Opel Movano: Puristický ideál?

Model Opelu pojmenovaný jako Movano se na trzích objevil poprvé v roce 1998. V rámci snahy o pokrytí co nejširšího portforlia modelů se německá automobilka rozhodla takto prodávat přeznačkovaný Renault Master druhé generace. V prodeji vydržel dvanáct let, nešlo zrovna o žhavý bestseller, mimo fleetové smlouvy se jich u nás prodalo jako šafránu. Druhá generace, která vycházela pro změnu ze třetího Mastera, už byla o dost úspěšnější, protože v některých konfiguracích vycházela pro koncového zákazníka o dost levněji, než model francouzského výrobce. Masterů s logem Opelu tak lze v provozu dodnes potkat nemalé množství. 

Současná třetí generace Movana, která se prodává od roku 2021, reflektuje skutečnost, že se Opel stal v roce 2020 součástí koncernu PSA, později Stellantis, a tak se logo s bleskem přestěhovalo z Renaultu na jinou velkou dodávku, konkrétně Fiat Ducato, známý také jako Peugeot Boxer a Citroën Jumper. 

Rozdíly oproti výchozímu vozu byste spočítali na prstech. Kromě nalepovacího znaku a názvu modelu na zádi je to ještě jinačí plastový díl s mřížkou chladiče, logo Opelu jež se zobrazí při zapnutí rádia a emblém na volantu. To je všecko. Nebudu vás tedy trápit popisem auta, které je až na délku a barvu prakticky stejné s Boxerem, který se na Autíčkáři objevil asi před měsícem. Místo toho se raději podíváme na to, zda se vůbec při řízení dodávky dá najít něco jako zábava za volantem, nebo řidičské uspokojení. 

Co nelze dělnickým dodávkám upřít je jejich syrovost a přímočarost. Tam, kde se na moderní auta zlobíme kvůli samoúčelným prolisům, zaslepeným estetickým výdechům a násosům a falešným výfukům najdeme u dodávky jen rovný černý plast, případně rovný bílý plech. Skrze mřížku masky skutečně zahlédneme chladič, výfuk je přiznaný a po vzoru klasických sporťáků je to prostě jen kulatá roura. Ráfky, často v poslední době lakované na černo a ztrácející se v podbězích, tu září stříbřenkou do dáli a přiznávají svoji plechovou konstrukci, doplněnou jen decentní aerodynamickou krytkou kolem šroubů. 

Podobně jako na monopostech F1, ani tady se zbytečně neplýtvá lakem. Základní bílá je poměrně tenká, plastové díly se nechávají bez nátěru. Další výrazná úspora hmotnosti se bezpochyby podařila absencí tlumících a izolačních materiálů, respektive jejich redukcí na nutné minimum. Chapmanovo známé motto “zjednoduš a odlehči” se tu propsalo snad do každého dílu a to i v interiéru.

Podívejme se třeba před sedadlo spolujezdce, kde místo airbagu najdeme jen odlehčenou poličku. Ústupkem z této filozofie je snad jen volant obšitý perforovanou kůží s výrazným švem, který poskytuje ideální grip i v řidičských rukavicích a stejně upravená řadící páka. Tři sedadla v jedné řadě vedle sebe pak dávají vzpomenout na skutečné sportovní legendy, jako například McLaren F1, nebo Matra-Simca Bagheera.

Sportovní feel samozřejmě trochu kazí hned několik skutečností. Jednak je to agrární dieselový čtyřválec, jehož křivka je skoro opakem té pěkně k omezovači stoupající, kterou nás baví sporťáky. Tady se nejdříve neděje nic, pak zabere turbo a pak se zas nic neděje. Provozní otáčky se pohybují zhruba mezi 1000 a 2500, cokoli nad tím se Movanu příliš nelíbí. Na druhou stranu to ale řidiče motivuje k přesnému řazení, které mohou velcí puristé provozovat s trochou cviku i bez spojky. 

Zklamáním pro pravé petrolheady může být i skutečnost, že je zde poháněná přední náprava. Ta zadní je naopak velice primitivní a pevná. Podíváme-li se ale na rozložení hmotnosti, kde, alespoň s prázdným vozem, spočívá většina hmotnosti právě na předku, nemůžeme si nevzpomenout na některé legendární hot hatche, které se právě i navzdory této koncepci řadí mezi nejzábavnější řidičská auta. A pak je tu samozřejmě výška vozu. Při ostřejší jízdě se Movano naklání, navíc se tu sedí hodně vysoko a ještě vzpřímeně. Ne, to se opravdu na sportovní terminologii našroubovat nedá, pardon. 

Dobře, tak žerty stranou. Movano je prostě pracovní dodávka. Krabice na kolech, všecko důležité pro to, aby se mohla pohybovat se nachází vepředu, vzadu je hodně místa na věci a dvoje dveře, kterými tam ty věci jde ládovat. Rychlý pohled do konfigurátoru a porovnání se stájovou konkurencí Boxerem a Ducatem ukazuje, že cenové rozdíly základních verzí jsou vesměs minimální, ale v případě, že chcete na palubě i nějakou tu výbavu, dokáže Opel příjemně zkombinovat požadované prvky v cenově výhodných paketech a tak může být za určitých okolností tou cenově nejlepší volbou. Třeba právě v testované verzi s koženým volantem, parkovacími senzory a lepším rádiem.

Verdikt

Opel Movano není ničím příliš překvapivý ani šokující.  Můžete v něm stejně jako já zkusit najít nějakou tu sportovnost a zábavu za volantem, ale…spíš ne.  Je to prostě jeden z několika přebrandovaných Fiatů Ducato – cenově dostupná velká a robustní dodávka. Argumentem proč zrovna Opel může být jednak zpracování přední masky, které mi přijde ze všech konkurentů nejkonzervativnější a poměrně vkusné a jednak možnosti zakoupení příplatkové výbavy ve zvýhodněných balíčcích a případně různé krátkodobé výhodné cenové akce. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2179 cm3 
Maximální výkon: 140 k (103 kW) 
Maximální točivý moment: 340 Nm
Převodovka: šestistupňová manuální
Objem nádrže: 90 l
Maximální rychlost: 160 km/h
Kombinovaná spotřeba udávaná/v testu [l/100 km]: 8,9/9,4
Užitečná hmotnost: 1250 Kg 
Objem nákladového prostoru: 11,5 m 3 (L2H2)
Základní cena: 899 900,- Kč