načítám data...

Nejheroičtější okamžiky v dějinách motorsportu

Každá činnost, ve které se bojuje o čas, má své hrdiny. Hrdiny, které od úpěnlivé snahy dosáhnout vítězství neodradí ani nepřízeň osudu.

zobrazit celou galeriiMýty a legendy: Nejheroičtější okamžiky v dějinách motorsportu

Motoristických disciplín, vítězů a poražených je nespočet. Avšak, stále je zde ještě skupina odvážlivců, kteří jsou skupinou sami pro sebe. Lidé, kteří kvůlí vítězství dokážou dohnat své stroje za hranici jejich možností a pravděpodobně i za hranici možností svých vlastních. Pokud vás při čtení úvodu napadá, že je takových lidí velká spousta, v tom nemám odvahu se s vámi přít. Aby bylo vše uvedeno na pravou míru, článek bude mít s velkou pravděpodobností i další pokračování, ale tyto 4 události jsou ty, které mě zaujaly nejvíce. Doufám, že vás zaujmou také.

1972 – Targa Florio/Helmut Marko

Od roku 1906 se v sicilském pohoří Madonie jezdil závod, který v dnešních dobách nemá obdoby. Závod, který se jel pouze na 11 kol, ale závodníci i při tak malém počtu stihli ujet bezmála 800 km. To byla Targa Florio. Jedno kolo závodu měřilo 72 km a ti nejrychlejší jej zvládli těsně pod hranicí 34 minut. Velkou zajímavostí je, že ještě v roce 1972 se na závod trénovalo přímo v ostrých vozech a za běžného provozu – nebyla tedy nouze o smrtelné havárie s koňskými povozy a podobně.

Píše se rok 1972 a Targa Florio se blíží do svého konce. Na první pozici krouží skrze vesnice, ostré zatáčky a hory červené Ferrari, ve kterém se střídá multitalentovaný Sandro Munari a Arturo Merzario. Nejbližší sok za jejich zády je vůz další italské značky – Alfa Romeo, který sdílí Nanni Galli a Dr. Helmut Marko. Dvě kola před koncem – resp. 144 Km do cíle, přijíždí do servisu Alfa s číslem 5. Galli rychle vysedá a přenechává na finish kokpit Markovi z Rakouska. Jak již bylo řečeno, zbývají dvě kola do konce. Ferrari se nachází 2,5 minuty před Markem, a tak se zdá, že jedinou jeho povinnosti je dovézt Alfu do cíle na druhém místě. Prvních 72 Km jel Helmut podle plánů a odstup od Ferrari se nezměnil. Při vidině posledního kola se ovšem něco změnilo v jeho hlavě. Jel, jako by to mělo být naposledy. Po pár kilometrech, při průjezdu městem Cerda, se mu povedlo stáhnout půl minuty. Za těžkou pasáži s ostrými serpentýnami to byla další půl minuta a po sjezdu zpět k moři se v Campofelice dostal na pouhých 30s za první Ferrari.

V cíli mu k vítězství chybělo pouhých 16 sekund z původních 2 a půl minuty. Téhož dne při večeři sám Helmut přiznal, že poslední dvě kola jel jako smyslu zbavený, na hranici katastrofy. Možná to je ten prvý důvod, proč dnes dohlíží na výchovu mladých talentů ve stáji formule Red Bull – s tímhle se člověk musí narodit.

1969 – Le Mans/Jackie Ickx

Nejznámější závod světa. 24 hodinovka ve francouzském Le Mans. Ač se to nezdá, rok 1969 byl pro automobilovou obdobu maratonu zlomovým. V roce 1969 byli totiž jezdci neposledy nuceni k tomu, aby před odstartováním doběhli ke svým vozům. Těsně po startu se začal rýsovat hrdina a události, o kterých bude tento odstavec.

