Peugeot RCZ-R: Postmoderní chuligán

Když vystupuji ze štíhlého, ladného kupé a cestou ke stánku se zmrzlinou poslouchám praskání a cvakání, jak auto chladne po ostré jízdě, mám nejasný pocit, že tady něco nesedí. Po téhle projížďce, na které jsem ve společensky ne zrovna přijatelných rychlostech krotil rozdivočenou bestii, snažil se ji pod plynem udržet v přímce a užíval si úžasné trakce v zatáčkách, bych se měl vrhat po něčem chlapštějším. Třeba po steaku a dvojité vodce. Ne lízat kornout zmrzliny. A hlavně – to auto za mnou by měla být nějaká drsná, svalnatá zadokolka. Ne oblý elegantní Peugeot.

Bývalo zvykem, že jste drsné auto poznali už na pohled. Patřila k němu dlouhá kapota, která zdůrazňovala přítomnost masivního motoru. Proporce s krátkým předním a dlouhým zadním převisem dávaly jasně najevo, na která kola se přenáší nezkrotný výkon. A tvary karoserie byly obvykle naštvané, agresivní a leckdy také doplněné o nejrůznější nasávací otvory, výdechy a křídla. Dnešní auta tyto detaily často používají nezávisle na tom, jestli jsou skutečně potřeba. Pod dlouhými kapotami se už nemusí nutně skrývat obrovské motory. Rychlá auta a dokonce i zábavná auta se obejdou bez pohonu zadních kol. A upřímně řečeno, sání a výdechy nebyly na silničním autě nutné snad nikdy. Přesto většina dnešních sportovních vozů následuje starý dobrý recept.

Co kdyby však někdo vzal starou kuchařku, roztrhal ji na kusy a vytvořil místo ní zcela nové tvarosloví? A možná dokonce i úplně nový druh sportovního auta – takové, které nepotřebuje velký motor se spoustou válců a poháněná zadní kola k tomu, aby nabídlo drsnou adrenalinovou zábavu?

Zdá se, že s kupé RCZ-R udělal Peugeot přesně to. Francouzská automobilka nikdy nebyla specialistou na svalnatá výkonná kupé. Za svou dlouhou historii postavili u Peugeotu pár sportovních aut a byli průkopníky ve světě hothatchů, ale v jejich minulosti není v podstatě nic, co by mohlo posloužit jako inspirace pro hardcore sportovní kupé. Takže ho navrhli na čistém listu papíru – což je věc v tomto podnikání překvapivě neobvyklá. Jen se podívejte na všechny ostatní, od očividných případů, jako je 911, Mustang a nejrůznější BMW, až po méně křiklavé – od Toyobaru až po Alfu 4C. Všechna tato auta staví více či méně na duchu svých předchůdců.

Ryzí sporťák jsem rozhodně nečekal, ale přesně ten jsem dostal

Je samozřejmé, že ten list papíru tak docela čistý nebyl. U moderního auta to snad ani nejde – zvláště v případě automobilky, která nedisponuje astronomickým rozpočtem. Tedy třeba Peugeot. RCZ se muselo spokojit s platformou a zavěšením podvozku z minulé generace Peugeotu 308 (respektive ještě starší 307), což také nutně znamenalo koncepci s motorem vpředu a pohonem předních kol. Ale musí to nutně být špatně? V dobách, kdy začínaly rodové line mnoha dnes slavných sportovních vozů, byl pohon zadních kol standardem. Nepoužíval se proto, že by to bylo nutně jediné možné řešení, ale proto, že to bylo standardní řešení.

Před nějakými čtyřmi nebo pěti lety se původní RCZ stalo po dlouhé době prvním autem, které mi dalo naději, pokud jde o budoucnost značky Peugeot. Na první pohled se zdálo, že upřednostňuje formu před funkcí, ale ve skutečnosti nabízelo překvapivě dobré jízdní vlastnosti, skvělý motor, výborné řízení a nečekaně povedenou převodovku. Ale pořád to bylo spíše gentlemanské GT než syrový sporťák. A nepředpokládal jsem, že by ostrý model R byl nějak zásadně jiný. Více výkonu? Určitě. Možná i více trakce díky samosvornému diferenciálu. A pravděpodobně také falešné zvuky motoru, běžné u jiných rychlých Peugeotů.

Co jsem rozhodně nečekal, byl ryzí ostrý sporťák. A přesně to jsem dostal. Ve dnešním světě adaptivních podvozků, umělého odporu řízení, simulovaných zvuků motoru a elektronicky nastavitelné odezvy na plyn, která dělá vaše auto krotkým na cestě do práce a divokým na projížďce, tahle věc dokonce nemá ani sportovní režim. Nebo spíš nemá ten normální. Je hardcore neustále.

Když zašlápnete plyn do podlahy, všimnete si ze všeho nejdřív toho, že zvuk přichází od výfuku a motoru samotného – a že zesílí, když stáhnete okno. Není falešný a nepřichází do kabiny přes chytře navržené trubky a rezonátory jako u slabších RCZ.

