MINI Aceman SE: Úplně nový model, ale stále stejně skvělé MINI

MINI mám opravdu rád. Líbí se mi, že jako jedni z mála ještě opravdu staví veselá auta. Ano, verze JCW se občas snaží tvářit trochu drsně a poslední Countryman už opravdu moc mini není, ale většina ostatních vozů jsou při správné konfiguraci opravdu spíš roztomilá a milá auta, a přesto nepůsobí nějak nepatřičně. Nyní k nám přijíždí další přírůstek – MINI Aceman. Tento malý crossover s pěkně znějícím jménem zapadá mezi klasický Cooper a o poznání větší Countryman. Je to vlastně taková upravená verze pětidveřového Cooperu, která dostala baterie do podlahy a tím se trochu zvedla – myslím to ale jen umístěním v hierarchii značky, protože technicky spolu spalovací 5D Cooper s Acemanem nemá nic společného. Vývoj elektrických vozů na zcela nové platformě totiž zajišťuje nově vzniklý podnik Spotlight Automotive mezi BMW a čínskou automobilkou Great Wall Motor, kde každá strana drží přesně polovinu. Právě to je důvodem, proč je třeba mezi spalovacím a elektrickým Cooperem mnohem víc rozdílů, než bychom mohli čekat. Vždyť o tom máme dokonce článek zde!

Pojďme se jako vždy nejdříve podívat, jak auto vypadá, protože to je to první, čím Aceman zaujme. U MINI jsme na odvážné tvary zvyklí, a i kvůli nim je máme rádi. Aceman ale jde zas o krok dál a ničeho se nebojí. Takže kde jenom začít? Už vpředu zaujme velká maska a tvar světel, který je zase o trochu jiný než na ostatních MINI. Automobilka se podle svých slov snaží, aby byl každý jednotlivý model jednoduše rozpoznatelný už z dálky. Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem obzvláště seseknutá světla vzal na milost, ale nakonec proč ne. Možná ještě o trochu větší kontroverzi vzbudí oplastování kolem kol. Kolem těch nejhezčích kol, které jsem snad kdy na testovacím autě měl. Už jen kvůli nim si v MINI zaslouží všechny palce nahoru, ale tím rozhodně nekončím. Pokračujme střechou, která začíná bíle, ale postupně vystřídá všechny odstíny modré. Zadní část už mi připomíná zmenšenou verzi Countrymana, což je dobře. Nechybí znovu zlaté prvky nebo možnost volby stylu svícení zadních světel.

Jak vidíte, možnosti individualizace jsou jako vždy široké a každý si tak může sestavit auto přesně podle sebe. Že to něco stojí je jasné, ale jsem moc rád, že takové možnosti někdo ještě vůbec nabízí a hravé MINI si to prostě zaslouží.

V interiéru už to tak originální nebude. Tedy abyste mě nepochopili špatně – originální je to uvnitř až až, ale je to shodné jako v ostatních MINI. Takže o čem mluvím? Třeba o volantu, který má spodní „rameno“ z látky. Nebo o hravé látce, kterou je potažená přístrojová deska. Je to málo? Tak připočtěte třeba pruh kůže před řidičem. Ano, nemá to žádný účel, ale je to originální. Stejně ojedinělý je i tradičně kulatý středový displej se skvělým infotainmentem. Je to stále málo? Co třeba malá, látkovým pruhem otevíratelná schránka mezi sedadly? Co madla dveří ve tvaru podivných výrůstků? A mohl bych pokračovat stále dál a dál. MINI nesází na praktičnost, řešení jsou někde možná „originální za každou cenu“ a ne vždy je to lepší než zůstat u standardu – třeba držáky na nápoje mi nedržely žádný kelímek či plechovku správně, loketní opěrka je jen u řidiče (přidělaná k sedadlu) a je kupodivu dost tvrdá, textura látky na dveřích také není moc příjemná pro opírající loket, ale tohle všechno nevadí. Od MINI chceme, aby bylo hravé, veselé a prostě jiné – právě to plní na jedničku.

Samotná kvalita celého interiéru je ale bez diskusí – tady na nějaké zavrzání nebo nepravidelné spáry opravdu nenarazíte. Vpředu je samozřejmě místa dost, ale překvapivá je prostornost vzadu. Pro uvedení do kontextu – Aceman je ještě o 15 cm kratší než třeba malé Volvo EX30. Dokonce je kratší než Fabia. Ale dozadu se dva dospělí a relativně normálně vzrostlí Evropané opravdu vejdou. Neříkám, že to bude na veselé cestování do Chorvatska, ale na to klasické MINI popojíždění po městě je to úplně dostačující. Prostorového černého Petra si tak vytáhnl kufr, který svými 300 litry opravdu neoslní, ale na druhou stranu – opravdu někdo čekal od tohoto prcka víc?

Pojďme nyní na techniku – Aceman můžete mít pouze jako elektromobil, jiná možnost není. Co si ale vybrat můžete, je výkon vždy jediného motoru na přední nápravě. Buď je to 135 kW (Aceman E), 160 kW jako zkoušené vozidlo (Aceman SE) nebo hned 190 kW (Aceman JCW). S nejslabším provedením se pojí baterie o kapacitě 38,5 kWh, silnější verze už mají kapacitu baterie 49,2 kWh. Možná jsou vám tyto hodnoty povědomé a vzpomínáte správně – má je totiž i čistě elektrický Cooper. Technicky jsou si auta, jak jsme si v úvodu řekli, víc než podobná. Hmotnost je u Acemana s větší baterií těsně pod 1800 kg, což není úplně málo. 218 koníků a 330 elektrických Nm ale umí auto dostat na stovku za sympatických 7,1 vteřiny a rychlost se zastaví u 170 km/h. Oficiálně by auto mělo ujet 384-405 kilometrů a na DC nabíječkách se nabíjí maximálně 95 kW.

