Retro okénko Petra Přikryla: Saab 96 – oblíbenec celebrit, který dokázal ujet estébákům

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

Saab byl na rozdíl od jiných západních značek na silnicích socialistického Československa poměrně rozšířená značka. Za tyto švédské vozy sice zákazník zaplatil až dvojnásobek ceny jiných aut, zato se leckdy daly koupit téměř bez čekání. Přirozeně si je mohli dovolit jen dobře vydělávající lidé, často umělci. Úplně první devadesát šestku do Československa dovezl americký režisér Gene Deitch, další si pořídili třeba Theodor Pištěk nebo Karel Gott. Saaby se prodávaly se prostřednictvím podniku Tuzex, omezeně bylo možné je koupit i v Mototechně.

Strahovský závod do vrchu

Seznámení s touto automobilovou legendou jsem zažil někdy v roce 1979. Cestou z práce mi na světelných křižovatkách opakovaně ujížděl Saab 96. To není možný, můj Fiat 127 má 45 koní, ale vypadá to, že Saab jich má jednou tolik. Musím mu to oplatit! Jel jsem tedy za ním, ale ve strahovském kopci došlo k totální potupě. Chlapík, co řídil Saaba, to s volantem uměl docela dobře. Fiat měl tendenci jet do zatáček rovně a pneumatiky kvílely, zato Saab se řítil jako po kolejích. Dojel jsem ho, až když parkoval před domem. „To víš, to není jen tak obyčejný auto. Saab vyrábí i stíhačky,“ povídá mi šofér.

Snad každý dnes zná památnou historku o tom, jak Pavel Landovský ve své bílé devadesát šestce s Václavem Havlem na palubě ujížděl estébákům, když se snažili rozeslat Chartu 77. První honičku v pražských Dejvicích Saab vyhrál na celé čáře, až ve druhé mu vzala vítr z plachet zablokovaná silnice. Saab na ostatní auta prostě měl.

V autobazaru se mi Saab 96 dostal do rukou až v roce 1985. Okamžitě jsem si vzpomněl na strahovský „závod“ a vyrazil jsem auto otestovat. Po pár kilometrech už jsem jel jako Erik Carlsson, soutěžní jezdec Saabu a vítěz v rallye Monte Carlo 1962 a 1963. Trochu jsem bojoval jen s řazením pod volantem. Vůbec se nedivím, že skalní fanoušci severské značky svá auta nekriticky milují. Saabisté se taky dodnes na silnicích zdraví. Několik jsem jich poznal a vím, že jsou to většinou velcí pohodáři.

Kde se vzal Saab 96?

Společnost SAAB neboli Svenska Aeroplan Aktiebolaget původně vyráběla letouny a do automobilového světa vstoupila až koncem 40. let 20. století. Divize automobilů (Saab Automobile) sídlila v Trollhättanu a jejím prvním modelem se stal automobil Saab 92, jehož prototyp 92001 vznikl v roce 1946. Za jeho vývojem stáli experti letectví a aerodynamiky, kteří neměli žádné zkušenosti s výrobou automobilů a učili se doslova za běhu. Tím obdivuhodnější je, čeho byli schopni dosáhnout.

Pod návrhy prvních karosérií byli podepsáni Gunnar Ljungström a Sixten Sason, v jejichž designérském oddělení vznikly nákresy i hliněné a později dřevěné makety. Odpor vzduchu se testoval v aerodynamickém tunelu a jeho koeficient 0,30 byl vůbec nejnižší, jakým se do té doby automobil pochlubil. Ještě v roce 1947 byly vyrobeny další tři prototypy, zvenčí velmi podobné vozu 92001, mechanické části však doznaly řady změn. Představení modelu Saab 92 zástupcům tisku proběhlo 10. června 1947 poté, co další tři prototypy najely podle některých pramenů přes půl milionu testovacích kilometrů.

Zajímavostí je, že po prvotním neúspěchu s původně použitým motorem DKW se Švédové zajímali i o nákup motorů československé značky Aero, jehož úspěšný model Minor měl podobnou koncepci. Tato skutečnost je často zpochybňována, osobně však mám důvod jí věřit, a to díky jednomu dávnému zážitku. V osmdesátých letech jsem jako pracovník Ústavu pro výzkum motorových vozidel jednou vezl legendárního konstruktéra Aera Minor Rudolfa Vykoukala do Tatry Kopřivnice. Strávili jsme tak pár hodin společného času a pan Vykoukal se zajímavě rozpovídal třeba o tom, jak v roce 1949 získala značka Minor pro československé automobily dosud největší vítězství v závodě 24 hodin Le Mans.

O Saabu hovořil tak trochu tajemně, komunikaci se švédskou automobilkou však potvrdil. Minor byl hojně exportovaným autem, měl po světě řadu licencí a o jednu z nich se prý zajímal právě Saab. Švédům tehdy konstruktéři Minoru údajně nakreslili tužkou od ruky schéma převodovky a řadu dalších detailů. Nic definitivního jsem se nedozvěděl, kořeny Minoru však byly na prvním Saabu znát, přestože do modelu 92 nakonec Švédové montovali motor vlastní výroby.

Poslední kulatý Saab

Saab si brzy vybudoval pověst výrobce bezpečných a spolehlivých automobilů. V roce 1960 byl uveden typ 96, který byl zajímavý mimo jiné tím, že na rozdíl od většiny konkurence používal vinuté pružiny místo obvyklých listových per. Dostal také nový dvoudobý tříválec o objemu 841 cm³ a výkonu 38 koní, maximální rychlost dosahovala 125 kilometrů v hodině. Vyráběl se i ve vylepšené verzi  Monte Carlo – odkazující na úspěchy Erika Carlssona -, která měla čtyřstupňovou převodovku, přední kotoučové brzdy a také tlakové mazání, které vyřešilo nutnost mixovat směs oleje a benzinu při tankování. Maximální rychlost se zvýšila na téměř 150 km/h.

Dobová reklama představovala Saab 96 jako ideální rodinné auto:

V roce 1968 byl dvoudobý tříválec nahrazen výkonnějším vidlicovým čtyřválcem Ford, výkon narostl na 65 koní. Dobré jízdní vlastnosti, precizní dílenské zpracování a zajímavá výbava získaly vozu velkou oblibu. V nabídce měl tříbodové pásy a čtyřkvalt s volnoběžkou, vylepšovalo se topení a brzdy. U nás nejznámější podobu devadesát šestky přinesla velká modernizace v roce 1964, která autu nadělila větší světlomety, delší kapotu a charakteristickou mřížku chladiče.

Saab jako investice

Auta zaniklých značek obvykle s postupem let nabývají na ceně a Saab 96 není výjimkou. Pokud po něm zatoužíte, určitě se obraťte na některý klub fandů značky pro odbornou radu. Očekávat, že auto bude bez koroze, by bylo velice naivní. Ani švédská ocel nevydrží věčně. S devadesát šestkou za 100 000 korun se moc nesvezete. Slušné kusy začínají na 150 000 korunách a auto za 250 000 korun vám dokonale předvede jízdu do strahovského kopce, stejně jako to z dnešního příběhu. Investovat 350-400 000 korun do automobilu z švédského království je pro odvážné, ale pevně věřím, že to bude investice dobrá.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.