Opel Grandland 1.5 CDTi: Změna priorit

Kritéria nákupu nového se postupem času mění. Na to není nic zvláštního, je vcelku přirozený proces, který reflektuje to, jakým způsobem lidé auta využívají. První polovina devadesátých let se obecně, minimálně v našich končinách, nesla ve znamení klasických sedanů a liftbacků. Vzpomeňme na podnikatelský sen, kulatou Mazdu 626, taxikářskou klasiku VW Vento, či třeba oblíbený Seat Toledo, Opel Vectra a další. Na to samozřejmě navázala v polovině devadesátek první (novodobá) Octavia. Na přelomu milénia se interes kupujících přesunul pomalu, ale jistě ke kombíkům. VW Passat kombi, Vectra Caravan, dlouhé Mondeo, to všechno byly vozy, které dokázaly v tom běžném fungování zastat hned několik rolí, od rodinných, přes pracovní až po reprezentativní nástroje. Dalo by se říct, že to byl fenomén let nultých, který vydržel minimálně dekádu.

Po roce 2010 se totiž na výsluní začaly škrábat vozy SUV, což trvá tak nějak dodnes a má to za následek poměrně výrazné změny v nabídkách jednotlivých značek. Malé kombíky přestaly existovat, ty středně velké víceméně také. Ale o teď nejde. Spíš jsem chtěl poukázat na to, že předchozí trendy vydržely zhruba deset až patnáct let, což by znamenalo, že SUV tu budou hrát prim už jen relativně chvilku. Jenže to na to moc nevypadá a naopak jejich obliba je stále větší. Přesto by bylo bláhové domnívat se, že žádné změny neprobíhají. Naopak, jsou docela výrazné, byť možná na první dobrou poněkud skryté.

Však se podívejme, jak vypadalo ideální SUV ještě před nějakými deseti lety. Prakticky nutností byl pohon všech kol. Světlá výška vozu byla znatelně větši, než u běžného auta. Pod kapotou pracoval efektivní vznětový motor s dostatkem síly. Chápete, kam tím mířím, že? Dnes je situace maličko odlišná. Pohon všech kol už není nezbytně nutný, světlá výška je leckdy zcela běžná, zůstává jen nafouklejší karoserie a naftový motor je pomalu sprosté slovo. Mnohem více se také dnes operuje s výrazem crossover, než SUV. Tím se také oklikou dostávám k tomu, co bych chtěl dnes názorně ukázat.

Konkrétní příklad totiž poslouží nejlépe. Před sebou tu mám zcela běžný bílý crossover. Je jím dobře známý Opel Grandland, o kterém jste již několikrát mohli na našich stránkách přečíst (včetně tohoto konkrétního vozu). Auto, které vzniklo z nového vztahu mezi francouzským koncernem PSA a německým Opel již v roce 2017. A právě na tomto příkladu zkusím rozvést svou dnešní myšlenku.

Opel Grandland je vcelku obyčejný crossover dnešní doby. Po prodělaném faceliftu mu to docela sluší, byť samozřejmě naroubování nového typu čelní masky (prvek jménem Vizor) na starý základ, se neobešlo bez kompromisů a výsledek rozhodně nepůsobí tak přesvědčivě, jako třeba u menší Mokky, či nové Astry. Ale Opel se s tím popasoval statečně a rozhodně to není špatné. Původní ztvárnění bylo sice zcela nekonfliktní, ale také poměrně fádní. Tady se dá mluvit aspoň o nějakých emocích. Ale od hodnocení designu tu dnes nejsme, pojďme se podívat na to, jak se Grandland postupem času vyvíjel.

A začneme u pohonných jednotek. Při příchodu modelu na trh, jste si mohli vybrat hned z několika možností. Základ nabídky tvořil malý benzínový tříválec, kterému dělal společnost silnější čtyřválec o objemu 1.6 litru. Vznětové motory zastupovala výchozí 1.6, doplněná o vrcholný dvoulitr. O něco později nabídku doplnily též dva plug-in hybridy. Ten výkonnější dokonce přinesl i pohon všech kol. V dnešní době je nabídka motorizací výrazně jednododušší. Je tu stále základní tříválec, menší diesel s objemem 1.5 l a zůstaly obě PHEV verze. Právě na té vznětové variantě si ukážeme, kam se za posledních pět, možná šest let posunul trh a zájem zákazníků.

