Piaggio MP3 530hpe Exclusive: Automobil mezi skútry

Pokaždé, když jsem v centru moravské metropole potkal tříkolové Piaggio, tak jsem se podivoval. Dokážu pochopit, že maxiskútr je příjemným společníkem do provozu, to mi koneckonců ukázalo už moje Piaggio Hexagon (pokud tedy zrovna nebylo rozbité). Ale co ta dvě přední kola? Asi chápete, že jsem cítil nutkavou potřebu si to vyzkoušet. A protože MP3 je navzdory tomu, že jde o až pětistovku, řídit bez řidičského oprávnění na motorku, tak to nebylo tak těžké zařídit. 

Piaggio MP3 se na trhu poprvé objevilo v roce 2006 a ačkoli mu tehdy novináři neprorokovali valný úspěch, bylo vyrobeno už více než 230 tisíc kusů. Za svůj život dostávala empétrojka spíše dílčí facelifty, aktuální model je ale podstatně přepracovaný, působí moderněji a sportovněji. Prý je i více inspirovaný automobily, ale v tomhle ohledu si nejsem jistý, jestli mohu souhlasit. Asi ano, byť já v něm hodně vidím Piaggio Porter. To ale může být způsobeno mojí slabostí pro tento italský kei van. 

A co že to znamená označení MP3? Je to “Moto Piaggio a 3 ruote”, tedy Motocykl Piaggio se třemi koly. Technicky to funguje tak, že vepředu najdete dvě přední zavěšení konstrukčně podobné těm z Vespy, které jsou spojené paralelogramem a také tyčí řízení. Díky tomuto patentovanému systému se lze s touhle “tříkolkou” naklánět a umožňuje i aretaci náklonu těsně před zastavením nebo při zastavení. A samozřejmě také automatické uvolnění při rozjezdu. Myslím uvolnění aretace. 

Zepředu působí MP3 masivně, ale designově jde o vcelku vydařenou záležitost. Nejvýraznějším prvkem jsou přední světla i když to tak na první pohled nevypadá, tak předek má díky kombinaci lakovaných a nelakovaných ploch dohromady 4 barvy. Pěkným prvkem je i lakování předních kol, jedna z loukotí je zvýrazněna měděnou barvou. A stejné zvýraznění najdete i na krytu variátoru. Zadek skútru je čistý a nekomplikovaný, hlavně díky úzkému zadnímu světlu a držáku registrační značky, který byl přesunut dolů na blatník. Napoprvé jsem asi ani nevšiml, kde se schovává couvací kamera. 

Cože, couvací kamera? Ano, MP3 má výbavu, kterou by bez větších obtíží zahanbila některé levnější automobily. Když usednete na sedadlo, můžete se začít kochat tím, co všechno vám vlastně nabízí. Jako první vás nejspíš upoutá táhlo ruční brzdy, vedle kterého najdete ovládání zapalování, kterému se skoro nedá říct jinak než přepínač od pračky. Ano, ‘empétrojka’ má i keyless. Nalevo pod řidítky pak najdete obvyklá tlačítka pro otevření víka palivové nádrže a odemčení kufru a také volič směru jízdy. Ano, čtete správně. 

Po zařazení R, se vám na přístrojovém štítu sestávajícím ze sedmipalcového displeje zobrazí obraz z couvací kamery a buď můžete jako každý nudař s obyčejným motocyklem začít šlapat dozadu nebo stisknete tlačítko startéru a MP3 se se zvukem ne nepodobným dětskému autíčku (viz recenze od Kuby) rozjede dozadu sama. Pohon zpátečky je zajišťován pomocí startéru, jak jste už nejspíš odhadli. “ Haha, určitě tam máš i couvací senzory” si teď určitě myslíte, ale musím vás zklamat. Možná u dalšího modelu. Zezačátku mi jenom ta myšlenka, že je tady zpátečka, přišla humorná. Ale na druhou stranu, ta věc váží 280 kilo. Odstrkovat se s ní vzad do mírného kopečka tak není zrovna nejpohodlnější záležitostí, pokud ovšem zrovna nemáte Leg day. 

To ale ještě pořád není všechno. Myslelo se i na bezpečnost, a tak je MP3 vybavena systémem detekce mrtvého úhlu BLIS, který vás na levé nebo pravé straně displeje upozorní na vozidlo mimo váš výhled. Je zde také systém asistence při změně jízdního pruhu. Že je přítomen také tempomat už vás pak asi nepřekvapí. 

