Mercedes-Benz V300d: To nejlepší auto na všechno ladí drobnosti k dokonalosti

Jen málokterý automobil dokáže tak přirozeně spojit tolik praktičnosti s komfortem a až prémiovou kvalitou, jako právě Mercedes-Benz třídy V. Jeho kořeny sahají hluboko do minulosti, jak nám už před dvěma roky podrobně popsal Jaromír právě při představení nejnovější verze Véčka. Z původně spíše praktického a účelového vozu se postupem času stal plnohodnotný luxusní van, který dokázal nabídnout pohodlí limuzíny i variabilitu dodávky.

Dnes patří třída V mezi nejúspěšnější modely svého segmentu. Mercedes za poslední dekády prodal statisíce kusů po celém světě a auto se stalo pevnou součástí flotil luxusní přepravy od letišť po kongresová centra. Oblíbená je ale i mezi rodinami, které hledají prostorný a bezpečný vůz bez kompromisů v komfortu a s trochou prestiže. Třída V si tak vybudovala pověst auta, které umí být stejně dobrým společníkem na rodinné dovolené jako reprezentativním vozem pro firemní klientelu. Právě to jsou ty hodnoty, pro které všichni třídu V máme rádi a ani tato poslední verze o ně nepřichází. V Mercedesu dobře vědí, že to, co dobře funguje, se nemění. Právě Véčko je toho dokonalým příkladem – facelift tak nepřináší nějaké radikální změny, ale spíše aplikuje současné trendy a dolaďuje poslední detaily k dokonalosti. Pojďme se na něj tedy konečně podívat.

Hlavním poznávacím znamením, jak už to tak bývá, jsou především změny na přídi. Nová maska je zas o poznání větší, podsvícená po obvodu a mimo velkého loga automobilky na sobě nese i nespočet malých hvězdiček, jak je u nejnovějších Mercedesů zvykem. Na ní navazuje tmavé okolí, které dělá samotnou masku ještě o něco mohutnější. Vítanou změnou, kterou noční jezdci ocení, jsou nové Multibeam LED světlomety, které Véčko dostává úplně poprvé. Díky 84 samostatným segmentům v každém světle umí k dokonale stínovat protijedoucí vozy a jízda se tak stává o mnoho bezpečnější.

Z boku se toho na automobilu vlastně moc nemění. Ono totiž moc není co a jedinou zajímavostí tak mohou být 19palcová kola od AMG (pneu 245/45), která jsou v sadě AMG Line (+111 tisíc Kč) a v exteriéru je ještě doplňují výrazněji tvarované oba nárazníky. Na zádi dělají největší parádu především nová koncová světla, která tvoří celek vizuálně modernější. Změnou pro znalce je pak zúžení chromované lišty a přidání názvu výrobce. To praktické, jako nízká nakládací hrana, elektrické tažné zařízení nebo samostatně otevíratelné sklo pátých dveří, ale naštěstí zůstává. Na celku pak ještě zaujme zajímavá tmavě modrá barva (sodalitová) a posuvné dveře na obou stranách vozu.

Změn tak na první pohled není mnoho a třeba jednodušší denní svícení (prostě rovný pás) mi tolik nesedí, jako zakřivená vlna u předchozího verze. Přesto je na Véčku znát, že je zas o něco modernější a možná i trochu odvážnější (větší podsvícená maska).

Největší změny se tak udávají v interiéru. Úplně nová je palubní deska, která pod jedním panelem sdružuje dvojici 12,3palcových obrazovek tak, jak to vídáme u jiných Mercedesů. Tímto prvkem se tak Véčko zase trochu víc přibližuje osobním vozům. Právě tento model je snad posledním Mercedesem, kterému chyběl skvělý systém MBUX a u kterého opravdu funguje třeba ovládání hlasem. Samozřejmostí je pak třeba bezdrátové CarPlay nebo Android Auto. Moc hezky a hodnotně pak působí i středová konzola s řadou tlačítek pro základní ovládání ventilace a dotykovou plochou pro infotainment. Vše působí hezky kvalitně, moderně a čistě, jenže …

