Mercedes-Benz Vito Tourer Select: Rodinný Mercedes bez pozlátka

Mercedes-Benz Vito se nikdy nesnažil být krásné auto. Býval to spíše pracovní nástroj. Dopravní prostředek v tom nejdoslovnějším smyslu slova – něco, co převáží buď bedny, nářadí, nebo lidi. Na dělání dojmu tu je přeci “třída V”. Auto pod všemi těmi chromy, koberečky a kůží prakticky stejné, ale přece ve výsledku tak jiné. Karty jsou rozdané, není co řešit. 

Nedávná modernizace ale jako by tyhle zažité pořádky trochu kazila. K testu jsem totiž dostal sice jen “plebejské” Vito, ale nechybí mu pěkná kola, LED světla, zatmavená okna i moc hezký nátěr. Vlastně jediné, co tahle zvenku prozrazuje, že nejde o “véčko” jsou nelakované kliky a zrcátka, která vlastně autu v téhle barevné kombinaci nakonec i docela sluší.

Lak se, mimochodem, jmenuje “modrá vintage” a dost připomíná takovou tu modrošedou, do které byla lakovaná některá piána. Moc se mi líbí. Hlavně kvůli němu nakonec Vito vůbec nepůsobí jako vozidlo z flotily stavební firmy ani jako řemeslnická dodávka plná zaprášeného nářadí. Je to spíš decentní, lehce noblesní minibus, který se nestydí postavit vedle multivanů, caravell nebo jiných “manažerských” krabic. 

A tak se nevyhnutelně nabízí otázka, proč vlastně připlácet za třídu V. Technický základ je shodný. Motor, podvozek, převodovka – vše identické. Rozdíly jsou v detailech. V-Class má luxusnější interiér, více dekoračních prvků, komfortní výbavu s důrazem na reprezentaci. Jenže pokud máte s “véčkem v náloži” zkušenosti, tak asi víte, že s množstvím ozdob přicházejí i určité kompromisy. Ta velká koženkou potažená palubní deska s ambientním osvětlením po celé délce občas na dírách zavrzá a navíc v ní v rámci designu trochu chybí odkládací prostory. Bílé koberečky jsou sice krásné, ale jako by přitahovaly veškeré nečistoty z celého širokého okolí. A luxusní polohovací křesla ve druhé řadě možná působí jak ze soukromého tryskáče, ale sami je z auta nevyndáte, takže pokud v autě chcete třeba přespat, nebo odvézt lednici, máte smůlu.

Vito naproti tomu zůstává funkční, odolné a praktičtější pro každodenní použití. Nevadí mu děti s blátivými botami ani domácí zvířata. Nemusíte se bát, že vám v něm jízdní kola poškrábou koženku. Zároveň to ale není plechová dodávka polepená kobercem. Je tiché, kultivované, pohodlné. Skoro jako by šlo o nějaký outdoorový, dobrodružný stupeň výbavy. A právě to z něj dělá pro rodinné použití mnohem logičtější volbu. Zvlášť, když rozdíl v ceně může činit několik stovek tisíc korun.

Ano, jak jsem už naznačil, uvnitř to není tak efektní, prostředí je místy až strohé, ale ne nepříjemné. Vito sází na praktičnost. Materiály jsou spíše tvrdší, ale ne laciné. Vše drží, nic nevrže. Ergonomie je po německu správná, vše má své místo, tlačítka tu nechybí, volant má dostatek ovládacích prvků a dokonce tu jsou úplně normální budíky s ručičkami, žádný digitální kokpit. Infotainment, i když není zrovna dechberoucí co do velikosti displeje, nabízí přehledné rozhraní a svižné reakce. Navigace funguje, telefon se připojuje bez zádrhelů, hlasové ovládání je spíš zajímavé zpestření, protože umí dělat zvuky zvířat, ale možná se na něj dá naučit. Hodilo by se navíc snad jen digitální zpětné zrcátko, díky kterému máte přehled o situaci za vozem i tehdy, když zadní řady zakrývá náklad, kočárek, nebo potomci, kteří se právě rozhodli postavit si z poslední řady bunkr.