Hned potom si uvědomíte, že přeplňovaný čtyřválec je nejen kultivovaný v nízkých otáčkách (však taky už nejsou devadesátá léta, že…), ale i překvapivě hladový po otáčkách. A když ho pořádně proženete k červenému poli a nebudete se zrovna nacházet na dokonale hladkém povrchu, pocítíte na vlastní ruce, že RCZ-R má vlastní vůli. Točivý moment vás tahá za volant a široké pneumatiky mají sklon následovat terénní vlny. Pokud chcete zůstat v přímém směru, musíte volant držet opravdu pevně. Když to nečekáte, může to být dokonce i trošku děsivé. Jako by si s vámi jen tak něžně hrál dospělý lev. Sice vás doopravdy nechce zabít, ale vy si nikdy nemůžete být jistí.

podvozek Peugeotu je sice skvěle naladěný, ale pro české rozbité okresky očividně vyroben nebyl

Důvody, proč tohle auto potřebuje opravdového řidiče, aby ho zkrotil, jsou ale tytéž důvody, proč dokáže být při ostré jízdě tak skvělé. Samosvorný diferenciál sice způsobuje masivní přenos točivého momentu do řízení, ale v kombinaci s širokými pneumatikami také pomáhá dosáhnout úžasné trakce. Přenést na silnici 270 koní prostřednictvím předních kol není nic lehkého, ale RCZ-R dokáže i v ostrých zatáčkách využít celé stádo až do posledního koně, aniž by pneumatiky byť jen kvíkly. Narozdíl od slabších verzí RCZ nemá sklony hravě pohazovat zadkem, ale pořád ho můžete alespoň trochu řídit plynem. Jeho hlavní devizou je ale divoká rychlost v přímce. Tedy alespoň na hladké silnici. I když je sportovní podvozek Peugeotu skvěle naladěný tak, aby se obešel bez adaptivních tlumičů, a dokáže rozbitý povrch zvládat s větší grácií, než byste čekali, očividně nebyl vyroben pro rozbité české okresky. Ze své testovací trasy jsem musel ty nejhorší úseky vyřadit z obavy o své plomby, ploténky a podvozek Peugeotu.

Verdikt

Až vám příště bude někdo tvrdit, že opravdové sportovní auto musí být zadokolka s velkým motorem, že předohrabavá kulatá kupé jsou pro metrosexuály a Peugeot nikdy nemůže vyrobit drsné auto, posaďte ho do RCZ-R. Tahle bláznivá placka je totiž důkazem, že opravdový charakter není otázkou koncepce a že není nutné dělat auta ‚postaru‘ aby měla koule. Předokolka s downsizovaným turbomotorem může být stejně zábavná a charakterní jako lecjaká mnohoválcová zadokolka. Stačí jen trochu odvahy postavit auto tak, aby se nesnažilo být ‚krotkým gétéčkem pro každého‘, a nechat mu trochu ostřejší zuby. Samozřejmě to ovšem znamená i kompromisy – pokud si chcete RCZ-R pořídit proto, že se vám líbilo obyčejné RCZ, ale vy chcete ‚to nejlepší‘, ještě se zamyslete. RCZ-R není jen trochu rychlejší RCZ. Je to úplně jiné auto s jiným charakterem a podstatně ostřejšími zuby. Pokud chcete gentlemanské GT, zůstaňte u slabší (ale stále dost rychlé) dvousetkoňové verze.

Jestliže ale chcete drsný, syrový sporťák, který nestaví na odkazech z minulosti a přesto má koule, je RCZ-R auto přesně pro vás.  

Technické údaje:

Motor: benzínový čtyřválec přeplňovaný turbem,  1 598 cm3
Výkon: 270 koní při 6 000 ot./min
Točivý moment: 330 Nm při 1 900 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 5,9 s 
Průměrná spotřeba (euro): 6,3 l/100 km 
Cena od: 1 025 000,- Kč 

Hodnocení:  8 /10

Druhý pohled:

Než se začtete do následujících řádků pisálka-začátečníka, vězte, že jsem odkojený alespoň deset let starými auty a mezi redaktory představuji onoho vysmívaného skeptika. SUV nebo nedejbože crossovery nechápu a čtyřkolky mám rád mechanické nebo žádné. Přesto mě exkurze do světa moderních sporťáků potěšila a nabídla porovnání, jak daleko se kupátka s předním pohonem dostala od dob Fordu Puma. 

Je líné letní odpoledne a znuděn se vracím ze zaměstnání domů. V kapse zazvoní telefon a z něj se známý hlas ptá: „Chceš svézt v RCZ-Rku?“ No řekněte sami, kdo by odpověděl záporně? Hned když mě Vojta vyzvedával, utrpěl jsem kontaktní šok. Peugeot dokázal postavit designově nezvyklé, přesto celkem povedené kupé. Byť je krása subjektivní (osobně mám z RCZ pocit že někdo nacpal Porsche Cayman do rekta velmi překvapené žábě), jistý wow efekt zde rozhodně funguje. Už jen procházet se poblíž něčeho tak ladně tvarovaného je pro automobilového pesimistu, jakým jsem já, velmi povzbudivé. Hned v prvních vteřinách sbírá RCZ kladné body.