Tím hrdinou byl Jacky Ickx z Belgie. Na protest proti hloupému systému startů se jako jediný ke svému Fordu GT40 nerozběhl, ale klidným, vycházkovým krokem k němu přišel, sedl si, připoutal se a odstartoval z posledního místa. Ptáte se proč protestoval? Jestli neuměl běhat? To uměl, možná i velmi dobře, ale celý problém tkvěl v tom, že jezdec se po běhu a snaze se dostat na nejlepší pozici hned po startu nepřipoutal, což se nejednou vymstilo – a vymstilo se to daní nejvyšší i v prvním kole roku 1969. Pravděpodobně díky nepřipoutání zahynul pár metrů po startu pilot John Woolfe v privátně připravovaném Porsche 917. Samotný automobil svou měrou k havárií pravděpodobně také přispěl, jelikož jeho ovladatelnost v prvních letech provozu byla velmi mizerná. Výsledkem tragické havárie a možná i Ickxova protestu bylo zavedení standartních startů do dalších závodů. Nicméně, i přes tuto událost pokračoval závod dál. 

Při nedělním rozbřesku, když slunce začalo zaplavovat krajinu kolem Le Mans a probouzet první přihlížející, musel se mnohým naskytnout velmi nečekaný obraz. Posádka Jackie Ickx a Jackie Olivier se svým Fordem GT 40 startujícím z poslední pozice kroužila na 3. místě! Poslední 3 hodiny před koncem se společnými silami dostali na druhé místo za Porsche 908 Gérarda Larrousse-Hanse Herrmanna. O všem se tedy mělo rozhodnout až v posledním kole. Pravdou je, že Porsche v průběhu závodu, stejně jako Ford, utrpělo mnoho ran – poslední kola odjezdilo s poruchou brzd a Ford GT 40 trpěl problémy s výfukovými svody. Ickxovi se díky vzduchovému pytli podařilo na rovince Mulsane dostat před Herrmanna a s vypětím všech sil si udržel tuto pozici až do cíle, kde oba vozy dělilo pouhých 120 metrů. Do dnešních dní je tento rozdíl mezi první a druhým místem zaznamenán v tabulkách jako ten nejkratší.

1985 – Rally Monte Carlo/Ari Vatanen

Rok 1985, první závod sezóny mistrovství světa v rally – tradičně v Monte Carlu. Rok 85 se nesl ještě v duchu relativní důvěryhodnosti skupiny B, kdy se na start postavilo Audi Quattro S1 s krátkým rozvorem a Peugeot 205 T16 první evoluce, jehož výkon přesahoval 400 koní. Krom těchto dvou automobilek dosud žádná jiná nedisponovala vozem skupiny B s pohonem všech kol, a tak bylo jasné, že vítězství bude v režii, buď Audi, nebo Peugeotu. Největšími favority byl Audi řídící a hlavně na Monte Carlu velmi zkušený Walter Röhrl, který svým neskutečným umem dokázal kompenzovat nedotáčivost a další nechvalné vlastnosti Quattra. Jeho největším sokem v Peugeotu byl Fin Ari Vatanen. Ač to při startu mohl někdo těžko tušit, tito dva sehráli při boji o první místo nepředstavitelnou bitvu, ve které se ukázalo, že mistři světa se nikdy nevzdávají.

V 80. a na začátku 90. let byli řidiči rally ještě stále rytíři, kteří se pouštěli do bojů s nástrahami rychlostních zkoušek i ve 3 hodiny ráno bez ohledu na počasí. Servisy jezdily přímo se závodními vozy, díky čemu měli jezdci možnost jet opravdu na krev. Pokud byl po zkoušce dostatek času, šlo na krajnici opravit takřka cokoliv.

Do 8. rychlostní zkoušky držel první místo Röhrl s Audi a na druhého v pořadí měl náskok 35 sekund. Jenomže pak se ukázala síla Peugeotu a odhodlání Vatanena, který v půlce rally disponoval náskokem na Röhrla v podobě 3,5 minuty. Bohužel, po 18. rychlostní zkoušce (18. z 34.) udělal Vatanenův spolujezdec Terry Harryman zásadní chybu. Díky tomu přijeli do časové kontroly o 8 minut dříve a takový prohřešek se v rally nemilosrdně trestá. Vatanen se propadl na druhou příčku za Röhrla a všechno se zdálo ztraceno. Rozdíl se změnil na 4 minuty ve prospěch Röhrla. V těch chvílích řekl Ari svému spolujezdci – „Terry, zapomeň na to, co se stalo, teď musíš číst rozpis lépe, než jsi kdy četl a možná budeme mít šanci porazit Waltera“.