Takže čísla máme za sebou a pojďme na pocity. Začíná to už před rozjetím – tenhle volant má snad nejtlustší věnec, co jsem měl kdy v ruce. V nejširším místě („bicepsy“) jej ani nejsem schopný celý obejmout. Rozhodně se najednou cítím o něco sportovněji. Jinak se ale řadí k tomu nejlepšímu co můžete v autě mít – není zbytečně velký, ale hlavně je stále kulatý. Tlačítek nemá moc, ale jsou tak chytře rozvržená, že vlastně ovládáte vše. Především se ale po dlouhém stisku SET vypne upozornění na překročení rychlosti. Děkujeme BMW a MINI, že myslíte na naše nervy. Teď zbývá jen otočit klíčkem (opravdu se pootočí čudlíkem ve tvaru klíče doprava) a vyrazit. Řidič se nemusí spoléhat jen na středový displej, ale má k dispozici i HUD, byť jen promítaný na malé sklíčko. Neukáže zrovna moc informací, ale i za něj jsem moc rád. Teď už jen zvolit směr, sešlápnout plyn a příjemně hbitě vyrazit.

Ač jsem se původně trochu bál vyšší hmotnosti na tak malé auto, při jízdě většinu času není moc cítit. Točivý moment z nulových otáček zkrátka dělá své a v BMW i MINI si na nějaké eko nastavení odezvy pedálu naštěstí moc nehrají – i v normálních režimech je auto příjemně živé. Někdy skoro tak moc, že lituji předního náhonu, který není těžké dostat do úzkých. Pokud s tím ale řidič počítá a s plynem pracuje trochu rozumně, umí Aceman velice efektivně (i efektně) vyrazit vpřed.

To nejlepší ale představuje podvozek, ač bych to od něj nečekal. Vždyť i u Marka si díky tomu menší elektrický brácha vysloužil až nečekaně pozitivní hodnocení. První výhodou je, jako u většiny elektromobilů, velmi nízké těžiště díky baterii v podlaze. Druhou skvělou věcí je tuhost karoserie, která je zde opravdu cítit – díky tomu může být použit i tvrdší podvozek a auto se prakticky nenaklání. Přesto nejde říct, že by bylo uskákané. Nejezdí jako na obláčku a cítím každou nerovnost, ale takovým příjemným způsobem. Skoro si až nejsem jistý, jestli je až tak dobrý podvozek pro potenciální zákazníky potřeba. Já jako nadšený řidič to ocením, ale tipuji, že pro každodenní poskakování po městě by někteří uvítali i o něco měkčí verzi. Ale my, Autíčkáři můžeme být rádi, protože přesto, že jsme si museli koupit crossover (i když on až tak vysoký ani zvednutý nad silnici není), nemusíme se vzdát zábavy z jízdy. Přes volant sice mnoho zpětné vazby nedostávám, ale převod je příjemně strmý a auto reaguje na každé pootočení okamžitě. Náklony nezná a díky elektromotoru lze výkon dávkovat dokonale. Snad jen pod plnými brzdami jsou cítit setrvačné síly a je tak lepší brzdit dokud jsou kola rovně. Fyzikální zákony zkrátka zatím vypnout nelze. Ale celkově jsem se s Acemanem až nečekaně dobře bavil.

Stopku při zábavě umí vystavit baterie, protože kapacita ani ve vyšší verzi není úplně z největších. Při hodně zábavné jízdě se tak může přihlásit o nabíječku klidně před ujetím stopadesáti kilometrů (a to jen když bych vyjížděl plně nabitý), ale pokud tempo zvolním a předjíždím normálně, přes 300 km dá Miník vždy. Moje spotřeba se nakonec ustálila kolem 17 kWh/100 km při ne zrovna úsporném stylu, a to není vůbec zlé.

Závěr

Za mě nový Aceman, v situaci kdy nemáme elektrickou pětidveřovou variantu, skvěle zapadá do nabídky značky. Vzhled možná může budit kontroverze a přiznám se, že i já jsem si k němu chvíli hledal cestu, ale i tohle k MINI prostě patří. Nakonec jsem ho i kvůli skvěle fungujícímu pohonu a podvozku začal mít rád. Víc než rád. Tohle je přesně auto, které bych si představoval jako druhé do rodiny. Na krátké projížďky je skvělé a ve městě se všude vejde. Za městem si s ním zas užiji hromadu zábavy. Díky individualizaci si své auto můžu sestavit přesně jak se mi líbí. Kazí to asi jen cena – ta sice u prostřední verze startuje dost pod milionem, ale konkrétní auto s dlouhým seznamem příplatků se přehouplo už přes 1,3 milionu Kč, a to je revír mnohem větších aut. MINI se ale nikdy cenou vyloženě nepodbízelo a s vozem si kupující odváží i kus tradice a originalitu. Sám jsem hodně zvědavý, jak si nový Aceman povede. Držím mu palce.

Technické údaje

Motor: elektromotor, pohon předních kol
Kapacita akumulátoru: 49,2 kWh
Výkon: 160 kW (218 k)
Točivý moment: 330 Nm 
Maximální rychlost: 170 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,1 s 
Dojezd dle WLTP: 385 km
Hmotnost: 1785 kg 
Spotřeba v testu: 17,3 kWh/100 km
Základní cena: 699 900 Kč
Základní cena Aceman E: 845 000 Kč 
Základní cena Aceman SE: 954 200 Kč 
Cena testovaného vozu: 1 317 800 Kč