Když s autem člověk začne opravdu žít, tak zjistí, že jedna velká vada předchůdce zůstává nevyřešena. Tím je poměrně malé množství odkládacích prostor. Velké kapsy jsou ve dveřích, ale ty jsou při jízdě zavřené a prakticky nedostupné. Jediný prostor tak tvoří držák na dva nápoje a ploška pro bezdrátové nabíjení telefonu na zemi, mezi předními sedadly. Nechybí pak ještě schránka před spolujezdcem, a to je vše. U takto zaměřeného auta bych opravdu čekal trochu víc. Druhou drobnou výtkou je za mě dotykové ovládání tlačítek na volantu, ale to se nedá vytýkat samotnému modelu, ale spíše Mercedesu, který si za tímto řešením zatím tvrdohlavě stojí.

V class ale není jen o těch předních pozicích, ale samozřejmě i o dalších sedadlech vzadu. Do druhé řady je perfektní přístup přes elektricky ovládané dveře na obou stranách, bez kterých bych si s malými dětmi Véčko neuměl ani představit. Dvě pohodlná křesla pak zajišťují pohodlí snad pro kohokoli. Jako v minulosti zůstává možnost všemožného posouvání, polohování, sklápění a tak dále. Novinka je ale v oblastí bezpečnosti – všechna sedadla nově disponují upozorněním na nezapnutý bezpečnostní pás, které je funkční přes robustní konektor v podlaze a při vyndávání sedadla z auta je nutné na tento kabel myslet. To už částečně udělal Mercedes za nás, a tak je na sedadle připraven i držák konektoru a kabel tak nikde neplandá.

I třetí řada sedadel (v mém případě opět dvě) slibuje nadprůměrné pohodlí. Každá má různé držáky nápojů, výdechy ventilace nebo reproduktor příplatkové aparatury Burmester (+31 tisíc Kč). Posuny v kolejnicích jsou snad již standardem všude a díky nim a možnosti sedadla samostatně vyndávat je zajištěna právě ta skvělá variabilita, kterou od Véčka chceme.

Výčet výbavy je pak nekonečný a výsledný mix pak ovlivňuje spíše možnost vaší peněženky, než omezení auta. 360stupňové kamery s ptačím pohledem pomáhají při parkování, aktivní asistent jízdy v pruhu pak při dálničních přesunech Evropou, odvětrávání předních sedadel pomáhá přežít letošní občasné extrémní teploty a nezávislé topení třeba při kempování. Přesto u auta za několik milionů zamrzí nemožnost bezklíčového ovládání. To je ale jen drobná detail na dokonalém celku

Pojďme na techniku. Dnes už asi nikoho nepřekvapí, že i číslovka 300 na zadních dveřích neoznačuje šestiválec (ač víme, že i to už ve Vianu bylo), ale čtyřválec. Dvoulitr ale rozhodně není žádné ořezávátko. Vždyť umí na všechna kola systémem 4Matic poslat až 174 kW (237 k) a rovných 500 Nm. To jsou ještě lepší hodnoty, než kterých v minulosti dosahoval zmíněný naftový šestiválec. Nepřítelem je ale pohotovostní hmotnost, která činí bezmála 2,5t. To s sebou nese jistá pozitiva v oblasti komfortu jízdy (k tomu později), ale i negativa v oblasti výkonu. Stačí vícečlenná posádka se zavazadly na týdenní dovolenou a už se může celková hmotnost blížit třem tunám. Dvoulitr s tím nemá vůbec žádný problém a krásně plynule a v tichu táhne každou cestou, kudy jsem auto nasměroval. Jenže když pak chci předjet, najednou zjišťuji, že výkonová rezerva už není taková, jakou bych očekával. I s nejsilnějším motorem tak z obyvatelné dodávky závoďáka neuděláte, ale to snad ani nikdo od Véčka nechce.

