horkou novinku z Vysokého Mýta chtěli tvůrci předvést na automobilové soutěži v Mladé Boleslavi. Než se tam vůz ale vůbec stačil dopravit, dostal po cestě defekt, následkem čehož havaroval a jeho příď byla poničena.

Naštěstí jeden šikovný technik dokázal během několika hodin laminátovou karoserii opravit a zalakovat tak, že nic nebylo poznat. Vše se povedlo a vůz sklidil spoustu pozitivních ohlasů nejen v Boleslavi, ale i na hromadě dalších akcí, kde se ukázal. Zelenou pro sériovou výrobu z ústředního vedení přesto nikdy nedostal.

Elegantní automobil z Mýta nadále sloužil jen jako testovací „mula“ pro místní inovátorská řešení, která se týkala především podvozkových komponentů. Nakonec jej už nebylo potřeba a ještě chvíli ho používal ředitel Karosy jako se služební vůz, než s ním v roce 1960 naboural. Poškození byla tentokrát o poznání horší a prototyp skončil odstavený v prostorách podniku. Schylovalo se k nejhoršímu - vedení mělo v plánu nepotřebná a poničený roadster sešrotovat.

První záchrana a dobové úpravy

Ojedinělou stavbu sebral na poslední chvíli hrobníkovi z lopaty konstruktér Josef Nalezenec, který se na celém projektu podílel. Byl to právě on, kdo měl na starost finální úpravy a kompletaci Škody 440 Karosa. Povedlo se mu domluvit se s ředitelem a vůz od společnosti odkoupil.

Že by to byla stoprocentní výhra, se říct nedá. Nový majitel sice unikát zachránil, ale v rámci oprav na něm provedl řadu úprav, které se měly nést v duchu soudobých automobilových trendů.

Přední světla přišla z Tatry 603, zadní zase z Fordu Cortina, navíc přibyly dobové ploutvičky na zadních blatnících. Vyměněno bylo i původní panoramatické čelní okno, které nahradil kus z tehdejší Škody Felicie. Tím mohl být alespoň opět implementován hardtop ze stejného modelu.

Zapomenut v Kopřivách

V tu chvíli se zdálo, že má prototyp alespoň z části vyhráno. Zhruba o deset let později však přišel další zvrat. Josef Nalezenec se vadal na tříletou pracovní cestu do Afghánistánu, kde zřizoval opravy trolejbusů a autobusů, a po návratu do vlasti ho čekal šok. Jeho tchán vůz prodal.

Možná se divíte, jak je něco takového vůbec možné, ale v té době zřejmě nešlo o výjimku. Můj otčím by mohl vyprávět, jak mu byla rodinným příslušníkem prodána Tatra 603, jež se dnes pomalu vyvažuje zlatem…

Škoda 440 Karosa putovala do Pardubic, kde vystřídala dva majitele, než ten poslední zemřel. Mezitím stačil kabriolet prodělat další nehodu a posléze chátral dlouhá léta v zahradě.

Nový dech

Léta trvalo přesvědčit vdovu po posledním vlastníkovi, aby vůz prodala. Povedlo se to v roce 1998 a unikátní automobil skončil v rukou dvou nadšenců, kteří se dali do renovace a návratu k původnímu vzhledu. Vůz byl v nesmírně zuboženém stavu a dohromady se musela dát jak karosérie, tak podvozek a pohonná jednotka.

Trvalo to několik let, ale kabriolet se nakonec dočkal. S projektem pomohla i samotná Karosa, která měla v archivech uloženou původní dokumentaci, podle které se daly znovu odlít poškozené laminátové části.

V roce 2014 opět došlo na změnu majitele, když po dlouhém lámání a přesvědčování Škodu 440 Karosa odkoupil sběratel Pavel Kalina. Součástí obchodu bylo údajně i to, že poslal na druhou stranu svoji Lancii Betu Montecarlo.

Pan Kalina obstojně zrenovovaný kousek dotáhl k dokonalosti – doladilo se zavěšení, přibyla plátěná stahovací střecha a nakonec vznikla i replika té původní „létající“ laminátové, která ale už drží pevně.

Poslední osobní automobil z Mýta se pak podíval i do svého rodného města, kde byl jednu dobu součástí expozice v tamním muzeu. Na vůz se nepřišli podívat pouze automobiloví nadšenci, ale rovněž bývalí zaměstnanci Karosy, kteří na projektu před léty pracovali, včetně Josefa Nalezence. Asi si dovedete představit, že tohle setkání muselo být velmi emotivní.

Samotný prototyp ovšem zůstává magnetem na nehody. I poslední zmiňovaný majitel měl jednou namále, když potkal na silnici nepozorného řidiče kamiónu a málem byl vytlačen do příkopu. Naštěstí elegantní kabriolet z Mýta zůstal v celku.

Prodáno

Jak již bylo řečeno, vůz šel po letech znovu do světa, a to s poměrně horentní cenovkou. Přesto se prodal. Nový majitel získal automobil, který nikdo jiný na světě nemá, navíc s bohatou historii a v perfektním stavu.

Jelikož Honzovy fotografie pocházejí z prostor před Automoto Museem v Lučanech nad Nisou, je dost pravděpodobné, že roadster zamířil právě tam. Snad budeme mít možnost ho vidět naživo jako součást expozice, obsahující hromadu dalších vzácných vozů.

Zdroje

www.idnes.cz

www.auto.cz

www.automobilrevue.cz

www.autosalon.tv

www.autorevue.cz

www.e15.cz

www.denik.cz