Rozměrná středová konzole nabízí dost místa pro kapesní trojboj (klíče, peněženka, mobil) a čtyři stojánky na nápoj, nechybí ani obligátní nabíjecí porty. Trochu slabší jsou schránky na vrchní straně palubní desky, nejsou vystlané mechovkou, takže věci v nich cestují a rachotí a jsou-li světlé, odráží se navíc ve skle. 

Testované provedení nabídlo osm míst k sezení, uspořádaných ve třech řadách. A ačkoli působí na první pohled kvůli materiálu čalounění trochu chudě, mile překvapily. Jsou trochu tvrdší, ale poskytují příjemnou oporu a nabízí širokou škálu nastavení. Bederní opěrka, prodloužitelný sedák, nastavení sklonu sedáku, sklápěcí opěrky pod obě ruce – příjemnou pozici si tu najde fakt každý.  Zadní lavice jsou dělené 2:1 a vcelku variabilní. V případě potřeby je lze sklopit nebo kompletně vyjmout, i když u dvousedáku už to chce trochu síly nebo pomocníka. Prostor je všude dostatek – vpředu, vzadu i ve třetí řadě se pohodlně usadí dospělí, a to bez pocitu stísněnosti. Zavazadlový prostor je přitom stále použitelný, ačkoliv s plnou obsazeností už je třeba trochu plánovat. 

Pod kapotou se ukrývá dvoulitrový vznětový čtyřválec OM654, v tomto případě naladěný na 140 kW, výkon putuje na všechna čtyři kola přes devítistupňový automat. Motor je kultivovaný, tichý, netrpí přehnanými vibracemi a překvapivě rád zrychluje, když je třeba. I v plném obsazení se Vito nezadýchává do prvního kopce a na dálnici si drží svižné tempo s lehkostí, kterou by mu člověk při pohledu zvenku možná ani netipoval. Spotřeba se při testu pohybovala mezi sedmi a devíti litry na sto, což je na vůz této velikosti a s pohonem všech kol naprosto přijatelná hodnota.

V porovnání s konkurencí Mercedes opět nepřekvapivě exceluje v pohodlí. Není to samozřejmě osobák, v zatáčkách se trochu naklání, ale podvozek funguje konzistentně, neodskakuje, tlumí dobře i větší nerovnosti a do kabiny se nepřenáší hluk od náprav. Ve městě se Vtio díky vysokému posezu a slušné manévrovatelnosti řídí snadno, na dálnici je stabilní a neobtěžuje hlukem. 

Verdikt

Vito 119 CDI 4x4 ve vintage modré není vozem pro každého. Ale pro toho, kdo hledá prostorný, univerzální a kvalitně postavený vůz s reálným rodinným potenciálem a bez zbytečné okázalosti, představuje mimořádně zajímavou alternativu. Neohromí designem interiéru, nenabídne masážní sedadla s pamětí a podsvícenými lištami, ale takové prvky v běžném životě často spíše překáží. Otázka ceny je u Vita vždy trochu dvojsečná. Jeden a tři čtvrtě milionu rozhodně není málo, oproti konkurenci ale nejde o žádný “přepal” a Mercedes je pořád v tomhle rybníčku ta nejlepší volba. 

Technické údaje

Délka a váha: 514 cm, cca 2240 kg 
Motor: Vznětový čtyřválec OM654, přímý vstřik, turbo, intercooler, 140 kW (190 koní) při 3800 ot/min
Maximální rychlost: 199 km/h
Převodovka: devítistupňová automatická 9G-Tronic
Spotřeba: 7,4 l/100 km udávaná, 8,4l/100 km v testovacím týdnu
Zrychlení 0–100 km/h: 9,5 s 
Základní cena testované varianty (Vito Tourer Select L2): 1 759 552 Kč