Peugeot 208 GT Line 1.5 BlueHDi: Malý diesel, malé auto, velké překvapení

Ještě před deseti lety to vypadalo, že vznětovému motoru bude patřit budoucnost. Dieselovým agregátem se osazovala i ta nejmenší auta na trhu, u kterých to ani nedávalo velký smysl. Některé nejmenované automobilky dokonce osadily nafťákem i sportovní verze svých modelů. Jenže pak se provalilo, že to s jejich emisní čistotou není až zas tak žhavé, jak se tvrdilo a diesely začaly pomalu upadat v nemilost. A když se podíváme na dnešní nabídku, zjistíme, že vznětové agregáty u některých automobilek definitivně vypadly z nabídky. Přesto však někteří výrobci tomuto typu motoru nadále věří a zachovávají jej i v těch nejmenších kategoriích. Jedním z nich je i francouzský Peugeot. Nová 208 je poměrně povedené auto, které se honosí titulem Evropské auto roku 2020. Nedávno jsme vám přinesli recenzi nejsilnější benzínové verze a dnes tu máme k testu 208 s dieselem. Jaká je? To se pokusíme zjistit. 

Nevím jak vám, ale nový designový jazyk Peugeotu se mi trefil do noty. Začalo to povedenou kompaktní 308, pokračovalo SUV 3008 a větší 5008, které vzhledově lehce vystupují z běžné šedi dané kategorie a vrchol přišel v podobě modelu 508. To je auto, které se opravdu povedlo a vypadá skvěle. A zcela nová 208 není výjimkou. Dlouho jsem neviděl takhle tvarově povedený malý hatchback. Je až neuvěřitelné, jak se Francouzům povedlo snoubit eleganci, vyváženost a zároveň jistou dravost. U tohoto typu aut to není jednoduchý úkol, vytvořit zároveň důstojný i trochu rošťácký vzhled, ale Peugeotu se to povedlo. Jediným diskutabilním prvkem tak zůstávají “tesáky” denního svícení. Já osobně tyhle Drákulovy zuby mám rád a líbí se mi, ale spousta lidí jim nemůže přijít na jméno a raději by klasičtější řešení. Ale to už je na osobním vkusu každého z nás. Mně se malý Peugeot opravdu líbí a považuji jej za jednoho z nejpřitažlivějších zástupců segmentu B. 

Naneštěstí se mé nadšení z exteriéru nepřeneslo také dovnitř. Peugeot již několik let praktikuje rozvržení interiéru zvané I-Cockpit (jistě víte, oč jde) a já si na to pořád nemohu zvyknout. Moje tělesná konstituce očividně není kompatibilní s tímto řešením. Trochu mi to přijde, jako snaha odlišit se za každou cenu. Peugeot sice argumentuje vyšší bezpečností, protože posunul budíky blíže k zornému poli, ale v době velmi kvalitních head-up displejů mi to přijde maličko zbytečné. Ještě ve větších a prostornějších autech se to zvládá lépe, ale v menším voze typu 208 mi to prostě nevyhovuje. Při každém nasedání do auta jsem zachytil pravým kolenem o volant, který bych navíc k ideální řidičské pozici potřeboval přitáhnout ještě o kousek blíž k tělu. 

Kromě trochu netradiční architektury však není vnitřku příliš co vytknout. Je kvalitně zpracovaný, šikovně prostorově řešený. Potěší pohodlné sedačky (ale ten kožený pruh, co tlačí přímo mezi půlky, bych klidně oželel). Nechybí ani vtipná řešení, jako otevíratelná schránka před řadící pákou, která po vyklopení dvířek slouží jako praktický držák na mobil. Roztomilým detailem je 3D grafika na přístrojovém štítu. Nemá to sice žádné velké praktické využití, ale vypadá to vážně pěkně a cením, že si s tím dal někdo tu práci. Vnitřek 208 je příjemné místo k životu a pokud se do něj zvládnete rozumně poskládat, skrze typický Peugeotí I-Cockpit, pak na něm budete jen složitě hledat závažnější nedostatky. 

