Nejlepší momenty Colina McRae: Horizont, plný plyn, skok, plný plyn...

Colin začal se závoděním opravdu brzy. Jeho táta, Jimmy McRae, pětinásobný britský šampion rallye, ho už v šestnácti letech nechal řídit závodní auto. Neměl to se synkem lehké. Mladík doma občas sebral terénní motorku a zkoušel s ní lítat po loukách ve skotském Lanarkshiru, kde rodina žila. A taky tátovi nejednu motorku rozbil. Jednostopé vozidlo později vyměnil za starý závodní Mini Cooper, který si chtěl přestavět na lokální rallye závodění, ale ta pravá soutěž přišla až s Hilmanem Avenger. Ten si půjčil pod podmínkou, že na něm vymění převodovku. Místo oprav s ním ihned zamířil na první místní rallye a skončil čtrnáctý.

Svou budoucí manželku Alison pozval na první rande na rallye. Jak jinak! Alison zkusila dokonce usednout na sedadlo spolujezdce a jejich pevný vztah utužilo celkové první místo s Nissanem 240 RS v roce 1988. Alison prozradila, že dělat Colinovi navigátorku nebyla žádná procházka růžovou zahradou. „Když jsem si prohlížela náš závodní Nissan, říkala jsem si: tohle je bestie! Pak jsem ještě nakoukla dovnitř, viděla rychloměr ocejchovaný do 200 MPH a začaly na mě jít mdloby. Colinovi jsem to neřekla, ale z představy, že pojedeme 200 mil za hodinu v lese, se mi vážně udělalo špatně od žaludku. Jenže Colin mě pak ujišťoval, že to nejsou míle, ale kilometry. Máme japonské auto! Ok, jasně, tak to je v pohodě, odvětila jsem.“  Alison měla Colina nejspíš opravdu ráda.

Colin McCrash

Tuhle přezdívku si Colin nevysloužil náhodou – boural v jednom kuse. Jenže kdo nebourá, nevyhrává, chybami se člověk učí a nějaké ty šrámy prostě k závodění patří. Přemýšlel jsem, jaká auta by Colin rozbíjel na závodních tratích, kdyby byl o dvě dekády mladší. Myslím, že by mu nepochybně sedlo Subaru BRZ. Blatníky, nárazníky ani prahy a zadní světla nejsou tak drahé. Výkon je vhodný na styl „drž tam plnej“ a auto moc rádo jezdí bokem. A Colin taky bokem jezdil. Na RAC Rallye v okolí přehrady Kielder na pomezí Anglie a Skotska startoval s Derekem Ringerem se Sierrou RS Cosworth 4x4. Hned v úvodní rychlostní zkoušce se Colinovi povedlo rozmlátit celý bok o kamennou zídku jedné brány a od té doby už nešly pořádně zavřít spolujezdcovy dveře.
Derek vypráví: „Team se tedy rozhodl mi zavařit dveře natrvalo. Jenže jsme neprošli technickou přejímkou, kdy nás jeden z komisařů prostě vyhodil a hotovo. Museli jsme to rozříznout a vymyslet co s tím uděláme. Jenže nebylo nic po ruce a jediné, co nás napadlo, bylo odmontovat pár šroubů z okolní plotové brány a normálně tím ty dveře přišroubovat k sloupku. Tak jsme to udělali, dál nic neřešili a pokračovali dál.” Mezitím Colin zvládnul stahovat ztráty a zajel postupně čtyři nejlepší časy v rallye. Skončili na šestém místě a vzhledem ke všem problémům, které je provázely, to byl vynikající výsledek. A především se jim povedlo porazit tovární Fordy. Pár týdnů na to zavolal do Lanarku David Richards z týmu Prodrive.  A měl jeden nápad…

1000 Lakes rally 1992

To pravé závodění začalo právě u Prodrive a s Derekem Ringerem na navigátorském místě. Pokud bychom měli vyzdvihnout jednu jedinou rallye a jediný okamžik, kterým se Colin nesmazatelně zapsal do historie, nehledě na výsledek, byla to Rallye tisíce jezer ve Finsku v roce 1992. Závodil s Prodrive Subaru Legacy a převrátil ho už v shakedownu. Jít s autem přes boudu se mu během závodního víkendu povedlo ještě třikrát. Legacy startovalo do rychlostních zkoušek oblepené kobercovou páskou, která jak známo opraví všechny neduhy závoďáků, a koncem soutěže na karoserii nezůstal jediný rovný panel.
Colin s Derekem dojeli celkově třináctí. Ale! Finští fanoušci si nejspíš jen matně vybavují, že rallye vyhrál jakýsi Didier Auriol na Lancii. Colin jel prostě naplno, neubíral, Subaru letělo v každé šotolinové zatáčce bokem a za ním vlálo rozmlácené víko kufru. Závodil ve finském stylu a jako pravý závodník rallye.