Pojďme se na chvilku podívat na displej přístrojového štítu. Je trochu utopený před plexi, ale to je dobře, alespoň je dobře čitelný i za slunečného dne. Ovládá se pomocí joysticku na levém řídítku. Vlastně mu nemůžu nic vyčíst. Je to jednoduché, přehledné a umí to ukázat i mnoho informací, od spotřeby, přes aktuální přehrávanou hudbu (pokud si připojíte ke skútru sluchátka a telefon), graf zobrazující aktuální výkon a kroutící moment a po spárování s telefonem a aplikací MIA umí i navigovat. A to poslední zvládá skvěle včetně zobrazení správných pruhů a výjezdů, takže pokud se vydáte do neznáma, obejdete se bez telefonu s navigací v držáku.  

Srdcem MP3 je motor Piaggio Master hpe. Jde o mocný jednoválec o objemu 530 cm3, výkonu 44,1 koní při 7 250 otáčkách za minutu a kroutícím momentu 50 Nm při 5 250 otáčkách za minutu. Na plyn reaguje okamžitě a nemá problém rozpohybovat masu skútru až ke 150 kilometrům za hodinu, kde se začne projevovat nejistota podvozku a nedostatek mé odvahy. I přesto, že jde o jednoválec, nemám pocit, že by nějak zásadně vibroval, vlastně na mě působí docela uhlazeně a příjemně. S ekonomikou provozu to taky není tak špatné, má týdenní spotřeba se pohybovala okolo pěti litrů na sto kilometrů. 

A jak se na tom jezdí? Nejvíc jsem si musel zvyknout na váhu. Koneckonců, obvykle jezdím na stroji, co má o více než 150 kilogramů méně. S rozměry MP3 můžete zapomenout, že byste se ve městě proplétali mezi auty a na semaforech byli vždy první. Chce to jet trochu s grácií a rozmyslem. Díky možnosti aretace náklonu při zastavení můžete dojet z domova až do zaměstnání, aniž byste sundali nohu na zem. Ovšem, chce to být opatrný a nehrát si při stání na semaforech se spínači. Pokud si náhodou přední náklon uvolníte, budete mít co dělat, abyste skútr udrželi rovně a nesvalili se na stranu. To mimochodem platí i pro manipulaci se skútrem při couvání (hlavně do kopečka). Ne, neptejte se mě, jak to vím. Ano, bolelo to. A 280 kilogramů se zvedá pěkně blbě, pokud vám s tím někdo nepomůže. 

Po několika stovkách ujetých kilometrů už budete na MP3 jako doma a její podivnou konstrukci vlastně oceníte. Na okreskách mimo město si totiž můžete užít výhody, které dvě přední kola skýtají. Jako třeba více přilnavosti i na rozbitém povrchu. Nebo lepší brzdný účinek. Dvě přední brzy přece brzdí lépe než jedna, že. Mimochodem, brzdit můžete i pomocí pedálu na pravé straně. Je trochu podivné, cítit v řídítkách dvě kola, ale jak už jsem říkal, musíte si zvyknout. Společně se zátahem jednoválce je to až nepřiměřeně zábavné. A neztratíte se ani na dálnici. 130 kilometrů za hodinu pro Piaggio není problém, snad jen, při mé velikosti mi přišlo přední plexi snad až zbytečně malé a proud vzduchu valícím se okolo něj jsem dostával tak akorát do obličeje.  

A nakonec, tohle vozidlo je vlastně i dost praktické. Jeho kufr pojme bez problému dvě integrální helmy a já do něj dokonce zvládl nacpat i svůj pracovní batoh, plus základní nářadí do garáže. To nešlo ani do mého Hexagonu, který jsem považoval za nejpraktičtější věc na dvou kolech.  

Verdikt 

Nebudu lhát, ještě drahnou dobu po vrácení jsem nevěděl, co si vlastně myslet. Na jednu stranu je to vážně dobře udělaný maxiskútr. Na druhou stranu, já asi raději dávám přednost lehčím a menším strojům. Pro koho tedy vlastně je? Většina lidí, která maxiskútry vlastní, má papíry na motorku a nad možností mít “až pětikilo s Béčkovým řidičákem” ohrnou nos. No jo, ale na takové lidi nejspíš vůbec necílí. Je alternativou pro řidiče aut, kterým poskytne dostatek pohodlí, komfortu a bezpečnostních funkcí, na které jsou zvyklí. Kterým nevadí vypadnout z komfortu klimatizované krabice a byť nepřeskočí všechny zácpy, ulehčí si to alespoň s parkováním. Takhle mi to dává smysl. 

Technické údaje

Motor: jednoválec 530 ccm   
Výkon: 32,5 kW (44 koní) při 7 250 ot./min  
Točivý moment: 50 Nm při 5 250 ot./min  
Převodovka: bezstupňová převodovka s automatickou odstředivou spojkou  
Maximální rychlost v testu: 150 km/h 
Provozní hmotnost: 280 kg  
Spotřeba udaná: 4 l/100 km 
Spotřeba v testu: 5 l/100 km  
Cena (Piaggio MP3 530 Exclusive) 319 900,- Kč