Konečně usedám do hluboké sedačky spolujezdce, vždyť tohle auto není primárně o vzhledu. Jeho doménou je rychlost, ovladatelnost a agilita. Na oblíbené okresce začíná můj dnešní šofér oťukávat schopnosti auta. Tam, kde příčetný jedinec začíná brzdit, on řadí další převod. Nájezdová rychlost je absurdní a přesně v ten moment, kdy by se klasická předokolka poroučela po tečně z oblouku, přichází škubnutí. Představte si, že letíte v letadle, které právě zavadilo koncem křídla o strom. Samosvor mezi předními koly se kousne a auto – jako by bylo na provaze přivázáno k apexu – vykrouží úhledně čistou stopu. Tak na tohle si budu chvilku zvykat, mihne se mi hlavou, když se oturbený čtyřválec nadechuje padesát metrů před další zatáčkou. Ta věc létá, kope, vrtí se a pere s řidičem, přesto tak činí veskrze civilizovaně, až nezáludně. Vojta, jinak hovorný, se soustředí na jízdu. Dosáhli jsme bodu obratu a pomalu se vracíme zpět, odkud jsme vyrazili. Na posledním kousku zvlněné silnice řidič opět seznamuje pedál plynu s koberečkem, auto se na horizontu odlehčuje a přední kola při dopadu na zem bojují o trakci. „Hele, tady rostou třešně, to si zapamatuju, těch sním hodně,“ ozve se z kapitánského křesla. Vyděšeně odhaduji, nakolik se osoba vedle mě věnuje řízení a nakolik červenému ovoci.

RCZ-R je tak drsné, že vám z jeho řízení vyrostou chlupy i na chlupech

Na posledních deset kilometrů se deru za volant, abych si RCZ-R ozkoušel. První mě leká zpracování interiéru. U auta přes milion bych asi úplně nečekal tvrdé matné plasty bez vzoru (majitelé jedničkové Laguny si vzpomenou na centrální konzolu). Situace je o to horší, že kusy bakelitu bodají do očí přímo v zorném poli řidiče. Až na pár snad odpustitelných prohřešků je prostor pro osádku předních sedadel v pořádku. Naopak za nimi se rozkládá zcela jiný vůz. Jednoduše tvarované sedačky doplňují ne zcela inteligentně řešené pásy. Tak tady to pro lidi nebude. Na rozdíl od kompaktnější Pumy si nedokážu představit občasné použití v roli rodinného auta. Plnohodnotná rezerva (prostě pátý liťák) se bez zajištění posouvá po kufru podle toho, na kterou stranu se řidič rozhodne otestovat adhezi širokých kol. Marně přemýšlím, jestli je ono páté kolo u vozu výdobytkem pro nešetrné novináře, nebo jde o zcela standartní řešení. Pod podlážkou se totiž vyskytuje sada na lepení a miniaturní kompresor.

Jaké mám z RCZ-R první dojmy? Řidičská mašina pro ty, kterým je mainstream zcela volný nebo vyloženě protivný. Blíže se k opravdovému závodnímu vozu snad ani nedostanete, rozhodně ne za tyhle peníze. Obdivuji chlapácký charakter, po kterém řidiči vyrostou chlupy na chlupech. Tohle beze studu snese srovnání s legendárním Focusem RS, avšak bez snahy zabít posádku při potřebě rychle vjet do kruhového objezdu. Vyloženým zklamáním byl pro mne interiér, který podobně jako u DS4 působí dojmem „nacpeme tam kůži, ať to za ty prachy někdo koupí“. Byť je zpracování interiéru subjektivní dojem (obzvlášť když o mně stále častěji prohlašují, že mám OCD) jednu zásadní věc u Peugeotu neskousnu. Kdo, proboha, vymýšlel volant? Co je špatného na kruhu? Takový kruh má spoustu výhod: Při otáčení je volant neustále na stejném místě. Kruh se dá držet ‚vetřičtvrtěnatři‘ nebo ‚zadesetdvě‘ nebo ‚mám-potřebu-mít-ruce-v-rozkroku“‘ Zploštělé věnce s brutálním vybráním pro dlaně, které znemožňují ručkování a správné držení, jsou zlo a TPCA si je může strčit tam, kam designéři nacpali Cayman při finalizování designu karoserie. Nebýt pochybné ergonomie a ambiciózní cenovky, rád bych své finanční prostředky do vozu investoval. Takhle nezbývá než uznale pokývat hlavou, říct „skvělé auto“ a taktně skrývat prospekty od Toyobaru.

-BAF-