Odbytý facelift v praxi: Změny Citroënu C8 mířily jen tam, kde žádný problém nebyl

Designová úprava, obecně nazývaná anglickým termínem facelift, je v automobilové branži poměrně běžným jevem. Modelové řady v průběhu času stárnou a stávají se neaktuálními, tudíž je potřeba jejich vzhled někdy mírně, jindy i celkem zásadně upravit, aby stále držely krok se zbytkem nabídky výrobce.

Řadí se víceméně do dvou kategorií. V té první jsou facelifty podařené — ty jsou méně časté, protože předpokládají, že se nový designový jazyk povede naroubovat na starý základ, aniž by se jejich rozdílné styly navzájem tloukly. Většinou se něco podobného podaří jen v případě, že se auto nemění mnoho, třeba jako u nového provedení současného Volva XC90. Byť platí, že existují výjimky, kdy se i s velkou změnou zadařilo, jako například u Subaru Tribeca.

V druhé, širší kategorii najdeme facelifty nepodařené, čili takové, kdy se právě ono sladění starého a nového nepovede a výsledné auto potom působí jako nějaký kočkopes. Tady často končí auta upravovaná důkladněji. V mých očích se třeba hodně hádá velká, výrazná lví tlama s poměrně všedním zbytkem u novějšího provedení Peugeotu 307. A není v tom sám, podobných neúspěchů je dokonce tolik, že jsme o nich psali zde.

Jenže potom existuje ještě jedna kategorie, ne zcela známá: facelift odbytý. Tedy takový, který se dělá jen, aby se neřeklo, a nemá vlastně moc za cíl auto nějak přiblížit mladším kouskům v showroomu. Spíš vyvolává dojem, že výrobce si jen potřeboval odškrtnout políčko v seznamu, že skutečně upravil každý svůj model. Ale moc snahy neprojevil.

Je pravda, že tento postup se používá víceméně jen u okrajových typových řad, u nichž nikdo nečeká velký zájem a není je tím pádem potřeba tolik „tlačit do popředí“. Ale i tak mi přijde, že je to někdy docela škoda, protože jednak pak vozidlo vyvolává dojem, že na něm nikomu v automobilce nezáleží, a jednak také na prodejní ploše trochu působí jako pojízdné muzeum.

Dokonalým příkladem takového odbytého faceliftu je Citroën C8. Toto velké MPV, vzniklé spoluprací PSA a koncernu Fiat, přišlo na trh spolu se svými bratry — Peugeotem 807, Fiatem Ulysée a Lanciou Phedra — v roce 2002, čili v době, kdy značka prodávala i modely Xsara, Berlingo, C3 a C5. Ty se všechny, snad s výjimkou avantgardněji tvarované cé-trojky, vyznačovaly oblým a nevtíravým, až nudným designem a C8 mezi ně se svým stejným stylem výborně zapadla.

Jenže už o dva roky později přišel na trh zcela nový Citroën C4, který přinesl úplně jiný, expresivní styl plný ostrých přechodů, doplněný o naprosto nové provedení přední masky, zapracovávající logo výrobce do dvou souvislých, podélných lišt táhnoucích se až ke světlometům. To si vynutilo i úpravu předmětného loga, jehož šípy se přestaly sbíhat do špiček a nově byly ukončeny ploškami.

Většina Citroënů se buď facelifty, nebo výměnou generací tomuto stylu přizpůsobila. Když ale přišla řada na C8, o niž jako o velké MPV mimochodem tehdy ještě v Evropě docela byl zájem, výrobce se rozhodl, že se příliš snažit nebude. Místo přizpůsobení stylu novějším autům C8 nechal stejně oblý tvar celku i detailů, jen její otěrové lišty obohatil chromovaným prvkem, zpětným světlům dal bílý krycí plast a upravil právě logo, jež se i bez nového konceptu masky s dlouhými lištami přestalo tolik sbíhat, respektive bylo také ukončené ploškami, nikoliv špičkami.

Tento facelift z roku 2008 však dnes na mysli nemám — ten mi ještě tolik „nedostatečný“ nepřijde. Facelift, jenž se mi zdá dokonalým příkladem odbyté práce, je až facelift druhý — z roku 2012. Cože? Že jste ani nevěděli, že C8 měla facelifty dva? Já se ani nedivím, však byl skutečně… odbytý.

Uveďme se do reality roku 2012. O pár řádků výš proklamovaná avantgardní C3 a expresivní C4 už dávno dostaly své nástupce, C5, nyní ve druhé generaci, měla za sebou facelift, který jí dal LED denní svícení, ještě expresivnější C6 končila kariéru a i Berlingo už také dlouho křižovalo cesty v provedení číslo dva. Navíc většina Citroënů tou dobou již měla onu typickou masku s protaženými šípy, přičemž tyto šípy byly ještě od roku 2010 nově oblé.

A vedle toho stála C8, která pořád měla ten samý styl vycházející do značné míry ještě z první C5 a možná i Xsary, jen ozdobený lesklými ochranami nárazníků proti odření a nyní už také starým, méně sbíhavým a stále hranatým logem, v provedení bez lišt protažených až ke světlometům (byť, ať jsem fér, ozdobná lišta v masce se toto u horního šípu snažila suplovat).

A já už vidím Francouze v podobné scéně, jakou rekonstruoval ve své slavné epizodě s názvem Modern Peugeot Driver britský Top Gear: „Monsieurs, tak co s tou C8 budeme dělat? Vždyť je tak strašně stará! Oproti našim ostatním modelům vypadá jako ojetina, i když ji někdo náhodou vyleští. To nejde.“

„Mais oui, ale proč se s ní patlat? Stejně ji už nikdo nechce! A museli bychom něco kreslit, a museli bychom to pak změřit, a pak by to někdo musel dělat. A to by museli dělníci přestat stávkovat. A já bych stejně radši šel na víno a smradlavý sýr.“ „Très bien! Já taky! Ale tak aspoň něco s ní udělejte.“

No… a tak se Citroën rozhodl, že ten už dekádu starý a před čtyřmi lety jen mírně pozměněný design C8, předcházející ostatním modelům, které už v mezidobí stihl zase nahradit dalšími generacemi,… nechá beze změny. To jediné, co se odhodlal upravit, byly prvky, které už jednou změnil. Takže ano, u C8 v roce 2012 došlo k přebarvení otěrových plastů a výměně hranatého loga za ještě novější logo kulaté — ovšem stále bez lišt protažených ke světlometům. Such wow!

Aby toho nebylo málo, tak Citroën C8 v tomto provedení měl nová, kulatá loga jen zvenku. Uvnitř, na volantu ještě z první C5, jež už tou dobou v bazarech stála klidně v sekci „dostupné ojetiny“, i v roce 2012 zůstávalo to úplně první, hranaté logo, kterému se šípy sbíhaly do špiček. Fakt. Panečku, tomu říkám absence snahy. Detaily si můžete prohlédnout na videu zde.

A právě proto je za mě druhý facelift Citroënu C8 dokonalým příkladem odbytého faceliftu. Vím, auto už bylo opravdu stranou zájmu, každý dávno prahl jen po SUV. Ale než takhle, to by snad bylo lepší ho prostě přestat vyrábět, jak se ostatně za dva roky stalo. Milosrdná smrt je někdy vhodnější než bolestivé prodlužování agónie, nemyslíte?

Jak jste na tom vy? Také znáte nějaké auto, jehož designovou změnu někdo vyloženě odbyl? Dejte vědět v diskuzi, sám se rád přiučím.