To nejdůležitější, co nás však dnes zajímá, je pohonné ústrojí. Ať se nám to líbí nebo ne, malý a úsporný diesel je stále nejjednodušší způsob, jak rychle (a především reálně) srazit emise CO2. A automobilky to vědí. Naftová jednapětka je také jediný čtyřválec, který si můžete v Peugeotu 208 dopřát. Zážehové motory jsou vždy o jeden válec chudší. Jak se s takovým malým dieselem žije v malém městském autě? Inu, mnohem lépe, než bych čekal. Není to žádný velký sportovec, ale spíš takový poctivý silák. Trochu svým projevem připomíná diesely ze staré školy. Pod 1500 otáček příliš nespolupracuje, v 1800 otáčkách se nadechne, aby pak někde před 4000 otáček znovu uvadnul. V tom správném pásmu pak vcelku ukazuje svaly a chuť do života, a to navzdory velmi dlouhým převodům, které maličko otupují dynamický potenciál. I tak se 208 pohybuje ve městě nadmíru svižně. Problémy nemá malý Peugeot ani mimo město, 100 koní není kdovíjak početné stádo, ale dvěstěosma váží zhruba 1150 kg, takže rozpohybovat takové autíčko není zase tak složité. A pokud se naučíte správně surfovat na vlně točivého momentu, nebude vám činit potíže ani předjíždění. O něco horší je to na dálnici. Jakmile minete dálniční limit, jasně cítíte, že malý diesel už nemá moc kde brát. Ideální režim je udržování tachometrové 140 km/h a zaměřit se spíš na plynulost jízdy než čištění levého pruhu. Největší radost vám však bude dělat spotřeba. Já se celý týden pohyboval za 4,5 litru na sto. Přelézt 5 litrů už chce dost těžkou nohu a k číslu 6 se přiblížíte akorát tehdy, když na plynový pedál položíte cihlu. Tohle prostě downsizovaný benzín pořád neumí. 

Dvěstěosmička potěší i svým podvozkem. Jeho tuhost je ideálním kompromisem mezi komfortem a jízdní jistotou. Ve městě z vás nevytřese duši, na dálnici je příjemně pohodlný a zároveň překvapí směrovou stabilitou, která u takhle malých aut nebývá nejlepší. Neztratí se ani na okreskách, když začnete tlačit na pilu. Velmi přímé řízení napomáhá nadprůměrné agilitě a podvozek zdatně sekunduje. Autíčko se s radostí vrhá do zatáček a když máte tu správnou náladu, nechá si poslušně pohazovat zadkem. Ne, nečekejte žádnou velkou divočinu, ale takové to poctivé utažení stopy a přenosy váhy nedělají malému Peugeotu žádný problém. Když k tomu připočteme motor, který má tak akorát výkonu, abyste jej mohli držet celou dobu pod krkem a ždímat z něj i ten poslední newtonmetr a zároveň nemít strach, že vyletíte na první hrušku, dokáže naftová 208 zprostředkovat až nečekaně zábavné svezení a trochu mi vyvolává vzpomínky na dieselový Peugeot 205. A to není špatné vysvědčení. 

Verdikt 

Cesta, kterou se vydal Peugeot poslední roky, se mi opravdu zamlouvá. Začal opět dělat vzhledově přitažlivá auta a zároveň je obdařil i zajímavými jízdními vlastnostmi. Nová 208 je toho důkazem. Kupodivu mi docela dává smysl i ten dieselový motor. V době, kdy moderní přímovstřikové benzíňáky často trpí na krátké cesty po městě, se už nevýhody vznětového principu spalování docela smazávají. Musím říct, že ve třídě malých vozů je teď opravdu mnoho schopných aut a tenhle Peugeot se rozhodně řadí k těm nejlepším. Pokud překousnete interiér, pak máte mé doporučení.