Naftový motor býval do vozů typu SUV a crossoverů jasnou volbou. Kombinace dostupné síly a rozumné efektivity byla poměrně slušným lákadlem. Jenže tento stav se poměrně rychle mění. Dnešním trendem je elektrifikace, ať už v podobě MHEV, full hybrid či PHEV řešení. To poslední sice Opel nabízí, ale cenově už je takový hybrid poměrně dost odskočený. Rozdíl v základních cenách je asi čtvrt milionu a to není málo. Především pro to, se PHEV verzí u nás loni prodalo jen asi 16 z 330 celkem prodaných vozů. Nafta na tom byla o něco lépe se 70 prodanými kusy a největším bestsellerem byl zážehový tříválec s číslovkou 244 kusů. Co stojí za menším zájmem o dříve oblíbený naftový motor? To je těžká otázka. Svou roli bude jistě hrát strach z budoucnosti, že se lidé obávají budoucích zákazů a omezení pro vznětové motory. Roli však bude hrát i to, že tento diesel už není tak přesvědčivý svými vlastnostmi, jako býval dřív.

Tak například provozní efektivita. S Grandlandem jsem po městě jezdil zhruba za 7,4 l na každých 100 km, což není nijak oslnivá hodnota a pokud je pohyb po městě pro vás to hlavní, tak konkurenční hybridy umí být mnohem efektivnější a vlastně i příjemnější. Tato naftová jednapětka v nízkých otáčkách trochu drnčí a celkovou kultivovaností nedosahuje úrovně výše zmíněných systému. O své místo na slunci tak bojuje především mimo město. Tam se dá spotřeba stlačit i pod šest litrů, což je rozhodně dobré. Nasadit výletní tempo a jen tak si drndat krajinou v klidu a pohodě. Spěch totiž středně velkému Opelu moc nesvědčí, což se projeví především na dálnici. I tam se daří držet relativně slušnou spotřebu mezi 6 a 6,5 litry, nicméně poněkud schází výkonová rezerva. Ucítíte to pokaždé, když budete chtít předjet nebo když pojedete do většího stoupání, tam prostě dochází dech relativně brzy. Svůj podíl na tom má i relativně dlouhá převodovka s osmi kvalty. Několikrát se mi stalo, že na dálnici si musela podřadit do kopce, i když jsem jel ustálenou 130 km/h. Stejně tak při potřebě zrychlení chvilku hledala ten správný stupeň. Skoro si až říkám, že mít o dva stupně méně, motoru by se možná dařilo o kus lépe. Provozní otáčky by mohly být o kus výše a skříň by nemusela pořád řešit, který stupeň tam cvaknout. Jinak samotné spojení motoru a převodovky je dobré. Necuká a funguje zcela hladce. Po městě je to ideální spojení. Nicméně jsem si celý týden říkal, že by nějaká ta menší elektrifikace Grandlandu prospěla. Malý MHEV systém by vykryl nízké otáčky, kde se diesel docela trápí a možná by o něco málo pomohl i městské spotřebě.

Pojďme si to shrnout. Provozní efektivita malého dieselu je veskrze průměrná. Dynamika neoslní a kultivovanost vcelku nevalná. Naftové motory to nemají dnes jednoduché. Z části za to může tlak úřadů, které se snaží vznětovým jednotkám házet klacky pod nohy. Z části za mohou i moderní zážehové motory, které se obzvláště ve spojení s elektromotorem, dostaly na takovou úroveň, na které zastíní i ten dříve oblíbený diesel. Víte, tohle měl být původně docela klasický test. Jenže o zhruba týden poté, co jsem vrátil Grandland, jsem usedl za volant nového hybridu od Toyoty (brzy si přečtete test) a uvědomil si, nakolik mi takto elektrifikované ústrojí vyhovuje, při mém běžném fungování. Vůbec jsem si v tu chvíli neuměl představit, že bych měl upřednostnit v nějakém ohledu tento diesel před oním hybridních řešením. Samotný Grandland není vůbec špatné auto. Je prostorný, dobře vypadá, interiér je také poměrně slušný a jezdí zcela přijatelně. Pro někoho, kdo nezbytně nutně lpí na obyčejném dieselu, to bude určitě moc dobrá volba. Já to však už nebudu. Jak se říká, změna je život. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1499 ccm
Výkon: 96 kW (130 koní) 
Točivý moment: 300 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická hydroměnič
Maximální rychlost: 195 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 11,5 s 
Pohotovostní hmotnost: 1598kg 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 5,3 (6,5) l/100 km
Zakladní cena: 719 990,- Kč
Cena testované verze (GS): 859 990,- Kč