Network Q RAC rally 1995

Colin se stává nejmladším šampionem rallye v historii a prvním Britem se získaným titulem světového šampionátu. Možná nejde ani tak titul jako spíš o příběh, který ho provázel. V poslední britské rallye totiž Colin kompletně zašlapal do země úřadujícího mistra světa Carlose Sainze. Britská rallye byla zkrátka jeho rallye. V rychlostní zkoušce u Pundershaw měl defekt, ale na křižovatce na přejezdu měli diváci náhodou připravený velký hever, takže výměna kola proběhla rychle. V další rychlostce se mu povedlo zlomit přední pravé zavěšení kola a dokázal všechno spíchnout dohromady tak, aby dojel ještě do servisu v Penrithu.

Hlavní mechanik teamu Alan McGuiness si pamatuje, že tehdy byla každá servisní zastávka extrémně stresující. Jediným kliďasem zůstával Colin. Alan Mc Guiness vypráví: „Když na další RZ urazil kolo a dojel do servisní zóny po třech, jen vylezl z auta, kouknul na to a povídá: Hele, ona bude v pohodě“ A měl pravdu. Modrozlatá Impreza protnula cílovou bránu a Derek Ringer s Colinem se stali opravdovými světovými šampiony. „Myslím, že v tom okamžiku jsme vlastně ani nechápali, co to pro nás znamená a jak se do budoucna změní Colinův život,“ dodal Derek Ringer v jednom z interview po závodě.

Nejlepší z Colina McCrashe

Mohl bych pokračovat dál, ale všechny stejně nejvíc baví Colinovy spektakulární nehody. A že jich bylo. Asi nejslavnější z nich je nehoda Focusu WRC na britské rallye roku 2001. Co se vlastně stalo? Ve čtvrtek po noční super speciálce Colin vedl. V pátek dopoledne on a Richard Burns sváděli vzrušující bitvu kolo na kolo, řezali jeden apex za druhým. Colin nemusel tu rally vyhrát aby získal titul. Stačilo si pohlídat Burnse a Sainze a skončit před nimi. Jenže byla to domácí soutěž a jelo se naplno. Do servisní zóny ve velšském Felindre, základny Fordu obklopené mnoha VIP hosty, mezi nimiž nechyběl ani Niki Lauda, bohužel už Ford se startovním číslem 4 nedojel. Zpráva z rychlostky potvrdila obávané. Ford posádky McRae–Grist havaroval a byla to velká rána. Oba byli převezeni na základnu rallye v helikoptéře, naštěstí takřka nezraněni. Colin byl po této nehodě hodně zdrcený. „ Byla to jen naše chyba, nedá se nic dělat, zaplatili jsme za ni.“ V jedné vyloženě rychlé sekci, kde vážně Nicky Grist sázel hesla v rozpisu jako z kulometu, po „pravé-pět-otevírá“, chytili pravým vnějším kolem velký kámen za krajnicí a Ford Focus WRC to katapultovalo rovnou přes střechu. Přetočili se mnohokrát. Colin a Nicky to po rallye vysvětlili v jednom z rozhovorů. „Věděl jsem, že budu trochu moc rychlý do té pravé, ale zkusil jsem ji ještě trochu víc říznout. Myslel jsem, že to vyjde, ale bohužel něco v té škarpě vedle cesty bylo, to nás vyhodilo a okamžitě jsem ztratil nad autem kontrolu.“ Nicky Grist dodával: „Asi jsme jeli vážně o nějakých deset kilometrů za hodinu rychleji…“

Svou pověst rváče Colin opět dokázal fantastickým výkonem na amerických X-games v roce 2006, kde závodil na superspeciálce vedle Travise Pastrany. McRae získával rychle náskok asi 0,77 sekundy a stále zrychloval. Na skoku před poslední zatáčkou okruhu vylétl trošku víc na bok a Subaru šlo přes střechu. Nějak zázrakem se zastavilo zase na kolech, Colin šel ihned zpátky na plyn a přes cílovou čáru se přehnal pouhých 0,52 sekund za Pastranou. Kevin dával po závodě interview a nechápavě zíral. „ Ten chlap je fakt bůh nebo co. On převrátí auto během závodu na boudu a já si v cíli ani nevšimnul, že by někde nabral ztrátu“. Co k tomu dodat? Zkrátka je to Colin a jeho asi nejlépe vystihující motto „When in doubt flat out“.

Zdroj: volně čerpáno z webových článků, inspirovaných obsahem knihy „Just Colin“ autorů Colina McMastera & Davida Evanse (velmi mě láká jako dárek k Vánocům).