Opel jako námět písně? V NSR bylo možné i toto

Navzdory geografické blízkosti není německá hudba u nás příliš známá. Asi každý zná Rammstein nebo z kategorie oldies (anglicky zpívající) Boney M.; němečtí interpreti se také významně projevili na popové, resp. eurodancové scéně devadesátých let. Z nich dodnes poměrně úspěšně pokračuje Scooter.

Interprety mimo mainstream u nás budou znát asi jen fanoušci příslušných žánrů. V punku je jasnou jedničkou düsseldorfská skupina Die Toten Hosen, která na rozdíl od takových Sex Pistols prokazuje mimořádnou dlouhověkost. A dokonce už v roce 1987 vystupovala u nás. Kvůli tomu ale o ní na Autíčkáři nepíšeme. Tím pravým důvodem je album Opel-Gang z roku 1983.

Kapela, která vznikla o rok dříve, věnovala jednu ze svých prvních písní značce Opel. První album se jmenuje podle ní a na jeho obálce je zachycená rozborka Opelu Rekord C kombi. Jako singl ale Opel-Gang nevyšel, písnička se stala pouze B-stranou. Kvůli tomu neexistuje ani oficiální videoklip a musíme se spokojit jen s různými záznamy z koncertů.

Text v lehce lyrickém pojetí popisuje dobový kult Opelu. Loket z okna, rádio naplno, liščí ocas na anténě… „Ujeli jsme policajtům, ve 110 předjeli Ford a pak vybrzdili Fiat… my jsme borci z Opel Gangu, na nás nikdo nemá.“ Protože jde o dílo z Německa, symbolicky se v něm odráží i sledování fotbalu a popíjení piva. A protože pochází z bezstarostných osmdesátých let, poslední verš druhé sloky zdůrazňuje „my se nikdy nepoutáme“.

Jak to vypadalo, když se do toho kapela i posluchači opřeli naplno, si můžete prohlédnout na přiloženém videu. V souvislosti s ním se až nechce věřit, že o čtvrt století později kapela stále funguje téměř v původní sestavě a všichni jsou živi a zdrávi.

A do třetice můžeme přidat ukázku z televizního filmu Velierer z roku 1986, kde si Die Toten Hosen také zahráli. Gang se tentokrát prohání v Opelu Diplomat B, v autě, jenž jenom díky Autíčkáři v našich končinách neupadlo v zapomnění. Pojetí lehce připomíná o pět let novější a mnohem slavnější film Manta Manta.

Tím ale celá anabáze nekončí. Kromě toho, že se Opel-Gang dodnes vyskytuje na koncertním playlistu, vzniklo také pokračování této písničky. Pojmenovaná jednoduše Die Opel-Gang Teil II vyšla na šestém albu skupiny. Tento kus se dnešní doby dožil jenom v archivech, chybí mu totiž zběsilost originálu i jakýkoliv chytlavější nápad.

Také text není zdaleka tak zajímavý. Verše jako „mapa je naše písmo svaté“ nebo „kamkoliv přijedeme, je hned jasné, že jsme první“ jsou jen taková klišé. Podle všeho na YouTube neexistuje ani koncertní video, jestli je to škoda, nebo ne, posuďte klidně sami:

Ale do třetice všeho dobrého: na tom samém albu vyšla původně italská písnička Azzuro. Složil ji a původně nazpíval noblesní Paolo Conte a v podání německých pankáčů dostála úplně nový náboj. Jaký to rozdíl proti verzi od Adriana Celentana, který z toho samého základu dokázal vytvořit banální odrhovačku.

Německá verze Azzuro vyšla jako singl a vznikl i videoklip. Die Toten Hosen touto cestou reagovali na mistrovství světa ve fotbale, které se v roce 1990 konalo v Itálii. Na scénu se opět vrací Opel Rekord C, tentokrát jako kupé. Kapela s ním cestuje na fotbal do Itálie a při každé zastávce ho musí roztlačovat.

Přestávky po cestě i zastávka na hraničním přechodu (tehdy ještě neměli Schengen ani na Západě) lehkou formou zachycuje bouřlivý životní styl. V tomto tempu až do předposlední scény, který by dnes šlo označit za stereotypní a tudíž politicky nekorektní. Poslední scéna pak naráží na odvěkou rivalitu příznivců Opelu a Volkswagenu.