Vše se zlomilo na RZ 27, která se jela přes průsmyk Col de Sant Raphael. Rychlostní zkouška, která měla svůj start v městečku Puget Theniers. Během 8 km, kdy se cesta šplhá k průsmyku, nastoupá přes 800 výškových metrů. V 15.55, poslední ledna roku 1985 stálo na startu zkoušky Audi Quattro Waltera Röhrla, které mělo obuté závodní gumy, bez hřebu, které mají minimální schopnost trakce na sněhu nebo ledu. Vatanen naopak šel do rizika a vyrazil na zkoušku s úzkou zimní gumou, opatřenou hřeby, která je schopna na zmrzlém podkladu držet stálý grip. To se ukázalo jako rozhodujicí faktor. Po 3 kilometrech škrábání se do průsmyku, Vatanen dojel Röhrla. A pak ho předjel. Při průjezdu průsmykem už měl náskok 7 minut, jenomže stále nic nebylo vyhráno. Před Vatanenem stála velká neznámá a výzva v jednom, ujet 20 km na suchém asfaltu. Pneumatika s hřeby není vůbec ideální variantou k závodění na suchém, ale Ari Vatanen se dokázala správně postarat o své obutí, dovezl Peugeota do cíle zkoušky a od té doby před sebe až do cíle nikoho nepustil. Byla to sázka na nejistotu, ale odhodlaný Fin ji dokázal do dna využít. Jak sám později dodal, bylo to rozhodnutí srdce, protože naděje umírá poslední.

1991 – Interlagos/Ayrton Senna

Sennova kariéra je díky období, ve kterém se pohyboval ve Formuli 1, do velké míry spjata s historickými události, jež se v Brazílii té doby odehrávaly. V roce 1990 se v jeho rodné zemi poprvé veřejnou volbou volí prezident, který je po 20 letech vojenského zřízení, tyranii a likvidaci nepřátel státu novou příležitostí. Obyvatelé Brazílie toho vpravdě neměli moc, k čemu by mohli vzhlížet, ale jedním z jejich nejposvátnějších byl právě Senna, jehož jméno znal celý národ. V roce 1991 se vyplnil bezpochyby sen Ayrtona Senny a mohl poprvé dosáhnout na úspěch, jež mu byl po titulu mistra světa tím nejcennějším. Do roku 1991 se mu totiž ještě nepodařilo vyhrát ‚doma‘. Toho roku šlo všechno podle plánu, Sennovi se podařilo zajet Pole position, a tak startoval do závodu z prvního místa. Ze všech videí, které jdou sehnat, je zřetelné, že na závod se přišla podívat snad celá Brazílie. Ayrton od zhasnutí červených světel vedl, držel si pozici, měl obrovský náskok, který v 61. kole ze 71. činil víc jak 30 sekund. Jenomže, co by to bylo za náhodu, kdyby si nepostavila hlavu i v těchto chvílích.

V 62. kole Senna začal znatelně zpomalovat, protože se mu převodovka zasekla na 6 stupni. Sám po závodu přiznal, že měl chuť všechno vzdát, protože po dalších 5 kolech se druhý Patrese přiblížil z 30 sekund na 15 – do konce stále zbývalo 5 kol. Ze záznamu závodu je velmi lehce čitelné, jak moc se musel Brazilec snažit, aby jeho monopost měl vůbec chuť odjet z pomalejších zatáček, když mu pomáhal spojkou, a pro zachování rychlosti využíval celé šířky trati. Fyzické vypětí muselo být naprosto nadlidské. 3 kola před cílem dělily první dva pouhé 4.5 sekundy. Začalo pršet a Senna si uvědomil, že musí do vítězství investovat opravdu všechno. A tak, v posledních dvou kolech, předvedl něco, co je za hranicí chápání – jeho čas na kolo se ustálil na 1 m 25,10 s , přičemž druhý Patrese zajížděl kola v časech okolo 1 m 24,7 s, což na stáhnutí a předjetí v posledním kole mohlo těžko stačit. Šampión zvítězil na nejposvátnějším místě – doma. A tak svým těžko zkoušeným krajanům ukázal, že žádný boj není předem prohraný.