Motor exceluje v té disciplíně, na kterou byl stvořen – dálniční přesuny. Po dosažení povolených 130 km/h se ukáže velká síla devítistupňové převodovky 9G-Tronic, která nechá motor padnout někam těsně pod 1700 otáček. Díky tomu není v kabině vůbec slyšet a zároveň se spotřeba nafty drží poměrně nízko. V případě sešlápnutí plynu pak převodovka nemá problém bleskově podřadit třeba o tři stupně a vyhnat motor do otáček s vyšším výkonem. Právě dálnice jsou tak pro Véčko nejen motorově naprosto ideálním teritoriem. Jenže ač si objektivně není moc na co stěžovat, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem od vrcholné motorizace čekal přeci jen o něco víc. K autu výkon krásně pasuje a příjemně se s ním jede, ale jestli je tohle vrchol, stačí na Véčko i slabší motorizace?

Odměnou je ale jistě spotřeba paliva, protože jezdit s takhle velkou a luxusem nabitou dodávkou, s delším rozvorem a čtyřkolkou za 8 litrů? Vynikající hodnota, která potvrzuje vyspělost pohonné jednotky.

Rozhodně ale nesmím zapomenout na komfort, protože právě podvozek může být jedním z největších trumfů dodávky od Mercedesu. Ne, nechci použít klišé, že „se opravdu řídí jako osobní auto“ protože tomu tak opravdu není, ale v rámci třídy dodávek k tomu má zkrátka nejblíže. Když jede řidič sám nižší rychlostí a je auto prázdné, jde občas na menších ostřejších nerovnostech znát, že je auto připraveno na mnohem těžší náklad. S každým dalším kilem nebo kilometrem rychlosti navíc se ale auto krásně zklidňuje a z Véčka vyzařuje klid a jistota. Zatáček se auto nebojí a má až překvapivě malé náklony, znovu ale zažívám nejlepší pocit na dálnici, kde se s lehkostí jen tak pohupuje nad všemi nerovnostmi. Klidu pomáhá i na dodávku opravdu výborné odhlučnění jak od motoru, tak od podvozku. Skvěle je vyřešena i aerodynamika, a tak posádku na palubě opravdu nic neruší.

Závěr

Modernizovaný Mercedes-Benz třídy V je bez diskusí nejlepší osobní dodávkou. Ne že by o vedení někdy v minulosti přišel, ale teď zase o drobný kousek poodskočil soupeřům. Boduje vlastně všude – komfort, zpracování, variabilita, trochu prestiže a příjemný motor s výbornou spotřebou. Nově přidává moderní infotainment se všemi vychytávkami, co známe z osobáků, obrovský vnitřní prostor nebo třeba možnost táhnout 2,5t ale zůstává. Skvěle propracované jsou i asistenční systémy, na které je spoleh a příliš neotravují. Jediným omezením, proč Véčko nemají v garáži všichni cestovatelé ale může být cena, která nepatří k nejnižším. Tento kus s řadou příplatků (i když třeba AMG paket za 111 tisíc bych si odpustil) vychází na necelých 2,8 milionu korun, jenže i tak na silnici vidím jednu modernizovanou V class vedle druhé. Inu zákazníci asi vědí, že za své peníze dostávají odpovídající produkt.

Technické údaje
Mercedes-Benz  V300d, Avantgarde, verze L, 4MATIC

Délka a váha: 5140 cm, cca 2483 kg 
Motor: Vznětový čtyřválec OM654, 1950 ccm, 174 kW (237 koní), 500 Nm při 2400 ot/min
Maximální rychlost: 214 km/h
Převodovka: devítistupňová automatická 9G-Tronic
Spotřeba: 7,3 – 8,3 l/100 km udávaná, 8,0l/100 km v testovacím týdnu
Zrychlení 0–100 km/h: 7,9 s 
Cena testovaného vozu s příplatky: 2 770 900 Kč