Po naprosto heroickém výkonu jeho tělo vypověděl službu. Senna ve svém monopostu zkolaboval. Křeč, která zasáhla jeho rameno a ruku, byla tak silná, že by se bez pomoci doktorů z kokpitu sám těžko vysoukal. Po příjezdu do paddocku byli všichni jasně instruování, aby se jej nedotýkali. Pak už následovala jen pověstná třešnička na dortu, převzít si pohár za první místo a za chorálu brazilských fanoušků společně zpívajících „Ole ole ole, Sena, Sena“ jej zvednout nad hlavu. A to bylo tou poslední překážkou, kterou musel Ayrton Senna překonat, aby si mohl vychutnat vítězství. Díky předešlému fyzickému vypětí to totiž nebylo nic snadného. Video, které naleznete pod odstavcem jasně mluví za vše, hlavně za to, co bylo nutné kvůli vítězství přetrpět.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Sa
Safa
26. ledna 2017, 08:08
0

Pěkný článek, Radku. Já bych v této souvislosti připomněl i jednu českou stopu - heroický výkon Armina Schwarze s Brunem Thirym (ač ten nakonec cíl nespatřil) a historický úspěch Škody Motorsport na Safari rally 2001...
Více třeba zde: http://autoperiskop.cz/safari-rallye-historicky-uspech-pro-skodu/

reagovat
Arutoro .357
26. ledna 2017, 09:54
0

Co se týče továrního týmu Škody, tak bych zmínil australskou rally 2005. Mohl to být krásný úspěch, nakonec z toho bylo dost velké fiasko...

Sa
Safa
26. ledna 2017, 10:35
0

Naprostá pravda, to bylo taky neskutečné, co tam Colin tehdy předváděl. Tehdy jsem si říkal, že to snad ani není škodovka...



Jo
John Deere
26. ledna 2017, 13:20
1

Tady je i video ze servisu:

Radek Chlud
26. ledna 2017, 10:07
0

Díky za inspiraci, bude se hodit - tím víc ta česká. Jinak rok 2005 s Colinem, ten si určitě zaslouží řádky.

reagovat
Sa
Safa
26. ledna 2017, 10:39
0

Už jen samotný Colin si zaslouží článek, to bylo šoférské monstrum. Letos v září to navíc bude 10 let, co odešel... :o(

Radek Chlud
26. ledna 2017, 10:54
4

Původně tady mělo být 5 částí, ještě byl rozepsany Colin, když v roce 95 bojoval o titul. Konkrétně Katalánská Rally, kde se do rozhodování, kdo bude první a druhý, pustil David Richards. Našel jsem docela zajímavé informace, ale to si nechám až do dalšího pokračování.

Picklenose
26. ledna 2017, 19:44
0

Nádhera, těšim se na pokračování :)

reagovat
hurkar
28. ledna 2017, 21:05
0

paráda! také rád čítam N°1

reagovat
Petju
30. ledna 2017, 10:40
0

Jeste bych asi zminil legendarni Schumiho Brazilii 2006.. to byla nadhera! :)

reagovat
j3
j3rry
03. února 2017, 15:49
0

Brilantní článek, zhltnul jsem to v mžiku, ani jsem nedutal. Jen houšť a větší kapky, už se těším na pokračování!

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Galaxie 1,9 TDi, 66 kW - rotačka 1999
Ford Galaxie 1,9 TDi, 66 kW - rotačka

1999 rok výroby
89 koní výkon
1 896 ccm objem

Chrysler Sebring JR Sedan 2004
Chrysler Sebring JR Sedan

2004 rok výroby
140 koní výkon
2 000 ccm objem

Chrysler 300M 3.5i LPG Tech 2000
Chrysler 300M 3.5i LPG Tech

2000 rok výroby
248 koní výkon
3 518 ccm objem

Dodge Royal Lancer Custom HardTop 4door 1957
Dodge Royal Lancer Custom HardTop 4door

1957 rok výroby
260 koní výkon
5 329 ccm objem

Chrysler 300 coupe 1968
Chrysler 300 coupe

1968 rok výroby
350 koní výkon
7 215 ccm objem